Revoluce, které nebyly

Nakolik bylo možné pochopit, americké diplomaty sezvali do Washingtonu kvůli oficiálnímu představení nové strategické doktríny americké diplomacie (Quadrennial Diplomacy and Development Review – QDDR), se kterou přišel obdobný dokument Pentagonu, a která se týká koncepce „vedení prostřednictvím občanské společnosti“.

Před diplomaty vystoupil náčelník spojeného velení amerických ozbrojených složek admirál Mike Mullen, který přednesl lekci o občansko-vojenských operacích v 21. století. Vytvořené modely diplomatů podle receptů armády již nikoho nepřekvapují, a v nové doktríně uvedená teze „amerického vedení prostřednictvím občanské společnosti“ vyvolává představu „správné“ občanské společnosti potřebující jednomyslný souhlas u „obecného státního přístupu“ k mezinárodní politice. Na první místo v diplomacii se dostává „ekonomika s pěstí“, která bude agresivněji uvádět do života „úkoly tisíciletí“ a „globální vládnutí“.

Další významnou přednáškou na mimořádné konferenci bylo programové vystoupení amerického velvyslance v OSN a nového ředitele Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) Rajiva Shaha. Základní význam vystoupení R. Shaha byl tento: Americké ministerstvo zahraničí musí být beranidlem, zajišťujícím americkým nadnárodním společnostem místa na slunci ve vybraných prioritních oblastech globální ekonomiky – u „potravinové bezpečnosti“, v boji s AIDS, boji s klimatickými změnami a při vedení humanitárních akcí při mimořádných situacích.

Záměr prorazit cestu velkému byznysu pomocí „Globální zdravotnické iniciativy“ (Global Health Initiative) nebo nově založené „Koalice globálního vedení“ (Global Leadership Coalition), sdružující „přes 400 firem, nekomerčních organizací a experty z 50 států“, je doprovázen příslibem poskytnout jim reálné pravomoci „občanské společnosti“ výměnou za odpovídající „chápání“ aktivit amerického státu z jejich strany. Požadavek na vedoucí roli v globálních koalicích vznesl Bill Gates, Warren Buffet a Ted Turner, který přeorientoval své podnikání na medicínu, potraviny a boj s klimatickými změnami, a požadoval věnovat 50% příjmů na investice do „udržitelného rozvoje“ globální elity. Nedávno se k „hlavním mecenášům“ připojila i „mladá generace“ agresivní globalizace, v osobě zakladatele největší světové sociální sítě Facebook Marka Zuckerberga, který se přiřadil k americkým miliardářům, kteří se rozhodli věnovat minimálně polovinu svého majetku na společné „dobročinné účely“.

Nová americká diplomatická doktrína, v porovnání s obvyklými technologiemi „ochrany lidských práv“, silně reflektuje účinnost zasahování do globální ekonomiky a světové politiky díky silné účasti soukromých investic, využívání nejmodernějších informačních technologií a přeformulování myšlenek „národní diplomacie“. Dokument se pokouší o rovnováhu mezi přímým vměšováním americké vlády do „změn“ ve třetích zemích s cílem vytvořit příznivé předpoklady pro americký byznys, a přesunem odpovědnosti za procesy destabilizace na občanský sektor, na který údajně přechází vedení při plánování změn. Na ministerstvu zahraničí byly nyní vytvořeny nové posty náměstků ministra zahraničí – pro koordinaci ekonomického růstu, energetiku, životní prostředí, byla založena sekce pro energetické zdroje, byl zřízen post náměstka ministra zahraničí pro občanskou bezpečnost, pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnost, byla zřízena zvláštní sekce pro boj s terorismem, objevil se koordinátor pro problémy kybernetické bezpečnosti.

Komentátoři nechápou, na základě čeho se ministerstvo zahraničí rozhodlo dublovat funkce již existujících amerických agentur – a to ještě po vládou oznámeném rozhodnutí snížit výdaje na provoz ministerstva zahraničí! Bitva o rozpočet ministerstva zahraničí pro rok 2012 je ještě věcí budoucnosti, ale na konferenci šéfů misí ve Washingtonu Hillary Clinton diplomatům doporučila, aby apelovali na nezodpovědné zákonodárce, kteří vyhrožují snížením rozpočtu „v nejhorších časech naší doby“, a neberou v potaz „výzvy pro americké vedení v neklidných arabských hlavních městech“.

Poslední výrok Hillary Clinton lze sotva přisoudit nekoordinovanému úsilí na ministerstvu zahraničí, které v jistém smyslu působí jako katalyzátor stejné „výzvy arabských hlavních měst pro americké vedení“. Již 28. října 2008 tehdejší náměstci ministra zahraničí pro národní diplomacii a veřejné záležitosti James Glassman a Jared Cohen ze sekce politického plánování na brífinku pro americké a zahraniční novináře nadšeně mluvili o iniciativě s cílem vytvořit globální alianci mládežnických hnutí. Jedná se o přímou účast amerického ministerstva zahraničí na financování, technické a organizační podpoře, školení a koordinaci opozičních mládežnických hnutí v celosvětovém měřítku, a především na Blízkém východě, severní Africe, v latinské Americe a v zemích bývalého SSSR. Při vytváření globální aliance mládežnických hnutí se partnery ministerstva zahraničí staly Facebook, Google, YouTube, MTV, AT&T a JetBlue. V r. 2009 myšlenku Aliance horlivě podpořila Hillary Clinton. Zakladateli Aliance jsou: bývalý poradce Condoleezi Rice a Hillary Clinton Jared Cohen, nyní vrcholový manažer Google, pracující pro mocný Council on Foreign Relations, Jason Liebman, bývalý bankovní analytik, překvalifikovaný na vytváření informačních produktů pro opoziční mládež. Na tomtéž brífinku v r. 2008 Jared Cohen a James Glassman vyprávěli o dávném spojení s egyptskou opoziční mládežnickou organizací „6. duben“, o plánu na „nenásilné protesty“ s přivedením tisíců lidí do ulic.

Mezi aktivními účastníky fór Aliance mládežnických hnutí by ruský divák filmové produkce Howcast mohl poznat například Natalii Morar, která vášnivě vypráví o účasti na „twitterové revoluci“ v Moldávii – a stejně tak by v sociální síti „V kontaktu“ mohl najít výzvy vůdce „6. dubna“ k „boji za spravedlivou budoucnost“, s adresami a telefony. Když zdůrazňoval význam Aliance mládežnických hnutí coby preventivního protiteroristického nástroje americké státní politiky, James Glassman uvedl jako příklad partnera Aliance britskou organizaci Quilliam, vytvořenou bývalými egyptskými politickými vězni, kteří byli členy islámské radikální organizace Hisb-ut-Tahrir. Tato organizace, která nedávno dostala od britské vlády grant ve výši 1 milionu liber, úzce spolupracuje se zvláštními službami, připravuje teoretická doporučení na téma, jak porazit islamisty zevnitř, je proslulá „pro-sionistickým postojem“ a provádí výcvik „sociálních aktivistů“ v oblasti organizování protestů.

Tradiční scénář „barevných revolucí“ prochází změnami. Organizátoři barevných revolucí nové vlny se již nebudou dožadovat voleb, aby dostali masy do ulic s požadavky na přepočtení hlasů, pozvání západních pozorovatelů a s prohlašováním voleb za neplatné. Místo toho nastupuje plán kontroly populace podle modelu „permanentní revoluce“, ze které byl vzat sociální protest. Místo sociálně-politických hesel a požadavků nastupují standardní požadavky na vládce: „Putin musí odejít“, „Ben Ali degage“, „Mubarak to leave“… V Tunisu nebylo starší generaci moc po chuti, když západní noviny začaly nepokoje v zemi nazývat „jasmínovou revolucí“ – tento název dali američtí technologové politiky převratu v r. 1987, kdy dosadili k moci nyní svrhnutého Ben Aliho. To se týká i Hosni Mubaraka, který tělem i duší sloužil americkým zájmům 30 let a byl rovněž vystrnaděn ze země za jásotu davu, který také nepochopil, že ho přinutili účastnit se revoluce, která nebyla. Nyní podvodná revoluce vyměňuje využité prominenty globální elity za někoho čerstvějšího, a odhaluje své hlavní heslo: čím více se věci mění, tím více zůstávají stejnými…

Nová diplomatická doktrína, řekla Hillary Clinton na velkém shromáždění amerických diplomatů, „výrazně zvyšuje naši schopnost předcházet a reagovat na krize a konflikty“. Soudě podle prakticky jednohlasné – souhlasné! – reakce globálních médií na „osvoboditelská“ hnutí v arabském světě a vhledem k neexistující kritice důvodů „změny režimů Američany, vypadá myšlenka domnělého vedení „národní diplomacie“ u předcházení „výzvám pro americké vedení v arabských hlavních městech“ poměrně perspektivně“.