Mexiko – „zkrachovalý“ stát

Průmysl a zemědělství nejsou schopny odolávat zbožové a potravinářské expanzi ze severu. Mexičtí výrobci a finančníci jsou likvidováni a část z nich přechází na zločineckou dráhu. Zločinnost dosáhla bezprecedentní úrovně. Každodenní zprávy o úmrtí lidí na následky střelných zranění řádově převyšují statistiku ztrát okupačních jednotek USA v Iráku a Afghánistánu. Chudoba převážné části obyvatelstva (u indiánského v podstatě celého), vysoká nezaměstnanost (obzvláště u mládeže), chronická bytová krize, problémy v oblasti zdravotní péče – to vše způsobuje, že Mexičané žijí v permanentním stresu.

„Mexico lindo y querido“ – nádherné a milované Mexiko – vykazuje veškeré charakteristiky „zkrachovalého“ státu. Korupce ve státním aparátu dosáhla dříve nevídaného rozmachu. Neúčinnost vlád v posledních třinácti letech vedla k faktické ztrátě kontroly nad rozsáhlými oblastmi Mexika, které řídí narkomafie prostřednictvím svých lidí ve správních orgánech a v silových strukturách. Obzvláště patrná je absence státní moci ve státech hraničících s USA. Nejzřetelnějším v tomto ohledu je to v Ciudad Juarez: obyvatelé města dlouhá léta žijí doslova ve výjimečném stavu. Výpalnictví, pašování, obchodování s drogami, únosy a vraždy jsou naprosto běžné. K obětem došlo i v řadách spolupracovníků amerického konzulátu. Starostové příhraničních měst kvůli své bezpečnosti nezřídka přenocují na americké straně. Ale ani to mnohé z nich nezachrání před kulkami vrahů.

Liberální prezidenti Carlos Salinas, Ernesto Sedillo, Vicente Fox a současný Felipe Calderon často využívali nacionalistickou rétoriku, aby v očích voličů nevypadali jako „američtí poskoci“. Nicméně již ve stádiu navrhování kandidátů na prezidenta je třeba souhlasu Washingtonu. Pozitivní reakce americké vlády zaručovala zvolení, bez ohledu na to, jaké byly předvolební prognózy a sympatie voličů. Calderon se stal prezidentem po obrovských manipulacích a machinacích s volebními hlasy, díky kterým dostal „ze hry“ populistického vůdce Andrese Manuela Lopeze Obradora, který měl veškeré možnosti zvítězit, ale pro impérium byl nepřijatelný coby potenciální spojenec Hugo Chaveze.

Lze s jistotou říct, že takovou washingtonskou loutku jako Calderon nemělo Mexiko v celé své historii. Aby vykompenzoval svoji slabou pozici v zemi, podporuje prakticky všechny iniciativy vycházející z Washingtonu. Jestliže v 60. až 80. letech vystupovalo v zahraničně-politické aréně ještě jako samostatný a uznávaný hráč, a dokonce se opovážilo podpořit Kubu, tak dnes je to minulostí. Ne nadarmo dostal na americkém ministerstvu zahraničí Calderon přezdívku „pan Ano“. Ví o tom, tato ponížení trpí, a v okruhu nejbližších si stěžuje na předchůdce, kteří „dovedli zemi do tak katastrofálního stavu, že v mnoha záležitostech je třeba se utíkat o pomoc k USA“.

Válka, kterou čtyři roky Mexiko vede proti narkomafii, je vyvolávána a podporována Washingtonem. V souladu s „iniciativou Merida“, platnou od poloviny r. 2008, to musí skončit zničením zločineckých organizací na obou stranách hranice. Na tyto účely USA vyčlenily přes 1,5 miliardy dolarů. Za pomoci CIA a Protidrogové agentury (DEA) se vyprovokovávají konflikty a rozbroje mezi šéfy narkomafie. Čas plyne, ale povzbudivé výsledky nikde. Opakuje se neblahá zkušenost z „plánu Kolumbie“: čím více jednotek a prostředků jde do operací, tím větší je příliv drog dostávajících se k severoamerickým spotřebitelům přes kanály mexické narkomafie. A to navzdory „výstražným popravám“ prováděným v Mexiku, jejichž oběťmi se stalo nejméně 30,000 „bojovníků“ narkomafie, policistů, agentů zvláštních služeb a vojáků. Stále častěji zaznívají hlasy, že tuto válku vyhraje mexická narkomafie.

Tvrdé boje v blízkosti jižní hranice USA přiměly Hitlary Clinton prohlásit, že dramatické události v Mexiku se velmi podobají událostem, v rámci kterých došlo ke konsolidaci narkomafie v Kolumbii a 80. letech. Tato narážka je nanejvýš průhledná. Ozbrojené „bezpečnostní skupiny“ mexických kartelů představují výraznou bojovou sílu, jak počtem, palebnou kapacitou, tak mobilností. Znepokojivá je i podpora, které se bojovníkům narkomafie dostává od sociálně nejnižších vrstev obyvatelstva.

Barack Obama svoji ministryni zahraničí poopravil a řekl, že pevnost demokracie v Mexiku je nezpochybnitelná. Nicméně Hitlary Clinton nemluvila o kvalitě (velmi pochybné) mexické demokracie, ale o polovojenských jednotkách, které jsou jižně od Rio Grande stále aktivnější. Navenek loajální vztah americké vlády ke Calderonovi se silně změní, jakmile bomby, vyrobené mexickými kartely bojujícími o sféry vlivu, začnou vybuchovat v USA.

Na konferenci „Mexiko – dvousetleté výročí, konec paralýzy?“, organizované britským týdeníkem Economist, sám Calderon nazval tvrzení, že boj s organizovaným zločinem se blíží ke konci, „nevhodnými, lehkomyslnými a arogantními“. Zjevná neschopnost Calderonovy vlády rozdrtit ozbrojené oddíly narkomafie nutí Washington připravovat se na horší varianty vývoje událostí v Mexiku. Proto pokračují snahy o militarizaci hranic: do států Kalifornie, Arizona, Nové Mexiko a Texas jsou přesouvány další vojenské jednotky, navyšují se jejich počty, a technicky se přezbrojují policejní jednotky. Pro odhalování narušitelů hranic se používají desítky bezpilotních letounů. Urychleně se budují nové obranné objekty.

Washington hodlá učinit vše, aby nevpustil krvavou mexickou nestabilitu na území USA. V rámci preventivních opatření se v různých mexických městech posiluje síť úřadoven CIA, FBI a DEA. V Mexiku bylo vytvořeno „Společné výzvědné středisko“, které nepřetržitě sleduje působení zločinných uskupení v zemi. Zvláště velké starosti zvláštním službám působí hrozba pronikání bojovníků a teroristů Al-Kejdy z Mexika na území USA. Účinný ochranný systém zatím neexistuje.

Porážka Calderonovy vlády na poli boje s narkomafií, a v širším kontextu její neschopnost zabránit dalšímu zhoršení finančně-ekonomické situace, kdy hrozí odveta „populisty“ Obradora, fakticky Mexiku otvírá dveře do poslední etapy, okupace země impériem.

Nevylučuje se přesun amerických vojenských kontingentů do Mexika, s cílem „zajistit stabilitu“. Již dva roky před příštími prezidentskými volbami proamerická masmédia, v čele s Televisa y Television Azteca, začala s novou kampaní zastrašování Mexičanů hrozbou, že se k moci dostane Lopez Obrador. Podtext je zjevný: ať raději vládnou „civilizovaní yankeeové“, než „potenciální diktátor“ typu Hugo Chaveze.