Vítejte v Indii, sáhibe Obamo

Indie je velmi důležitou zemí podle jakýchkoliv měřítek, takže bylo správné, když prezident pokračoval v dialogu Washington-Delhi, započatém bývalým prezidentem Georgem W. Bushem.

Po šedesáti letech nepřátelství a nedůvěry se, zdá se, Spojené státy a Indie vydaly směrem k vřelým vztahům a strategické spolupráci.

Milion nadaných Indů již ve Spojených státech žije, a další ještě přijedou. Již nyní hrají v americké politice důležitou roli.

Katalyzátorem pro americko-indické přátelské vztahy byly útoky 9/11, které díky šoku dostaly USA a Indii do výhodné aliance proti nepřátelům v muslimském světě. Ale vynořující se hrozba Číny a jaderný arsenál Pákistánu, což znepokojovalo Izrael, také sehrály klíčovou roli. Pro republikánské stratégy je nejzjevnějším způsobem, jak zabránit rostoucí moci Číny, vytvoření velkého rivala, Indie, jako protiváhy.

Indie je nyní poslední mezinárodní Klondike. Její ekonomika v hodnotě 1,070 bilionů dolarů, zbavena nesnesitelných vládních regulací, známých jako „licenční Raj“, roste ročně více než 8%. Zatímco USA mají většinou ve světě negativní image, v Indii jsou silně populární.

Američtí výrobci zbraní a špičková odvětví slintají při myšlence, že se dostanou na indický trh. Rychle se zvětšující ozbrojené síly Indie potřebují moderní vybavení a nahradit stárnoucí sověty dodané zbraňové systémy. Americký vojensko-průmyslově-finanční komplex tlačil Bushe tvrdě k tomu, udělat se před Indií hezkým a snažit se otevřít dříve zapečetěné brány. Tento tlak pokračoval i na Obamu, který poslušně v Bushově indické politice pokračoval.

Nicméně je třeba to dát do jisté perspektivy. GDP 1,2 miliardy lidí v Indii je stále poloviční, než u Itálie. 40% z 1,2 miliardy Indů přežívá dokonce pod velmi nízkou hranicí pro chudobu v zemi. Téměř polovina nemá doma kanalizaci. Dětská podvýživa a dětská práce bují. Odporný indický kastovní systém zůstává pevně zakořeněn, navzdory úsilí vlády ho vykořenit, rasistický systém, který odsuzuje tmavé Indy k životu v bídě a otroctví.

Zatímco západní média hřímají proti zacházení se ženami ze strany Talibanu nebo Iránu, přední britský lékařský časopis oznámil, že přibližně 40,000 indických žen je každý rok upáleno zaživa svými příbuznými, aby se zmocnili věna. Vraždění děvčátek je endemické. Ale na západě to, zdá se, málokoho zajímá.

Indie je obr na hliněných nohou. Vysoký západní diplomat v nezdravém Delhi mi řekl, že polovina jeho lidí je neustále vážně nemocná. Indie je zamořena vážnými zdravotními problémy a problémy s prostředím.

Indie jsou ve skutečnosti dvě země: moderní, dynamická, vyspělá městská Indie s asi 100 miliony lidmi, a zastaralá nadčasová venkovská matka Indie s 1,1 miliardou duší. Ty jsou často v konfliktu a koexistují velmi problematicky. Příjem na hlavu je asi 1,050 dolarů, po 10% zvýšení v r. 2010. V kontrastu s tím je příjem na hlavu v konkurenční Číně trojnásobný – za předpokladu, že věříme statistice Pekingu.

K mrzutosti Číny prezident Obama v Delhi prohlásil, že Indie by měla mít permanentní křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Indie se stává velmocí a zaslouží si místo mezi velkými hochy světa. Ale stejně tak Německo, Japonsko, Turecko a Brazílie.

Indie a Indové, dlouho hanění britskými rasistickými vtipy, jsou potěšeni, že jsou označováni za rovné velmocím. V podstatě jaderně vyzbrojená Indie se sama silně považuje za regionálního hegemona celého Indického oceánu, od východní Afriky po Austrálii.

Dohoda Bushovy vlády s Indií o posvěcení a pomoci indickým programům jaderných zbraní byla v té době považována za chytrý tah. Ale vyděsila zbytek světa, udělala z nešíření zbraní frašku a naštvala celý muslimský svět, který USA obviňoval z pokrytectví, kdy vyhrožují válkou Iránu, který je pod inspekcemi OSN, zatímco jaderně koketuje s Indií, která odmítla všechny inspekce OSN.

Indičtí vůdci nejsou žádní hlupáci a nenechají se Washingtonem snadno zatlačit nebo uplatit do silnějšího proti-čínského a proti-íránského postoje – pokud to nebude Delhi vyhovovat. Indie potřebuje ropu ze Zálivu ještě více, než USA, a rozšiřuje své námořnictvo, aby si zajistila zásobovací cesty.

Delhi udržuje chladné, ale korektní vztahy s Pekingem, ale za chladnými úsměvy za Himálajemi narůstá rivalita kvůli Číňany okupovanému Tibetu, Indií ovládanému Ladakh a Kašmíru, jejich dlouhé špatně vyznačené himálajské hranici (další dárek Britského impéria), strategické Burmě, a jejich vzájemnému soupeření v jaderné a námořní oblasti.

Indie tvrdí, že se ji Čína pokouší obklíčit, za použití Pákistánu, Srí Lanky, Bangladéše a Burmy. Tyto dvě asijské velmoci byly uvrženy do strategického a konvenčního závodu ve zbrojení po deset let. V r. 1999 jsem postuloval, že tito dva obři se jednoho dne střetnou kvůli svým sporným hranicím.

Indie se bude řídit svými vlastními strategickými a diplomatickými zájmy – které nejsou synonymem zájmů Spojených států.

Delhi má dlouhou historii chytré diplomacie, která izolovala Pákistán a udržela svět a OSN mimo hořící problém Kašmíru, kde zemřelo 40,000-80,000 Kašmírců v dlouhém boji o nezávislost proti indické nadvládě.

Ale Spojené státy nyní začínají být do nebezpečného kašmírského sporu – který přivodil teroristické bombové útoky v Mumbai v r. 2008 – pomalu zatahovány. Podívejme se například na trapné odhalení, že jeden z mužů zapletených do masakru v Mumbai v r. 2008 pracoval pro americkou DEA.

Čím více Washington podporuje a vyzbrojuje Indii, tím více se budou jeho vztahy s Čínou zhoršovat. Také Japonsko v tichosti poštvává Indii proti Číně, ke stále většímu hněvu Pekingu.

USA by mohly být dokonce zataženy i do indicko-čínského regionálního konfliktu. Takže američtí diplomaté by měli být opatrní, když se míchají do temné, spletité a špatně chápané geopolitiky jižní a východní Asie.

Také by nás zajímalo, jestli byl prezident Obama zpraven o rostoucím strategickém arsenálu Indie. Indie soustavně vyvíjela třídu mezikontinentálních balistických raket dlouhého doletu, které mohou nést jaderné hlavice, pod krytím kosmických nosičů.

Delhi má již dostatek raket středního doletu třídy Agni, aby pokryly potenciálního nepřítele Čínu. Proč pak Delhi utrácí miliardy za vývoj ICBM s údajným doletem 12,000 km, jejímiž cíli by mohli být pouze severní Amerika, Evropa nebo Austrálie?

Indie také vyvíjí jaderné ponorky a ponorky vyzbrojené jadernými střelami s plochou dráhou letu, schopnými zasáhnout vzdálené cíle, a rovněž protilodní střely BrahMos, jejichž primární funkcí je útok na letadlové lodě a velké válečné lodě. Pouze americké námořnictvo provozuje v Indickém oceánu tak velké lodě. Indie má také v úmyslu postavit více letadlových lodí, aby mohla prosazovat moc.

USA a Indie jsou zdá se odsouzeny stát se konkurenty u ropy ze Středního východu a střední Asie a kvůli vlivu. Neexistuje žádná záruka, že dnešní líbánky mezi Delhi a Washingtonem budou permanentní. Velké mocnosti mají své zvláštní zájmy – a žádné permanentní přátele nebo nepřátele.

Euforie kvůli nové americko-indické zamilovanosti by neměla zastřít náš úsudek o realitě jižní Asie, ani by nás neměla přimět věřit, že můžeme přimět Indii stát se regionálním četníkem pro americké zájmy.

Mezitím Pákistán, klíčový spojenec Washingtonu v neúspěšné afghánské válce, jen špatně skrývá vztek kvůli Obamovým námluvám s Delhi a jeho tvrzení, že Indie má hrát důležitou roli v Afghánistánu – který Pákistán považuje za svůj strategický dvorek.

Jižní Asie je minové pole. Je třeba opatrnosti, a ještě jednou opatrnosti.