Organizovaný zločin jako základ geopolitiky nového světového řádu

Strategie „řízeného chaosu“ (1) se neobjevila až dnes a ani mezinárodní právo nezaniklo až nyní. Začalo to již před rovnými 12 lety, kdy v březnu 1999 americké a natovské „chytré“ rakety a bomby dopadly na Bělehrad, Prištinu a další jugoslávská města (2). A ještě dříve, na samém počátku 90. let, na stejné Zemi a se stejnými lidmi v čele prodělala manipulace s klíčovými zásadami mezinárodních vztahů svoji generální zkoušku.

A koncepce determinovaného chaosu je stará bez mála půl století. Lze ji najít jak v matematických pracích o teorii her, tak ve slavném manifestu Z. Brzezinského (3), zveřejněném na samém počátku 70. let a po desítky let určujícím průběh budování současného nového světového řádu.

Pokud si odmyslíme to, že sociální použití technologií „determinovaného chaosu“ má z 90% nanejvýš utilitární charakter, tak z ideologického hlediska představují prakticky ideální ztělesnění starého římského principu divide et empera, rozděl a panuj, a v sociální rovině ztělesňují strategii na likvidaci samostatných nezávislých teritoriálně-administrativních útvarů – států (především jako subjektů světového trhu), zbavení je kontroly nad strategickými zdroji (především energetickými a klíčovými technologiemi), spolu se základními prostředky pro zajištění výroby, a maximalizaci využití veškerého potenciálu patřícího obsazovanému regionu pro posílení „vítězů“ (tvůrců nového světového řádu).

Čtyři intervence americko-natovských „uklidňovačů“, od roku 1999 (4) (Jugoslávie, Afghánistán, Irák, Libye), umožňují zformulovat obecné atributy těchto akcí v kontextu světové politiky.

Zaprvé, všechny operace s cílem získat kontrolu nad novými územími a zdroji jsou prováděny za masového informačního krytí, jehož cílem je maximální pošpinění oběti: oběti je třeba světové veřejnosti (slepé a hluché, opevnivší se televizními obrazovkami a monitory počítačů) vykreslit jako „odporné zločince“ – „nepřátele lidstva, civilizace, lidskosti, demokracie atd.“, a „mírotvornou“ agresi jako akt příkladného „potrestání zločinů“.

Zadruhé, při vytváření výše uvedené informační clony se používají provokatéři z řad narkomafie a na ni napojené národně-náboženské separatistické organizace. Toto tvrzení může překvapit, ale stačí se podívat na mapu (níže), abychom se přesvědčili, že všechny země – oběti útoků agresorů-„mírotvorců“ – se nyní nachází na hlavních drogových trasách, a patří k jejich uzlovým bodům. Například Afghánistán a Irák jsou největšími světovými producenty hašiše, marihuany a heroinu, a kosovští Albánci, kteří jsou etnickou skupinou tvořenou jediným mafiánským klanem, jehož šéfem je Hašim Taci (přezdívka „Had“), dříve „Kmotr“, a nyní premiér samozvané Kosovské republiky, jsou největším dodavatelem drog v Evropě.

Fakt, že tak zvaní „bojovníci za národně-náboženské osvobození od diktatury“ jsou ve styku s bojovníky narkomafie (často jsou to titíž lidé – takže zde má mimochodem původ jejich odpovídající bojová příprava a výzbroj), je strukturám bojujícím s pašováním drog velmi dobře známý. Takže ředitel Ruské federální služby pro kontrolu drog (FSKN) Viktor Ivanov, který vystoupil 2. března 2011 na tiskové konferenci v Římě, na rovinu řekl: „…ale je zde ještě třetí důsledek (mimo negativního vlivu na zdraví a veřejný pořádek), který souvisí s globální přepravou obrovského množství drog – a to problémy související s destabilizací politických situací a režimů, což má závažné politické důsledky… Podle našich údajů právě pašování a přeprava obrovského množství drog, které plodí organizovaný zločin a kartelizaci, vedou k destabilizaci situace v Nigérii a Pobřeží slonoviny, vedlo k nepokojům v Alžíru, Tunisu, Libyi a v Egyptě… Obrazně lze říct, že revoluce v těchto zemích se tam dostala přes drogové kanály.“ (6)

Zatřetí, oficiální struktury globálního vládnutí, opírajíc se o mýtus vytvořený masmédii a zvláštními službami, rychle „za tepla“ upečou mandát pro „spravedlivou odplatu krvavému diktátorovi“, a následně koalice ozbrojených sil zemí, které na sebe dobrovolně vzali funkci trestného komanda nového světového řádu, za využití zbrojní nadřazenosti z bezpečné vzdálenosti ničí vojenskou a občanskou infrastrukturu oběti. Přičemž ztráty na civilním obyvatelstvu (kvůli kterému je to podle oficiální báchorky děláno) se v úvahu neberou (7), a od Jugoslávie po Libyi mnohokrát převyšují počet v bojích zabitých „mučedníků“ z řad drogových bojovníků.

A začtvrté, poté, kdy odkrvený stát-oběť kapituluje, je dán na rozprodej mafiánským mezinárodním strukturám. Za představitele oficiálních mocenských struktur jsou tam jmenováni vůdci stejných povstaleckých mafiánsko-separatistických uskupení, jejichž rukama byly organizovány nepokoje, nebo emisaři jejich globálních ochránců, zvláště připravených a poslaných zorganizovat život podle nových („demokratických“) norem. Strategické, technologické a energetické zdroje jsou předány do rukou „důvěryhodných nadnárodních společností“ (čím větší „důvěra a důvěryhodnost“, tím větší kousek ukradeného koláče). A obyvatelstvo je zakonzervováno v polodivoké situaci, která je nejpříhodnější pro jeho použití coby spotřebního zboží pro dosažení „temných“ cílů mafie. Celá země se mění na obrovský brloh banditů za dohledu „civilizovaných“ okupantů NATO, ve kterém je jedněm přisouzena role bojovníků, dalším role obslužného personálu a poskoků zločineckých syndikátů, dalším role otroků, a zbývajícím role obětí.

Vše, co bylo součástí bývalých kolonií, se v zemích-obětech organizuje na místě – banánový diktátor, rozkrádání zdrojů, hýření skupin banditů a naprosté zničení samotného pojmu „lidská práva“. (Stačí se podívat jen na samotný vrchol tohoto ledovce, na to, co proniklo do masmédií a stalo se veřejnou doménou: například vysmívání se Yankeeů Afgháncům a Iráčanům, lov na domorodce letadly, sexuální potupu uvězněných lidí, „středisko nucené transplantace“, vytvořené klikou H. Taci přímo uprostřed evropského kontinentu, kde byli vězni zaživa rozřezáváni na součástky prodávané na černém trhu v Evropě a Americe).

Nicméně vše výše zmíněné jsou pouze místní „třešinky“, bonusy, zvětšující bohatství a moc těch, kdo vaří kaši v globálním kotli nového světového řádu a svorně „snižují počet neužitečných darmožroutů“. Podstatné je něco jiného – rozšiřování zóny chaosu a v rámci něj koncentrování potenciálu zvenčí je schopno mít stále rostoucí vliv na globalizované lidstvo. Tedy na vytvoření řízeného rakovinového nádoru či „šedého slizu“ (8), určeného k zajištění téměř jistého přerozdělení světa do předem promyšleného modelu uspořádání.

Revoluce probíhající v zemích severní Afriky a Středního východu v lednu až březnu 2011 měly vést k vytvoření celkem souvislého „pásu chaosu“, od Afghánistánu po Maroko (v tuto chvíli tomu brání agresorovi se protivící Libye a svoji suverenitu neoblomně bránící Írán). Mimo dosažení zjevných cílů – vytvoření strategického předmostí, umožňujícího poměrně kompletně udržovat „v hledáčku“ události v Euroasii a severní Africe, a nastolení téměř naprostého monopolu na trhu s ropou a plynem (což umožňuje manipulovat cenami dle libosti, organizovat a přerušovat světové ekonomické krize) – se výsledkem vytvářeného geopolitického vředu musí stát další rozšíření chaosu, především ve státech s evropskou kulturou, prostřednictvím neustálého a sílícího vývozu „šedého slizu“: drog a emigrantů.

A přestože jen stěží množství této výbušné směsi může dosáhnout kritické masy rychle, záblesky budoucí exploze jsou nyní patrné v etnicko-kulturních sporů zahalených do sociálních konfliktů ve Francii a Německu. Takže není pochyb o tom, že i do stařičké Evropy jednou ruce „globálních architektů“ dosáhnou. Ale zatím jsou zaměstnaní těmi, kteří „uzráli“: Sýrií, Íránem, Venezuelou… Íránem obzvláště, protože ten nejen odpovídá kritériím kandidátské země na „chaos prosazující revoluci“, ale tento „buřičský“ stát je ještě nepřítelem Izraele, a ještě k tomu narušujícím souvislost vytvářeného zločineckého pásu (od Afghánistánu po Maroko) a velmi aktivně bránícím obchodování s drogami.

Nicméně válce s „demokratizátory“ se Írán nevyhne – tato otázka je již prakticky rozhodnuta. A nejen proto, že poslední arabské revoluce ho připravily o spojence a zbavily Izrael nebezpečí útoku z týlu, ale také proto, že vojenské akce ve virtuálním světě již byly rozpoutány a vojenští šéfové NATO vidí Írán jako další cíl po Libyi (či v této sekvenci: Libye, Sýrie, Írán…) (9).

Na závěr je třeba zodpovědět pouze jednu otázku: Proč se právě banditská zvůle stala převládající formou moderní geopolitiky, a organizovaný zločin se svými ozbrojenými silami téměř hlavním nástrojem nového světového řádu? Odpověď je jednoduchá: Stejné ke stejnému sedá, rovný rovného si hledá. Lživě interpretovaný model z matematické teorie her, který byl vzat jako základ pro umělé přetvoření společnosti a úspěšně je zaváděn do praxe, umožnil přetvořit lidskou společnost na korporátní síťovou strukturu – identickou se strukturou mafie. A příbuzný obsah plodí podobné formy, analogické principy, metody, způsoby jednání. Se všemi z toho plynoucími následky pro stav současného světového systému.

Odkazy

1. Ve skutečnosti jde o „determinovaný chaos“ – chaotický stav systému (včetně sociálního), který vzniká jako zákonitý důsledek sekvence aktivit, které vedou k situaci, kdy dokonce i malý vliv vyvolává katastrofické následky.
2. Agrese USA-NATO proti Federativní republice Jugoslávie: 24. 3. – 10. 6. 1999
3. Brzezinski Z. Between Two Ages: Americas Role in the Technetronic Era. TheVikingPress: NewYork, 1970
4. Jugoslávie – 1999, Afghánistán – podzim 2001, Irák – 20. 3. 2003 až 1. 9. 2010, Libye – 19. 3. 2011.
5. Doslova, jak popsal Z. Brzezinski ve své „Technotronické éře“: „V technotronické společnosti je trend směrem k agregaci milionů individualisticky uvažujících neorganizovaných občanů, kteří lehce podlehnou charismatické a přitažlivé osobnosti a jsou lehce vykořisťovatelní pomocí nejnovějších komunikačních technologií umožňujících manipulaci emocemi a kontrolu myšlení. Důvěřování televizi, a tudíž tendence zaměňovat jazyk obrazy, které jsou více internacionální, než národní, a zařazování průběhu válek nebo scén s hladomorem v tak vzdálených místech, jako například Indie, vytváří mnohem kosmopolitnější, i když velmi impresionistickou, spoluúčast na věcech globálních.“
6. Revoluce „prosákly“ do afrických zemí kanály obchodu s drogami – FSKN
7. Bloggeři z Libye: bombardování silami NATO bylo „hotové peklo“, „všechny žhavé body jsou hovadina“
8. Šedý sliz – hypotetický scénář konce světa, související s úspěchy molekulární nanotechnologie a předpovídající, že samoreplikující se nanoboty, které se vymkly kontrole, pohltí veškerou biomasu na Zemi, čímž splní svůj program samostatného rozmnožování (tento scénář je známý pod názvem „ekofágie“). Tento výraz použil poprvé průkopník molekulární nanotechnologie Eric Drechsler ve své knize „Stroje utváření“ (1986).
9. Šéf Pentagonu uprostřed libyjské operace pozval RF do koalice a požádal o zatlačení na Írán