Tandem Clinton-Gates a americká zahraniční politika

Ve většině zemí je pojem „zahraniční politika“ úzce spojen s „diplomacií“. A následně je zahraniční politika dané země svěřena ministerstvu zahraničních věcí. Nicméně v USA je při dosahování zahraničně-politických cílů kladen důraz na používání vojenské síly a zahraniční politika je téměř synonymem „národní bezpečnosti“. V důsledku toho se koordinace americké zahraniční politiky stala výsadou Rady pro národní bezpečnost, a role „záložníka“ zahraniční politiky je přisouzena členu vlády, který se těší důvěře prezidenta. V Nixonově vládě byl takovým člověkem poradce pro národní bezpečnost a pozdější ministr zahraničí Henry Kissinger. V Clintonově vládě byla tato role hrána poradcem pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinskim, který zcela zastínil tehdejšího ministra zahraničí Cyruse Vence. V prvním období vlády George W. Bushe měl mimořádný vliv na zahraniční záležitosti vice-prezident Dick Cheney. Ani ministr zahraničí, ani poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Rice nemohli s Cheneym u pozornosti prezidenta konkurovat.

Situace v Obamově zahraničně-politickém týmu je jiná. Začněme s tím, že jmenování Clinton jako ministryně zahraničí nebylo vlastní Obamovo rozhodnutí; toto rozhodnutí mu bylo vnuceno jinými. Obama a Clinton válčili v tvrdých primárkách, ve snaze stát se kandidátem demokratů prezidentských voleb 2008. Tento boj byl často osobní, takže na konci primárek se příliš ti dva nemilovali. To bylo jedním z důvodů, proč i přes tlak ze strany vedení demokratické strany Obama odmítl udělat z Clinton svého spolukandidáta, na postu vice-prezidentky. (Dalším důvodem byl údajně tvrdý postoj Obamovy ženy Michelle, která se stavěla proti tomu, aby Clinton v Bílém domě pracovala). Nicméně po volbách bylo Obamovy řečeno, aby se vyhnul potenciálně poškozujícímu rozkolu v demokratické straně, takže musel Clinton nabídnout post ve své vládě hodný jejího postavení. Post ministryně zahraničí, čtvrtý nejvyšší v zemi (po prezidentovi, vice-prezidentovi a mluvčím Bílého domu), byl přirozenou volbou.

Avšak zdroje blízké Clinton stále trvají na tom, že když ji na podzim 2008 nabízel ministerstvo zahraničí, Obama slíbil, že bude hrát klíčovou roli v definování americké zahraniční politiky. Obama údajně řekl, že se chce zaměřit na kolabující ekonomiku, a proto potřebuje někoho kalibru Clinton, aby reprezentoval Spojené státy ve světě. Nicméně velmi brzy se stalo jasným, že na rozdíl od svých předchůdců dával Obama přednost činit všechna důležitá zahraničně-politická rozhodnutí sám. (Jak říká jeden z jeho pobočníků: „V Obamově vládě je Henry Kissingerem sám Obama“). Jedinou věcí, kterou Clinton měla dělat, bylo řídit se příkazy přicházejícími z Bílého domu.

Dokonce i když z Clinton udělal ministryni zahraničí, Obama se nadále spoléhal na úzký okruh svých osobních poradců. Nejvlivnějšími, a přesto překvapivě veřejnosti nejméně známými, jsou Dennis McDonough a Ben Rhodes. Oba pracovali s Obamou od doby, kdy byl senátorem za Illinois. Když se stal prezidentem, Obama je přivedl do Washingtonu a umístil je na umírněné posty v Bílém domě: McDonough jako náčelníka Rady pro národní bezpečnost a Rhodesa jako třetího zástupce generála Jamese Jonese, Obamova poradce pro národní bezpečnost. Jak McDonough, tak Rhodes přišli k Obamovi z personálu bývalého kongresmana Lee Hamiltona, považovaného ve Washingtonu za jednoho z největších stoupenců „pragmatického“ (nikoliv ideologického) přístupu k mezinárodním vztahům.

V kontrastu s tím byla Clinton vždy známa jako stoupenec „svalového“ přístupu k zahraniční politice, rychle podporovaného vojenskou silou. Tento názor zdědila od své mentorky a přítelkyně Madeleine Albright, ministryně zahraničí ve vládě manžela Hitlary, Billa. Clinton nikdy nevynechala příležitost blýsknout se svoji jestřábí pověstí. Je jediným vysoce postaveným členem vlády, který pravidelně předhazuje problematiku „porušování lidských práv“ v jiných zemích. Bylo to její trvání na tomto (a navzdory protestům Pekingu), že Obama přijal v Bílém domě dalajlámu.

Clinton má ve vládě blízkého spojence: ministra obrany (a bývalého ředitele CIA) Roberta Gatese, kterého Obama zdědil po předešlé vládě. Jejich „přátelství“ je klasickým příkladem politické symbiózy: Clinton pomohla republikánu Gatesovi necítit se v demokratické vládě osamoceně, zatímco Gates podpořil Clinton v jejích tahanicích s Bílým domem. Mimo to oba sdílejí vášeň pro agresivní zahraniční politiku. Časem se tandem Clinton-Gates vyvinul do mocného centra vlivu, úspěšně konkurujícímu názorům prezidenta a jeho poradců. (Dva vlivné členy Obamova zahraničně-politického týmu, vice-prezidenta Joe Bidena a poradce pro národní bezpečnost Jonese by bylo možné zařadit někam „doprostřed“).

Nesváry na podzim propukly otevřeně, když Obama požádal svůj zahraničně-politický tým o novou strategii pro Afghánistán. Bývalý velitel amerických jednotek v Afghánistánu generál Stanley McChrystal připravil zprávu a žádal o dalších 80,000 vojáků. McChrystal byl energicky podporován Gatesem. Clinton stranila McChrystalovi a Gatesovi, dokonce ačkoliv její přímý podřízený, americký velvyslanec v Afghánistánu Carl Eikenberry (sám bývalý generál, který v Afghánistánu bojoval), s tak masivním navýšením počtu vojáků nesouhlasil. Joe Biden se také postavil proti, ale Obama to zamítl a učinil rozhodnutí poslat tam dalších 30,000 mužů.

Navýšení jednotek v Afghánistánu bylo prvním vážným vítězstvím tandemu Clinton-Gates. Ale pak přišla další. Za aktivní podpory ze strany Gatese Clinton protlačila nové kolo sankcí Rady bezpečnosti OSN proti Iránu, ačkoliv se Obama pokoušel zapojit Teherán do bilaterálních rozhovorů. Nakonec, v polovině května, učinil Bílý dům rozhodnutí obnovit aktivity modernizace amerického jaderného arzenálu. Pentagon, vedený Gatesem, aktivně za toto rozhodnutí loboval. Když se Gates objevil na senátním slyšení, kde se problematika probírala, byl doprovázen Clinton.

Jak se problémy s jeho domácí agendou vrší, stále častěji jsou klíčová zahraničně-politická rozhodnutí činěna tandemem Clinton-Gates. V důsledku toho se rozdíl mezi Obamovou zahraniční politikou a politikou jeho předchůdce, George W. Bushe, stává stále méně viditelným. Někteří říkají, že již žádný neexistuje. Kolují zvěsti, že Gates brzy odejde do důchodu a Clinton nastoupí na jeho místo. Není pochyb, že vojensko-průmyslový komplex, v současné době zastupovaný Gatesem, bude tuto změnu nadšeně podporovat. Zdá se, že i Clinton samotné se tato myšlenka líbí, a její důvěrníci již sondují vody ve Washingtonu. A proč ne? Poprvé v historii Spojených států ministryně obrany!