Anglosasové

Vezměme si například ovládnutí Iráku anglosasy. Dnes je z pohledu Londýna a Washingtonu tento úkol splněn. V Iráku byl vytvořen strategický opěrný bod globalistické expanze. Irácká ropná pole jsou pod zahraniční (západní) kontrolou, v Bagdádu sedí loutková vláda a staré spory mezi třemi základními komunitami v zemi – šíitskou, sunitskou a kurdskou – umožňují do nekonečna uplatňovat politiku „rozděl a panuj“ v zájmu anglosaského tandemu.

Irácký projekt je odnoží širšího cíle „ovládnutí“ střední Asie anglosasy, odkud je svého času vytěsnila politika stalinského SSSR.

Po druhé světové válce si anglosasové uvědomili nebezpečnost Moskvou využívaného světového islámu pro vytvoření „bezpečnostních zón“ na svém jižním podbřišku. Sovětská diplomacie s muslimy pracovat uměla a v daném období realizovala také dlouhodobé cíle. Bylo třeba v tomto směru vytvořit bariéru pro sovětský vliv. Světský režim šáha Rezi Páhlavího se zde nehodil, protože muslimský svět správně v šáhovi rozpoznal loutku USA. Bylo potřeba nového, originálního a svěžího postupu. A tím se stalo rozhodnutí vyměnit šáha za „trojského koně“ anglosasů, ortodoxního Chomejnýho, který měl muslimy obrátit proti SSSR a vytvořit bariéru proti šíření sovětského vlivu. Nicméně ajatolláh Chomejný, jehož kontakty se západními výzvědnými službami byly během jeho emigrace pravidelné, v rozhodující okamžik tyto tajné služby přechytračil a vydal se svojí cestou. Mimochodem, nejde v historii o nijak ojedinělý případ. V důsledku toho přišla dlouhodobá a mravenčí práce anglosasů na přípravě šíitské revoluce a nasazení svého „trojského koně“ do světa islámu vniveč. Chomejný začal hrát svoji hru a okamžitě po uchopení moci se tvrdě postavil proti USA. Ukázalo se, že je to pravověrný muslim, který využil „nevěřící“ pro své cíle.

Takovou porážku anglosaští diplomaté nepamatovali. V Londýně a Washingtonu začali rozpracovávat plán na vytvoření nového geostrategického opěrného bodu v regionu. Cílem tohoto plánu byla po Iránu druhá největší země v této části světa – Irák. Nejprve Saddama Husseina poštvali proti Iránu, v naději, že v této zemi destabilizují situaci a udělají z Chomejnýho svého člověka. Nicméně po bezvýsledném ukončení krvavé války probíhající v letech 1980-1989 se prostředky pro dosažení cíle změnily. Bylo rozhodnuto, že svoji loutku si zajistí v Iráku. A její pomocí měli v plánu zmocnit se bohatých útrob této země, instalovat režim nepředstavující nebezpečí pro Izrael a začít z Bagdádu provozovat politiku v zájmu anglosaských mocností. Saddam Hussein se z mnoha důvodů pro takovou roli nehodil a rozhodnutí o jeho výměně, spolu s výměnou celého jeho režimu, přišlo zcela přirozeně. Během války s Iránem dosažené sblížení s iráckým diktátorem umožnilo anglosasům hrát s ním delikátní a úskočnou hru a vmanipulovat ho do obsazení Kuvajtu. Saddam Hussein se ukázal být ne tak bystrý a prozíravý, jako Chomejný, a provokaci podlehl. Začala první fáze vojenské operace „trestné výpravy západu“ pod názvem „Pouštní bouře“. Byla to úspěšná vojenská operace. Irácká armáda byla totálně rozdrcena. Nicméně jednotky západní koalice se zastavily před Bagdádem. Tehdy se anglosasové ke zničení Bagdádu a k likvidaci Husseina nerozhodli, protože se báli tvrdé reakce světa sunitského islámu. Mimo to se psal únor 1991 a bylo třeba brát v úvahu stav věcí v SSSR, který se také připravoval na rozpad. V r. 1991 si se širokou zónou nestability, včetně od Sovětského svazu odpadnuvších středoasijských republik, nebyli anglosasové schopni poradit. Bylo rozhodnuto nechat na čas Irák na pokoji a soustředit se na zkolabování Sovětského svazu. Zdolání Iráku bylo odloženo o 12 let, kdy se v „novém Rusku“ zakořenila a stabilizovala prozápadní vládnoucí třída.

Druhá část operace byla provedena pod falešnou záminkou, že Irák má zbraně hromadného ničení. Trvala celých 7 let a v r. 2011 je dokončována. Od r. 1991 do r. 2011 je to přesně 20 let. Co se za tuto dobu podařilo udělat? Hlavním je, že anglosasové dostali pod kontrolu sousedy Iránu na západě a na východě – Irák a Afghánistán. Časem bude Irán obklíčen nepřáteli po celém obvodu svých hranic.

* * *

Ať si vezmeme jakékoliv „horké“ místo na světě, všude po pečlivém prozkoumání najdeme prvky politiky, připomínající politiku ve vztahu k Iráku. Vynechány nebyly ani země bývalého SSSR, přičemž tato politika má svůj metodologický základ. Metodologie anglosaské politiky se vypracovávala v klidu salonků, vybrušovala se ve viditelných a neviditelných bitvách v zájmu Jejího veličenstva a za trůnem stojících anglických bankéřů v období vytvoření, rozkvětu a rozpadu Britského impéria, a pak, v procesu prosazování zájmů dvou vlajek, britské a americké, byla sjednocena společným globalistickým projektem. Náležitosti této metodologie politiky jsou dnes dobře známé. Abychom odhalili jejich přítomnost v té či oné zemi, stačí si položit následující otázky:

1. Existují v dané zemi zájmy anglosasů, a v čem spočívají?

2. Prostřednictvím koho chtějí anglosasové dosáhnout svých cílů?

3. Bude se při tom respektovat mezinárodní právo?

4. Bude se respektovat suverenita jiných států?

5. Berou se při tom v potaz zájmy jiných zemí?

6. Jsou anglosasové ochotni brát na zřetel humanitární aspekty naplánovaných operací?

7. Jaká konstrukce vznikne v případě úspěchu anglosasů v daném místě světa?

Již v 16. století se anglosasové v ostrých potyčkách o prvenství v Evropě, a tím i na světě, naučili umění podlé a špinavé politiky. Krok za krokem se v tomto umění zdokonalovali. Za britským trůnem vždy stála a stojí Bank of England – nelítostný a bezohledný bojovník za vlastní zájmy všude, kam dosáhne jeho ruka. Typ anglického bankéře, který má v drtivé většině židovský původ, má blízko k typu lidí, které Spasitel nazval „nelidskými“. Všechny revoluce nové a moderní doby, počínaje anglickou revolucí 17. století, francouzskou revolucí 18. století a konče „barevnými revolucemi“ v zemích bývalého SSSR, byly zahájeny lidmi tohoto druhu. A ve všech těchto revolucích byl sledován jeden a tentýž cíl – odstranění překážek (králů, carů, imperátorů, prezidentů) pro nekontrolovatelné drancování „osvobozených“ národů finanční chobotnicí pod názvem „mezinárodní bankovní kapitál“, dnes kontrolovaný americkým Systémem federálních rezerv a Bank of England. Tuto chobotnici lze přirovnat ke globální pumpě odčerpávající národní bohatství ostatních národů ve prospěch rozmachu a prosperity elity zemí „zlaté miliardy“.

Všechny revoluce, války a intervence anglosasové organizují proto, aby mohla chobotnice působit nerušeně a bez překážek. Národy bývalého Sovětského svazu dnes výsledky této práce zakoušejí na vlastní kůži.

Existuje samotnými Angličany vymyšlené úsloví: „Velká Británie nemá stále spojence, má pouze stálé zájmy.“ Tato nadsázka je pouze přikrášlená skutečnost. Ve skutečnosti by toto úsloví mělo znít následovně: „Hlavním principem Velké Británie je neexistence jakýchkoliv principů.“ To musí mít na paměti jakýkoliv politik, který se dostane do kontaktu s anglosasy, kteří řídí projekty, hrozící lidstvu obrovskou katastrofou. Podívejme se na dva hlavní projekty.

Boj s mezinárodním terorismem

Samotný pojem „mezinárodní terorismus“ dali do oběhu po provokaci 11. září 2001, kdy zahynulo několik tisíc lidí ve zničených budovách Mezinárodního obchodního centra v New Yorku. Podle okamžitě předložené verze amerických úřadů to udělali teroristi pod vedením bin Ladina, vysazeného do Afghánistánu, na který okamžitě dopadl trestající meč americké odplaty. Do této doby na okraji se nacházející terorismus (zpravidla provozovaný za peníze zvláštních služeb) náhle dostal „globální“ rozměr. Když vnutily celému světu nový způsob jednání, začaly USA aktivně zatahovat do boje za své zájmy ostatní vlády. K této dosti primitivní „aktivitě“ se přidala i Moskva. Ve světě byl roztočen obrovský kolotoč boje s „mezinárodním terorismem“, velmi připomínající boj boxera se stínem. Ozbrojené oddíly talibanců v Afghánistánu jsou nyní jasně zařazeny do kategorie „teroristů“, i když dokud bojovali proti sovětské armádě a byli vydržováni anglosasy, nazývali je „národně-osvobozeneckým hnutím“. Samotní talibanci byli přivedeni na svět stejným anglosasy, za účasti pákistánské rozvědky, kvůli válce proti SSSR, ale nyní dostali nový život. Pokud by nebyli začleněni do globálního anglosaského projektu, nebyla by talibancům věnována větší pozornost, než nějakým „tygrům osvobození Tamilu“.

Čeho chtějí dosáhnout anglosasové projektem „mezinárodní terorismus“ prováděným již téměř 10 let? Vytvoření kvalitativně nové situace ve světě, kdy lze nejen ten či onen stát zařadit do „osy zla“, ale provést proti němu bez větší námahy a problémů vojenskou operaci. První obětí tohoto projektu se stal Afghánistán. Druhou Irák. Třetí na řadě je Irán, rovněž zařazený mezi nepřátele kvůli nedokázané snaze vyrobit jaderné zbraně, a představující „přímou hrozbu pro celé lidstvo“. Žádné rozumné důvody zde nepomohou – Irán musí být cílem odplaty coby semeniště „mezinárodního terorismu“.

Sám o sobě je nástroj s názvem „opatření proti mezinárodnímu terorismu“ velmi výhodný. Reálně vzniklé nebo uměle vytvořené důvody v cílové zemi jsou brány jako základ informační války – a cíl je připraven. Takže například nestabilní republiky post-sovětské střední Asie budou jedna po druhé podrobeny opracování tímto nástrojem a budou převzaty pod kontrolu, tím spíše, že válka klanů a etnických skupin je tam doprovázena lokálními výbuchy teroru. Cílem postupu anglosasů ve střední Asii je vytvoření vojenské struktury na hranicích Číny. Až se anglosasové rozhodnou, že přišel čas například Kazachstánu, donutí Aštanu ke spolupráci v „boji s mezinárodním terorismem“. „Černou známku“ ve formě vyšetřování tajných bankovních kont v Evropě Nursultan Nazarbajev již dostal.

Vůdci post-sovětských států by měli důkladně přehodnotit své vztahy k anglosaskému projektu globálního terorismu“, protože není v národním zájmu jejich zemí.

Obzvláště je třeba zmínit roli RF v tomto projektu. Na vrcholových setkáních jsou po Rusku požadovány stále nové a nové závazky v rámci jeho účasti, přestože Londýn nevydal ani jednoho kavkazského teroristu, který našel v britském hlavním městě útočiště. Dokonce ani Ahmeda Zakajeva, kdy u tohoto vraha mají orgány činné v trestním řízení nezpochybnitelné důkazy o vině.

Vydán nebyl a nikdy nebude. Zato bouřlivé rozšiřování teroristických sítí v Dagestánu a dalších kavkazských republikách za účasti anglosasů a prostřednictvím nastrčených osob do teroristického prostředí bude pokračovat. Londýn hýčká myšlenku odtržení Kavkazu od Ruska již od dob krymských válek v 19. století.

Takže se ptám, k čemu jsou nám tyto podivné hrátky s anglosasy? Bojujeme sami proti sobě? Bojovat s mezinárodním terorismem je možné a nutné pouze z pozice vlastních (a nikoliv anglosaských) národních zájmů.

Boj s mezinárodním pašováním drog

Není žádným tajemstvím, že anglosasové široce používají drogy pro dosažení politických cílů. Jedním z historických příkladů je „boxerské povstání“ v Číně koncem 19. století, kdy Angličané korumpovali vládu pobřežních čínských měst prostřednictvím peněz, které získali dovozem drog z Indie. Narkotizace některých oblastí Číny dosáhla takové úrovně, že to vedlo ke spontánnímu národnímu povstání.

Nyní se doba změnila a obchod s drogami omotal svoji sítí celý svět. Jeho vliv lze velmi snadno spatřit v počínání vůdců různých zemí. Takže například afghánský prezident Hamid Karzai je narkokartelům zavázaný rukama i nohama, a nikdo ho z těchto pout nevysvobodí. Je jimi totálně veden a řízen.

Blíži se tomu i situace, která vzniká ve vládnoucích strukturách zemí střední Asie. Z obrovského proudu afghánského heroinu, procházejícího jejich územím, se oddělují kanály pro „namočení“ těchto struktur. USA a Anglie záměrně produkci drog v Afghánistánu zvyšují, kdy tím sledují cíl narkotizovat a dostat pod kontrolu sousední země. Vůdci zemí sousedících s Afghánistánem by mohli zavést tvrdá opatření v boji s drogovou kriminalitou, včetně sekání rukou a trestu smrti, nicméně tak nečiní.

Mají na tom přímý zájem.

Žádnou vážnou a vážně míněnou válku s drogami anglosasové nevedou. Celá tato válka se omezuje pouze na opatření proti síti distribuce kokainu v USA, jako prostředku ničícího americkou elitu. Ale ani zde nelze mluvit o likvidaci a o omezení distribuce kokainu, protože zisky z něj dostávají příslušníci vlivných uskupení, z nichž jedno je známo jako „Výbor 300“.

Je známo, že narkotizace Ruska probíhá prostřednictvím afghánského heroinu. Bez ohledu na veškeré vynakládané úsilí nabírá tento proces na síle. V r. 2010 oficiálně registrovaných půl milionu narkomanů skutečnost neodráží. Ve skutečnosti je narkomanů mnohem více, již se mluví o celých městech, která se stala kořistí dealerů heroinu. Zde, jako všude, je hlavní překážkou boje s drogami korupce. Specifická drogová korupce, která zasáhla i orgány zajišťování práva a mocenské struktury. Specialisté tvrdí, že tato situace může vzniknout pouze v jednom případě – pokud jsou do korupce zapojeni představitelé federální úrovně. To je rozsudek smrti pro naši budoucnost, protože za dané tendence bude dvacetiletá mládež v r. 2020 prakticky zcela narkotizovaná. Již dávno nastal čas, aby se vedení státu zaobíralo otázkou, jak vypadá cashflow obchodování s drogami a na jaké vysoce postavené lidi v Moskvě je to napojeno.

Naděje ruského Národního protiteroristického výboru (NAK) na účinnou spolupráci s anglosasy v boji s afghánskými drogami jsou neopodstatněné. Kurs nabraný NAK s cílem zničit heroinové laboratoře v Afghánistánu spolu se „spojenci“ je blamování se. Tyto laboratoře jsou mobilní a jsou obnovitelné během krátké doby. Hlavní váhu při řešení tohoto problému je třeba přenést na jeho likvidaci uvnitř země. A problém je to takový, že na jeho řešení nelze šetřit penězi ani silami, ani státními a informačně-propagandistickými zdroji. V našem domě hoří a tento požár je třeba rychle uhasit. Požár, zažehnutý anglosasy.

* * *

Světová finanční krize přinesla konec euforie „demokratizace a svobodného trhu“ na post-sovětském prostranství. Pohromy, vyostřené krizí, přispěly k pochopení. Lidé rychleji chápou, že Gorbačovem a Jelcinem zrazený národ naší země byl chycen v pasti, ve které mu byl sýr poskytnut zdarma. Sýr zmizel, past zůstala. A dozrává pochopení, že tato past byla položena politikou anglosaských mocností. Dojde lidem, že další „partnerství“ s nimi je smrtelné?