Ostuda Ameriky

Pouze my jsme mohli předstírat, že jsme nevěděli. Pouze my na západě jsme mohli odmítat každé tvrzení, každé obvinění vůči Američanům nebo Britům, prostřednictvím nějakého ctihodného generála – na mysli tane příšerný americký mluvčí armády Mark Kimmitt a odporný náčelník generálního štábu Peter Pace – kteří kolem nás stavěli kruhovou obranu lží. Najděte člověka, který byl mučen, a bude vám řečeno, že je to teroristická propaganda; objevte dům plný dětí zabitých americkým náletem, a také to bude teroristická propaganda, či „kolaterální škody“, či se vám dostane jednoduché fráze: „My o tom nic nemáme.“

Samozřejmě, že jsme všichni věděli, že vždy něco mají. A včerejší záplava vojenských záznamů to dokazuje opět. Al-Jazeera se mimořádně podrobně zabývala sledováním skutečných iráckých rodin, jejichž muži a ženy podle záznamů zahynuli na amerických kontrolních stanovištích – já jsem identifikoval jednu, protože jsem o tom informoval v r. 2004, o rozstříleném autě, dvou mrtvých novinářích, a uvedl jsem dokonce i jméno místního amerického kapitána – a byl to Independent on Sunday, který poprvé varoval před hordami nedisciplinovaných střelců, kteří jsou letecky přepravováni do Bagdádu, aby tam chránili diplomaty a generály. Tito žoldáci, kteří vraždili v iráckých městech, mně nadávali, když jsem jim řekl, že jsem o nich psal již v r. 2003.

Je vždy lákavé vyhnout se příběhu s odkazem, že to „není nic nového“. Myšlenka „staré historky“ je používána vládami, aby zadusily zájem novinářů, tím, že to používáme kvůli své novinářské lenosti. A je pravdou, že reportéři některé tyto věci dříve viděli. „Důkazy“ o íránském zapletení do výroby bomb v jižním Iráku byly dány do oběhu Pentagonem v únoru 2007, prostřednictvím Michaela Gordona z New York Times. Neupravený materiál, o kterém nyní můžeme číst, je mnohem pochybnější, než verze šířená Pentagonem. Íránský vojenský materiál se stále válí po celém Iráku z dob íránsko-irácké války v letech 1980-88 a většina útoků na Američany byla v tomto stádiu prováděna sunnitskými odbojáři. Zprávy tvrdící, že Sýrie dovolila odbojářům přejít přes své území, jsou mimochodem pravdivé. Mluvil jsem s rodinami palestinských sebevražedných atentátníků, jejichž synové přešli do Iráku z Libanonu, přes libanonskou vesnici Majdal Aanjar, a pak přes severosyrské město Aleppo, aby tam útočili na Američany.

Ale, i když to může být napsáno ve strohé vojenštině, zde jsou důkazy o hanbě Ameriky. Je to materiál, který mohou použít právníci u soudů. Pokud je 66,081 – těch „81“ se mi fakt líbilo – nejvyšší americké číslo u civilních obětí, pak je skutečná úmrtnost civilistů nekonečně vyšší, protože tato statistika uvádí pouze ty civilisty, o kterých Američané věděli. Někteří z nich byli převezeni do márnice v Bagdádu za mé přítomnosti, a byl tam vyšší důstojník, který mi řekl, že irácké ministerstvo zdravotnictví zakázalo lékařům provádět jakékoliv pitvy mrtvých civilistů přivezených americkými jednotkami. A proč? Protože někteří byli umučeni k smrti Iráčany pracujícími pro Američany? Odpovídá to 1,300 nezávislým americkým zprávám o mučení na iráckých policejních stanicích?

Američané si nevedli o nic lépe ani předtím. V Kuvajtu mohli američtí vojáci slyšet o mučení Palestinců Kuvajťany na policejních stanicích, po osvobození města od jednotek Saddama Husseina v r. 1991. Do mučení byl zapleten příslušník kuvajtské královské rodiny. Americké jednotky nezasahovaly. Nakonec, co bylo řečeno poručíkovi izraelské armády Avi Grabovskemu, když v září 1982 oznámil svému nadřízenému, že spojenci izraelských Falang zavraždili několik žen a dětí? „Víme to, nelíbí se nám to, a nezasahujte,“ řekl Grabovskemu velitel jeho praporu. To bylo v době masakru utečeneckých táborů Sabra a Chatila.

Citace pochází z izraelské zprávy Kahanovy komise z r. 1983 – bůh ví, co jsme mohli číst, kdyby se vojenských souborů na izraelském ministerstvu obrany zmocnila ruka Wikileaks (nebo syrské verze). Ale, samozřejmě, v té době nevěděli, jak používat počítač, nemluvě o tom, jak na něm psát. A to je samozřejmě jedno z důležitých poučení celého fenoménu Wikileaks.

V první světové válce, nebo druhé světové válce nebo ve válce ve Vietnamu jste psali své vojenské zprávy na papír. Mohou být napsány se dvěma kopiemi, ale mohli jste své kopie očíslovat, sledovat jakéhokoliv špiona a zabránit únikům. Dokumenty Pentagonu byly v podstatě napsány na papíře. Pro jejich získání jste tam museli mít krtka. Ale papír lze vždy zničit, sešrotovat, roztrhat, zničit všechny kopie. Například na konci první světové války zastřelil britský poručík Číňana poté, co čínští pracovníci vykradli francouzský vojenský vlak. Číňan vytáhl na vojáka nůž. Ale ve 30. letech byla zpráva britského vojáka „sešrotována“, a tak nepřežily žádné stopy o tomto incidentu. Mlhavé stopy zůstaly pouze ve válečném deníku, který zaznamenává zapojení Číňanů do vykrádání „francouzských proviantních vlaků“. Jediným důvodem, proč o tomto zabití vím, je, že tím britským poručíkem byl můj otec a řekl mi o tom před svou smrtí. Tehdy žádná Wikileaks.

Ale mám podezření, že tato obrovská hromada materiálu z války v Iráku má vážné důsledky pro novináře i armády. Jaká je budoucnost Seymourů Hershů a investigativního žurnalismu staré školy, který praktikovaly Sunday Times? Jaký má smysl posílat týmy reportérů, aby prověřili válečné zločiny a setkali se s vojenskými „hlasy uvnitř“, když téměř půl milionu tajných vojenských dokumentů se vám objevuje na monitoru?

Stále jsme se nedostali na dno příběhu Wikileaks a mám spíše podezření, že existuje víc, než jen pár amerických vojáků, zapojených do posledního odhalení. Kdo ví, jestli to nesahá až na vrcholek? Ve svých šetřeních například Al-Jazeera našla výňatek z obyčejné tiskové konference Pentagonu z listopadu 2005. Peter Pace, mrtvolný náčelník generálního štábu, seznamuje novináře s tím, jak by měli vojáci reagovat na kruté zacházení s vězni, a hrdě poukázal na to, že povinností amerických vojáků je zasáhnout, pokud vidí důkazy o mučení. Pak se kamera přesunula na zlovolnější postavu ministra obrany Donalda Rumsfelda, který náhle zasáhl a k Paceově úžasu zamumlal: „Nemyslím, že máte na mysli to, že (američtí vojáci) jsou povinni to zastavit fyziky. Musí to oznámit.“

Význam této poznámky – svým způsobem tajemně sadistické – se samozřejmě ztratil v propagandě. Ale tajná zpráva Frago 242 nyní dává tiskové konferenci mnohem větší smysl. Bylo to zřejmě posláno generálem Ricardo Sanchezem a jsou to instrukce, které vojákům říkají: „Za předpokladu, že počáteční zpráva potvrdí, že americké jednotky nebyly do týrání zadržených zapleteny, bude provedeno další vyšetřování, jestliže nebude řízeno HHQ (vyšší velení).“ Skandál v Abu Ghraib se odehrál pod Sanchezovým dohledem v Iráku. Byl to mimochodem rovněž Sanchez, který mi na tiskové konferenci nedokázal vysvětlit, proč jeho jednotky zabily syny Saddama Husseina v přestřelce v Mosulu, místo aby je zajali.

Takže Sanchezův vzkaz, zdá se, musel mít souhlas Rumsfelda. A tak byl generál David Petraues – velmi milován mediální jednotkou americké armády – patrně zodpovědný za dramatický nárůst amerických leteckých útoků během dvou let: v Iráku v r. 2006 229 bombardování, ale v r. 2007 1,447. Je dost zajímavé, že počet amerických leteckých útoků v Afghánistánu vzrostl od chvíle, kdy se tam toho ujal Petraues, o 172%. Což činí ještě více překvapivým, že Pentagon nyní skuhrá, že Wikileaks mohou mít na rukou krev. Pentagon se topil v krvi od doby, kdy svrhl atomovou bombu na Hirošimu v r. 1945, a aby instituce, která nařídila ilegální invazi do Iráku v r. 2003 – nečinil počet civilních obětí podle jejich vlastních záznamů více než 66,000, z celkového zaznamenaného počtu 109,000? – tvrdila, že Wikileaks jsou vinny zabitím, je absurdní.

Pravdou samozřejmě je, že pokud by tento obrovský poklad tajných zpráv dokázal, že počet obětí byl mnohem nižší, než vytruboval tisk, že američtí vojáci nikdy netolerovali mučení irácké policie, jen ojediněle stříleli civilisty na kontrolních stanovištích a vždy brali vražedné žoldáky k zodpovědnosti, američtí generálové by tyto soubory dali novinářům zdarma na schodech Pentagonu. Zuří ne proto, že bylo porušeno tajemství, nebo že se prolila krev, ale proto, že byli nachytání při vyprávění lží, kdy jsme vždy věděli, že to lži jsou.

Americké oficiální dokumenty podrobně popisují mimořádný rozsah provinění

Wikileaks včera zveřejnily na své internetové stránce 391,832 amerických vojenských zpráv dokumentujících činy a zprávy v Iráku v období 2004-2009. Zde jsou hlavní body:

Vězni týráni, znásilňováni a vražděni

Stovky incidentů týrání a mučení vězňů iráckými bezpečnostními silami, včetně znásilňování a vražd. Protože jsou podrobně uvedeny v amerických zprávách, čelí nyní americké úřady obviněním, že je odmítly vyšetřovat. Vůdci OSN a aktivisté volají po oficiálním vyšetřování.

Tutlání počtu civilních obětí

Koaliční vůdci vždy říkali, že „my počítání obětí neděláme“, ale dokumenty odhalují, že zaznamenáno bylo mnoho úmrtí. Respektovaná britská skupina Iraqi Body Count říká, že po předběžném prozkoumání vzorku dokumentů je tam podle odhadů dalších 15,000 civilních obětí, což jejich celkový počet zvyšuje na 122,000.

Střílení mužů, kteří se pokoušeli vzdát

V únoru 2007 zabil vrtulník Apache dva Iráčany, podezřelé z minometné palby, když se pokoušeli vzdát. Vojenský právník, podle citací, řekl: „Nemohou se vzdát letounu a jsou stále platnými cíly.“

Týrání prováděné soukromými bezpečnostními firmami

Britský Úřad investigativního žurnalismu říká, že našel dokumenty podrobně popisující nové případy údajných neoprávněných zabití civilistů firmou Blackwater, od té doby přejmenované na Xe Services. A přesto má Xe nadále platný velký americký kontrakt v Afghánistánu.

Používání děti a „duševně handicapovaných“ Al-Káidou

Pubescentní mladík s Downovým syndromem, který zabil při sebevražedném útoku v Diyala šest lidí a 34 jich zranil, měl být údajně příkladem strategie Al-Káidy verbovat jedince s problémy s učením. Seznam ženských pacientů s problémy s učením měl odboji údajně prodat jeden lékař.

Stovky civilistů zabity na kontrolních stanovištích

Z 832 úmrtí zaznamenaných na kontrolních stanovištích v Iráku v letech 2004-2009 bylo podle analýzy Úřadu investigativního žurnalismu 681 civilistů. Bylo zastřeleno padesát rodin a zabito 30 dětí. V incidentech na kontrolních stanovištích bylo zabito pouze 120 odbojářů.

Íránský vliv

Zprávy popisují americké obavy, že íránští agenti vycvičili, vyzbrojili a řídili ozbrojence v Iráku. V jednom dokumentu americká armáda varuje, že za úmrtími amerických jednotek a únosy iráckých představitelů stojí údajně velitel milice, který byl vycvičen íránskou Revoluční gardou.