O juanu, dolaru a o tom, kdo bude vládnout světu

Na zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) ve Washingtonu byl předseda Národní banky Číny (NBC) Zhang Xiaoqiang nucen Američanům vysvětlit, že „vytváření politiky týkající se směnného kurzu je velké umění. Je třeba brát v úvahu takové okolnosti, jako míra vnitřní inflace, nezaměstnanosti, tempo ekonomického růstu, vnější příjmy a výdaje“. Je jasné, že tyto velké pravdy Američané znají, avšak zcela neznámým jim je to, že každá země, nejen Spojené státy, má své vlastní národní zájmy.

Doslova následující den stanovila Čína kurz juanu vůči dolaru na nové rekordně vysoké úrovni – 6,6732 juanu za dolar. To znamená, že říše středu bere kritiku USA vážně. Nicméně ve světle blížících se amerických voleb je kurz juanu pouhou obětí vnitroamerické politiky. Je známo, že 93 kongresmanů ve společném dopise vůdci demokratů ve sněmovně požadovalo zaujmout „tvrdou pozici ve vztahu ke kurzu juanu“, což v důsledku vedlo k zákonu o výšení cel u čínského zboží.

Je zajímavé, že ve stejnou dobu však Američané zavírají oči před důležitým faktem, že dnes Čína tvrdě směřuje k tomu, aby se stala nejen velkou pozemní, ale také velkou námořní velmocí.

V říjnu 2006 čínská ponorka sledovala americkou letadlovou loď Kitty Hawk, kdy se pak vynořila v její blízkosti, v dostřelu torpéd. V listopadu dalšího roku Číňané nedovolili Kitty Hawk a její doprovodné skupině, hledající úkryt před tvořící se bouří, vstoupit do hongkongského přístavu Victoria. V březnu 2009 uskupení čínských vojenských lodí bránilo práci americké lodi Impeccable, provádějící dálkový hydroakustický průzkum, která otevřeně operovala za 12 mílovou hranicí čínské teritoriální zóny, a skupina provedla výstražné manévry, kdy se zdálo, že tuto loď vezme taranem. To vše svědčí o tom, že Peking chce uzavřít svá moře nezvaným hostům.

Aby zablokovala americké flotile přístup do Jihočínského moře a do čínských pobřežních vod, Čína zmodernizovala torpédoborce a chystá se pořídit si jednu až dvě letadlové lodi. Aby dosáhl kontroly nad pobřežní zónou v Taiwanském zálivu a Východočínském moři, Peking rovněž modernizuje uskupení minolovek, kupuje od Ruska stíhačky čtvrté generace a podél pobřeží rozmístil kolem tisíce a půl ruských raket země-vzduch. Jak tvrdí Seth Cropsi, bývalý asistent náměstka ministra amerických námořních sil, a Ronald O’Rurke, spolupracovník výzvědné služby amerického kongresu, je Čína do patnácti let schopna vybudovat flotilu ponorek, které předčí americké, kdy jich dnes USA mají v bojové pohotovosti 75. Tito američtí specialisté tvrdí, že čínské námořní síly se chystají zprovoznit systém navádění protilodních balistických raket, ve kterém budou použity přeshorizontální radary, satelity, podvodní hydrolokační sítě a vybavení pro kybernetickou válku. V kombinaci s vytvářenou flotilou ponorek bude tento systém bránit nerušenému přístupu amerických námořních sil do strategicky nejdůležitějších oblastí Pacifiku.

A zákon, schválený americkým kongresem kvůli „nespokojenosti“ kongresmanů s kurzem juanu, je jen hloupé pozérství. Neřeší problémy, kvůli kterým se přijímal. A ještě znepokojivější je, že je součástí rostoucích protičínských nálad v Americe, které brání vidět skutečnou povahu výzvy, představované Pekingem.

Zachovávajíc poměrně nízký směnný kurz juanu se Čína snaží nadále pomáhat svým výrobcům levných hraček, textilu a elektroniky prodávat na zahraničních trzích levněji, obzvláště v USA a Evropě. Je to jeden z hlavních nástrojů, který Číně umožnil stát se hlavní výrobní základnou světa. Nízké mzdy, skvělá infrastruktura, prostředí, získávání zahraničních investic, přístupnost odborů a pracovití zaměstnanci poskytli zemi možnost zaplavit světové trhy levným zbožím. A jednoduché zvýšení kurzu juanu na tom nic nezmění. Čínské firmy, například, vyrábí spoustu zboží za čtvrtinu nákladů, než v USA. Dokonce i kdyby toto čínské zboží podražilo o 20%, jak chtějí Američané, americké továrny se konkurenceschopnými nestanou. Ale zato to pomůže jiným ekonomikám s levnou pracovní silou – Vietnamu, Indii, Bangladéši – které vyrábí skoro stejné zboží, jako Čína.

Od června 2005 do července 2008 Peking, pod nátlakem americké vlády, již kurz juanu vůči dolaru zvýšil o 21%. Avšak objem čínského exportu do USA nadále prudce rostl. V r. 1985 si USA vynutily na Japonsku zvýšení kurzu jenu o 50%. Ale také to nepomohlo zvýšení konkurenceschopnosti amerického zboží. A navíc: od r. 2002 kurz dolaru vůči měnám amerických obchodních partnerů poklesl o 23%, ale k oživení amerického exportu to nevedlo…

Takže juanem to není. Před našima očima se Čína v oblasti reálné výroby rychle dostává nahoru po žebříčku přidané hodnoty. A to představuje nebezpečí nejen pro americkou, ale pro jakoukoliv jinou ekonomiku.

Během posledních třiceti let věnovala Čína hlavní pozornost rozvoji své fyzické infrastruktury. Cílem byla výroba zboží s minimálními mzdovými náklady. Dokud byli čínští dělníci levní a hodně pracovali, nebylo to vůbec špatné. Rychlost a rozsah výstavby neměla ve světové historii precedent. Ale nyní chce Čína vstoupit na trh zboží a služeb vyšší kvality, a k tomu je potřeba vysoké úrovně znalostí a profesionality pracovníků. Na obzoru je nová fáze ekonomického rozvoje, stanovená vládou, ve které je třeba stejné cílevědomosti u investic do lidského kapitálu. Během posledních deseti let se počet vysokých škol v Číně zvýšil na dvojnásobek, a počet studentů pětinásobně. Prezident jedné z nejznámějších amerických univerzit – Yale – Richard Levin říká: „Čína za pouhých deset let vytvořila největší sektor vysokoškolského vzdělávání na světě. Vlastně na počátku nového tisíciletí nárůst u počtu studentů čínských univerzit znamenal, že jejich počet převýšil počet studentů nastupujících na americké univerzity.“

Zvýšení počtu vysoce kvalifikovaných pracovníků silně zvýší tempo ekonomického růstu v Číně již během života pouhé jedné generace. Do r. 2040 dosáhne čínský hrubý národní produkt, podle odhadů Američanů, 123 bilionů dolarů, a čínská ekonomika se stane největší na světě a všichni ostatní zůstanou daleko vzadu.

A to, že nyní Čína začíná vyrábět zboží, jehož produkce byla ještě nedávno považována za výsadní právo vyspělých zemí západního světa, a která bude zítra monopolizovaná čínskými vzdělanými, disciplinovanými a levnými pracovníky, je pravou, a nejzávažnější, výzvou ze strany Číny. Takový průnik na světové trhy se nevytváří manipulacemi s měnou, ale strategickými investicemi a houževnatou prací. Pro srovnání poznamenáme, že ruští reformátoři, kteří se zbavili neocenitelných pracovníků z dob SSSR, kteří byli neméně vzdělaní a levní, jako čínští, zlikvidovali rezervu, bez které nejsou v současné době možné žádné hluboké strukturální reformy ve výrobě.

Dokonce i mezi na Čínu „naštvanými“ Američany jsou rozumní, kteří dospěli k závěru, že zvýšení směnného kurzu čínské měny americký obchodní deficit nezlikviduje a nesníží míru nezaměstnanosti v zemi. Nedávno 36 amerických oborových organizací, včetně Národní rady pro americko-čínský obchod, Americké asociace sóji a Americké asociace masného průmyslu, v písemné výzvě kongresu uvedly, že tím, že neustále věnuje pozornost pouze otázce směnného kurzu juanu, americká vláda nakonec poškodí rychle se rozvíjející oblasti amerického exportu.

V USA si nechtějí přiznat, že země nemá dostatek sil pro ekonomické zotavení. Dokonce i Wall Street Journal tvrdí, že otázka určování kurzu juanu je využívána pro odpoutání pozornosti Američanů. A Foreign Affairs napsal: „Potenciální zóna vlivu Číny se rozkládá od střední Asie, s jejími bohatými zdroji nerostů a uhlovodíků, po klíčové námořní cesty přes Pacifik… V konečném důsledku bude Čína vládnout světu spolu se Spojenými státy a Velkou Británií.“ Rusku je, jak vidíme, do této budoucnosti vstup zakázán. A nejsou tím vinni Číňané.