Konflikt ve Žlutém moři

Ten rváč chce i vaši zahradu. Vy vzdorujete. Rváč tedy vyvolá s vámi konflikt, v těžkém boji se mu podaří obsadit její polovinu. Tu si zabere pro sebe. Ale chce i ten zbytek. Vy mu to nechcete dát. Rváč tedy otevřeně vyhlásí, že jste známý zločinec a darebák a sám sebe pasuje do role morální autority, soudce a vykonavatele dobra. Oznámí, že jeho vyšším posláním je udělat ve vaší ulici pořádek, tj. vyhnat vás a zničit. Co na tom, že sám bydlí v jiné vesnici, co na tom, že on sám je zločinec par excellence, který by za normálních podmínek bručel v base. Ve skutečnosti si rváč dělá zálusk nejen na vaši zahradu, ale hlavně by rád zlikvidoval vašeho velkého souseda. Tomu totiž dluží obrovské peníze a ví, že je nebude mít z čeho splatit. Doufá, že poté, co vyvolá konflikt s vámi, se do toho vloží i váš soused. A pak teprve nastane ta správná mela.

Rváč nařídí svým nohsledům a podržtaškám z vaší ulice, aby vám před okny hráli hru, ve které vás jako vyženou. Možná dokonce v rámci té hry vám někdo něco hodil na zahradu. Není divu, že vám rupnou nervy a hodíte po sousedech pár kamenů. Okamžitě jste označen za agresora a zločince. A co víc, náš známý rváč z vedlejší vesnice si bere v práci volno a jede do vaší ulice uspořádat přímo vám před okny ještě větší hry, ve kterých vás jako budou společnými silami vyhánět.

Jak se zachováte?

Američané hodlají uspořádat ve Žlutém moři v blízkosti sporné námořní hranice mezi Severní a Jižní Koreou rozsáhlé čtyřdenní vojenské cvičení. Do oblasti připlouvá letadlová loď s jaderným pohonem USS George Washington se šesti tisíci námořníky na palubě. Plus doprovodná flotila včetně torpédoborců, ponorek a dalších plavidel designovaných k zabíjení.

Mám z nadcházející provokace Američanů divné loupání v kostech. Ty manévry – to je jako křesání jisker v prachárně. Čtyři dny usilovného křesání nevylučuje, že jiskra spadne tam, kam nemá. A pak se nestačíme divit.

Proč to Američané dělají? Jak už bylo naznačeno v jinotajné pohádce výše, Severní Korea je sice na tapetě a USA by jí moc rády dovezly „svobodu a demokracii“, jak to dělají po celém světě (na lafetách děl), ale skutečným cílem je Čína. Američané zoufalé touží po další válce. Myslí si, že jim to zlepší ekonomickou situaci, sjednotí to národ pod vlajkou patriotismu, odvede to pozornost od neutěšené ekonomické situace doma, dokonce to může i mírně zvýšit zaměstnanost vzhledem k tomu, že v USA se už nic kromě zbraní nevyrábí. A pokud by se podařilo a do konfliktu by byla vtažena i Čína, nu, to je ta apokalypsa, po které touží nejen noví křesťané. Redukce obyvatelstva ve velkém, zabrání nových území, zabití věřitele a tím odmazání dluhu. A otevřený nástupní můstek k poslednímu a hlavnímu cíli před završením Pax Americana a NWO, k Rusku.

Ve své arogantní omezenosti se Američané domnívají, že nemohou ztratit. Inu, někdo je nepoučitelný. Nedokážou si poradit ani s několika stovkami pastevců koz v Afghánistánu, ale už zase jsou opilí falešným pocitem moci vyplývajícím z vlastnění nejvíce nejlepších high tech zabíjejících strojů.

A co se Severní Koree týče, nejsou to jen Američané, kteří by ten režim tam viděli na kolenou. Severní Korea je, myslím, poslední zemí světa (snad kromě Kuby), kterou dosud neovládá gang kriminálních bankéřů v čele s Rothschildem, Rockefellerm, Wardburgem a dalšími ze stejné líhně. Což musí pány loutkaře zlobit. Jen si představte, máte prsty ve všech zemích planety, všichni politikové, všechny vlády vám zobou z rukou, jen jedna nebo dvě se staví na zadní a dokonce se nedají uplatit. Takže rozhodnutí zlikvidovat severokorejský režim přichází opravdu z těch nej- nej- nejvyšších míst. Americká pěst pak bude použita na vykonání špinavé práce.

Nechci severokorejský režim obhajovat. Je jisté, že tam pod hlavičkou budování komunismu vznikla podivná forma království, kdy se nejvyšší pozice ve státě dědí z otce na syna podobně jako v klasické formě konstituční monarchie. Nakolik je severokorejský lid šťastný si netroufám říct. Jistě, naše média to podávají bez pochybností tak, že lidi se tam mají strašně. Ale naše média podávají leccos bez pochybností, a já vím, že o mnohém by se pochybovat mělo. Navíc je to země hodně uzavřená, není tam ani jeden McDonald či Burger King. Tudíž objektivní zprávy chybí.

Nemyslím, že jsou Severokorejci zvlášť spokojení, ale na druhé straně všude je chleba o dvou kůrkách. Jistě je tam mnoho věcí špatně, ale kde není? Jsme snad my vzorem, podle kterého by měli razit další státy?

V neděli tedy začíná otevřená americká provokace. Příští čtyři dny budou pro všechny lidi na Zemi hodně kritické.