Skrytá energetická krize na Středním východě
24.3.2011 Komentáře Témata: Energetika, Střední východ, Analýza 1498 slov
Tel Aviv – Zatímco většina světa se zabývá dopadem nestability na Středním východě na cenu ropy a světovou ekonomiku, začíná docházet k jinému druhu energetické krize, probíhající téměř bez povšimnutí. Probíhající přeuspořádání dodávek plynu zanechalo nejméně dvě země – Izrael a Jordánsko – bez dostatečného množství plynu, který potřebují.
Obecně, politika u plynu na Středním východě je stejně tak ovlivňována nepokoji, jako u ropy, ale jdeme po jiné trajektorii. Dopad bude svoji povahou, aspoň z počátku, lokální a bude se lišit země od země. Nicméně energetický status quo bude změněn dramaticky.
5. února, na vrcholu povstání proti tehdejšímu prezidentovi Hosni Mubarakovi, otřásla silná exploze plynovým terminálem poblíž egyptského města El-Arish. Šéf egyptské plynařské společnosti Magdy Toufik z toho obvinil „malý únik plynu“, ale brzy se ukázalo, že nejpravděpodobnější příčinou byl teroristický čin – podle některých svědectví dva teroristické útoky. Podle zpráv v Associated Press „stráže na terminálu dosvědčili, že (čtyři maskovaní ozbrojenci) zaútočili na terminál ve dvou autech, krátce zadržovali stráže a pak odpálili výbušniny dálkovým ovládáním“.
Tento terminál leží na arabském plynovodu přepravujícím plyn do Jordánska, Sýrie, Libanonu a dokonce i Turecka. Část, která odbočuje z plynovodu do Izraele, ovlivněna nebyla, ale Egypt zastavil dodávky plynu židovskému státu rovněž. Egyptské úřady tvrdily, že systém potřeboval „zchladit“ a že obnoví dodávky do týdne nebo tak nějak.
O více než měsíc a 150 milionů dolarů ve ztrátách později (pro Izrael a Jordánsko dohromady) plyn stále neproudí. Egyptské úřady svoji notu rychle mění: nedodržely nejméně dva vlastní stanovené termíny pro obnovení dodávek, a donedávna trvaly na tom, že plynovod lze zprovoznit velmi brzy.
Nyní nicméně začaly požadovat zvýšení ceny, za kterou plyn prodávají. „Egypt oficiálně informoval Jordánsko, že dodávky plynu budou obnoveny pouze tehdy, když Amman podepíše dohodu o nových sazbách,“ řekl nejmenovaný představitel Agence France-Presse v úterý.
Tento požadavek má jistou logiku, avšak způsob, jakým to bylo provedeno, již až tak ne. Posledních pět let prodával Egypt plyn svým severním sousedům za vysoce dotované sazby, navzdory tomu, že čelil nedostatku plynu doma. To vedlo vloni k absurdní situaci, kdy byla egyptská vláda nucena zvážit odkup vlastního plynu od Izraele s 600% přirážkou, aby to odpovídalo tržní sazbě. (1)
Egyptský vojenský režim, čelíc špatné finanční situaci, má, zdá se, v plánu tuto nespravedlnost napravit.
V případě Izraele má jisté trumfy, kdy jedním z nich je antipatie egyptské ulice vůči židovskému státu. Koncem roku 2008 soud v Káhiře nařídil vládě, aby zastavila export, protože nebyl egyptským parlamentem nikdy schválen. Mubarak nařízení, které neobsahovalo lhůtu, ignoroval, ale zdá se, že současná vláda to použije jako výmluvu pro nové projednání smlouvy.
Mezitím nedávné zprávy naznačují, že Mubarak a jeho rodina čelí obvinění z korupce, včetně možnosti, že bral úplatky, aby zajistil obchod s plynem. (2)
Jordánsko je ještě důležitější, než Izrael, protože nakupuje více plynu, a dokonce za ještě nižší sazbu. Zatímco Izrael v současné době platí 4,5 dolaru za MBTU (milion britských termálních jednotek – což je jednotka používaná u zemního plynu), Jordánsko platí 3 dolary. Egypt je zodpovědný za 40% izraelských dovozů plynu a 20% elektřiny židovského státu, zatímco Jordánsko se u výroby elektřiny na něj spoléhá z 80%. (Dovozy Sýrie a Libanonu jsou v porovnání s tím skromné – například Sýrie se na Egypt spoléhá u plynu pouze 7%).
Takže egyptské vedení uplatňuje známou taktiku: buší do Izraele, aby vyslalo zprávu arabskému světu. Skutečně, víceméně přesně do tohoto rámce je zpráva Ammanu zařazována. Slovy jednoho západního diplomata v jordánském hlavním městě, který mluvil s Agence France-Presse: „Je pro Egypt obtížné vyvážet plyn do Jordánska, a ne do Izraele, aniž by to vyvolalo mezinárodní protesty.“
Tato krize vytvořila spoustu spekulací, aspoň v Izraeli. Ani Izrael, ani Jordánsko nejsou v pozici, kdy by mohly odolávat egyptské nabídce. Obě země mají schopnost použít pro výrobu elektřiny alternativní fosilní paliva, jako naftu a mazut, ale to stojí zhruba 10x tolik, jako použití plynu, a má to katastrofický dopad na prostředí. V současné době židovský stát ztrácí díky tomuto odstřižení asi 1,5 milionu dolarů denně, zatímco Jordánsko 2,2 milionu.
Podle izraelských podnikatelských novin Calcalist existují tři možné scénáře: buď zůstane plyn odstaven permanentně (nepravděpodobné), nebo budou dodávky obnoveny v menším množství (mírně pravděpodobné), nebo budou dodávky obnoveny zcela, ale za vyšší cenu (nejvíce pravděpodobné). Calcalist odhadují, že zvýšení plateb asi o 33% by spor vyřešilo; za 20 let kontraktu by to Egyptu přineslo navíc dvě až tři miliardy dolarů, jen od Izraele.
Většina izraelských analytiků pohlíží na toto dočasné řešení jako na nejlepší. „Zatímco stávající přerušení se zdá být dočasné,“ píše Zafrir Rinat v izraelském deníku Ha’aretz, „lidé pověření vedením izraelského energetického sektoru se musí připravit na možnost dalších delších přerušení, ať již v důsledku problémů s provozem plynovodu, nebo změnou postoje Egypta u dodávek plynu do Izraele.“here
Pozoruhodné je, že sám Izrael nedávno začal koketovat s vyhlídkami stát se vývozcem plynu. V prosinci 2010 na svém pobřeží Středozemního moře (autor měl „nepochybně“ na mysli palestinské pobřeží – p.p.) Noble Energy Consortium potvrdilo velmi významný objev plynu pod mořským dnem za minulé desetiletí: Leviathan. Vloni byl učiněn menší, avšak i tak významný, objev na poli Tamar poblíž. Více statistik lze najít , ale hlavním je: „Izrael nyní čelí bezprecedentním vyhlídkám při nejmenším na částečnou energetickou závislost.“
Bude trvat několik let, než plyn z nových polí začne proudit, a přesně tolik času si Izrael potřebuje koupit. Proces čelí dalším komplikacím, protože vláda Benjamina Netanyahu již započala s procedurou na zvýšení daní u zisku plynařských společností, ale můžeme předpokládat, že při nestabilitě v Egyptě budou představitelé dělat vše, co mohou, aby svůj termín v r. 2013 dodrželi.
Jakmile bude pumpován nový plyn, bude to mít výrazný dopad na energetické a geostrategické kalkulace v regionu. V související záležitosti se Kypr a Izrael dohodly překreslit své námořní hranice (které představují sami o sobě diplomatickou výhodu pro židovský stát), což okamžitě přilákalo negativní pozornost ostatních zemí, včetně Turecka a Libanonu. Libanon se již pokusil nárokovat vlastnictví u Leviathan, a toto se může stát další spornou věcí mezi Izraelem a Hizballahem. (3)
Na druhou stranu, Egyptu to pravděpodobně uleví a jeho vztahy s Izraelem se pravděpodobně zlepší. Totéž platí pro Jordánsko, které může začít být závislé na židovském státu u části své energie (se vší pravděpodobností to Izraelci uvítají, i kdyby jen proto, že budou mít větší páku na arabský svět).
Výzkum pobřežních plynových polí by mohl také poskytnout řešení pro izraelsko-palestinské rozhovory, obzvláště ve vztahu k udržitelnosti palestinské ekonomiky.
Podle zprávy v izraelském deníku Globes v neděli: „Premiér Benjamin Netanyahu … navrhl palestinským úřadům a prezidentu Mahmoudu Abbasovi (Abu-Mazen), aby společně rozvíjeli plynová pole Gaza Marine a pobřežní Noa. Pole Noa, které obsahuje 7-8 miliard metrů krychlových plynu, by mohlo nahradit egyptský plyn, pokud nebudou jeho dodávky obnoveny, zatímco pole Gaza Marine se zásobami plynu o 30 miliardách metrů krychlových by mohlo pokrýt energetické potřeby 1,5 milionu obyvatel Gazy.“
Tento konkrétní návrh je v nejlepším případě poťouchlý. Současné politické klima jen stěží takový projekt umožní. Vládci v Gaze z Hamasu mají s palestinskými úřady na Západním břehu hořký spor; jak Netanyahu, tak Abbas jsou slabí vnitřně, kdy čelí pravicovým frakcím ve svých vládách. Při veškeré nestabilitě v tomto regionu si člověk nemůže být nikdy jistý, jestli jeho dnešní partneři tu budou i zítra.
Nicméně za jiných podmínek – například po výrazném pokroku v mírových rozhovorech – by mohla být tato myšlenka celkem schůdná. Izrael již čerpá většinu plynu, který spotřebovává, z menšího nálezu poblíž, zvaném Mary-B, který má být podle očekávání vyčerpán za rok nebo dva.
Další aspekty – jako myšlenka energetické nezávislosti pro Gazu – mohou také pomoct jednostranné akci Izraele. V mém článku „Velké přeuspořádání v Levantu“ jsem tvrdil, že Izrael se pravděpodobně pokusí odpojit se v blízké budoucnost od Gazy zcela. Netanyahův výrok lze interpretovat také v tomto kontextu.
Mimo Egypta jsou dodávky plynu ve středomořském regionu narušeny také událostmi v Libyi, a do jisté míry ohroženy napětím v Alžíru (kde výstavba jeho plynovod do Španělska má podle očekávání brzy začít). Ale tyto krize budou mít velmi různorodé dozvuky, protože místní dynamika v každé zemi se liší. Na rozdíl od ropy je zemní plyn velmi obtížné a drahé dopravovat lodí, a tudíž je důležitějším faktorem v regionálním měřítku, než v globálním.
Většina libyjského exportu plynu jde přes podvodní plynovod Greenstream do Itálie; Greenstream je od 22. února uzavřen, což znamená, že Itálie je zasažena nejvíce. Podle zprávy Reuters by toto uzavření mohlo nicméně hrát Itálii do rukou. „Nedostatek libyjského plynu znamená, že (italská ropná a plynařská společnost) Eni může odebírat palivo, za které by musela zaplatit stejně, na základě kontraktů „ber nebo plať“ (ToP) s ruským exportním monopolem Gazprom,“ píše Reuters. (4)
Pokud je tato analýza správná, je představitelné, že Kaddáfí si velmi pečlivě vybral, jaké zdroje uzavře jako první, kdy bral v úvahu citlivé body svého přítele a italského premiéra Silvio Berlusconiho. V kontrastu s tím, a navzdory snížení dodávek a středečnímu bombardování hlavního ropného terminálu v Libyi, se Kaddáfího vývoz ropy do Evropy nezastavil, jak uvedly nedávno Financial Times. (5)
Společným vzorcem, který se zde objevuje, je, že politické nepokoje urychlují existující silné trendy na regionálním trhu s plynem. Můžeme očekávat nestabilitu ve Středomoří a na Středním východě.
Odkazy
- Israel to sell back gas to Egypt at $12b profit – report, Globes, August 24, 2010.
- Report: Mubarak's sons received millions of dollars for backing Israeli gas sales, Ha'aretz, March 7, 2011.
- Israel's Leviathan at Sea Newsweek, January 17, 2011.
- Libya gas cut not all bad news for Eni-SocGen, Reuters, February 28 , 2011.
- Oil millions still flow for Gaddafi, Financial Times, March 4, 2011.