Rána za ranou: Přeměna Srbska na bezprávný protektorát pokračuje

Parlamenty dalších zemí bývalé Jugoslávie jsou vyzývány, aby tuto deklaraci podpořily. Skupština vyjádřila naprostou podporu státním strukturám Srbska, v jejichž kompetenci je „vyšetřování zločinů, shromažďování důkazů a spolupráce s mezinárodními orgány“, a to na pozadí toho, že tyto orgány osvobodily 11 října I. Jurišiče, který zavraždil 50 vojáků „tuzlanské kolony“.

Podstatným je to, že Deklarace neobsahuje odsouzení zločinů vůči Srbům během 10 denní války ve Slovinsku, během chorvatských vojenských operací „Blesk“ a „Bouře“ (tyto operace byly skutečnou etnickou čistkou, v jejímž důsledku bylo srbské obyvatelstvo prakticky zcela vyhnáno z území Chorvatska), nezmiňuje srbské oběti v Srebrenici a v sousedních oblastech, které padly během diverzně-trestních výpadů muslimů, a rovněž se nezabývá vojenskou agresí NATO.

Vzhledem k událostem v Chorvatsku je neuvedení hlavních bodů o srbských obětech poměrně příznačné, tím spíše, že je to v době před začátkem procesu Srbsko vs. Chorvatsko u Mezinárodního soudu OSN. Odsouzení vojenské agrese NATO je zaměněno rozplizlým výrazem „politování“ a „solidarita vůči obětem bombardování NATO“. Takže jsou amnestovány zločiny vojáků zemí NATO a jejich vojenského a politického vedení. Je to prováděno a ospravedlňováno nesmyslným tvrzením, prosazovaným především politiky Demokratické strany, „nezačínat válku s těmi, se kterými již tak máme desítky let neshody“. Nesmyslnost spočívá v tom, že s těmito silami nemá „rozbroje/neshody“ Srbsko, ale jsou to právě tyto síly, řídící se svými geostrategickými cíly a zájmy, založenými na vymyšlených a silně zfalšovaných záminkách (výbuchy na předměstí Sarajeva Markale-1 a Markale-2, „genocida v Račaku“, „genocida v Srebrenice“ atd.), které na Srbsko útočí v informační a propagandistické válce a v politické oblasti, aby to nakonec završily ozbrojenou agresí. Demokratická strana hodnotí vojenskou agresi NATO jako „civilizační krok vzad“ (?) a „obrovskou chybu“. No není to snad důkazem naprostého odtržení politiků Demokratické strany od reality?!

Deklarace o posouzení zločinů spáchaných na Srbech je dosti krotkým pokusem obrátit pozornost mezinárodního společenství na fakt, že k srbským obětem a zločinům spáchaných na Srbech je třeba přistupovat stejně, jako k ostatním, a pachatelé těchto zločinů se musí zodpovídat stejně, jako jiní. Nicméně v podmínkách totálního přesouvání viny na jednu stranu, v podmínkách, kdy Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii soudí téměř výhradně Srby; v podmínkách, kdy byla přijata rezoluce o Srebrenici odsuzující Srby a Srbsko; v podmínkách, kdy Mezinárodní soud OSN vynesl verdikt o Kosovu a Metochii, jaký vynesl, a fakticky potvrdil zákonnost jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova; za situace, kdy po silném nátlaku západu byla původní rezoluce Srbska o Kosovu a Metochii změněna; za situace, kdy Hillary Clinton navrhuje absolutní zákaz možnosti posuzovat statut, teritoriální celistvost a suverenitu Kosova; po povolení parodie rozhovorů mezi Bělehradem a Prištinou o „technických otázkách“; po nátlaku na srbskou stranu v Bosně a Hercegovině s cílem posílit centrální moc a okleštit práva Republiky Srpska – za takových podmínek je přijetí zjevně „bezzubé“ deklarace jako kost, předhozená jako výraz vděčnosti za výrazné ústupky učiněné současnou vládnoucí srbskou koalicí. Politici této koalice uštědřují suverenitě a národním a státním zájmům země ránu za ranou, a přeměňují Srbsko na loutkový a bezprávný protektorát.