Kontrola zbraní: USA nadále porušují své závazky

Pak následovalo zveřejnění rozsáhlého dokumentu „Fakta o porušování svých závazků v oblasti nešíření zbraní hromadného ničení a kontroly zbraní ze strany USA“. Soupis je to působivý a týká se strategických útočných zbraní (START-1), dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu (Smlouva INF), komplexu dohod v oblasti nešíření jaderných zbraní, konvence o zákazu chemických zbraní, konvence o zákazu biologických zbraní, Haagského kodexu o zabránění šíření balistických raket, komplexu dohod v oblasti mezinárodního režimu exportní kontroly, a nakonec dokumentů určujících sféry kontroly konvenčních zbraní v Evropě.

Dokument ministerstva zahraničí Ruska, odhalující fakta o mnohočetném porušování svých závazků v oblasti nešíření zbraní hromadného ničení a kontroly zbraní ze strany Spojených států, demonstruje tradiční upřednostňování praxe dvojího metru Washingtonem: ustálený zvyk nestoudně dělat to, co druhým zakazuje.

Není nezbytné zastavovat se u všech postojů, uvedených v dokumentu min. zahraničí RF, byl zveřejněn. (1) Ale vybrat několik klíčových otázek za to stojí.

Smlouva START-1, platná již téměř dvacet let, je základem rusko-amerických vztahů a byla podepsána v době rozpadu Sovětského svazu v r. 1991, v platnost vstoupila na konci r. 1994 a její účinnost skončila 5. prosince 2009. A již v prosinci 2001 obě strany prohlásily, že závazky plynoucí ze smlouvy zcela splnily a výrazně snížily počet strategických nosičů jaderných zbraní a jejich zásob.

Nicméně 5. prosince 2009 mnozí na obou stranách Atlantiku obrátili. Přiblížení této lhůty bylo silným stimulem pro rychlejší uzavření START-3. I když mnozí experti střízlivě poznamenávali, že spěch je zde nanejvýš nepatřičný a není vynucován žádnými objektivními faktory, protože do konce r. 2012 bude nadále platná dohoda START. S uzavřením START-3 si však přece jen pospíšili – ve jménu demonstrace úspěchů „znovuzažehnutí“ ve vztazích těchto dvou zemí. Avšak zvláštního „znovuzažehnutí“, když se nyní ukazuje, že nová smlouva START-3 je doprovázena celou hromadou porušování předešlé dohody ze strany Američanů.

USA například provádí letové zkoušky balistických ponorkových raket (SLBM) Trident-II, k jejichž odpálení došlo z východního raketového polygonu, a Rusko o tom neinformovaly a neposkytly telemetrické informace, jak požaduje smlouva. Vysvětlení bylo směšné: prý tyto rakety patří Velké Británii, na kterou se rusko-americké dohody nevztahují. „Takové nekontrolovatelné jednání americké strany u SLBM fakticky připravilo Rusko o možnost kontroly jednoho ze základních parametrů START-1,“ uvádí se v dokumentu ruského ministerstva zahraničí.

Otevřenou zůstává otázka přestavby těžkých amerických bombardérů B-1 na bombardéry spadající do nejaderných zbraní a také jejich rozmístění. USA rovněž nepředložily přesvědčivé důkazy o tom, že jimi používané procedury zajišťují, že přestavěné nejaderné těžké bombardéry nebude možné přestavět zpět na jaderné.

Pozornost budí fakt, že Američané ignorují jeden ze základních zákazů smlouvy START-1 – nepoužívat útočné zbraně v zájmu protiraketové obrany. Na polygonu Vanderberg (stát Kalifornie) USA provedly nesankcionovanou přestavbu pěti sil mezikontinentálních balistických raket na odpaliště protiraket, což je v přímém rozporu s podmínkami smlouvy. Na „obavy“ mnohokrát v této souvislosti vyjádřené Moskvou ve Washingtonu kašlali. A tím, že z Ruska vymačkaly novou smlouvu (START-3), USA, stejně jako dříve, zabudovaly do tohoto projektu vlastní představy o útočných zbraních a obranných zbraních, a kategoricky odmítly v dokumentu podepsaném 10. dubna v Praze promítnout jejich provázanost. A přitom se vzhledem k praxi porušování smlouvy START-1 ničeho neobávaly: tak co, Moskva vyjádří další „obavy“, a co?

Dále následují fakta o porušování smlouvy Američany u likvidace raket středního a krátkého doletu (Smlouva INF), která byla podepsaná Michailem Gorbačovem a Ronaldem Reaganem v prosinci 1987. Smluvní strany se zavázaly, že nebudou vyrábět, zkoušet a vyvíjet pozemní balistické rakety a střely s plochou dráhou letu středního (1000 – 5500 km) a krátkého (500 – 1000 km) doletu, a existující rakety zlikvidují. Podepsání smlouvy o raketách středního a krátkého doletu bylo ze strany Gorbačova „královským darem“ Američanům: do této smlouvy byla zahrnuta i celá třída operačně-taktických raket „Oka“ (SS-23), které svými parametry do likvidace nespadaly.

Tak či tak, podle vyjádření stran, byla k červnu 1991 dohoda naplněna zcela. Opravdu zcela? Kde pak USA vzaly celou třídu terčových raket, napodobujících celé spektrum balistických raket středního doletu, které používají pro zkoušení prvků protiraketových systémů? „Provádění odpalů zmíněných výtvorů se v souladu se smlouvou o raketách středního a krátkého doletu interpretuje jako zkouška pozemních balistických raket středního doletu „nového typu“, což je přímé porušení jejího základního ustanovení – článku VI, který zakazuje „vyrábět rakety středního a krátkého doletu a provádět jejich letové zkoušky“,“ odpovědělo ruské ministerstvo zahraničí.

Pouhé konstatování zde evidentně nestačí. Ze všech uvedených faktorů vyplývá jedno: USA, někdy se ukrývající za mlžné formulace, někdy nehorázně nedodržující dohody stvrzené na papíře, houževnatě vyvíjí nejnovější zbraňové systémy. V první řadě se to týká budování všeobjímajícího systému protiraketové obrany. Připomeňme si, že v této oblasti se Washington jedním tahem zbavil svých dříve přijatých závazků, a kvůli nutnosti odpovídat na fakta o porušování odstoupil od dohody o protiraketové obraně z r. 1972.

To, co se stalo, je lekcí pro ruské politické vedení. Je nakonec dobře, že s fakty o dlouhodobém a hrubém porušování mezinárodních dohod Spojenými státy byla obeznámena široká ruská veřejnost. Špatné je to, že k tomu došlo v důsledku přestřelky mezi orgány zahraniční politiky dvou zemí. A pokud by americké ministerstvo zahraničí nezveřejnilo svoji zprávu, tak v Moskvě co – stále by ze sebe dělali vola ve falešné americké hře? K čemu to vůbec vede?

Do jisté míry lze ještě pochopit důvěrnost v okamžiku rozhovorů a odsouhlasování pozic, ale jak lze nazvat hru na mlčenou za podmínek, kdy druhá strana neplní klíčové body, na kterých závisí bezpečnost státu, země a národa?!

Přestože mělo k dispozici fakta o hrubém porušování stejné dohody START-1 Američany, samotné ministerstvo zahraničí směrovalo Kreml do nových dohod s Američany. Situace kolem příprav a uzavření START-3 ukázala, že USA se pokoušely vyjednat jednostranné výhody. V první řadě se vší silou bránili přiznat úzký vztah mezi útočnými a obrannými strategickými zbraněmi, tj. strategickými útočnými zbraněmi a protiraketovou obranou, a tento vztah uznat a uvést ho v textu smlouvy. Pokud by někdo zapomněl, připomeňme si: v podepsané smlouvě START-3 z 10. dubna 2010 téma národní protiraketové obrany, aktivně rozvíjené Spojenými státy v Evropě a v dalších regionech světa, chybí.

Cožpak ještě ve stádiu příprav START-3 nebylo možné veřejně obrátit pozornost Washingtonu na fakta o porušování předešlých dohod z jeho strany – fakta zveřejněná bohužel až nyní?

Vedení ruského ministerstva zahraničí se již dávno mohlo přesvědčit o bezperspektivnosti své vlastní nesmělosti. Pamatujme, že v r. 2006 byla ve Spojených státech přijata aktualizovaná varianta Strategie národní bezpečnosti. Vztahům s Ruskem tam byly věnovány pouhé dva odstavce, uvádějící, že ochota USA úzce spolupracovat s Moskvou v otázkách, které „představují společný zájem“, závisí na tom, nakolik „správnou“ politiku bude Rusko provádět. Ve svém vyjádření ruské ministerstvo zahraničí tehdy poukázalo na to, že v nové strategii nebylo ani slova o „vzájemné úctě a respektování zákonných zájmů obou stran v praktické politice, o rovnoprávnosti, vzájemné důvěře, předvídatelnosti jednání a transparentním jednání“. Tuto nesmělou připomínku Američané ignorovali, po zásluze. A místo „transparentního jednání“ Rusko dostalo jednostranné hrubé porušování režimu omezování zbraní americkou stranou.

Zbývá jen doufat, že až budou příště opět sedět za stolem při diplomatických jednáních, budou ruští diplomaté pohlížet na své americké partnery podle toho a přes prisma nyní ministerstvem zahraničí zveřejněných fakt. Růžové brýle jsou zde nejen nevhodné, ale krajně nebezpečné.

Odkazy

(1) http://www.mid.ru/brp_4.nsf/0/D6942A5B5C23A4FCC325777800257B74