Naděje vkládané do euro se nepotvrdily

Na rozdíl od starodávných Římanů, píší noviny, současní Evropané neustále inklinují k profinancování politické síly a ekonomického blahobytu. Odtud pramení, v neposlední řadě, ony „více na emocích, než na praktické zkušenosti, založené sympatie ke společné měně, které přiměly Evropany k vytvoření evropské měnové unie a euro“.

Ještě otevřeněji se na stejné téma vyjádřily ve stejný den další německé noviny – Die Welt: „Naděje, že euro sjednotí společnost, se nepotvrdily. Naopak, mezi zeměmi, které měly dříve nestabilní měnu, a státy, které usilovaly o stabilitu, se propast zvětšila. Ochota utrácet, kvůli které se v dluzích ocitli Řekové a Španělé, nenachází u Němců pochopení. Německé výzvy šetřit a vytvořit jasná pravidla vyvolávají zároveň alergickou reakci u mnohých Evropanů z jihu. Co bude dál? Nicméně to, že v době krize začala Evropská centrální banka skupovat státní dluhopisy problematických zemí, ukazuje na to, že její situace je více nestabilní, než situace Bundesbanky v dobách německé marky. Aby se „evropské dobrodružství“ vyhnulo strašnému fiasku, musí Německo dát nad „i“ tečky a dát rázně najevo, kde je hranice únosného zatížení.“

„Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce“

Poslední kapkou se pro Němce stala finanční krize v Irsku. Tato země, či přesněji její banky, nutně potřebují 85 miliard euro. Nicméně experti nevěří, že bude tato částka dostatečná, a to dokonale v Německu chápou. Desítky a stovky miliard, plynoucí do bezedné finanční díry lehkomyslných členů Evropské unie, pouze zhoršují stav euro coby společné měny.

Vzniklou situací je krajně znepokojena Angela Merkel. V projevu na sjezdu zaměstnavatelů v Berlíně 23. října německá kancléřka přiznala, že situace u euro je nanejvýš vážná. Podle jejích slov při jednáních o poskytnutí finanční pomoci Irsku Německo podporuje tvrdé požadavky na vládu této země. A aby nepodporovalo, protože dodejme, že pokud je německý podíl na stávajícím balíčku 22 miliard euro, tak u nejbližšího „přítele“ Irů, Velké Británie, je to pouze 7 miliard euro!?

Merkel také podpořila, aby finanční pomoc zadluženým státům poskytli také soukromí věřitelé, aby se ti, kteří „dobře pracovali na zadlužení států“, nevyhnuli zodpovědnosti, ocitoval německou kancléřku Süddeutsche Zeitung. Podle slov Merkel neexistují smlouvy, ve kterých veškeré riziko nese pouze daňový poplatník.

Je nicméně chybou si myslet, že soukromý kapitál bude riskovat a vkládat prostředky do Irska nebo Portugalska bez zvláštních vyhlídek, že se mu vrátí, nemluvě o „úrocích“.

Pravděpodobně to chápe i Angela Merkel. Její obrácení se na soukromé věřitele je spíše přiznáním, že německý stát již není schopen plnit úlohu hlavního dárce prostředků pro v dluzích se topící Řeky, Iry a další.

Zároveň musí kancléřka brát na zřetel, že na pozadí všeobecné nespokojenosti Němců s euro a „balíčky pomoci“ velmi rychle získává body opozice. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že koalice CDU/CSU a „Svobodní demokraté“ by v případě parlamentních voleb mohla získat maximálně 35-36% hlasů, zatímco Sociální demokraté a „Zelení“ 48%. A nelze zapomínat na stranu Levých, která se stabilně pohybuje na úrovni 10-12%.

V Bundestagu opozice Angele Merkel stále častěji připomíná nesplněné předvolební sliby. Stále častěji je nastolována otázka, jestli je Německo povinné platit dluhy outsiderů Evropské unie. Pozoruhodná diskuse na toto témě proběhla 24. listopadu. „Ti, kteří pro vás hlasovali před rokem, snili o politickém vůdcovství, řekl vůdce frakce SPD v Bundestagu Frank-Walter Steinmeier. Věřili, že předvolební sliby budou splněny. A co dostali? Noční můru!“ Vy, paní Merkel, zde neustále mluvíte o budoucnosti, ale ani slůvkem jste se nezmínila o tom, jak bude vypadat tato země za 10, 20, 30 let,“ dodala místopředsedkyně strany Zelených Renate Künast, narážejíc na to, že pomoc outsiderům může Německo zničit.

Ne Německo pro euro, ale euro pro Německo, odůvodňuje Merkel své rozhodnutí pomoct Irsku. Jako šéfka vlády ekonomicky nejsilnější země EU se nechce zapsat do historie jako hrobař společné měny, a možná i samotné Evropské unie. Všichni přeci chápou, že na neustále pokládané otázky – co bude s euro, s eurozónou a dokonce i s Evropskou unií – existuje dnes pouze jedna odpověď: vše bude existovat, pokud to vyhovuje Německu. Nicméně opozice uvažuje o návratu k moci, a ne o roli Merkel v historii, a proto s důvody kancléřky nesouhlasí.

Diskuse o pomoci Irsku, včetně angažování soukromého kapitálu, k čemuž vyzývá německá kancléřka, se přelila i do Evropského parlamentu. Tam došlo k příšernému britsko-německému skandálu. Německého poslance Martina Schulze, který Velkou Británii obvinil z nechuti přivést na pomoc v případě Irska soukromý kapitál, nazval jeho britský kolega Godfrey Bloom fašistou. A pak, jak píše polská Gazeta Wyborcza, vykřikl na Schulzovu adresu nacistické heslo: „Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce.“ A to ve smyslu, že Německo Angely Merkel chce diktovat zbytku Evropy své podmínky.

Motor už není tím, čím býval

A zatím je diktovat svoji vůli Evropě pro Berlín stále obtížnější, protože ekonomika Německa zpomaluje. Na jednu stranu vše vypadá dobře. Nezaměstnaných je 3,031 milionu, což je 7,2%. Růst GDP se podle výsledků očekává na úrovni 3,6-3,7%. Ale přitom ve 3. čtvrtletí činil přírůstek pouze 0,7%. Přišlo zpomalení.

V jiných zemích je to, pravda, ještě horší. Růst celkového GDP 16 zemí eurozóny činil ve 3. čtvrtletí, podle údajů evropské agentury Eurostat zveřejněných 12. listopadu, 0,4% v porovnání s předchozím čtvrtletím, a 1,9% meziročně.

Co se týká největších států eurozóny, tak za 3. čtvrtletí vykázaly v podstatě nepovzbudivé výsledky. V Itálii činil růst hrubého domácího produktu pouhých 0,2% čtvrtletně a 1,0% meziročně (ve 2. čtvrtletí byly tyto ukazatele ještě 0,5% resp. 1,3%). V Holandsku výše růstu GDP dokonce poklesla na minimální 0,1%, což bylo pro experty nepříjemným překvapením, neboť ti očekávali 0,5%.

Obzvláště znepokojující je situace ve Francii, uvedlo rádio Deutsche Welle. Problém není v tom, že ve 3. čtvrtletí se růst oproti 2. čtvrtletí zpomalil: tato tendence se předpovídala a potvrdila se v naprosté většině zemí s euro jako měnou. Mnohem znepokojivější je, že druhá největší ekonomika eurozóny stále není schopna ujmout se v regionu role „pomocné lokomotivy“. Jestliže od dubna do června francouzský GDP vzrostl oproti předešlému čtvrtletí o 0,7%, tak ve třetím čtvrtletí vzrostl namísto očekávaných 0,5% pouze o 0,4%.

Za těchto okolností role Německa coby ekonomického motoru eurozóny a celé Evropy ještě více vzrůstá. Nicméně je třeba podotknout, že tento motor již není tím, čím býval. V r. 2009 poklesl GDP Německa oproti roku 2008, ve kterém došlo k nepatrnému růstu ve výši 1,3%, o celých 5%. Letos, bez ohledu na nominální růst, se Německo nevrátí ani na úroveň roku 2008.

Ekonomický zázrak se neočekává

Ani zopakování „ekonomického zázraku“ z dob Ludwiga Erharda se neočekává. „Rada moudrých“, jak tradičně nazývají členy Vědecké komise německého ministerstva hospodářství, předpovídá pro rok 2011 růst GDP na úrovni 2,2%. Ale přední ekonomické instituty uvádějí ještě nižší číslo – 2%. Nezaměstnanost možná poklesne pod 3 miliony lidí. Co se týká německého vývozu, tak zde se očekává propad, který se vysvětluje poklesem kupní síly obyvatel v rámci celé EU. Mimo to jsou velmi pravděpodobné „neočekávané šoky na finančních trzích“, jak to nazvali v dokumentu rady „moudrých“.

Obzvláštní znepokojení vyvolává u „moudrých“ stav německého vzdělávacího a zdravotního systému. „Aby se položily základy pro ekonomický růst, je třeba změnit samotný přístup k našemu vzdělávacímu systému, který je v mezinárodním srovnání na průměrné úrovni, tvrdí experti. Je nutné vytvořit skutečnou, nikoliv pouze proklamovanou, rovnost možností pro děti ze všech vrstev společnosti.“ Naléhavé změny potřebuje i oblast zdravotnictví, protože snížení rozpočtů zdravotnických zařízení a zvýšení příspěvků pacientů problém neřeší.

Vláda Angely Merkel se přesto rozhodla vydat cestou zvýšení příspěvků pacientů. Většinou hlasů schválila 12. listopadu „černo-žlutá“ koalice reformu systému zdravotnictví. Od 1. ledna 2011 se zvyšuje výše zdravotního pojištění ze 14,9 na 15,5% hrubého platu. Přičemž možné zvýšení cen zdravotnických služeb se bude nadále krýt zavedením dodatečných daní, jejichž výše bude záviset na výši platu. Pravda, u lidí s nízkými příjmy vláda navrhla kompenzovat dodatečné výdaje z daňových příjmů. Tedy samozřejmě v případě, že tyto daňové příjmy neodejdou ve formě pomoci stávajícím outsiderům Evropské unie.

Takže Cicerova otázka, nastolená deníkem Frankfurter Allgemeine, „jak dlouho Katalino (tedy Evropo), budeš zneužívat naší trpělivosti“, je pro německou společnost stále aktuálnější.

Osud Evropy opět, jako mnohokráte v historii, závisí na rozhodnutí Němců. Uvidíme, jaké bude…