USA našly „staršího bratra“

Mnohem přesnější obraz velikosti té či oné ekonomiky lze poskytnout za použití PKS – parity kupní síly. PKS je vztah mezi dvěma nebo více peněžními jednotkami, měnami různých zemí, stanovený na základě jejich kupní síly u určitého koše zboží a služeb. Ekonomové předpokládají, že výpočet na základě PKS je aplikovatelný obzvláště v případě ekonomiky Číny, protože hodnocení podle oficiálního směnného kurzu nebere v úvahu výrazně nižší ceny zboží a služby v této zemi, ve srovnání s vyspělými zeměmi.

Aruna Subramanian z Petersonova institutu mezinárodní ekonomiky (USA) zveřejnil nedávno článek „Je Čína již číslem jedna? Nové ocenění GDP“, ve kterém tvrdí, že statistika Říše středu uvádí u produkce přehnané ceny. To vede k tomu, že se absolutní výše GDP podceňuje, a tempa ekonomického růstu jsou naopak nadhodnocena. Podle názoru Subramaniana činil GDP Číny v r. 2010 na základě PKS 14,8 bilionů dolarů, což je o 200 miliard (asi 1,4%) více, než činí americký!

Vyvstává otázka: proč Čína svůj GDP stlačuje? Dejme opět slovo Subramanianovi. Zaprvé, lze celému světu demonstrovat vysoké tempo růstu, což má psychologický efekt a přesvědčuje o účinnosti politiky čínské vlády. Zadruhé, kvůli ekonomice: menší velikost ekonomiky umožňuje menší odvody mezinárodním finančním organizacím. Zatřetí, současný rozdíl mezi kurzem juanu k dolaru na základě PKS a tržním kurzem činí zhruba 40%, a pokud by se při výpočtu PKS použily nižší ceny, byl by ještě větší. To by zesílilo tlak Washingtonu na Peking, kterému již tak na každém mezinárodním fóru připomínají, že je čas na stabilizaci globální ekonomiky a likvidaci nerovnováh a revalvovaci juanu. Podle údajů za rok 2011 bude obraz ekonomické převahy Číny ještě výraznější, tvrdí Subramanian.

Důležité také je, že Čína se již stala první průmyslovou mocností světa. Podíl průmyslové výroby na GDP zde činí nejméně 50%, či 2,5 bilionů dolarů. U USA je tento ukazatel nižší – méně než 2 biliony dolarů. V tomto ohledu byla současná návštěva předsedy Hu Jintao ve Washingtonu návštěvou „staršího: bratra u „mladšího“ – Baracka Obamy.

„Hrozba pro USA a jejich spojence výrazně vzrostla“

Samozřejmě, že Čína zatím za USA zaostává v nejnovějších technologiích, vojenské technice a zbraních a prohrává na moři. Nicméně ke snižování zaostávání za Spojenými státy již dochází.

V předvečer návštěvy Hu Jintao v USA provedla Čína úspěšný test svého prvního orbitálního bezpilotního letounu, který je schopen pobývat ve vesmíru 270 dní v roce a provádět různé obranné úkoly, včetně ničení komunikačních satelitů, jak 17. ledna sdělil londýnský deník Sunday Times. Podle této tiskoviny tento nejnovější čínský kosmický robotický letoun představuje výzvu pro americký orbitální bezpilotní letoun X-37B. Letoun je schopen zasáhnou na jakémkoliv místě planety, přičemž jeho zničení ze země existujícími prostředky PLO není možné. Zatím mají americké ozbrojené síly pouze jeden podobný bezpilotní letoun. Očekává se, že stavba druhého X-37B začne letos. Podle názoru Sunday Times dnes Čína předvedla odpověď na nejmodernější zbraňový systém USA.

Ale ani u ostatních novinek v bojové technice a zbraních si nevedou špatně. „Zprávy o novém čínském letadle J-20, letounu páté generace typu „stealth“, a o nové protilodní balistické raketě znamenají, že hrozba pro USA a jejich spojence výrazně vzrostla“ – napsal ve Washington Post admirál ve výslužbě James E. Lyons, bývalý vrchní velitel americké Tichomořské flotily. Podle jeho názoru se Čína chystá uzavřít přístup nejen do vod Jihočínského moře, které považuje za sféru svého vlivu, ale také na „druhou řadu souostroví“ v západní části Pacifiku, včetně ostrova Guam.

Je charakteristické, že předvedení nejnovějšího čínského letounu proběhlo v den návštěvy amerického ministra Roberta Gatese v Pekingu, kde jednal o problému šíření jaderných zbraní. Jde o to, že USA podezřívají Čínu z účasti na jaderném programu Iránu a Severní Koreje. Tak pozoruhodná shoda okolností přiměla Roberta Gatese obrátit se přímo na Hu Jintao s otázkou: „Vy jste provedli zkušební let v době našich rozhovorů záměrně?“ Dostal odpověď: Žádná souvislost zde není, let byl na tento den naplánován dávno. Možná, že tomu tak je. Nicméně pravdou je také to, že návštěvu Gatese v Pekingu čínská strana všemožně oddalovala od loňského června.

K tomu lze dodat, že Čína provádí přestavbu starší zakoupené letadlové lodi z dob sovětské éry „Varjag“, vyrobené v ukrajinských loděnicích. V r. 2011 byl měla být zařazen do výzbroje. Cílem Číny je využít proces rekonstrukce lodi pro vyškolení techniků, kteří pak budou stavět čínské letadlové lodě. Panuje názor, že Čína vyrábí vlastní palubní stíhačky, kdy kopíruje technologii ruských letadel Su-33, a rovněž adaptuje svůj letoun J-11 pro vzlet a přistání na letadlové lodi.

Mimo to provádí modernizaci sil jaderného zastrašení a přechází na používání mobilních vypouštěcích stanovišť a ponorkové rakety druhé generace. Proto, jak je vidět, mají britské Financial Times pravdu, když píšou, že „u Roberta Gatese, amerického ministra obrany, vyvolává zvyšování vojenské síly Číny v jistém smyslu větší obavy, než situace v Sovětském svazu v době studené války“.

Stejné nálady má i americká veřejnost. Průzkum společnosti Rasmussen Reports, provedený v únoru 2010, ukázal, že polovina Američanů považuje Čínu za dlouhodobou hrozbu pro USA. Průzkum společnosti CNN přinesl ještě vyšší číslo – 58% obyvatel USA označilo Čínu za hrozbu pro bezpečnost země.

Během rozhovorů s čínským kolegou, generálem Lian Guanle, Gates vyjádřil znepokojení ohledně rychlého tempa budování čínských ozbrojených sil a jeho tajnůstkářského charakteru. Jak známo, USA jsou velikostí vojenského rozpočtu na prvním místě na světě, a Čína na druhém. V odpověď generál ujistil, že „čínské úsilí ve vojenské oblasti není v žádném případě namířeno proti jakékoliv třetí straně nebo jakékoliv zemi na světě“. Přičemž varoval Washington, aby nepokračoval v dodávkách zbraní Taiwanu. Mimochodem, rozhodnutí o těchto dodávkách ve výši 6,4 miliardy dolarů, které přijal Washington o rok dříve, se stalo důvodem největšího ochlazení vztahů mezi těmito dvěma zeměmi za poslední desetiletí.

Ochlazení ještě zesílilo, když Spojené státy začaly s realizací strategie „návratu do Asie“. Vloni v létě Washington fakticky dotlačil sousedy Číny k aktivaci teritoriálních sporů. Pravda, k vážné krizi došlo pouze u japonsko-čínských vztahů. Ostatní sousedé se rozhodli do sporů s Pekingem nezaplést, což nakonec vedlo k dalšímu poklesu vlivu USA. Což nakonec demonstrovala poslední krize na Korejském poloostrově a nevydařené turné Baracka Obamy po zemích jihovýchodní Asie v listopadu.

Netřeba říkat, že USA se za takových podmínek dodávek zbraní na Taiwan nezřeknou, a Čína bude pokračovat v modernizaci svých ozbrojených sil! Neboť potřeby u energetických zdrojů této rychle rostoucí ekonomiky neustále rostou a je třeba zajistit jejich bezpečné a bezporuchové dodávky, a stejně tak je třeba zajistit bezpečnost země jako takové. Obzvláště poté, co se do Bílého domu po příštích prezidentských volbách s největší pravděpodobností vrátí bojechtiví republikáni, například Sarah Palin a spol. Bývalý zástupce USA v OSN John Bolton na stránkách Financial Times již Číňany varoval: „Za dva roky budou mít USA možná jiného prezidenta, připraveného upustit od programu mezinárodní pasivity a úpadku.“

A mezitím se Taiwan, očividně znepokojený návštěvou předsedy Hu v USA, rozhodl dát o sobě vědět. 18. ledna byly na Taiwanu za přítomnosti prezidenta Ma Ying-jeou odpáleny vojenské rakety. Cílem cvičení bylo připomenout Američanům jejich závazek posílit obranu ostrova. Třetina z 19 raket proletěla mimo cíle. Nicméně je třeba přiznat, že doba pro tuto demonstraci síly byla vybrána zdařile. Právě v době, kdy byl předseda Hu v USA, Taipei Washingtonu připomněla, že sliby se mají plnit. Tím spíše v situaci, kdy vojenská převaha kontinentální Číny vypadá stále přesvědčivěji.

A zároveň taiwanský ministr zahraničí vyzval USA k dodržování „zákona o vztazích s Taiwanem“, na jehož základě provádějí Spojené státy dodávky zbraní. Jak známo, Taiwan trvá na co nejrychlejším dodání nejnovějších stíhaček F-16 C/D, proti čemuž se kategoricky staví kontinentální Čína. Američané s dodávkami váhají, protože se bojí hněvu Pekingu. Ale dovolit si ztratit Taiwan USA nemohou, protože by to představovalo velkou ránu pro jejich prestiž a přiznání mocenského postavení Číny. Proto, tvrdí Boston Globe, klíčové neshody mezi Čínou a USA nejspíše přetrvají.

New York Times, které situaci v západní části Pacifiku věnovaly svůj první letošní článek, obrací pozornost na závažnost rozbíhajících se závodů ve zbrojení mezi USA a Čínou. Vzhledem k charakteru čínského budování ozbrojených sil noviny navrhují, aby se Obamova vláda vzdala nákupu lodí, které nemají potřebnou obranu před raketami, konkrétně torpédoborců řady DDG-1000, a aby rovněž snížila závislost námořních sil na parku pilotovaných letadel malého doletu F-18 a F-35 a přešla na bezpilotní útočné letouny vypouštěné z letadlových lodí s větším doletem N-UCAS. A letectvo, tvrdí noviny, musí zrušit plány na nákup 2,000 útočných letounů malého doletu, a nakoupit bombardéry dlouhého doletu.

V USA jsou znepokojeni perspektivou studené války s Čínou, ze které Amerika vyjde jako vítěz jen stěží. Tyto nálady vyjádřil 14. ledna na stránkách Washington Post Henry Kissinger, který navrhl vytvoření konzultačního mechanismu pro stanovení obecných dlouhodobých cílů a odsouhlasení pozic Číny a USA na mezinárodních fórech. Kissinger rovněž zmiňuje starou myšlenky rozdělit svět na dvě části.

„Mladší“ se musí podvolit „staršímu“

Nicméně, potřebuje takové rozdělení Čína? Vždyť v Pekingu, aspoň na oficiální úrovni, považují posílení své země nikoliv za výzvu pro Ameriku, ale za návrat k normálnímu stavu věcí, kdy Čína měla vedoucí postavení. Zde lze připomenout, že ještě v r. 1820 byla největší ekonomikou světa právě Čína – tvořila 33% světové ekonomiky. Na západní Evropu připadalo 27%, na Indii 16%, a na USA pouhá 2%.

V rozhovoru čínského předsedy pro Wall Street Journal a Washington Post v předvečer jeho návštěvy v USA Hu Jintao bez obalu řekl, že důvodem světové ekonomické krize je „neexistence regulace“, a současná světová měna, za kterou je považován americký dolar, je „produktem minulosti“. Na otázky novin ohledně lidských práv, včetně otázky ohledně nositele Nobelovy ceny Li Saobo nacházejícího se ve vězení, Hu nepovažoval dokonce ani za vhodné odpovědět – čímž dal najevo, že doba, kdy Washington diktoval svá pravidla hry v ekonomice, financích a humanitární oblasti, je již minulostí.

Hu Jintao Washingtonu poradil, aby se na úspěchy rozvoje díval „objektivním a rozumným způsobem, a ctil nezávislou volbu cesty rozvoje u každé země a snažil se o dosažení společných cílů, řídíc se při tom vzájemně výhodnou spoluprací“. Rada takového typu pro Američany vylučuje jakoukoliv perspektivu spekulovat na téma „lidských práv“.

USA a Čína dnes revidují své globální strategie. Role Spojených států ve světě upadá, i když je Washington jen stěží připraven se s tím smířit. Zároveň roste moc Číny, její zájmy a snahy se aktivují nejen v Asii, ale také v Evropě, Africe a od nedávna i v latinské Americe. Zatím jde sice o pomalý, ale zato důsledný proces lokalizace vlivu USA.

„Za posledních několik let poskytly čínské banky o 10 miliard dolarů více úvěrů rozvojovým zemím, než Světová banka a v ní dominující Američané,“ uvádí v této souvislosti rakouský Die Presse. „Světová banka svazuje své úvěry s nutností provedení politických změn. Co se týká čínských funkcionářů, těm pro dosažení jejich cílů vyhovují libovolní partneři, od afrických diktátorů po nepřátele amerických „imperialistů“ typu Hugo Chavez. Čína potřebuje pouze ekonomické reformy, aby si ochránila své zájmy“ – píše se v článku.

Aby Američanům hořkou pilulku neúspěchů v posledních letech osladil, navrhl Peking nedávno prostřednictvím neoficiálních kanálů vytvoření nějakého fóra pro diskusi o bezpečnosti v asijsko-pacifickém regionu. Za privilegovaného účastníka takového fóra, jak píše Nězavisimaja gazeta, považuje Čína Rusko. Nicméně místo je zde vyčleněno samozřejmě i pro USA. Nicméně, podle slov Hillary Clinton, USA a Čína se v tuto chvíli nacházejí na „velmi důležité křižovatce“, kdy na rozhodnutí obou stran závisí trajektorie jejich dalších vzájemných vztahů.

Takové jsou obecné podmínky návštěvy Hu Jintao v USA ve dnech 18-21. ledna.

V ekonomických otázkách bylo náhle dosaženo řady dohod. Americké a čínské společnosti uzavřely řadu smluv v celkové výši 45 miliard dolarů. Konkrétně byl podepsán kontrakt mezi čínskými společnostmi a výrobcem letadel Boeing, na jehož základě bude do Číny dodáno 200 letadel této firmy. Mimo to bylo dosaženo dohody o dodávkách produkce firem Alcoa, General Electric, Honeywell, Westinghouse a Caterpillar různým čínským organizacím. Základní smlouvy se týkají spolupráce Washingtonu a Pekingu v oblasti zemědělství, plynárenství a železniční dopravy. Jak poznamenal zástupce americké vlády, smlouvy umožňují zajistit práci 235,000 Američanů. Bylo rovněž oznámeno, že Čína bude do americké ekonomiky investovat 3 miliardy dolarů.

V otázce zvýšení kurzu juanu je předseda Hu neoblomný. Takže se Obamovi ani nepodařilo pokusit se vysvětlit, že pokud kurz juanu stoupne, zvýší to poptávku na vnitřním čínském trhu a pomůže to čínské vládě řešit problém s inflací.

Zákonodárci obou komor amerického kongresu vyzývají k potrestání Číny za manipulaci s měnou, která poskytuje zboží vyrobenému v Číně cenovou výhodu na zahraničních trzích. Ale jak to udělat, když Čína vlastní americké státní dluhopisy téměř za 900 miliard dolarů?!

Mimo to jsou Američané v boji za zvýšení kurzu juanu prakticky osamoceni, protože Evropská unie je v této otázce nepodporuje. V době návštěvy čínského vice-premiéra Li Keqiang v EU na počátku ledna nevznesla otázku kurzu čínské měny ani německá kancléřka Angela Merkel, ani španělský premiér José Luiz Rodríguez Zapatero, ani jeho britský kolega David Cameron. V Evropě hodnotí situace realističtěji než v Americe, a nechtějí se s největším obchodním partnerem rozhádat.

Co se týká humanitárních a politických problémů, tak zde Obamu čekala studená sprcha. Americký prezident během společné tiskové konference tradičně promluvil o „lidských právech“. Odpověď předsedy Hu byla jednoznačná: „…je třeba brát v úvahu různé okolnosti, ve kterých se Čína a USA nacházejí. Čína je rozvojová země s obrovskou populací, která se navíc nachází v rozhodující fázi ekonomických reforem.“ Nicméně, slíbil Hu Jintao, reformy v oblasti lidských práv budou pokračovat. O tom, jak mají vypadat, se čínský vůdce nezmínil. Lze předpokládat, že budou vypadat stejně, jako socialismus „s čínskými specifiky“.

Hu Jintao dal svému americkému kolegovi také najevo, že se nemá zneklidňovat ohledně v emigraci žijícího dalajlámy a separatistů z Xinjiang. To je čistě vnitřní otázka Číny. Na začátku tiskové konference Hu dokonce „přeslechl“ otázku na toto téma.

Hlavními mezinárodními pozicemi, kde chce Washington vidět Čínu jako partnera, a ne jako rivala, je Korejský poloostrov, íránský jaderný program, stabilizace situace v Afghánistánu a Pákistánu, a mezinárodní terorismus. Nicméně Peking si nemůže dovolit KLDR „odevzdat“, neboť sjednocená Korea by pro něj znamenala nový zdroj bolehlavu. Čína je také kategoricky proti silovému řešení íránského jaderného problému. Přítomnost amerických ozbrojených sil v Afghánistánu má pro Čínu dvojí charakter. Na jednu stranu to brzdí expanzi extremistického křídla islámu, na druhou stranu je to nebezpečné samo o sobě, protože se vojska nachází na čínském prahu.

Co se týká Pákistánu, Číňané již dávno dávají přednost působit zde samostatně a využívat Islámábád při zadržování Indie. Nicméně styčné body nalezeny byly, protože na krachu pákistánské státnosti nemá zájem ani jdena ze stran.

Strany si vyměnily názory, ale nedokázaly se shodnout na společném názoru na Súdán. Referendum na jihu země a rychlý vznik nového státu na tomto území chce každý využít pro své zájmy, protože se jedná o nemalé zásoby ropy.

* * *

V říjnu 1957 Mao Tse Tung prohlásil: „Myslím, že současná situace je charakteristická tím, že vítr z východu převáží nad západním…“ Od té doby uběhlo 53 let. Z pohledu světové historie je to velmi málo. Nicméně již můžeme pozorovat, jak se proroctví „velkého kormidelníka“ začíná vyplňovat. V každém případě právě hlava ČLR se nachází na seznamu nejmocnějších lidí světa, vytvořeného v listopadu 2010 časopisem Forbes, na prvním místě.