Kdo jsou libyjští bojovníci za svobodu a jejich mecenáši?

Původně uvedeným účelem tohoto bombardování bylo zmenšení počtu libyjských civilních obětí. Ale mnoho vysoce postavených lidí ve Washingtonu, včetně prezidenta Obamy, naznačilo, že USA se spěšně blíží k docela jiné válce, s cílem změnit režim, válce, která může být vleklá a může se také snadno rozšířit mimo Libyi (1). Pokud se rozšíří, naděje na nenásilný přechod k civilní vládě v Tunisu a Egyptě a v dalších zemích Středního východu, které zažily politické nepokoje, mohou být ztraceny a přijde tvrdá militaristická vláda, obzvláště v Egyptě. My všichni, nejen Egypťané, máme velký zájem na tom, aby se tak nestalo.

Tento článek se nepokouší navrhnout řešení nebo směr pro jednání Spojených států a jejich spojenců, či lidí na Středním východě. Pokouší se spíše prozkoumat povahu sil, které se objevily v Libyi v posledních čtyřiceti letech, a které jsou nyní napadány.

Zde jsem začal dávat dohromady to, co nazývám Libyjským poznámkovým blokem, sbírku relevantních fakt, která jsou základem současné krize. Tento Blok bude posuzovat, protože mám zaujetí pro sběr fakt, která mají americká média tendenci ignorovat, fakt, která jsou v mnoha případech produktem investigativního informování, které zachází k jádru mocenských vztahů, hlubokých struktur a ekonomických zájmů v tomto regionu, včetně těch týkajících se USA, Izraele a arabských států, protože ty zde hrály v posledních dvaceti nebo více letech roli. Ale doufám, že budu potřebně objektivní a otevřený, aby to ostatním umožnilo dojít na základě stejné sady fakt k jiným závěrům (2).

Rád bych začal se dvěma špatně chápanými záležitostmi: I. Kdo jsou lidé z libyjské opozice, a II. Odkud pochází zbraně libyjských rebelů.

I. Kdo je libyjská opozice

1) Historicky:

„Pokud se Muammar Kaddáfí choval paranoidně, bylo to z dobrého důvodu. Nedlouho po dosažení 27 let a provedení nekrvavého státního puče proti libyjskému králi Idrisovi 1. září 1969, ve kterém vedl malou skupinu mladších vojenských důstojníků, se objevily hrozby vůči jeho moci a životu – od monarchistů, izraelského Mossadu, palestinských odpadlíků, saudské bezpečností služby, Národní fronty za spásu Libye (NFSL), Národní konference libyjské opozice (NCLO), britské tajné služby, antagonismu Spojených států a v r. 1995, největší ze všech, do Al-Kaidě podobné libyjské islámské bojové skupiny, známé jako Al-Jama’a al-Islamiyyah al-Muqatilah bi-Libya. Plukovní reagoval brutálně, kdy buď vyhnal nebo zabil ty, u kterých se obával, že jsou proti němu.“ (3)

2) Národní fronta za spásu Libye (NFSL)

„S cílem svrhnout libyjského šéfa Kaddáfího vycvičily Izrael a USA proti-libyjské rebely v řadě západoafrických a středoafrických zemích. V Paříži sídlící African Confidential Newsletter 5. ledna 1989 informoval, že USA a Izrael vytvořily řadu základen v Čadu a dalších sousedních zemích, aby tam cvičily 2000 libyjských rebelů zajatých čadskou armádou. Tato skupina, nazvaná Národní fronta za spásu Libye, měla základnu v Čadu.“ (4)

„Oficiální americké záznamy uvádějí, že financování z Čadu vedené tajné války proti Libyi bylo prováděno také Saudskou Arábií, Egyptem, Marokem, Izraelem a Irákem. Saudové například darovali opoziční skupině Národní fronta za spásu Libye (podporované také francouzskou rozvědkou a CIA) 7 milionů dolarů. Ale plán na zavraždění Kaddáfího a převzetí vlády 8. května 1984 byl zlikvidován. V následujícím roce USA požádaly Egypt, aby provedl do Libye invazi a svrhl Kaddáfího, ale prezident Mubarak odmítl. Koncem roku 1985 Washington Post tento plán odhalil, poté, co kongresmani stavící se proti němu napsali prezidentovi Reaganovi protestní dopis.“ (5)

„FNSL (Národní fronta za spásu Libye) byla součástí Národní konference libyjské opozice pořádané v r. 2005 v Londýně, a britské zdroje jsou používány pro podporu FNSL a další „opozice“ v Libyi… FNSL uspořádala svůj národní kongres v červenci 2007 v USA. Zprávy o „zvěrstvech“ a úmrtích civilistů jsou strkány do západního tisku z operací ve Washingtonu DC a opoziční FNSL údajně organizuje odpor a vojenské útoky, jak zevnitř, tak zvenčí Libye.“ (6)

3) Národní konference libyjské opozice (NCLO)

„Hlavní skupinou vedoucí vzpouru je Národní konference libyjské opozice, do které patří Národní fronta za spásu Libye (NFSL). NFSL, která tyto násilnosti vede, je USA sponzorovanou ozbrojenou milicí skládající se většinou z libyjských emigrantů a kmenů stavících se proti Kaddáfímu.“ (7)

Al-Jama’a al-Islamiyyah al-Muqatilah bi-Libya (Libyjská islámská bojová skupina, LIFG)

„LIFG byla založena v r. 1995 skupinou mudžahedínů-veteránů, kteří bojovali proti sovětské okupaci Afghánistánu. Po návratu do Libye začali zuřit kvůli tomu, co považovali za korupci a bezbožnost libyjského režimu a vytvořili LIFG, aby vytvořili stát, o kterém věřili, že bude představovat skutečný charakter Libyjců.

Nejvýznamnějším útokem LIFG byl v r. 1996 pokus zavraždit Kaddáfího; členové LIFG vedení Wadi al-Shateh hodili bombu na jeho autokolonu. Tato skupina také organizuje útoky na vládní bezpečnostní síly v guerillovém stylu ze svých základen v horách. Ačkoliv většina členů LIFG je přísně oddaná svržení Kaddáfího, výzvědné informace údajně naznačují, že někteří se přidali k silám Al-Kaidy, aby vedli džihád proti libyjským a západním zájmům na celém světě…

Již v únoru 1994 tehdejší ředitel CIA George Tenet svědčil před senátním Výborem pro rozvědku, že „jednu z bezprostředních hrozeb (pro americkou bezpečnost) představuje menší mezinárodní sunitské extremistické skupiny, které měly prospěch s vazeb na Al-Kaidu. Patří k nim… Libyjská islámská bojová skupina.“ (8)

„V posledních dnech libyjští představitelé zveřejňovali bezpečnostní dokumenty, ve kterých poskytovali podrobnosti o Sufiyan al-Koumi, který je údajně řidičem Osamy bin Ladena, a o dalším bojovníkovi, který je údajně zapojen do „islámského emirátu“ v Derna, v nyní osvobozené východní Libyi. Koumi, jak ukazuje dokument, byl osvobozen v září 2010 jako součást „reformní a kajícné“ iniciativy zorganizované Saif al-Islam, Kaddáfího synem…

LIFG, založená v Afghánistánu v 90. letech, zavraždila desítky libyjských vojáků a policistů. V r. 2009, aby oslavila 40 moci Kaddáfího, se omluvila za to, že se pokusila ho zabít, a souhlasila, že složí zbraně. MI6 (britská tajná služba) byla v minulosti obviněna z její podpory. Šest vůdců LIFG, kteří jsou stále ve vězení, své staré způsoby popřelo a vysvětlilo, proč boj s Kaddáfím již nepředstavuje „legitimní“ džihád. Abdul-Hakim al-Hasadi, další osvobozený člen LIFG, oficiální tvrzení popřel. „Kaddáfí se pokouší lidi rozdělit,“ řekl al-Jazeera. „Tvrdí, že existuje islámský emirát v Derna a že já jsem emír. Využívá faktu, že jsem bývalý politický vězeň.““

Derna je proslavené jako domov velkého počtu sebevražedných atentátníků v Iráku. Je také hluboce nepřátelské vůči Kaddáfímu. „Obyvatelé východní Libye obecně, a Derny obzvláště, pohlíží na Kaddadfa (Kaddáfího kmen) jako na nevzdělané a neotesané vetřelce z bezvýznamné části země, kteří „ukradli“ právo vládnout v Libyi,“ bylo řečeno americkým diplomatům v r. 2008, v telegramu zveřejněném WikiLeaks.

Posledních 110 členů LIFG bylo osvobozeno 16. února, den po začátku libyjského povstání. K propuštěným patří Abdulwahab Mohammed Kayed, bratr Abu Yahya Al Libi, jednoho z vrcholových propagandistů Al-Kaidy. Koumi utekl z Libye a údajně skončil v Afghánistánu, kde pracuje pro bin Ladena. Po zajetí v Pákistánu byl vydán do USA a v r. 2002 poslán do Guantanamo Bay. V r. 2009 byl poslán zpět do Libye (9). Američtí protiterorističtí experti vyjádřili obavy, že Al-Kaida by mohla využít politického vakua, pokud bude Kaddáfí svržen. Ale většina analytiků říká, že ačkoliv má islamistická ideologie ve východní Libyi silnou rezonanci, neexistují žádné známky, že protesty jimi budou uneseny (10).

„Tvrdé střety mezi (Kaddáfího) bezpečnostními silami a islamistickými bojůvkami propukly v Benghází v září 1995, a na obou stranách byly desítky zabitých. Po týdnech intenzivních bojů Libyjská islámská bojová skupina (LIFG) vyhlásila svoji existenci v komuniké, nazývajícím Kaddáfího vládu „odpadlickým režimem, který znesvětil víru v boha všemohoucího“, a prohlásila, že jeho svržení bude „hlavní povinností po víře v boha“ (3). Toto a budoucí komuniké LIFG vydali libyjští Afghánci, kterým byl zaručen politický azyl v Británii… Zapojení britské vlády do kampaně LIFG proti Kaddáfímu zůstává předmětem obrovské kontroverze. Další velkou operací LIFG byl selhavší pokus o atentát na Kaddáfího v únoru 1996, při kterém bylo zabito několik jeho osobních strážců, a později bylo sděleno, že byl financován britskou tajnou službou 160,000 dolary, jak uvedl bývalý důstojník MI5 David Shayler (4). Zatímco Shaylerova obvinění nebyla nezávisle potvrzena, je jasné, že Británie umožnila LIFG založit základnu logistické podpory a získávání financí na své půdě. V každém případě se financování bin Ladinem zdá být mnohem důležitější. Podle jedné zprávy dostala LIFG 50,000 dolarů od tohoto saudského teroristi za každého, koho její ozbrojenci zabili na bojišti (2005).“ (11)

„Američané, Britové a Francouzi jsou kamarády ve zbrani s Islámskou bojovou skupinou, nejradikálnějším prvkem v síti Al-Kaida (aby sesadili Kaddáfího). Ministryně zahraničí Hitlary Clinton připustila rizika této nesvaté aliance při kongresovém slyšení a řekla, že libyjská opozice je pravděpodobně více anti-americká, než Muammar Kaddáfí. Před deseti lety stejný sebeklam partnerství západ-islamisté v Kosovu, Bosně a Čečensku skončil náhle útoky 9/11.“ (12)

„V rozhovoru pro italské noviny Il Sole 24 Ore pan al-Hasidi připustil, že naverboval „asi 25“ mužů z oblasti Derna ve východní Libyi pro boj s koaličními jednotkami v Iráku. Někteří z nich, řekl, jsou „dnes na frontové linii v Adjabiya“.

Pan al-Hasidi trval na tom, že jeho bojovníci „jsou patrioty a dobří muslimové, nikoliv teroristé“, ale dodal, že „členové Al-Kaidy jsou také dobří muslimové a bojují proti nájezdníkům“.

Jeho odhalení bylo potvrzeno, když Idriss Deby Itno, prezident Čadu, řekl, že Al-Kaida dokázala nahromadit vojenský arzenál v zóně libyjských rebelů a získat zbraně, „včetně raket země-vzduch, které pak byly propašovány do jejich útočišť“.

Pan al-Hasidi připustil, že dříve bojoval proti „zahraniční invazi“ v Afghánistánu, než byl „v r. 2002 zajat v v pákistánském Péšaváru“. Později byl vydán do USA a pak držen v Libyi, než byl v r. 2008 propuštěn.

Americké a britské vládní zdroje uvedly, že pan al-Hasidi byl členem Libyjské islámské bojové skupiny, či LIFG, která zabila desítky libyjských vojáků v partyzánských útocích kolem Derna a Benghází v letech 1995 a 1996.“ („Velitel libyjských rebelů připouští, že jeho bojovníci mají vazby na Al-Kaidu,“ Daily Telegraph (Londýn), 25. března 2011).

5) Přechodná národní rada

„Konkurenční přechodná vláda stojící proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího usiluje o získání americké a další mezinárodní podpory v rámci rostoucí snahy vyhnat dlouhodobého diktátora.

Americká ministryně zahraničí Hitlary Clinton včera potvrdila, že Obamova vláda se postavila za protivníky plukovníka Kaddáfího. Řekla, že USA chtějí „nabídnout jakoukoliv pomoc“, aby ho zbavily moci.

Vůdci protestů, kteří převzali kontrolu nad východními libyjskými městy, tvrdí, že založili přechodnou „národní radu“, která je stavěna na roveň konkurenční vlády. Vyzvali armádu země, aby se k nim připojila, protože se připravují na útok na hlavní město Tripolis, kde si libyjský vůdce zachovává kontrolu.

Důvěra v 42 let trvající vládu libyjského vůdce končí, řekla včera paní Clinton: „Jsme nyní na počátku toho, co přijde po Kaddáfím.““ (13)

6) Facebook

„(Omar el-Hariri, šéf ozbrojených sil Přechodné národní rady) zůstal pod přísným dohledem bezpečnostních sil až do 17. února, kdy revoluce začala. Nezačali ji prominentní postavy starší generace, řekl, ale začala spontánně, když Tunis a Egypt inspirovaly mládež. „Děti Facebook!“, prohlásil, anglicky, s velkým úsměvem.“ (14)

7) Ropa

„Libyjští rebelové v Benghází řekli, že vytvořili novou národní ropnou společnost, která nahrazuje společnost kontrolovanou vůdcem Muammarem Kaddáfím, jehož aktiva byla Radou bezpečnosti OSN zmražena.

Přechodná národní rada vydala prohlášení, ve kterém bylo oznámeno rozhodnutí učiněné na setkání 19. března o založení „Libyjské ropné společnosti, coby dozorového orgánu u produkce ropy a politiky v zemi, sídlící dočasně v Benghází, a o jmenování dočasného generálního ředitele“ této společnosti.

Rada také řekla, že „ustanovila Centrální banku Benghází, coby monetární autoritu kompetentní u monetární politiky v Libyi, a jmenovala guvernéra Centrální banky Libye, s dočasným sídlem v Benghází“. (15) (No vida, a šídlo je z pytle venku – p.p.).

II. Odkud pochází zbraně libyjských rebelů

Robert Fisk: „Libye ve zmatku: Tajný americký plán na vyzbrojení libyjských rebelů; Obama žádá Saudy, aby letecky dopravili zbraně do Benghází“, Independent, 7. března 2011:

„Zoufale se snažící vyhnout se americkému vojenskému zapletení v Libyi v případě dlouhotrvajících bojů mezi Kaddáfího režimem a jeho nepřáteli požádali Američané Saudskou Arábii, jestli by mohla dodat zbraně rebelům v Benghází. Saudské království, které již v pátek bude čelit „dnu hněvu“ ze strany své 10% šíitské menšiny, za zákazu veškerých demonstrací, doposud na vysoce tajný požadavek Washingtonu neodpověděla, ačkoliv král Abdullah osobně libyjské vůdce nenávidí, protože se ho pokusil před více než rokem zavraždit.

Požadavek Washingtonu je v souladu s další americkou vojenskou spoluprácí se Saudy. Královská rodina v Jeddah, která byla hluboce zapletena do skandálu Contra za Reaganovy vlády, okamžitě poskytla podporu americké snaze vyzbrojit bojůvky bojující se sovětskou armádou v Afghánistánu v r. 1980…

Ale Saudové zůstávají jediným americkým arabským spojencem, který je strategicky umístěn a schopen vybavit zbraněmi bojůvky v Libyi. Jejich pomoc by Washingtonu pomohla popřít jakékoliv vojenské zapojení do řetězce dodávek – i když zbraně by byly americké a zaplacené Saudy.

Saudům bylo řečeno, že odpůrci Kaddáfího potřebují protitankové rakety a minomety, jako první prioritu, aby mohli zaútočit na Kaddáfího obrněné jednotky, a rakety země-vzduch na sestřelování jeho stíhacích bombardérů.

Dodávky by se mohly do Benghází dostat do 48 hodin, ale bylo by je potřeba dodat na letecké základny v Libyi nebo na letiště v Benghází. Pokud pak budou moct bojůvky přejít do útoku a napadnout Kaddáfího opěrné body v západní Libyi, politický tlak na Ameriku a NATO, nejen ze strany republikánských členů kongresu, proti zavedené bezletové zóny by se snížil.

Američtí vojenští plánovači již dali jasně najevo, že taková zóna by si vyžádala americké letecké útoky na libyjskou funkční, i když vyčerpanou, protileteckou obranu, tudíž by to přivedlo Washington do války přímo, na straně Kaddáfího nepřátel.

Již několik dní létají kolem Libye americké průzkumné letouny Awacs a jsou v neustálém kontaktu se střediskem řízení letů na Maltě a vyžadují si libyjské letové vzorce, včetně informací o cestách soukromého Kaddáfího letadla provedených za posledních 48 hodin, které těsně před víkendem letělo do Jordánska a zpět do Libye.

Oficiálně bude NATO popisovat přítomnost amerických Awacs jako součástí své operace po 9/11 Aktivní úsilí, která má široký rozsah pro prováděním vzdušným protiteroristických opatření v regionu Středního východu.

Údaje z Awacsů jsou vysílány do všech zemí NATO, v rámci existujícího mandátu mise. Nyní, když byl Kaddáfí v západním lexikonu opětovně dosazen coby super terorista, lze misi NATO snadno využít pro hledání cílů v Libyi, pro případ provedení aktivních vojenských operací.

Anglický kanál Al Jazeera včera v noci odvysílal záznamy předané americkým letadlem řízení letového provozu na Maltě, kde si vyžádalo informace o libyjských letech, obzvláště o letadle Kaddáfího.

Bylo možné slyšet, jak americký letoun Awacs, s číslem LX-N90442, kontaktuje v sobotu řídící věž na Maltě a požaduje informace o libyjském Dassault-Falcon 900 5A-DCN na jeho cestě z Ammanu do Mitiga, vlastní Kaddáfího VIP letiště.

Je slyšet, jak Awacs NATO říká: „Máte informace o letadle Squawk 2017, pozice asi 85 mil východně od nás?“

Řízení provozu na Maltě odpovídá: „Sedm, zní to jako Falcon-900 v letové hladině 340, cíl Mitiga, podle letového plánu.“

Ale Saudská Arábie již čelí nebezpečí plynoucímu z koordinovaných protestů šíitských muslimů, kteří, povzbuzeni šíitským povstáním na sousedním ostrově Bahrajn, vyzvali na pátek k pouličním protestům proti vládnoucí rodině al-Saud.

Po odeslání jednotek a bezpečnostní policie do provincie Qatif minulý týden Saudové oznámili celostátní zákaz veškerých veřejných demonstrací.

Šíitští organizátoři tvrdí, že až 20,000 protestujících má v plánu demonstrovat, s ženami v předních řadách, aby zabránili saudské armádě zahájit palbu.

Pokud saudská vláda přistoupí na americký požadavek zaslat zbraně a rakety libyjským rebelům, bude pro prezidenta Baracka Obamu nemožné odsoudit toto království za jakékoliv násilí proti šíitům v severovýchodních provinciích.

Takže se arabské probuzení, požadavek demokracie v severní Africe, šíitská revolta a nástup proti Kaddáfímu odehrávají v prostoru, vzdáleného jen pár hodin od amerických vojenských priorit v tomto regionu.“ (16)

„Libyjští rebelové koordinují činnost u leteckého útoku se západem“, Los Angeles Times, 24. března 2011

„Zprávy z oblasti naznačují, že Saudové a Egypťané dodaly zbraně. Ačkoliv američtí představitelé to potvrdit nemohli, říkají, že je to pravděpodobné.“ (17)

„Egypt sdělil, že vyzbrojuje libyjské rebely“, Wall Street Journal, 17. března 2011

„KÁHIRA – Egyptská armáda začala odesílat zbraně přes hranici s Libyí rebelům, za vědomí Washingtonu, řekli představitelé USA a libyjských rebelů.

Tyto dodávky – většinou lehké zbraně, jako samopaly a munice – jsou, zdá se, prvním potvrzeným případem vyzbrojování bojovníků rebelů zahraniční vládou. Tito bojovníci ztráceli pozice několik dnů, kdy čelily neustálému postupu sil věrných libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu směrem na západ.

Egyptské dodávky jsou doposud nejsilnější známkou toho, že některé arabské země uposlechli výzvy západu postavit se do čela snahy intervenovat ve prospěch pro-demokratických rebelů v jejich úsilí bojovat v Libyi s panem Kaddáfím. Washington a další západní země dlouho vyjadřovaly frustraci ohledně neochoty arabských států pomoct vyřešit krizi v jejich vlastním regionu, kdy dokonce i kritizovaly západní mocnosti za to, že se o to pokouší.

Zásilky následují také po obrovské diplomatické reakci arabských států. Došlo k ojedinělým veřejným výzvám k zahraniční vojenské intervenci a arabské zemi, včetně hlasování 23 členné Arabské ligy, která minulý týden apelovala na OSN, aby zavedlo nad Libyí bezletovou zónu.

Toto hlasování poskytlo klíčové politické krytí západním mocnostem, které se obávají zasáhnout vojensky bez širokého regionálního a mezinárodního mandátu. Ve čtvrtek večer Rada bezpečnosti OSN hlasovala o rezoluci, zavádějící bezletovou zónu v Libyi a schvalující vojenské akce na podporu rebelů (WSJ lže, jako obvykle, nic takového rezoluce neobsahuje – p.p.).

V Radě se ujal vedoucí role při návrhu Libanon a dal kolovat návrh rezoluce, ve kterém se vyzývalo ke „všem nezbytným opatřením“ pro vynucení zákazu letů nad Libyí. Spojené arabské emiráty a Katar se chopily vedoucí role a nabídly účast na vynucování bezletové zóny, podle diplomatů z OSN.

Představitelé libyjských rebelů v Benghází mezitím chválili Katar již od prvních dnů povstání a nazývali tento malý stát v Zálivu svým nejvěrnějším spojencem. Katar za oponou neustále tlačil na tvrdé a urychlené mezinárodní akce, řekli tito představitelé.

Vlajky Kataru je vidět v rebely obsazeném Benghází často. Poté, co pro-kaddáfího síly minulý týden znovu převzaly město Ras Lanuf, libyjská státní televize odvysílala obrázky potravinových balíčků pomoci s katarskou vlajkou.

Bílý dům se zdráhal podpořit výzvy vůdců v kongresu na vyzbrojení libyjských rebelů přímo a argumentoval, že USA musí nejdříve vyhodnotit, kdo tito bojovníci jsou a jakou politiku povedou, pokud uspějí ve svržení plukovníka Kaddáfího. Američtí představitelé věří, že do opozice patří některé islamistické elementy. Bojí se, že islamistické skupiny nepřátelské vůči USA by se mohli pokusit opozici převzít a zmocnit se zbraní, které jsou poskytovány.

Egyptské převozy zbraní začaly „před několika dny“ a nadále probíhají, řekl jeden vysoký americký představitel. „Žádná formální americká politika, nebo uznání toho, že to probíhá, neexistuje,“ řekl tento vysoký představitel. Ale „je to něco, o čem víme“.

Žádosti o komentář zaslané egyptskému ministerstvu zahraničí a mluvčího premiéra zůstali bez odezvy. Neexistuje žádný prostředek, jak získat od egyptské armády komentář. Egyptský představitel ve Washingtonu řekl, že o zásilkách zbraní nic neví.

Americký představitel také poznamenal, že tyto zásilky jsou „příliš málo a příliš pozdě“, aby se vojenská rovnováha změnila ve prospěch rebelů, kteří čelili útoku libyjských sil podporovaných tanky, dělostřelectvem a letadly.

„Víme, že nám Egyptská vojenská rada pomáhá, ale nemohou být tak viditelní,“ řekl Hani Souflakis, libyjský podnikatel z Káhiry, který působil jako styčná osoba mezi rebely a egyptskou vládou od počátku povstání.

„Zbraně se tam dostávají,“ řekl pan Souflakis, který tvrdí, že má pravidelné kontakty s egyptskými představiteli v Káhiře a vedením rebelů v Libyi. „Američané dali egyptské pomoci zelenou. Američané nechtějí být zapleteni přímo, ale Egypťané by to nedělali, pokud by nedostali zelenou.“

Západní představitelé a vůdci rebelů v Libyi řekli, že USA se chtěly vyhnout tomu, aby byly považovány za sílu hrající vedoucí roli v jakýchkoliv akcích pro panu Kaddáfímu, kdy jejich invaze do Iráku a Afghánistánu vyvolaly vztek a nedůvěru k Washingtonu v celém regionu.

Ale USA jasně uvedly, že chtějí dostat pana Kaddáfího od moci a signalizovaly, že by podpořily ty, kteří by nabídli rebelům vojenskou nebo jinou pomoc.

Mluvčí vlády rebelů v Benghází řekl, že zásilky zbraní začaly přicházet, ale odmítl upřesnit, odkud.

„Náš vojenský výbor nakupuje zbraně a vyzbrojuje naše lidi. Zbraně přicházejí, ale povaha zbraní, množství, odkud jsou, to bylo utajeno,“ řekl mluvčí Mustafa al-Gherryani.

Americký představitel řekl, že Egypt chtěl udržet zásilky tajnými. Veřejně se Egypt snažil udržet k povstání rebelů v Libyi neutrální postoj. Egypt se během hlasování Arabské ligy, která vyzvala OSN zavést bezletovou zónu, zdržel, jak uvedli lidé obeznámení s vnitřními diskusemi Arabské ligy.

Stovky tisíc egyptských pracovníků mají být stále v Libyi.

Na druhou stranu, tajná podpora rebelů egyptskou armádou naznačuje, že se počítalo s tím, že je nepravděpodobné, že pan Kaddáfí zůstane u moci, aspoň ve východní polovině země, a proto Egypt horlivě usiluje o vytvoření dobrých vztahů s rebely.

Zdá se, že síly rebelů dosáhli za posledních 24 hodin jistých úspěchů při odražení útoků pro-Kaddáfího sil a přišly s novými zbraněmi, poprvé od začátku povstání minulý měsíc. K těm patří rebelské tanky, které v posledních dnech zaujaly pozice na frontové linii. Rebelové také ve středu poprvé zaútočili letadly na vládní pozice.

Tanky a letadla mají patřit ke zbraním zabaveným rebely zběhnuvším jednotkám libyjské armády ve východní polovině země, ale náhradní díly a vyškolené mechaniky dostali ze zahraničí, aby je mohli použít, spekulovali někteří představitelé rebelů.“ (18)

Benjamin Gottlieb „Egypt vyzbrojuje libyjské rebely, jak dobývání Kaddáfího pokračuje“, Neon Tommy Annenberg Digital News, 17. března 2011:

Dodávky zbraní od egyptské armády začaly proudit přes hranice do Libye, za vědomí USA, řekli ve čtvrtek libyjští rebelové a američtí představitelé.

Tvoří je převážně lehké zbraně, jako samopaly a munice, a tyto zásilky jsou první zprávou potvrzenou mimo vládu podporující bojovníky rebelů. Rebelové ztráceli mnoho dnů půdu pod nohama, kdy Kaddáfího síly usilovaly o skoncování s konfliktem, než budou dokončeny plány na zahraniční intervenci.

Ačkoliv OSN ve čtvrtek bezletovou zónu nad Libyí schválilo, síly rebelů se bojí, že jakákoliv zahraniční intervence bude příliš málo příliš pozdě.

Zásilky zbraní ukazují na neobvykle odvážnou reakci arabské země zasahující do konfliktu mimo své hranice. Objevily se také ojedinělé veřejné výzvy, aby do konfliktu zasáhl západ – Arabská liga hlasovala minulý týden 23-0 a vyzvala OSN k uvalení „bezletové zóny“ nad Libyí.

Navzdory zprávám a přechodu zbraní přes egyptskou hranici mluvčí egyptského ministerstva zahraničí Menha Bakhoum Reuters řekl, že Egypt do žádné vojenské intervence v sousední Libyi zapleten není.

„Egypt mezi těmito arabskými státy nebude. Nezapojíme se do žádné vojenské intervence. Žádná intervence, tečka,“ řekl Bakhoum.

Bakhoum reagoval na komentáře americké ministryně zahraničí Clinton, která ve čtvrtek řekla, že diskuse ohledně arabského zapojení do americké a evropské intervence jsou na stole.

Clinton opakovaně řekla, že USA si přejí, aby se sousední arabská země do naplánované intervence zapojila.

Mluvčí vlády libyjských rebelů v Benghází Mustafa al-Gherryani řekl, že rebelové začali dostávat dodávky zbraní ze sousedních zemí, nicméně odmítl sdělit jejich původ.

„Náš vojenský výbor nakupuje zbraně a vyzbrojuje naše lidi. Zbraně přicházejí, ale povaha zbraní, počet, množství, odkud pocházejí, to bylo utajeno,“ řekl. (19)

Yoichi Shimatsu, Revoluce na Středním východě a intriky 9-11 vytvořeny v Kataru, New America Media, 1. března 2011

„Mladé protestující v Benghází, Káhiře a Tunisu může mást, a možná i děsit, že jejich demokratické naděje jsou manipulovány ultra-pravicovou arabskou elitou, která pokoutně podporovala nástup militantních islamistických radikálů v celé severní Africe. Důvěryhodné zprávy americké rozvědky uvedly důkazy ukazující na dlouhodobou podporu Muslimského bratrstva. Al-Kaidy a džihádistických bojovníků vracejících se z Afghánistánu Katarem.

Vazby na Katar odhalené vyšetřovateli terorismu po 9/11 je nyní potřeba znovu prozkoumat, protože Libyjská islámská bojová skupina (LIFG), víceúčelová pobočka Al-Kaidy, se zmocnila výzbroje v polovině této severoafrické země. Dobře vybavený libyjský arzenál obsahuje vysoce výkonné výbušniny, odpalovače raket a chemické zbraně. LIFG je na seznamu teroristů ministerstva zahraničí.

Nejvíce znepokojivou je, podle představitele americké rozvědky citovaného CNN, ztráta chemických zbraní. Federace amerických vědců oznámila, že od r. 2008 bylo zničeno pouze 40% libyjského yperitu, v rámci druhého kola likvidace. Kanystry s chemikáliemi podél hranice s Egyptem měly být teprve vyzvednuty a nyní jsou pravděpodobně v rukou ozbrojených bojovníků.

Poté, kdy na počátku nechala Al Jazeera uniknout, že libyjské protesty byly organizovány LIFG, tato televize rychle změnila linii a dnes přináší silně filtrované informace a vykresluje události jako „poklidné protesty“. Aby zamluvila zastřelení libyjských vojáků během povstání, tato v Kataru sídlící síť předložila bizarní scénář a tvrdila, že oněch 150 mrtvých vojáků v Libyi bylo popraveno svými důstojníky, protože „odmítli bojovat“. Tito záhadní důstojníci pak zázračně vyklidili své základny a vypařili se do vzduchu, když byli obklopeni naštvanými protestujícími! Mimo záznam americký výzvědný analytik označil tato mediální tvrzení za „absurdnost“ a uvedl místo toho zjevné: že vojáci byli postříleni při ozbrojeném útoku válkou zocelených navrátilců z Iráku a Afghánistánu…

Podle zprávy Kongresové výzkumné služby z ledna 2008: „Někteří pozorovatelé vznesli otázky ohledně možné podpory Al-Kaidy některými občany Kataru, včetně členů velké vládnoucí katarské rodiny. Podle zprávy Komise 9/11 poskytl katarský ministr vnitra útočiště organizátorovi 9/11 Khalidu Shaikh Mohammedovi v polovině 90. let, a tiskové zprávy naznačují, že i jiní teroristé mohli po 11. září 2001 dostávat finanční podporu nebo útočiště v Kataru.“

Šéf národní bezpečnosti a ministr vnitra Abdullah bin Khalid al-Thani je zmíněn ještě v souvislosti s tím, že v r. 1995 zaplatil cestu Khalidu Shaikh Mohammedovi, „aby se připojil k džihádu v Bosně“. Zpráva uvádí, jako po bombovém atentátu na WTC v r. 1993 představitelé FBI „těsně propásli příležitost zajistit“ podezřelého v Kataru. „Bývalí američtí představitelé pak uvedli, že věří, že mu dal echo o hrozící razii vysoce postavený člen katarské vlády, což mu umožnilo utéct ze země“.“ (20)

Peter Dale Scott, bývalý kanadský diplomat a profesor angličtiny na univerzitě v Kalifornii v Berkeley, je autorem Drogy, ropa a válka, Cesta k 9/11, Válečná konspirace: JFK, 9/11 a hluboká politika války. Jeho poslední knihou je Americká válečná mašinérie: Hluboká politika, globální drogové napojení CIA a cesta k Afghánistánu.

Poznámky

1. Ministr obrany Gates nedávno varoval před další zdlouhavou americkou pozemní válkou a 23. března řekl, že ukončení vojenské akce v Libyi není známo a mohla by trvat déle, než jen pár týdnů. „Myslím, že zde existuje celá řada možných výsledků, a nikdo je není schopen předpovědět,“ řekl Gates reportérům v Egyptě (CSPAN, 24. března 2011)
2. Zvídaví čtenáři se mohou podívat na můj první průzkům „Googlování „revolucí“ v severní Africe“
3. Dan Lieberman, “Muammar Al Gaddafi Meets His Own Rebels,” CounterCurrents.org, 9. března 2011.
4. Joel Bainerman, Inside the Covert Operations of the CIA & Israel's Mossad (New York: S.P.I. Books, 1994), 14.
5. Richard Keeble, “The Secret War Against Libya,” MediaLens, 2002.
6. "Petroleum and Empire in North Africa. NATO Invasion of Libya Underway," By Keith Harmon Snow, 2. března 2011.
7. Ghali Hassan, “U.S. Love Affair with Murderous Dictators and Hate for Democracy.” Axis of Logic, 17. března 2011.
8. Center for Defense Information, “In the Spotlight: The Libyan Islamic Fighting Group (LIFG),” 18. ledna 2005
9. Qadhafi was concerned about Al Qaeda terrorism in Libya, and in 1996 Libya became the first government to place Osama bin Laden on Interpol’s Wanted List (Rohan Gunaratna, Inside Al Qaeda: Global Network of Terror [New York: Columbia UP, 2002], 142). Thereafter American and Libyan intelligence collaborated closely for some years against Al Qaeda. Beginning when?
10. Kaddáfí se obával terorismu Al-Kaidy v Libyi a v r. 1996 se Libye stala první vládou, která dala Osamu bin Ladina na seznam hledaných Interpolu (Rohan Gunaratna, Inside Al Qaeda: Global Network of Terror [New York: Columbia UP, 2002], 142). Pak americké a libyjské tajné služby pár let úzce spolupracovaly na akcích proti Al-Kaidě. Začalo to kdy?
11. Ian Black, “Libya rebels rejects Gaddafi's al-Qaida spin,” Guardian, 1. března 2011.
12. Gary Gambill, "The Islamic Fighting Group (LIFG), Jamestown Foundation," Terrorism Monitor, May 5, 2005,; citing Al-Hayat (London), 20 October 1995 [“communiqué”]; "The Shayler affair: The spooks, the Colonel and the jailed whistle-blower," The Observer (London), 9 August 1998; Jean-Charles Brisard and Guillaume Dasquié, Ben Laden: La Verite interdite (Bin Ladin: The Forbidden Truth). Cf. also Annie Machon, Spies, Lies and Whistleblowers: MI5, MI6 And the Shayler Affair (Book Guild Publishing, 2005) [Shayler].
13. Yoichi Shimatsu, “Attack on Libya: Why Odyssey Dawn Is Doomed,” New America Media, 20. března 2011.
14. “US reaches out to Libyan insurgents,” The Australian, 1. března 2011,
15. “How a onetime friend to Gadhafi became his rival,” Globe and Mail [Toronto], 4. března 2011.
16. Libyan Rebel Council in Benghazi Forms Oil Company to Replace Qaddafi’s,” Bloomberg, 22. března 2011.
17. Robert Fisk, “America's secret plan to arm Libya's rebels,” Independent, 7. března 2011.
18. “Libya rebels coordinating with West on air assault,” Los Angeles Times, 24. března 2011.
19. “Egypt Said to Arm Libya Rebels,” Wall Street Journal, 17. března 2011,
20. Benjamin Gottlieb, “Egypt Arms Libyan Rebels As Gaddafi's Conquest Continues,” NeonTommy Annenberg Digital News, 17. března 2011.
21. Yoichi Shimatsu, “Mideast Revolutions and 9-11 Intrigues Created in Qatar,” New America Media, March 1, 2011. The al-Thani family’s protection of Khalid Shaikh Mohammed is confirmed by former CIA officer Robert Baer (Los Angeles Times, March 23, 2003). Cf. Robert Baer, Sleeping with the Devil (New York: Crown, 2003); Peter Lance, Triple Cross (New York: Regan/HarperCollins, 2006), 234-37.