Obamova porážka

Americká veřejnost nyní připomíná onoho muže ve vtipu. Posílá do Washingtonu velkou skupinu týpků z čajové párty, ale pijáci kávy v Bílém domě jsou stále u vesla.

Izraelské vedení nevědělo, jak pohlížet na výsledky těchto voleb. Jsou dobré pro židy, nebo jsou pro židy špatné?

* * *

VELKÝM vítězem amerických voleb není nikdo jiný, než Binyamin Netanyahu.

Jeho politika je podobná politice jeho politického mentora, Yitzhaka Shamira. Je založena na židovi, který měl do roka naučit koně polského šlechtice číst a psát – jinak bude celý štetl zmasakrován. „Rok je dlouhá doba,“ pokoušel se uklidnit svoji brečící ženu, „do roka bude kůň nebo šlechtic mrtvý.“

Stylem hry Shamira bylo odkládat vše, propásnout každou příležitost na přiblížení míru, získat čas.

Když je tlak na Izrael silnější, musí se člověk vykrucovat, musí mařit, podvádět. Dříve nebo později šlechtic nebo kůň zemřou – a s trochou štěstí oba. Situace se změní, tlak poleví, ti, kteří tlak vyvíjejí, budou mrtví. Krize někde jinde ve světě odláká myšlenky lidí od nás. Získáme další rok, nebo dva, a pak se uvidí.

To je také strategií Netanyahu. Aby zabránil pokroku směrem k míru, protože mír znamená evakuaci osad a vytvoření palestinského státu.

Již dva roky uběhly mařením každé snahy Baracka Obamy ho přimět začít skutečný mírový proces. Porážel ho na každém kroku, znovu a opět. Nyní Obama utrpěl bolestivou porážku doma a začala nová kapitola.

* * *

Ale šlechtic nezemřel, a nezemřel ani kůň. Jak bude Obama zacházet s Netanyahu nyní?

V Jeruzalému existují na tuto otázku dvě protichůdné odpovědi.

Prvním zhodnocením situace je, že u Obamy se již není čeho bát. Pravda, kůň nezemřel, ale strašně kulhá.

Velký otazník nyní visí nad Obamovou budoucností. Hrozí mu, že bude prezidentem s jedním funkčním obdobím. Od této chvíle bude nucen věnovat veškerý svůj čas a energii snaze být znovu zvolen. V takové situaci si nemůže dovolit provokovat AIPAC a riskovat ztrátu hlasů – a peněz – židů.

Podle tohoto názoru, když je sněmovna v rukou jeho oponentů, musí být Obama velmi opatrný. V domácích záležitostech, které rozhodují volby, nebude schopen dosáhnout ničeho bez kompromisu se znovu povzbuzenými republikány. Ti jsou vedeni politiky, kteří jsou oddanými poskoky Izraele.

V krátkosti: již se není třeba ničeho bát. Obama může dělat gesta vůči Palestincům a dokonce si masírovat svaly, ale v jakémkoliv skutečném střetu s Netanyahu a AIPAC bude prvním, kdo srazí podpatky.

To Netanyahu zajišťuje dva roky klidu. Vše zůstane zamrznuté, vyjma osad. Ty porostou. A za dva roky, s novým prezidentem v Bílém domě, uvidíme, co bude. Nový šlechtic, nový kůň.

* * *

Opačné vyhodnocení je pro Netanyahu mnohem méně růžové.

Není pochyb, že Obama je plný vzteku vůči Netanyahu, a tento vztek se nyní mohl změnit na skutečné zhnusení. V posledních dnech před volbami Netanyahu upřel Obamovi malé vítězství, které mohlo zlepšit jeho image na poslední chvíli. Obama nežádal – ne, nežebral – o nic víc, než zmrazení u osad na další dva měsíce, jen aby mohl připravit velké představení s obnovením mírového procesu. Netanyahu tento požadavek odmítl s pohrdáním, ačkoliv ho doprovázela nabídka obrovského politického úplatku.

Obama je člověk, který neukazuje negativní emoce. Bude se nadále na Netanyahu usmívat, možná ho dokonce poplácá po zádech. Ale nepřítel v Bílém domě je nebezpečný nepřítel, a raněný nepřítel je ještě nebezpečnější. Zraněný nebo ne, americký prezident je stále nejmocnějším člověkem na světě.

Pravda, nadcházející prezidentské volby již vrhají na Washington dlouhý stín. Ale začátek skutečné volební kampaně je stále ještě rok před námi, a letošek může být příležitostí pro odhodlanou americkou mírovou iniciativu. Prezident může chtít svým voličům ukázat impozantní úspěch na mezinárodní scéně, a historická mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinou by zcela určitě takový úspěch představovala.

A i když se to nestane, vážnější nebezpečí pro Netanyahu může číhat po listopadu 2012. Obama může být zvolen znovu. Někteří jeho předchůdci – Ronald Reagan a Bill Clinton – utrpěli ve střednědobých volbách drtivou porážku, a přesto neměli problém být znovu zvoleni.

Pokud bude Obama zvolen do druhého funkčního období, může se stát skutečně velmi nebezpečným protivníkem. Protože nebude moct znovu kandidovat, stane se imunním vůči tlakům izraelské lobby. Bude myslet na své místo v historii. A zařízení míru mezi Izraelem a Palestinou by bezpochyby bylo historickým úspěchem.

Navíc čajová párty zmizí stejně rychle, jak se objevila. To se v USA stává každých pár desítek let: vlna šílenství se přelije zemí jako tsunami a zmizí, jako by nikdy nebyla. Vzpomeňte si na Joe McCarthyho. Pokud bude tato vlna pokračovat do r. 2012, a Obama pak bude stát proti někomu, jako Sarah Palin, nemohl by si přát nic lepšího.

Co s týká kongresu: co se týká Izraele, není tam žádná změna. Senátoři a kongresmani tancují na písničku izraelské lobby, a v tomto ohledu není mezi demokraty a republikány žádný rozdíl. „Jde to napříč stranickými liniemi,“ jak se nedávno chvástal jeden z vůdců této lobby.

V krátkosti, podle tohoto názoru je střet mezi Obamou a Netanyahu nevyhnutelný. Dojde k němu do dvou, maximálně tří let. Šlechtic nezemře, a nezemře ani kůň. Otázkou je, jestli přežije žid.

* * *

Tento osobní střet ukrývá mnohem hlubší, mnohem základnější střet.

Spousta se toho nažvaní o partnerství těchto dvou zemí. O společném mýtu kolonistů, bojů s domorodci, dobývání nových území, národu přistěhovalců. O „společných hodnotách“.

To vše mi připomíná žvanění Shimona Perese v 50. letech o „společných hodnotách“, které pojily Francii a Izrael. Tyto společné hodnoty se vypařily v okamžiku, kdy Francie uzavřela mír s alžírskými rebely. Francouzský postoj se změnil přes noc. Jak řekl Charles de Gaulle: „Francie nemá žádné přátele, Francie má pouze zájmy.“

Také Spojené státy americké mají zájmy, a jejich přátelství je také dočasné. Jak na ministerstvu zahraničí, tak v Pentagonu experti vědí, že současná izraelská politika je v rozporu s americkými národními zájmy. Toto poznání nachází vyjádření v rostoucím počtu knih napsaných bývalými vysokými představiteli a akademiky, jakož i v projevech vysoce postavených vojenských představitelů. Nedávno vyšel také extrémně neobvyklý úvodník v New York Times, poté, co redaktoři navštívili tuto zemi. A to v novinách, kterým antisemité říkají Jew York Times!

USA jsou zapojeny do dvou drahých válek v muslimských zemích – Iráku a Afghánistánu – v závažné krizi s třetí muslimskou zemí – Iránem. Na celém „širším Středním východě“ jsou jejich spojenci v úpadku, zatímco jejich oponenti na vzestupu.

Tito oponenti jsou velkou směskou: Irán je klerikální šíitskou zemí, Turecko se sunitskou sekulární republikou (s umírněnou klerikální stranou u moci), Sýrie je sunitskou zemí ovládanou malou sektou Alavitů, jejíž islámská příslušnost je zpochybňována jak Sunity, tak Šíity. Hizballah je fanaticky šíitský, Hamas je fanaticky sunitský. Není toho příliš, co by měli společného, vyjma opozice vůči status qou v regionu.

Téměř všichni experti věří, že neomezená americká podpora Izraele je hlavní příčinou islámské anti-americké vlny. Většina z nich o tom nemluví otevřeně, ze strachu, že izraelská lobby je prolezlá celým americkým politickým establišmentem. Ale dokonce ani nejděsivější lobby nemůže přestát, v dlouhodobém horizontu, neúprosnou logiku národních zájmů.

* * *

Na této situaci je něco šíleného: naše vláda spěchá lehkovážně ke střetu s jediným zbývajícím spojencem, kterého na světě máme. Na obzoru není vidět žádná alternativa.

To je samo o sobě zjevným faktem, protože americká říše se nyní nachází v pomalém, ale nepřetržitém úpadku ve všech oblastech – ekonomické, politické, vojenské a kulturní. Je to zdlouhavý proces, který potrvá roky, ale Izrael by se měl uvést do polohy, aby se mohl přizpůsobit vzestupu nových center moci. Netanyahuova vláda dělá přesný opak: staví se celému světu a neustále jedná tak, aby Izrael izolovala.

Na rozdíl od příběhu o židu, šlechtici a koni – to není vtip.