Teroristický bumerang se vrací do Francie

Jako důvod znepokojení posloužil únos pěti Francouzů v uranovém dole v Nigeru, v noci 16. září. Ti tam pracovali pro jadernou společnost Areva a jejího subdodavatele, společnost Satom (pobočka skupiny Vinci). Daný čin je stavěn na roveň zjevných hrozeb organizace s názvem „al-Káida v zemích islámského Maghrebu“. V jejím prohlášení byly mauretánské úřady, provádějící vojenské akce proti teroristům ve spolupráci s francouzskými představiteli, nazvány „agenty Francie a Sarkozyho“.

Po takovýchto hrozbách obvykle následují teroristické útoky, tím spíše, když „al-Káida v zemích islámského Maghrebu“ je skutečně silná organizace, na rozdíl od mnohých dalších podobných uskupení, aktivních v podstatě jen v internetovém prostředí. Má k dispozici širokou síť táborů, dopravních prostředků a dalších položek infrastruktury v zemích severní Afriky od Maroka po Egypt. Má opěrné body i v Evropě – nejen ve Francii, ale i v sousední Belgii, Španělsku a Itálii. Uznávaný francouzský expert na boj proti terorismu Jean-Charles Brizar říká, že „je to jedno z nejbohatších uskupení na světě: únosy rukojmí jim jen od počátku tohoto roku vynesly asi 20 milionů euro“.

Donedávna tato organizace prováděla své operace v podstatě pouze v zemích severní Afriky. Příkladem může být série koordinovaných výbuchů v Alžíru a Maroku v dubnu 2007, a také krvavé teroristické činy v Casablance v květnu 2003, kdy zemřelo přes 40 lidí. Nicméně v červnu jeden z oddílů „al-Káidy v zemích islámského Maghrebu“ působící na území Nigeru, Mauretánie a Mali, zajal skupinu francouzských rukojmí a demonstrativně jednoho z nich popravil na území Mali. Odvetné operace, které provedla mauretánská armáda ve spolupráci s francouzskými poradci, přerostly v plnohodnotnou válku s oběťmi na obou stranách, a daly teroristům důvod začít vyhrožovat Francii.

Arabská televizní stanice Al Jazeera odvysílala video teroristů, kde, aniž by jmenovali svoji organizaci, sdělili, že jejich lidé „by mohli zaútočit na uranový důl ve městě Arlit v Nigeru, který je jedním z největších zdrojů uranu“. V prohlášení se také mluví o tom, že bojůvky by mohly zdolat obranu objektu a zmocnit se „pěti francouzských expertů na jadernou energetiku“, a „velmi brzy“ organizátoři únosu přijdou s požadavky vůči francouzským úřadům. Nigerské úřady jsou přesvědčeny, že zajetí francouzských jaderných expertů v této zemi je dílem místní pobočky al-Káidy. „Můžeme říct, že skupina stojící za zajetím rukojmí má napojení na uskupení Abu Zeida, které je napojeno na síť al-Káidy,“ řekl oficiální představitel vlády Mahamadu Dan Dach.

Mimo podpory Mauretánie dává „al-Káida v zemích islámského Maghrebu“ Francouzům za vinu proti-islámskou politiku jako takovou – včetně účasti země v operaci NATO v Afghánistánu a parlamentní zákaz nošení muslimských oděvů na veřejných místech.

Nicméně na hrozbu mezinárodního – především islámského – terorismu v Evropě je třeba pohlížet šířeji, protože přímo souvisí s „dvojím metrem“ západu a jeho principem dělení teroristů na „zlé“ a „dobré“. Ve Velké Británii našel politický azyl nejen ideolog čečenských teroristů Ahmed Zakajev, ale s tichým souhlasem úřadů byla založena pololegální centra pro verbování čečenských bojůvek. Dokonce i sám Zakajev bez překážek navštívil Francii, včetně akce PASE ve Štrasburku, kde ho v žádném případě neuvítali jako ideologa terorismu.

Mezinárodní terorismus je živen příjmy z kolosálního nárůstu mezinárodního pašování drog. V Bosně a Hercegovině, ve městě Travnik, bylo před očima „mírotvorců“ NATO vybudováno jedno z největších evropských středisek přípravy islámských teroristů, kteří jsou pak přesunování také do Ruska (pomohlo tomu to, že bosenští muslimové jsou původem Slované). A v posledních letech se teroristickým centrem celoevropského měřítka stal samozvaný stát Kosovo, který kontroluje klíčové cesty pašování drog do západní Evropy, a stejně tak zbraní a ostatního kontrabandu jak pod ochranou, tak za přímé účasti vojáků NATO. Velení v Kosovu umístěných kontingentů bylo v posledních dnech nuceno přiznat existenci „podezření“, že „během posledních let byli někteří vojáci SFOR zapojeni do černého trhu s palivy, daňových úniků a zneužití ekonomických pravomocí“. S odpovídajícím vyšetřováním již začala mise Evropské unie v Prištině.

Toto vše nezvratně svědčí o jednom: Západ a jeho instituce, v první řadě NATO, má výrazný podíl na zodpovědnosti za nárůst teroristické hrozby ve Francii a dalších evropských zemích.

Problém vzájemných vztahů Paříže a teroristů má ještě jeden francouzsky pikantní aspekt. Slovně je Paříž za rozhodný boj proti mezinárodnímu terorismu. Bývalý prezident Jacques Chirac jednou dokonce sliboval útok na jejich základny jadernými zbraněmi. Nicméně v praxi jsou Francouzi častěji zapojeni nikoliv do boje proti terorismu, ale do jeho podpory. Svého času francouzští specialisté dělali mnohé pro přípravu albánských teroristů v Kosovu a francouzské úřady zavíraly oči nad aktivitou čečenských bojůvek ve Francii. Před nedávnem, v březnu 2009, vyšetřovací výbor odvolacího soudu v Paříži zamítl žádost Ruska o vydání 27letého Ahmeda Lepijeva, který je obviněn z účasti na teroristickém útoku v Dagestánu v r. 1998. Soudci se tehdy postavili za francouzského právníka Lenieva Anny Le Talek, který se proslavil výzvou, aby „nikdo z Čečenců Moskvě vydán nebyl, bez ohledu na jeho obvinění“.

A v srpnu 2008 se Nicolas Sarkozy aktivně zapojil do řešení konfliktu kolem Jižní Osetie a pokoušel se kárat organizátora teroristického útoku na Cchinvali Michaila Saakašviliho. Dnes již Francouzi mohou na vlastní kůži zakusit, že terorismus je skutečně světové zlo, bez ohledu na to, kdo se ho dopouští – „al-Káida v zemích islámského Maghrebu“, čečenští separatisté, nebo gruzínští mocipáni.