Jen pár otázek, abyste se mohli velmi vážně a poctivě zamyslet

– Dopouštíte se „zločinu z nenávisti“ tehdy, když se pyšníte svými vlastními dětmi a jejich úspěchy?
– Jestliže se jiné rodiny, jenž už mají svůj vlastní domov, pokoušejí nastěhovat do toho vašeho a vás z něho vytěsnit, zdalipak nemáte právo a nejednáte čestně, když svůj domov bráníte a vyhodíte vlezlé vetřelce?

Když si poctivě odpovíte na tyto otázky, uvědomíte si, že většina toho, co naše média označují za „nenávist“, žádnou nenávistí ve skutečnosti není. Milovat to „svoje“, přát si, aby člověk mohl žít jen mezi „svými“, to není nenávist. Je to přirozené, zdravé, prospěšné a čestné. Když si uvědomíte, že rasa je v podstatě jen vaše vnější, velmi rozšířená rodina, věci se hned vyjasní. Všechny rasy tomu rozumějí. Všechny mají svoje vlastní organizace a svoje vlastní cíle. Brání svoje vlastní zájmy. Ale bílá rasa na tuto kritickou skutečnost pozapomněla.

A nyní se zamyslete nad těmito otázkami:

– Mělo by člověku více záležet a měl by se více starat o prospěch jiných žen, než o prospěch své vlastní manželky?
– Bylo by čestné, kdyby matka milovala svoje děti méně než cizí?
– Bylo by čestné, kdyby muž miloval svoji rodinu méně než cizí?
– Bylo by čestné, kdyby se rodina vzdala svého domu ve prospěch rodin, které už svůj domov mají?
– Bylo by čestné svoje děti hanit a cizí chválit?
– Bylo by čestné skrývat svoji hrdost na vlastní děti, když ostatní rodiny ve vašem sousedství jsou na svoje děti pyšné?
– Bylo by čestné neudělat nic na obranu vlastní rodiny proti jiným rodinám, které navzdory tomu, že mají vlastní domov, se snaží nastěhovat do toho vašeho a vaši rodinu z něho vytlačit?

Všechny tyto nečestné věci se dnes od nás vyžadují!

Jsme nuceni starat se víc o blaho jiných než o své vlastní. Očekává se od nás, že budeme jiné rasy milovat více, než svoji vlastní. Očekává se od nás, že se vzdáme svých domovů, svých společenství, svých měst a své země, že se vzdáme dokonce svých dcer a dáme je k dispozici jiným rasám.

Máme prý oslavovat jiné kultury a svoji vlastní zapomenout. Očekává se od nás, že nebudeme bránit svoji zem proti invazi imigrantů, která nás dnes postihuje. Očekává se od nás, že se smíříme s faktem, že brzy budeme v naší zemi pouhou menšinou a že neuděláme nic, abychom tento vývoj zastavili.

Ale ti z nás, kteří jsou čestní, se s tím, co je nám vnucováno, nemohou smířit. My budeme milovat svoje rodiny, svoje vlastní lidi a bránit svoji zem. Čest – to je těžké břemeno. Je to jako vynesení zraněného kamaráda z bojové vřavy na bezpečné místo. Ale pamatujte si: Člověk bez cti ani není člověkem.

Ze slovenštiny přepsal J.W.