Kostarika – další nástupiště Pentagonu

Před pěti měsíci kostarický parlament dal „zelenou“ pro využívání území této země americkými ozbrojenými silami. Poslanci své rozhodnutí zdůvodňovali potřebou zesílení boje proti expanzi drogových kartelů. Bez masivní pomoci Pentagonu na moři, ve vzduchu a na souši se prý Kostarika, která nemá vlastní armádu, není schopna vypořádat s hrozbou, že tato země bude přeměněna na regionální tranzitní centrum a překladiště kokainu, dodávaného z Kolumbie přes Panamu, Guatemalu, Honduras a Mexiko na americký „trh“.

Do uskupení, které Pentagon odeslal ke Kostarice, patří nejméně 45 lodí – od letadlových lodí po fregaty a ponorky, letadla Harrier, vrtulníky SH-60 a Blackhawk a pozemní přepravní prostředky pro převoz námořní pěchoty, čítající 7,000 mužů. Americké velvyslanectví informovalo kostarické ministerstvo veřejné bezpečnosti o podmínkách pobytu amerických jednotek: „Naprostá svoboda přesunu, právo na provádění akcí, které jsou nezbytné pro úspěšné splnění jejich mise“. A samozřejmě žádné trestní stíhání provinivších se vojáků.

Kostarický parlament omezil dobu pobytu expedičního sboru USA do 31. prosince 2010, i když americké velvyslanectví již vede jednání s vládou Laury Činčili o prodloužení dohody do příštího roku 2011. Taktika „krátkých termínů“ je pochopitelná: vždy existuje možnost protestujícím z řad kostarické veřejnosti říct, že „tu nejsme na dlouho“.

K dnešnímu dni žádné významnější úspěchy v zadržení dodávek američtí vojáci v Kostarice nepředložili. Mnohem více je zajímá operativní průzkum situace podél hranic s Nikaraguou, rozmístění nikaragujských jednotek a jednotlivých uskupení, stav jejich bojeschopnosti a úroveň jejich spolupráce s ozbrojenými silami zemí ALBA.

Expertům, provádějícím tato plánovaná opatření amerického velitelství Jih, je zjevné, že se zabývají úkolem násilné neutralizace „populistického režimu“ Daniela Ortegy, přítele a spojence venezuelského vůdce Hugo Chaveze. Není vyloučeno, že spouštěčem se zde může stát agrese USA a Izraele proti Iránu. Jedním z odvetných kroků Teheránu bude zablokování dodávek ropy z Blízkého a Středního východu. V podmínkách zdlouhavého vojenského konfliktu s Iránem a po vyčerpání strategických zásob uhlovodíků se Washington pokusí dosáhnout přímé kontroly nad ložisky venezuelské ropy. Chavez přeci nejednou upozorňoval, že v případě takové agrese zastaví dodávky do Spojených států.

Hlavní řešení „problému s Chavezem“ bude doprovázet také izolace jeho regionálních spojenců, mezi které prezident Ortega patří. Pro Washington je nejnebezpečnější svým neskrývaným „anti-amerikanismem“ a velkými zkušenostmi s vedením „asymetrické války“.

Objevení se amerických jednotek v Kostarice prakticky dokončilo obklíčení Nikaragui sanitárním kordonem ze základen Pentagonu. Ty jsou umístěny v Kolumbii, Hondurasu a na některých karibských ostrovech. Zintenzivnění amerických výzvědných operací proti Nikaragui přimělo Ortegovu vládu přijmout řadu opatření pro zesílení vojenské přítomnosti v pohraničních oblastech. Zvláštní pozornost byla věnována povodí nikaragujské řeky San Juan, kde byla zaregistrována zvýšená aktivita „poklidných Američanů“ s vojenskou výbavou vydávajících se za turisty a milovníky rybaření. V této oblasti bylo vytvořeno kontrolní stanoviště nikaragujské armády a byli tam posláni příslušníci kontrarozvědky a policie. Zároveň se začalo s pracemi na rozšíření koryta řeky a usnadnění podmínek pro plavbu lodí. Prezident Ortega tyto drenážní práce vysvětlit tím, že až 90% řečiště „bylo zabráno“ kostarickou stranou.

Akce Nikaragujců vyvolaly nečekaně ostrou reakci vlády Činčili. Ortega byl obviněn z narušení suverenity „pokojné sousední země“ a ze „zabrání“ pohraničního kostarického ostrova Calero. Proti-nikaragujská propagandistická kampaň začala s takovou silou, že mnozí politologové dostali podezření, že se na ní podílí „třetí síla“, očividně podporující vládu Kostariky.

Objevila se také verze, že „třetí síla“, tedy Spojené státy, se obává „nikaragujsko-čínské úmluvy“ vybudovat druhý mezioceánský kanál (bez účasti USA). (O takovém úmyslu nedávno mluvily Venezuela a Irán – p.p.).

Neobvykle rychle na události kolem ostrova Calero a řeky San Juan zareagovala Organizace amerických států. Během projednávání problému a následného hlasování podpořila postoj Nikaragui pouze Venezuela, a některé země se zdržely. Ortega označil hlasování za zfalšované a lživé: „Obrátíme se na Mezinárodní soud v Haagu.“ Rovněž řekl, že Nikaragua s veškerou vážností zváží možnost vystoupení z OAS, „organizace ztrativší zbytky autority a dopustivší se státního převratu v Hondurasu. Pro nás je tato organizace dávno mrtvá.“ Když mluvil o přítomnosti nikaragujských vojáků u hranic s Hondurasem a Kostarikou, byl Ortega kategorický: „Je to náš zásadní postoj, žádné volné zóny v boji s pašováním drog!“

Znepokojujícím faktorem je pro Ortegu budování základny námořnictva v pohraničním okresu Gracias a Dios v Hondurasu za prostředky a podle projektu Pentagonu, i když v zemi již jedna americká základna je – v Soto Cano. „Američané nás svírají v kleštích“ – takový názor lze zaslechnout nejen od politiků a novinářů, ale i od obyčejných Nikaragujců.

Útok na Ortegovu vládu se vede aktivně i na území Nikaragui, kde je řídícím a organizačním centrem pro vedení opozice a „nevládních organizací“ americké velvyslanectví. Neméně důležité úkoly při oslabování „Ortegova režimu“ provádí i americké rezidentury v Hondurasu a Kostarice. Zvláštní váhu má rezidentura v San José, hlavním městě Kostariky. Tam vedou nitky od mnohých úmluv namířených proti stávajícím „populistickým prezidentům“.

Stačí se jen zběžně podívat na seznam „diplomatického personálu“ USA v nevelké Kostarice, abychom se přesvědčili, že se Říše chystá na konečné vyčištění střední Ameriky od „nepřátelských elementů“.