Turecko, Írán a Rusko v Zakavkazí

Andrej Arešev

2.12.2010 Komentáře Témata: Asie, Analýza 1191 slov

Geopolitický význam kavkazského regionu musí Turecko a Irán silně přehodnotit. Do počátku 21. století patřily jednotlivé části Kavkazu buď do Osmanské říše a Persie, nebo byly jejich periferií. Mnohé kavkazské národy mají v Iránu a Turecku své území, identifikované na etnickém (historickém) základě, nebo poměrně početné diaspory, mající vliv na politiku Ankary a Teheránu.

Turecko a Irán byly první státy, které uznaly nezávislost Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu, a již v r. 1991 vyjádřily ochotu navázat s těmito zeměmi diplomatické styky. Období po r. 1991, plné diplomatických intrik a dramatických událostí (mezi které patří především konflikt v Karabachu a srpnové události r. 2008 kolem Jižní Osetie), vedlo k posílení pozic stoupenců Chrámové brány (brána Sahelu) a Perské říše na Kavkaze. Mimo to aktivní vměšování se do vnitřních záležitostí tohoto regionu ze strany USA a Evropské unie postavilo Ankaru, a obzvláště Teherán, před nové výzvy, které je dohnaly k hledání styčných bodů s Ruskem, které si po desetiletích chaosu a politického zmatku začíná uvědomovat strategický význam Kavkazu pro osud své státnosti.

Zájmy těchto třech států se jsou těsně svázány a zároveň jsou předmětem aktivit třetích sil, snažících se o podstatné omezení procesů rozvoje rusko-turecko-íránských vztahů.

Co se týká Turecka, tak jeho vůdci provádí aktivní mnohovektorovou politiku v rámci nejlepších tradic kemalismu. Původní ambice ve vztahu ke Kavkazu vystřídalo v Ankaře střízlivější chápání omezenosti vlastních možností. Zřejmě se bude Turecko i nadále snažit spojit, dle možností, zachování vztahů s USA a integraci do EU, a pokračování „blízkovýchodního“ (arabské země) a také „euroasijského“ vektoru své zahraniční politiky, jehož součástí je také Rusko a Irán.

Bez ohledu na periodicky se vracející anti-izraelskou a anti-americkou rétoriku je naprostý rozchod s USA a NATO perspektivním směrem zahraniční politiky Ankary jen stěží. Turecko je do struktur NATO dostatečně integrované. Účast Turecka v některých operacích aliance má na jeho tvořící se samostatnou regionální politiku velmi nejednoznačný vliv, nicméně je třeba předpokládat, že jednotlivé strany se zde budou snažit o vzájemně přijatelná řešení v rámci již desítky let trvajících konzultací. Například návrh NATO vytvořit společný protiraketový štít je schopen ne-li zničit a ukončit, tak aspoň velmi zpochybnit turecko-íránské sbližování. Zástupce náměstka ministra obrany USA pro Evropu a NATO James Townsend nedávno řekl, že Turecko „se do značné míry nachází na přední linii“ potenciálního konfliktu s použitím balistických raket. Turecký premiér tvrdí, že odpovídající řešení je bezpochyby nutné přijmout z pozice členství v NATO. Zároveň se Turecko pokouší o zprostředkovatelskou roli mezi Teheránem a Bruselem, kdy se snaží vystupovat jako klíčový hráč na Blízkém východě.

Ve vztazích s Ruskem bude Turecko sledovat především vlastní cíle a zájmy. Podle názoru A. Davutoglu umožňuje Turecku jeho zahraniční politika zvýšit jeho geopolitický význam a jeho vliv v zónách strategicky důležitých pro stát, které, podle jeho názoru, patří do „blízkého pozemního a námořního prostoru“ Turecka.

Jádrem rusko-turecké spolupráce je energetika a turistika. Stále není vyřešen problém diverzifikace dvoustranných vztahů ve strojírenství a high-tech odvětvích. Pokud předloženou tezi vyhrotíme, lze říct, že Turecko zužitkovává spolupráci s Ruskem na maximum (energetika, vojensko-technická spolupráce), přičemž pro Moskvu má do jisté míry vynucený charakter. Podle některých názorů byla ruská podpora plynovodného projektu Samsun-Ceyhan pro Rusko spíše vynuceným krokem, výměnou za souhlas Ankary provést geologické průzkumné práce v oblasti možné trasy plynovodu South Stream. Ambiciózní ekonomické projekty se mohou stát závislými na ochotě Ankary a Kyjeva, která je, jak víme, nestálá.

A Moskva a Teherán mají nadále nemalý vliv také na urovnávání regionálních konfliktů a na situaci v Kaspiku, a na politický a ekonomický život zakavkazských států (především Ázerbájdžánu a Arménie). Nová taktika Ankary spočívá ve sbližování s Ruskem a Iránem. Takže pokud v r. 1994 náčelník tureckého generálního štábu D. Gures řekl, že „Rusko se stalo pro Turecko poměrně vážnou hrozbou“, tak v r. 2010 bylo Rusko, Arménie, Gruzie, Irán, a také Sýrie, Bulharsko a Řecko vyňato ze seznamu hrozeb pro turecký stát, který je uveden v závazných dokumentech týkajících se národní bezpečnosti.

Obecně bude turecká politika vůči Kavkazu, bez ohledu na svoji dynamiku, ovlivňována řadou omezení, souvisejících s nutností nějakým způsobem zde koordinovat prováděné kroky s aktivitami dalších států. Ve střednědobé perspektivě lze v arménsko-tureckých vztazích nějaký průlom očekávat jen stěží. Společná aktivita Ruska a Turecka při urovnávání regionálních konfliktů na Kavkaze by mohla být užitečná, nicméně to předpokládá velmi silnou vzájemnou důvěru. Zde lze zmínit vysokými ruskými politickými kruhy zmíněnou koordinaci v procesu normalizace arménsko-tureckých vztahů a urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu. Zároveň se, v případě dalšího zhoršení vztahů Ankary s Washingtonem a obzvláště s Izraelem, mohou objevit další faktory, bránící v posílení pozice Turecka coby samostatného regionálního mocenského centra.

Celkově, bez ohledu na existenci celé řady problémů, které mohou Rusko a Turecko řešit v duchu „mnohaúrovňového partnerství“, jsou rozpory mezi nimi ohledně světové a regionální politiky v budoucnu velmi pravděpodobné, a nejspíše i nevyhnutelné.

Na dynamiku rusko-íránských vztahů mají značný vliv třetí strany. Zahrnutí afghánské problematiky do jednání o „znovuzažehnutí“ rusko-amerických vztahů se stalo, bez pochyby, úspěchem diplomacie Obamovy vlády (a podobně i zahrnutí „afghánské otázky“ do jednání o zahraniční politice mezi Washingtonem a Delhi). Spojeným státům se také podařilo poškodit vztahy Iránu s jeho hlavními regionálními partnery, Ruskem a Indií. Velké kontrakty na dodávky moderních typů zbraní Saudské Arábii měly izolovat Irán také na Blízkém východě. Zvýšení aktivity Teheránu ve vztahu k jižnímu Kavkazu je třeba posuzovat v širším kontextu regionálních procesů na Blízkém a Středním východě.

Ve výzkumné literatuře věnované vzájemným vztahům států na jižním Kavkazu, a také možným regionálním systémům bezpečnosti, je „íránský faktor“ často podceňován, což je, podle našeho názoru, chyba. Zájem Teheránu o Kavkaz a střední Asii je do jisté míry určován snahou vymanit se z mezinárodní izolace, do které byl Irán nahnán západními mocnostmi, a především USA. Nicméně je zde i druhý faktor: Irán má mnoho společného se svými sousedy historicky, kulturně a jazykově. Zájmy Teheránu na Kavkazu se střetávají se zájmy Ruska a Turecka, a, samozřejmě, mluvit zde o naprostém vzájemném pochopení je zcela předčasné. Stačí zmínit reakci Iránu na zvěsti o umístění turecké vojenské základny v autonomní oblasti Nachičevan, nebo nedvojsmyslná poznámka ohledně toho, že Teherán má vlastní představu o tom, jak má vypadat národnostní složení možného mírového kontingentu v oblasti karabašského konfliktu.

Rusko-íránské vztahy se dnes stále častěji hodnotí z pozice výhodnosti pro tyto země. V tomto případě chování těchto dvou zemí, periodicky se sbližujících a vzdalujících, závisí na charakteru jejich národních zájmů a na volbě cest, které podle té či oné skupiny vedou k nejúčinnější realizaci těchto zájmů.

Geopolitická jednotnost regionu Kavkazu pochybnosti prakticky nevyvolává. Během posledních dvaceti let byl postoj Iránu k Čečensku a k posílení pozic radikálního islámu na Kavkaze velmi zdrženlivý. Dnes je možné se v některých íránských publikacích setkat s úvahami o tom, že islámská republika, v případě zvolení vhodné strategie, může využít své geopolitické polohy a vlivu v muslimském světě k tomu, aby rovnocenně soutěžila a spolupracovala s Ruskem.

* * *

Situace v Zakavkazí (na jižním Kavkaze) je do značné míry určována dynamikou vztahů v „trojúhelníku“ Moskva-Ankara-Teherán, kdy na tuto dynamiku mají citelný vliv „vnější faktory“ patřící do vztahů každé z těchto zemí, především se Spojenými státy, Evropskou unií a některými klíčovými státy NATO.

To vše:

1) vyvolává objektivní zájem Ruska, Turecka a Iránu nedopustit rozsáhlé konflikty, narušující regionální rovnováhu sil, a rozvíjet ekonomickou spolupráci a realizovat příhraniční projekty;

2) svědčí o existenci silných destabilizačních sil, usilujících především o vojenské akce proti Iránu.

Rusko-turecký dialog o základních regionálních problémech Kavkazu, intenzivně narůstajících během více než dvou let, je nutné doplnit rusko-íránským dialogem. Jakékoliv pokusy vyloučit Teherán ze snahy najít optimální strukturu regionální rovnováhy sil v Zakavkazí pouze zkompromitují možná konstruktivní řešení.

Článek Турция, Иран и Россия в Закавказье vyšel 26. listopadu na serveru fondsk.ru. Překlad L. Janda.
Známka 1.0 (hodnotilo 61)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Gesto pro nezávislost

49

Darováním zajistíte přežití nedotovaného redakčního prostoru, daleko od finančních a politických tlaků. Je to více, než pouhá podpora webu, je to závazek k pravdě a svobodě informací.

Za měsíc červen přispělo 87 čtenářů částkou 17 054 korun, což je 49 % měsíčních nákladů provozu Zvědavce.

Bankovní spojení: 2000368066/2010

IBAN: CZ4720100000002000368066
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: SK5883300000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
bc1q40mwpus89teua4ruhxrtal6v45lc3ye5a9ttud

Další možnosti platby ›

Ve zkratce

Do Německa už proudí Družbou tisíce tun ropy z Kazachstánu. Od americko-ruského těžaře28.06.25 07:09 Německo 0

Profesorka Hogenová: Občanská válka, tam to chtějí dovést. To se nesmí stát28.06.25 06:40 Česká republika 0

Státní zástupce požádal Decroix, ať nezveřejňuje úplnou osu, včetně senátorů27.06.25 20:22 Česká republika 1

Nová šéfka MI6 je údajně vnučkou ukrajinského nacistického špiona přezdívaného Řezník, píše Daily Mail27.06.25 20:17 Británie 0

Írán pozastavuje spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii27.06.25 19:57 Írán 0

Rusové na Donbasu získali kontrolu nad jedním z největších evropských ložisek klíčového lithia27.06.25 19:47 Ukrajina 0

Skončíme na SMETIŠTI26.06.25 20:52 Česká republika 4

Stačilo! je dalším politickým subjektem, který se rozhodl pošpinit Aspen Institutem26.06.25 20:36 Česká republika 0

Ztráty ve výši 5 miliard. Přibližně 39 000 žádostí o náhradu materiálních škod způsobených íránskými raketami26.06.25 20:22 Izrael 1

3 špióni pracující pro Izrael pověšeni. 700 zatčených agentů, včetně Ukrajinců a jeden Němec26.06.25 20:08 Írán 0

„Potěmkinův summit NATO v Haagu vysílá smrtící signály" - The Times 26.06.25 16:43 Nizozemsko 1

Německé zatýkání „štváčů od klávesnic“. Díky EU příště i u nás?26.06.25 15:06 Německo 0

Nevměšujte se do záležitostí Maďarska, nic vám do toho není, vyzval Orbán šéfku Evropské komise26.06.25 14:51 Maďarsko 0

Válka s Ruskem jako záminka k utrácení26.06.25 11:07 Evropská unie 0

Co se děje kolem „vlajkové lodi“ amerického letectva?26.06.25 11:01 USA 0

Lenka Šimůnková nechala před smrtí vyrobit pamětní desku, univerzita jí nechce26.06.25 09:20 Česká republika 4

Další půjčka nebo vyšší daně. Růst obranných výdajů na 5 % HDP zamává erárem26.06.25 07:49 Česká republika 1

Steve Bannon odhalil skutečnou pravdu o příměří Izraele s Íránem26.06.25 07:04 Izrael 0

Stanovisko spolků Pro Libertate a SMIS k návrhu Národní očkovací strategie ČR pro období 2025–202926.06.25 06:21 Česká republika 0

„Vlastizrádce, lhář“. Fialu v Plzni přivítal dav odpůrců (videa)25.06.25 20:17 Česká republika 0

Měnové kurzy

USD
21,10 Kč
Euro
24,73 Kč
Libra
28,59 Kč
Kanadský dolar
15,39 Kč
Australský dolar
13,78 Kč
Švýcarský frank
26,42 Kč
100 japonských jenů
14,45 Kč
Čínský juan
2,94 Kč
Polský zloty
5,83 Kč
100 maď. forintů
6,20 Kč
Ukrajinská hřivna
0,51 Kč
100 rublů
26,84 Kč
1 unce (31,1g) zlata
69 090,76 Kč
1 unce stříbra
759,56 Kč
Bitcoin
2 272 805,85 Kč

Poslední aktualizace: 29.6.2025 21:00 SEČ

Tuto stránku navštívilo 15 211