Poněkud odlišný pohled na kauzu ABL

13. 8. 2010 oznámil Vít Bárta veřejnosti (ale spíše oligopolu stavebních firem, které si rozparcelovaly trh se silničními stavbami), že pozastavuje velkou část staveb. Důvodem bylo podezření na přemrštěné marže, tedy něco o čem prostí občané ví už mnoho let.

Čtrnáct dní poté bylo jasné, že šlo o krok správným směrem, když ministerstvo dopravy vyčíslilo úsporu na téměř půl miliardy, tedy cca 5% z původně plánované ceny staveb. Jak se ale ukázalo, půl miliardy je hromada peněz a ty někomu hodně chyběly. Tak moc, že už za necelý měsíc se začaly objevovat první zprávy o sledování Marty Šorfové, starostky Prahy 11, bývalou Bártovou firmou ABL, a.s.. iDNES vydržely přiživovat pozornost čtenářů necelý měsíc, nicméně poté rozruch v předvánočním shonu utichl.

Klid ovšem vydržel stěží do Tří králů: 9. ledna už Bárta podnikal další protiútok, tentokrát vůči severočeské pobočce ŘSD zjevně reprezentující jiné zájmy než státní. Výsledek známe – obratem iDNES vytahuje starou kauzu a opět srdceryvně pranýřuje ministra dopravy. Mimochodem stejná fotografie u obou článků jako by dokazovala, že jde fakticky o jeden problém.

Historii kauzy tedy známe. Pojďme se podívat na údajně neotřesitelná fakta, se kterými iDNES operuje. V článku z 13. ledna uvádějí celkem osm důkazů o sledování. Z nich nevyplývá nic víc než to, že ABL sledovala Šorfovou. Za obzvláště pikantní považuji bod 3 (odhalující kdo dělá pro ABL grafiku) a body 7 a 8 (které neotřesitelně dokazují způsob práce detektivů potažmo jejich údajnou neprofesionalitu). Ve výsledku ale není jasné, co měla ABL spáchat. Je zřejmé, že její detektivové na objednávku sledovali starostku Prahy 11 a možná pár dalších lidí z radnice. To je ale podle mého mínění u detektivní agentury běžná nebo alespoň očekávatelná náplň práce.

Co tedy ABL provedlo a jaký podíl na celé záležitosti měl Bárta? Jediný sporný prvek může být shromažďování osobních údajů, což je dnes poněkud komplikovaný problém – zákon je pokud vím tak přísný, že se mnohdy dodržet ani nedá. V této branži je to o to složitější, že například získat předem souhlas sledované osoby je logický nesmysl.

Bártova role je potom jednoznačná – řídil firmu v době realizace kontraktu, který někdo s ABL uzavřel. Ten někdo složil peníze a ABL na oplátku odvedla práci. Pokud má MAFRA/iDNES podezření, že přitom byl spáchán trestný čin, měla by to oznámit policii a ta by to měla prošetřit. Jinak se z mého pohledu jedná o obchodní transakci, jakých asi šéf podobné organizace uzavírá stovky.

Důležitým prvkem je také tlak na Bártu aby odhalil podrobnosti uvedeného případu. Autoři jsou buď naivní nebo naopak velmi vychytralí. Pokud jde o vychytralost, čemuž věřím, pak je jim jasné, že Bárta sám nemůže zveřejnit nic, jelikož se na kontrakt nepochybně vztahuje obchodní tajemství. Bývá to zvykem v mnohem triviálnějších smlouvách, proto bych se divil, kdyby se takto nekryli klienti detektivních agentur. Bártu tak tlačí do slepé uličky – buď potopí klienta a definitivně ztratí profesionální kredit nebo sehraje roli „nevstřícného“ politika, který „asi má co skrývat“.

Na závěr je dobré zeptat se spolu s Markem Tulliem Cicerem „Cui bono?“ . Útoky z řad OSD a ČSSD jsou jasné – Bárta (byť nepřímo) napadá jejich lidi a jejich zdroj příjmů. Dalším důvodem je nikdy nekončící „předvolební boj“. Nejen Bártovi je jasné, že budoucí úspěch či neúspěch VV v příštích volbách je postaven výhradně na jejich boji s politickými dinosaury reprezentovanými ODS, ČSSD a TOP09, respektive jejich modem vivendi. Stejně tak je to jasné i dinosaurům. Ti navíc vnímají, že Bárta je jediným výrazným členem VV, jehož boj se zlatokopy dolujícími státní rozpočet voliče nepochybně osloví.

Proč se ale v případu angažuje německý mediální kolos způsobem, který nemá s nestranností nic společného? Jediným důvodem, leč o to více alarmujícím, je „zakázka“ ze strany stavebních firem, které utrpěly finanční škodu a co hůř – jejichž vláda nad částí rozpočtových výdajů je povážlivě otřesena. Nehraje přitom roli, zda jde o vazby na úrovni nadnárodního managementu či je motivuje pouhá snaha o získání životně důležitých reklamních kontraktů.

To, co by nás na celé kauze opravdu mělo děsit je síla, jakou disponují současné korporace. Tady vidíme v praxi již mnohokrát diskutovanou moc peněz v kombinaci s mediální manipulací veřejného mínění a já se bojím, že výsledek tohoto sporu bude ukázkou naší budoucnosti. Právě proto držím palce každému, kdo se pustí do boje s větrnými mlýny.