Lži o mešitě na Ground zero

Podívejme se na pár fakt zpříma. Od r. 2001 se toho stalo hodně, a nic z toho nebylo šířeji zmíněno v tisku. Bylo kategoricky dokázáno, že údajní únosci by nikdy nedokázali letět s jakýmkoliv letadlem při 9/11. Začněme s reálným posuzováním. To je důvod, proč se 9/11 tak, jak jsou o něm lidé stále falešně informováni, prostě nikdy nestalo:

Nila Sagadevan je letecký inženýr a pilot. Existují někteří lidé, kteří tvrdí, že mytičtí únosci 9/11, ačkoliv bylo prokázáno, že byli příliš nekompetentní, aby byli schopni pilotovat malou Cessnu 172, získali pozoruhodné dovednosti, které jim umožnily pilotovat dopravní letadla, na letových simulátorech. To, co následuje, je pokus pohřbít tento mýtus jednou pro vždy, protože jsem slyšel toto absurdní vysvětlení neustále omílat na internetu a v televizi – vždy lidmi, kteří o letových simulátorech, létání nebo dokonce letadlech neví nic pořádného.

Běžnou mylnou představou ne-pilotů, kterou mají o simulátorech, je, jak „snadné“ je s nimi zacházet. Skutečně jsou na zacházení relativně snadné, pokud je cílem udělat pár líných otoček a zaskotačit si na „volném nebi“. Ale pokud je záměrem provést nějaký manévr aspoň trochu přesně, stává se úkol okamžitě celkem skličujícím. A pokud je cílem navigace do specifického geografického místa vzdáleného stovky mil, při rychlosti 500 mil za hodinu a ve výšce 30,000 stop, stává se to pro netrénovaného pilota prakticky neproveditelnou výzvou.

A přesně tohoto měli čtyři únosci, kteří nedokázali obletět letiště v Cessně sami, údajně dosáhnout s mnohatunovým vysokorychlostním dopravním letadlem při 9/11.

Pro člověka nezběhlého v praktických složitostech pilotáže by moderní letový simulátor mohl představovat strašlivě matoucí a desorientující zážitek. Tato komplexní výcviková zařízení nejsou ani zdaleka podobná videohrám, které člověk vidí v hernách, nebo softwarovým verzím pro domácí počítače.

Aby mohl provozovat moderní letový simulátor aspoň s trochou dovednosti, musí být člověk nejen slušný pilot, to zaprvé, ale také řádně obeznámen s přístroji, a musí být zhruba obeznámen s daným typem letadla, který simulátor zastupuje, protože rozvržení kabiny se u letadel liší.

Jedinou oblastí, kde by se počítačová hra aspoň trochu do jisté míry blížila vizuální realitě moderních profesionálních letových simulátorů, by byla fáze startu a přistání. Během těchto fází člověk samozřejmě jasně vidí jasná světla rozjezdové dráhy před sebou, a dokonce periferně vidí obrazy budov atd., jak se rychle pohybují. Starty – a do jisté míry dokonce i přistání – jsou relativně „snadné“, protože pilot má vizuální referenční vodítka, která se nachází „vně“ kabiny.

Ale jakmile jste na simulátoru (nebo ve skutečném letadle) otočili, vystoupali a dosáhli letové hladiny a jste na cestě do nějakého vzdáleného místa (za použití sofistikované navigace), situace se drasticky mění: pilot ztrácí v podstatě externí vizuální referenční vodítka, a je zcela ponechán na pospas řadě komplexních letových a navigačních přístrojů, které mu poskytují situační údaje (výšku, směr, rychlost, polohu atd.).

V případě Boeingu 757 nebo 767 by pilot čelil panelu EFIS (elektronického letového přístrojového systému) skládajícímu se ze šesti velkých mnohorežimových LCD proložených shlukem různých „tvrdých“ přístrojů. Ty zobrazují procesy prvotních systémů letadla a letové údaje do integrovaného obrázku o situaci, pozici a postupu letadla, a to nejen v horizontální a vertikální dimenzi, ale také v čase a rychlosti. Při letu „naslepo“, tj. bez pozemních referenčních vodítek, je třeba vysoce zkušeného pilota, aby interpretoval a pak aplikoval tyto údaje inteligentně. Pokud člověk nedokáže tyto informace překládat rychle a přesně (a k tomu je potřeba pilota s přístroji zkušeného), bude mít o situaci nulové povědomí. Tj. pilot nebude mít potuchy, kde se nachází ve vztahu k zemi. Let za takových podmínek se nazývá „IFR“, či let podle přístrojů.

Pravidlo IFR č. 1: Nikdy nespouštějte oči z přístrojů, protože ty jsou vše, co máte!

Doplněk pravidla č. 1: Pokud nemůžete číst přístroje rychle, plynule, disciplinovaně a přehledně, jste prakticky mrtví. Záznamy o nehodách z celého světa jsou plné zpráv o spoustě dobrých pilotů – tj. profesionálech zběhlých v přístrojích – kteří „sbírali šišky“, protože se při letu v podmínkách IFR „ztratili“.

Dovolte mi dát to do kontextu s piloty-únosci při 9/11. Tito muži byli opakovaně označeni za nezpůsobilé pro sólo let v jednoduché Cessně 172 – základní výkon, do kterého spadá oblet tímto malým výcvikovým letadlem kolem pětníku za jasného dne. Prvním sólovým letem studenta je jednoduchý okruh: start, následné mírné levotočivé zatáčky a přistání zpět na dráze. Jednodušší let být nemůže.

Ani jeden z únosců nebyl považován za způsobilého provést tento elementární úkon samostatně.

Když byli profesionální dopravní piloti, většina z nich vycvičená americkým letectvem, požádáni, aby rekonstruovali útoky 9/11 v New Yorku na letovém simulátoru, dvě třetiny zcela propadly. Nikdo nedokázal zopakovat útok na Pentagon. Piloti řekli toto:

„Co se týká vašich komentářů ohledně letových simulátorů, několik z mých kolegů a já jsme se pokusili nasimulovat konečný přibližovací manévr „únosců“ do věží na simulátoru 767 naší společnosti. Pokusili jsme se zopakovat ostré prudce nakloněné otočky o 180° v rychlosti 500 mil za hodinu následované srovnáním a zarovnáním s vysokou budovou. Více než dvěma třetinám z těch, kteří se pokusili o tento manévr, se „zásah“ nepodařil. Jak to mohli dokázat tihle začátečníci, kteří nedokázali pilotovat ani cvičné letadlo, je mimo chápání.“

Pak se opět můžeme zabývat i přitroublostí nárazu do Pentagonu. Místo abychom se zabývali konspirační teorií, pokusme se místo toho o letecké inženýrství. Pokud se divíte, že internetové konspirační stránky mluvily o nárazu vojenských letadel do Pentagonu, tak je to proto, že čtou inženýrské zprávy, ty, které Komise 9/11 nesměla zkoumat. Vy máte nicméně štěstí. Můžete si přečíst fakta a udělat si svůj vlastní názor:

Stačí říct, že je fyzikálně nemožné letět se 100 tunovým letadlem 5 metrů nad zemí rychlostí 400 mil za hodinu.

Autor, pilot a letecký inženýr, vyzývá všechny piloty na světě, aby to provedli s jakýmkoliv velkým vysokorychlostním letadlem, které má relativně nízkou zátěžovost křídla (jako dopravní letadlo) tj. letět s letadlem rychlostí 400 mil za hodinu 5 metrů nad zemí v ploché trajektorii na vzdálenost více než 1 míle.

Proč podmínka 5 metrů a míle? Do vzdálenosti míle před Pentagonem se nacházelo několik pouličních kandelábrů, které byly přilétajícím letadlem zkoseny; to znamená nízkou plochou trajektorii během poslední přibližovací fáze před nárazem. Dále se ví, že letoun zasáhl přízemí Pentagonu. Pro srovnání: Pokud by byl na zemi umístěn 767 na své motorové gondoly (tj. se zataženým podvozkem, jak je tomu v letovém profilu), jeho čumák by byl asi 5 metrů nad zemí. Ergo aby letadlo mohlo narazit do přízemí Pentagonu, musel by ho pilotovat superman s motory pohřbenými v trávníku Pentagonu. (Poznámka editora: tráva na trávníku Pentagonu byla nedotčená).

V každém případě, proč je let v ultra nízké výšce aerodynamicky nemožný? Protože reaktivní síla silně mocného přízemního vztlaku, doprovázeného kompresními efekty špiček vírů prostě letadlu nedovolí dostat se k zemi blíže, než přibližně na polovinu svého rozpětí křídel – dokud není samozřejmě rychlost drasticky snížena, jak se děje u normálních přistání.

Jinými slovy, pokud to byl Boeing 757, jak bylo oznámeno, toto letadlo nemohlo letět při rychlosti 400 mil za hodinu níže, než asi 20 metrů nad zemí. (Takový manévr zcela spadá do výkonnosti kompaktního letadla s vysokou zátěžností křídel, jako útočné stíhačky, bombardér B-1 a střely s plochou dráhou letu – a Global Hawk).

Když zapomeneme na všechny konspirační teorie, můžeme se držet faktů. Pentagon je vysoký 77 stop a 3,5 palce (cca 25 metrů). Nejnižší možná výška, ve které může Boeing 757 letět rychlostí 400 mil za hodinu, je 62 stop a 5 palců (cca 21 metrů), a to by musel za kniplem sedět ostřílený vojenský borec. Pokud by byly provedeny reálné simulace, pravděpodobně bychom byli vystaveni dvěma scénářům:

1. Boeing 757 by zasáhl horní polovinu horního patra Pentagonu a při rozpadu by přepadl přes budovu. Při 400 mílích za hodinu by některé části přistály ve vzdálenosti až půl míle.

2. Letadlo by přeskočilo vršek Pentagonu jako placák na rybníku, shodilo by motory a zanechalo by po sobě pole trosek sahající až míli za bod prvotního dopadu. Řečeno jednoduše, kapitán Charles Burlingame, vietnamský veterán a bojový pilot s více než 100 bojových letů, člověk známý nejen svoji nebojácností, ale i drsností, by nikdy nedovolil párku idiotů s noži na krabice převzít kabinu, obzvláště když by ho kryl první důstojník David Charlebois.

Imaginární únosci zcela určitě s těmito letadly nelétali nikde, bylo to technicky nemožné. Stalo se něco jiného, jak uvidíme. Pokud můžeme dokázat, jak jsme učinili, že „únosci 9/11“ letadla nepilotovali, tak kdo?

S nadcházejícím výročím 9/11, 9 let lží, se nepřetržitým pokusům zastavit vyšetřování požadovaného piloty, inženýry, důstojníky armády a rozvědky dařilo bránit.

Nikdo nedokázal, jak bylo 9/11 dosaženo. Můžeme pouze dokázat, že to nebyli arabští únosci.

Kdo je skutečně zodpovědný za 9/11?

S 9 lety historie za námi existuje značně více možností. 9/11 udělal spoustu věcí možnými, vykrádání americké ekonomiky, dvě války, budování narkotického impéria v jižní Asii a zmizení 2 bilionů dolarů z fondů Pentagonu během 9 let. Díky 9/11 bylo ukradeno více peněz, než ve všech válkách v historii dohromady. Říká nám to, kdo to udělal?

Proč záležitost s mešitou, proč teď?

Pokud Wikileak něco dokázala, tak dokázala, že internet učinil nemožným kontrolovat informace. Co bylo, kdysi, volbou „konspiračních“ stránek nebo „legitimních zpravodajských zdrojů“ se nyní stalo méně jasným. Špičkoví novináři se nyní přidávají k internetovým stránkám, které se nebojí klást tvrdé otázky a které se nezodpovídají korporátním vlastníkům, a mnoho těchto stránek má čtenářstvo srovnatelné s hlavními zpravodajskými kancelářemi. Některé mají větší vliv a jiné způsobily tolik rozruchu, že americká vláda usilovala o pravomoc zavřít internet dle vlastní vůle.

9/11 je příběh, který vláda nemůže zabít.

Takže jedinou ochranou před spekulací ohledně toho, kdo je skutečně zodpovědný za 9/11, spekulací, která trvale vede k Izraeli a Mossadu, je obnovení nahánění strachu, vyvolávání rasismu a islamofobie. Tyto snahy podporuje republikánská strana, poražená drtivě v posledních volbách, která nyní doufá, že vybičuje šílenství strachu a nenávisti, zatímco cucá stovky milionů v příspěvcích z Izraele, od „banksterů“ Wall Street a „velkých farmafirem“.

Sledování vývoje

O ignoranci a strach Američanů nyní soutěží dva podvodné příběhy. Demokraté tvrdí, že GOP zbankrotuje sociální systém svými privatizačními plány. Historka za historkou zaplňuje zprávy. Starší občané jsou voliči a hladovění je dobrou motivací, jak dostat lidi k urnám.

Republikáni jsou stále zabředlí do „války proti terorismu“ Bushovy éry. Jejich nadějí je, že miliony Američanů se schovají pod postel, vyděšeni sebevražednými atentátníky a kreslenými teroristy. Očekávejte, že letos na podzim uvidíte v televizi islamofobii v téměř každém seriálu. A také očekávejte, že budou děsit nejen teroristy, ale možná i velmi podezřelým teroristickým útokem nedlouho před volbami. Opravdu by to GOP udělali? Zamyslete se nad tím. Pamatujete na Irák? Co si myslíte, obzvlášť když za nimi stojí Izrael?

Město zmrdů

Pokud si chcete udělat seznam Američanů, kteří by měli být dáni do karantény, drženi mimo slušné lidi, věc kolem mešity na Ground zero vám v tom velmi pomůže. Začněte si dělat seznam. Sledujte, jaké druhy manipulace slyšíte, vidíte a čtete. Sledujte, kdo celý ten povyk dělá. Pokud chcete vědět, jak zjistit, kdo jsou největší nepřátelé Ameriky, tak všichni nyní vystoupí a budou kvičet jako zběsilí o „znesvěcení Ground zero“ těmi zlými muslimy.

Zatímco tak budou činit, mnohem víc z nás se nyní bude zajímat o to, co se při 9/11 opravdu stalo, protože víme s jistotou, že vše, co nám bylo řečeno, byla lež.