Kyrgyzstán, Amerika a globální obchod s drogami, 1. část

Vzorec událostí vyvíjejících se v Kyrgyzstánu silně připomíná to, jak se Amerika zapletla v Laosu v 60. letech, a později v 80. letech v Afghánistánu. Tajná americká angažovanost v těchto zemích brzy vedla k občanské válce, která vedla k mnoha obětem a uprchlíkům. Bude třeba usilovné snahy jak Obamy ve Washingtonu, tak Medveděva v Moskvě, aby se zabránilo vypuknutí třetího velkého konfliktu, v Kyrgyzstánu.

Vzorec, o kterém se zmiňuji, nazývám „laoský syndrom“ převratů, drog a teroru, protože poprvé byl jasně patrný v americké intervenci v Laosu na konci 50. a v 60. letech. Do tohoto syndromu patří řada nezávislých, ale vzájemně působících prvků, jejichž vzájemná provázanost v minulosti nebyla obecně rozpoznána. To, co odráží, není jediná agenda, ale předvídatelná symbióza různorodých skupin, reagujících na mocné síly, které pašování drog vytváří.

V tomto syndromu se objevuje něco jako následující vzorec.

1) Tajná americká aktivita má za následek svržení umírněné vlády a její nahrazení mnohem zkorumpovanější a neoblíbenější, nepodporované kulturou země, ve které je dosazena.

2) Nástupnický režim, aby si udržel svoji nejistou moc, zesílí kontrolu nad místním narkoprovozem.

3) Do této kontroly spadá i spolupráce s místními drogovými mafiemi, což vede k jejich expanzi.

4) Vývoz drog ze země (nebo přes její území, jak tomu je v případě Kyrgyzstánu) se výrazně zvýší.

5) Nakonec, v kontextu s oslabenou legitimitou a posílenou nelegitimitou, je nástupnická vláda svržena.

6) Načež následuje divoká občanská válka.

7) Konečným výsledkem je vláda, která není Americe po chuti.

Tento vzorec se neopakuje identicky. V Laosu intriky a peníze CIA vytvořily v r. 1959 neoblíbený pro-americký režim pravičáckého generála Phoumi Nosavan, který vydržel osmnáct měsíců.⁽¹⁾ Podobné intriky CIA v Afghánistánu o dvacet let později měly opačný, než žádoucí efekt, a vytvořily stejně tak neoblíbený proti-americký režim Nur Mohammeda Taraki, který vydržel šestnáct měsíců.⁽²⁾

Ale jádrem problému bylo totéž: bezdůvodná destabilizace neškodné země ze strany CIA vyvolala místní intriky a paranoiu, a brzy tato situace vytvořila nestabilní a rozvratnickou vládu bez lidové základny. Nakonec tato oslabená vláda (další vláda v Laosu a o trochu později v Afghánistánu) podporovala na svém území jak drogy, tak terorismus, stejně předvídatelně, jako když borový les oslabený suchem přiláká invazi dřevokazných brouků.

Dlouhodobým důsledkem byla země, kde byla občanská politika nahrazena občanskou válkou. V případě Laosu a Afghánistánu americké tajné aktivity, prováděné jako součást studené války, vyvolaly sovětskou vojenskou a výzvědnou reakci. (V případě Afghánistánu mohla být taková reakce vyvolávána úmyslně). Bývalý Carterův poradce Zbigniew Brzezinski, který schválil tajné operace CIA v Afghánistánu v letech 1978-79, se později francouzským novinám chlubil:

Tajná operace byla vynikající nápad. Vtáhla Rusy do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? V den, kdy sověti oficiálně překročili hranice, jsem prezidentu Carterovi napsal a uvedl v podstatě toto: „Nyní máme příležitost dát SSSR jeho vietnamskou válku.“ …

Když byl dotázán, jestli islámský fundamentalismus představoval světového zloducha, Brzezinski odpověděl „Nesmysl!“⁽³⁾

Posledních deset let kyrgyzské historie naznačuje, že američtí a ruští tajní operativci pokračovali v zápasu v rámci „velké hry“ o ovládnutí srdce střední Asie. A opět, zatímco vůdci obou zemí vytváří pro Kyrgyzstán společnou politiku, mohou existovat byrokraté na nižších úrovních, kteří chovají agresivnější záměry.Střední Asie

Pro obecnou veřejnost se zdá být zjevným, že žádný z těchto vývojů nebyl v zájmu ani Americky, ani světa. Přesto se americké agentury stále nepoučily ze zjevného fiaska svého laoského dobrodružství, které mělo za následek obrovský nárůst výroby opia, než tato mírumilovná buddhistická země přestala být (díky americkému úsilí) neutrální, a místo toho se stala komunistickou.

Destabilizace vzdáleného Laosu, neutrální a neškodné země, Amerikou byla v souladu s ideologickou doktrínou šířenou v knize tří politických jestřábů té doby: Útočná strategie Ameriky, autoři Robert Strausz-Hupé, William R. Kintner a Stefan T. Possony. Tato kniha odmítala koexistenci jako zahraniční politiku, a obhajovala „strategii aktivního tlaku namířeného proti komunistickému bloku“, kdekoliv byl považován za zranitelný.

Amerikou sponzorovaná „tulipánová revoluce“ v Kyrgyzstánu (březen 2005) je zjevným produktem doktríny útočné strategie. To není náhoda: přišla v době, kdy George W. Bush opakovaně mluvil o „útočné strategii svobody“ nebo „útočné strategii za svobodu“.⁽⁴⁾ Ale v 21. století má útočná strategie v zemích s drogovou ekonomikou historii, kterou by stoupenci Washingtonu měli podrobně vyhodnotit dříve, než začnou obhajovat intervenci tak blízko jak Rusku, tak Číně.

V r. 1959 se CIA pokusila dosadit v Laosu pravičáckou vládu: po patnácti letech rozšiřování pašování drog a zbytečné krvavé drogami financované války se Laos stal (aspoň navenek) komunistickou zemí. Neodrazen neutěšeným výsledkem v Laosu zmobilizoval opět v letech 1978-79 Zbigniew Brzezinski, Robert Gates a CIA pravičácké prvky v Afghánistánu, další zemi sousedící se Sovětským svazem.⁽⁵⁾ Okamžitý výsledek byl tentýž, jako v Laosu: nahrazení neutrálního režimu radikálním a polarizujícím (v tomto případě komunistickým), kdy pak následovalo další radikální zvýšení u pašování drog, a dalších deset let krvavé a neúspěšné války.

V co doufali útoční stratégové v Kyrgyzstánu? V dubnu tohoto roku neoblíbený režim dosazený tulipánovou revolucí v r. 2005 byl sám nahrazen. Ačkoliv je příliš brzy předpovídat výsledek těchto přesunů, v etnických násilnostech v červnu 2010 byly ztraceny tisíce životů a pašeráci drog ze stavu téměř naprosté anarchie očividně profitují a mohou konsolidovat moc v jižním Kyrgyzstánu. Přesně to se stalo v Laosu v r. 1959; je to to, před čím poradce pro narkotika Jimmy Cartera David Musto varoval, že se stane v Afghánistánu v r. 1980.⁽⁶⁾ Chtěl někdo, aby se to stalo?

Celkově vzato syndrom puč-drogy-teror v Kyrgyzstánu dobře ilustruje marxistický výrok, že historie se opakuje, nejdříve jako tragédie (Afghánistán 1978-80), a podruhé jako fraška.

Syndrom puč-drogy-teror v Kyrgyzstánu

Po rozpadu Sovětského svazu v r. 1991 měl Kyrgyzstán, pod vedením Askara Akajeva, relativně nejumírněnější a otevřenou vládu v šesti post-sovětských „stanech“ střední Asie. Jako jediný nástupník moci nebyl Akajev dlouhodobým aparátčíkem komunistické strany, ale intelektuálem, který četl Heineho, fyzika, „výzkumníka v Petrohradě a kolegy legendárního ruského fyzika a disidenta Andreje Sacharova“.⁽⁷⁾

Je pravda, že počáteční snaha Akajeva učinit z Kyrgyzstánu otevřenou a pluralistickou demokracii netrvala dlouho: probíhající dlouhodobá ekonomická krize činila jeho režim stále nepopulárnějším.⁽⁸⁾ A brzy se dostal pod tlak ze sousedního Uzbekistánu, Kazachstánu a Číny, aby podniknul rázná opatření proti disidentům, kteří používali Kyrgyzstán jako základnu pro mobilizaci proti těmto zemím.⁽⁹⁾ Nakonec ekonomické problémy země vedly k lidovým protestům a jejich brutálnímu potlačení.

Ale v mezinárodní politice se Akajevovi jako prvnímu podařilo udržovat dobré vztahy jak s USA, tak Ruskem. V prosinci 2001, po 9/11, poskytl Americe klíčovou základnu v Manas, na podporu války ve vnitrozemském Afghánistánu. Téměř okamžitě přidělil Pentagon rodině Akajeva dodávky paliva na Manas, prostřednictvím dvou v Gibraltaru sídlících společností (Red Star a Mina), založených penzionovaným podplukovníkem americké armády.⁽¹⁰⁾ Americké dolary urychlily vládní korupci, stejně jako dříve v Laosu a Afghánistánu.

Pak v říjnu 2003 Akajev umožnil Putinovi znovu otevřít starou sovětskou základnu v Kant, která byla označena jako „prostředek odstrašení pro mezinárodní terorismus“ v sousedním Uzbekistánu a Tádžikistánu.⁽¹¹⁾ Tento krok nebyl přijat dobře.

Ačkoliv (Kant) byla velikostí v porovnání s Manas méně než čtvrtinová, Akajevovo rozhodnutí ho dostalo na americký „seznam sledovaných“ a zvýšilo pomoc poskytovanou kyrgyzské opozici prostřednictvím amerických NGO. V r. 2004 Washington pomohl demokratickému procesu tím, že poslal do Kyrgyzstánu 12 milionů dolarů, šestinásobek „formálního“ nájmu za Manas, ve formě stipendií a darů, přičemž ministerstvo zahraničí dokonce financovalo televizní stanici ve vzpurné jižní provincii Oš. Georgie Soros, prostřednictvím svých různých nadací, také pomohl opozici financovat, zatímco Freedom House provozoval tiskárnu v Biškeku.⁽¹²⁾

Tak zvaná tulipánová revoluce r. 2005

Z výše uvedených důvodů ztratil Akajev ve Washingtonu přízeň, stejně jako neutralistický princ Souvanna Phouma v Laosu v 50. letech, nebo Mohammed Daud v Afghánistánu v 70. letech. Akajev byl svržen v tak zvané „tulipánové revoluci“ v březnu 2005, zdaleka nejkrvavější a nejméně demokratické ze všech tak zvaných „barevných revolucí“, které již změnily vlády v Srbsku (2002), Gruzii (2003) a na Ukrajině (2004). Tyto změny režimu byly v podstatě nenásilné. U tulipánové revoluce nicméně londýnský Independent 26. března 2005 napsal, že „podle představitelů nemocnic byli zabiti dva lidé a 360 jich bylo zraněno, a 173 lidí je stále v nemocnici“.⁽¹³⁾

Ve skutečnosti nebyla tak zvaná tulipánová revoluce vůbec žádnou revolucí v pravém slova smyslu, ale palácovým pučem, který nahradil kyrgyzskou kliku za Akajevem novou jižní klikou za jeho náhradou, Kurmanbekem Bakijevem. Craig Smith z New York Times to řekl ještě předtím, než puč skončil:

Touto zemí se šíří neklid, jak povstání, započaté před týdnem, začíná vypadat méně jako demokraticky inspirovaná revoluce a více jako zahradní puč, kdy se hrstka ostřílených politiků rve o kořist svržené vlády.

„Nepředstírejme, že to, co se stalo, bylo demokratické,“ řekl Edil Bajsalov, jeden z nejznámějších stoupenců demokracie v zemi, když promlouval jasně ke sklíčeným studentům pod obrovskými portréty Lenina, Marxe a Engelse ze sovětské éry v posluchárně toho, co bylo od r. 1997 Americkou univerzitou.

Pan Bajsalov naříkal nad tím, o čem řekl, že Kyrgyzstán ztratil, když bylo na prezidentský palác zaútočeno a prezident Askar Akajev utekl: nad svého druhu katarzní zkušeností, které byl svědkem na Ukrajině, když začala oranžová revoluce.

„To, čím prošla Ukrajina, bylo velmi důležité pro jejich demokratický vývoj,“ řekl. „My jsme tuto skvělou emocionální zkušenost občanského vzdělání neměli.“⁽¹⁴⁾

Symptomem toho, že hluboká politika Kyrgyzstánu se nezměnila, bylo to, že zásobovací kontrakty pro americkou základnu Manas, ze kterých měla dříve prospěch rodina Akajeva, byly urychleně převzaty Bakijevovým synem Maksymem.

Nicméně Ariel Cohen ve Washington Times tvrdil, že „lidé Kyrgyzstánu získali svoji svobodu“; a přisuzoval tuto změnu, s dobrým důvodem, slovům prezidenta George W. Bushe, která pronesl ve svém inauguračním projevu a zprávě o stavu Unie“.⁽¹⁵⁾

Prezident Bush sám dal ke změně souhlas. Když v květnu 2005 navštívil Gruzii, gruzínskému prezidentovi Saakašvilimu řekl:

Gruzie se stane hlavním partnerem Spojených států při šíření demokracie a svobody v post-sovětském prostoru. To je náš návrh. Při ochraně svobody a demokracie budeme vždy s vámi… Věci svobody velmi významně přispíváte, ale vaším nejdůležitějším příspěvkem je váš příklad. K nadějným změnám dochází od Bagdádu po Bejrút a Biškek.⁽¹⁶⁾

A skutečně bylo pravdou, že jak odhalila pravičácká nadace Jamestown ve Washingtonu, „tři gruzínští poslanci, kdysi aktivní osnovatelé gruzínské růžové revoluce, neoficiálně navštívili Kyrgyzstán, aby podpořili tamní pokus o „tulipánovou revoluci“.⁽¹⁷⁾

Ale to byl pouze jeden aspekt USA koordinovaného úsilí. Podle Der Spiegel v dubnu 2005:

Již v únoru Roza Otunbajeva (jeden z Bakijevových spolukonspirátorů v r. 2005) slíbila spojenectví malé skupině partnerů a sponzorů kyrgyzské revoluce, „našim americkým přátelům“ z Freedom House (který opozici v Biškeku daroval tiskárnu) a Georgi Sorosovi, spekulantu, který předtím pomohl sesadit vládu Edwarda Ševarnadze v Gruzii. V rámci pomoci demokratickému procesu Američané nalili do Kyrgyzstánu asi 12 milionů dolarů, ve formě stipendií a darů.⁽¹⁸⁾

Poznámky

1. Martin Stuart-Fox, A History of Laos  (Cambridge: Cambridge University Press, 1997), 112-26.
2. Peter Dale Scott, The Road to 9/11, 77-78; Diego Cordovez and Selig S. Harrison, Out of Afghanistan: the Inside Story of the Soviet Withdrawal  (New York: Oxford University Press, 1995), 16.
3. Le Nouvel Obervateur, 15-21. ledna 1998. Ve svém neúnavném odhodlání oslabit Sovětský svaz Brzezinski také přesvědčil Cartera, aby ukončil americké sankce proti Pákistánu kvůli jeho snaze získat jaderné zbraně (David Armstrong and Joseph J. Trento, America and the Islamic Bomb: The Deadly Compromise (Hanover, N.H.: Steerforth Press, 2007). Takže Brzezinského posedlost Sovětským svazem pomohla vytvořit, jako nezamýšlený vedlejší produkt, jak Al-Kejdu, tak islámský jaderný arzenál.
4. President Addresses American Legion4 Například prezident Bush, zpráva o stavu unie, 20. ledna 2004; a prezidentův projev k Americké legii, 24. února 2006: Zlepšujeme svoji bezpečnost doma tím, že prosazujeme věc svobody na celém světě, protože z dlouhodobého hlediska jediný způsob, jak porazit teroristy, je porazit jejich temnou vizi nenávisti a strachu tím, že jim nabídne alternativu lidské svobody… Bezpečnost naší země závisí na pokroku u svobod v jiných zemích.“
5. Scott, Road to 9/11, 71-73, 77; Robert Dreyfuss,  Devil's Game: How the United States Helped Unleash Fundamentalist Islam (New York: Metropolitan Books/Henry Holt, 2005), 254.
6. McCoy, Politics of Heroin, 461-62.
7. “Touching Base,”Press release7  „Touching Base“, Asia TimesOnLine, 15. listopadu 2003. Dokonce i americký Freedom House, který pomohl svrhnout Akajeva, ho v r. 2002 popsal jako „kdysi považovaný za nejdemokratičtěji smýšlejícího středoasijského vůdce a obdivovatel ruského zastánce lidských práv dr. Andreje Sacharova“ (tiskové prohlášení z 20. září 2002)
8. John C.K. Daly8 Podle statistiky Akajevovy vlády z r. 2002 více než čtyři pětiny kyrgyzských rodin žily pod hranicí chudoby, zatímco téměř 40% z 5 milionů obyvatel země žilo s méně než 3 dolary na měsíc. V letech 1990-96 se ekonomický růst snížil o 49% (John C.K. Daly“Sino-Kyrgyz relations after the Tulip Revolution,” Association for Asian Research, June 7, 2005).
9. Ahmed Rashid, Jihad (New Haven: Yale University Press, 2002), 70-71, 198-99.
10. Aram Roston10Aram RostonNation, April 21, 2010: „Rudá hvězda měla stejnou londýnskou adresu a telefonní číslo, jako Iraq Today, údajně nezávislé noviny s krátkou životností, založené v předvečer invaze do Iráku. Tyto noviny byly založeny bývalým novinářem, který pracoval pro Mina Corp.““Touching Base,”11“Touching Base,”AsiaTimesOnLine, November 15, 2003 O rok později Akajev prohlásil na veřejné události, že Kyrgyzstán je „pevně a navždy oddaný přátelství s velkým Ruskem“ (první kanál kyrgyzské televize, v BBC Sumary of World Broadcasts, October 12, 2004).
11. John C.K. Daly12 John C.K. Daly“Kyrgyzstan: Business, Corruption and the Manas Airbase,” OilPrice, April 15, 2010. Vsuvky stranou: v r. 2005 měl Kyrgyzstán 5,5 milionu obyvatel, a hlavní město Biškek méně než 800,000. Zajímalo by mne, co by se stalo, pokud by USA věnovaly 12 milionů dolarů na posílení rodící se demokracie, která byla zprvu Akajevem podporována, místo aby je později utratily za jeho svržení. Ale to je utopistická myšlenka.13 “Kyrgyzstan’s Leaders Struggle to Cope with Rioting and Looting,” Independent (London), March 26, 2005.
12. John C.K. Daly, “Kyrgyzstan: Business, Corruption and the Manas Airbase,” OilPrice, April 15, 2010. Vsuvky stranou: v r. 2005 měl Kyrgyzstán 5,5 milionu obyvatel, a hlavní město Biškek méně než 800,000. Zajímalo by mne, co by se stalo, pokud by USA věnovaly 12 milionů dolarů na posílení rodící se demokracie, která byla zprvu Akajevem podporována, místo aby je později utratily za jeho svržení. Ale to je utopistická myšlenka.
13. “Kyrgyzstan’s Leaders Struggle to Cope with Rioting and Looting,” Independent (London), March 26, 2005.
14. Craig S. Smith, “Kyrgyzstan's Shining Hour Ticks Away and Turns Out To Be a Plain, Old Coup,” New York Times, April 3, 2005, 6.
15. Ariel Cohen, “Kyrgyzstan’s Tulip Revolution,” Washington Times, March 27, 2005, B3. Ve svém druhém inauguračním projevu Bush prohlásil: „Přežití svobody v naší zemi stále více závisí na úspěchu svobody v jiných zemích. Nejlepší nadějí pro mír v našem světě je rozšiřování svobody v celém světě… Takže je politikou Spojených států usilovat a podporovat růst demokratických hnutí a institucí v každé zemi a kultuře, s konečným cílem skoncovat s tyranií v našem světě.“ (Druhý inaugurační projev amerického prezidenta George W. Bushe, 20. ledna 2005).
16. “Bush: Georgia’s Example a Huge Contribution to Democracy,” Civil Georgia, May 10, 2005. Podobně byl kyrgyzským novinářským zdrojem citován Zbigniew Brzezinski, který řekl: „Věřím, že revoluce v Gruzii, na Ukrajině a v Kyrgyzstánu byly upřímné a jde o projev politické vůle.“ (Odkaz, 27. března 2008).
17. “Georgian Advisors Stepping Forward in Bishkek,” Jamestown Foundation, Eurasia Daily Monitor, March 24, 2005: „Těmito členy parlamentu jsou Givi Targamadze, předseda parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost; Kakha Getsadze, delegát vládnoucí frakce Sjednoceného národního hnutí; a Temur Nergadze, zákonodárce z Republikánské strany.“
18. "Revolutions Speed Russia's Disintegration,” Der Spiegel, April 4, 2005. cf. F. William Engdahl,  “Revolution, geopolitics and pipelines,” AsiaTimesOnLine, June 30, 2005. Jinde jsem napsal o roli Instituce Alberta Einsteina v gruzínské „růžové revoluci“, a to v Globální drogová meta skupina: Drogy, řízené násilí a ruské 9/11, Lobster, 3.1 října 2005).

Pokračování