50. léta zpátky aneb fakta k blížícímu se politickému procesu Vondrák a spol.

Mám za to, že je třeba alespoň částečně osvětlit pozadí a průběh procesu, byť na celou řadu detailů zde není dostatečný prostor. Vzhledem k tradiční mediální propagandě, která během procesu nepochybně teprve vygraduje, je nesmírně důležité mít možnost dostat se i k informacím z druhé strany a udělat si obrázek o tom, jak a jakými metodami nás policie spolu s celým justičním systémem „chrání“ před nebezpečnými myšlenkami ideozločinců. Ostatně i Klára Kalibová pro cikánský server romea.cz uvedla, že „hlavní líčení by nemělo mít nádech politického procesu“, čímž ovšem nechtěně přiznala, že to politický proces je – jinak by přece nebylo nutné zdůrazňovat potřebu se tomuto „nádechu“ vyhnout, stejně jako se to nezdůrazňuje u soudů v případě krádeže či vraždy.

Pokusím se tedy co nejstručněji vypíchnout některé skutečnosti:

• V říjnu 2009 byl Patrik Vondrák obviněn z vylepování nálepek s textem „Svobodně – Národně – Sociálně odpor.org Odpor! Odpor! Odpor!“, kvalifikovaného jako „podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka“ se sazbou 3-8 let vězení (nyní sazba 3-10 let). Ihned byl vzat do vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu (ovlivňování svědků) a písm. c) (opakování nebo pokračování v trestné činnosti). Ve vazbě je i nyní po 9 měsících.
• Městský soud mu vazební důvod c) po nějaké době zrušil, tudíž mu zbýval pouze vazební důvod b). V takovém případě musí být obviněný nejpozději po 3 měsících vazby propuštěn.
• Několik dní před uplynutím tříměsíční lhůty bylo Patriku Vondrákovi účelově rozšířeno obvinění tak, aby nebyl z vazby propuštěn: Tentokrát se měl „podpory a propagace hnutí“ dopustit tím, že údajně přivezl dvě osoby z Rakouska na řádně ohlášené a nezakázané shromáždění v Jihlavě. To sice bylo na místě rozpuštěno pod záminkou, že se „podstatně odchýlilo od oznámeného účelu“, ale ve skutečnosti šlo o splnění pokynu ministra Kocába, „který Jihlavu již v pátek [den před shromážděním] dopisem vyzval, aby pochod na místě zakázala“. Ani jeden z Rakušanů se shromáždění neúčastnil a na území ČR nijak neporušili žádný zákon – ostatně, jak může být trestným činem, že někoho někam přivezete autem? Navíc se shromáždění neúčastnil ani sám Vondrák. Podle státní zástupkyně pro Prahu 1, Zdeňky Galkové, tak ale pouze „prokázal svou vychytralost a jednal účelově, neboť si byl vědom, že shromáždění bude kvalifikováno jako nezákonné a svou účastí by si přitížil“. Jinak řečeno „zločinu“ se nedopustil, ale pouze „účelově“ a „z vychytralosti“, tudíž s ním bude nakládáno, jako kdyby se ho dopustil. Za těchto okolností vás ovšem mohou odsoudit i za vraždu, kterou sice nespácháte, ale Galková vám vysvětlí, že jste jí nespáchali pouze účelově, abyste se vyhnuli trestu. Mám pocit, že tak daleko nedohlédl snad ani Orwell. Tohle ovšem není utopický román, ale dnešní česká realita.
• Na základě nového obvinění byla P. Vondrákovi opět rozšířena vazba o písmeno c), tudíž bylo vyloučeno jeho propuštění po třech měsících. Státní zástupkyně v žádosti o schválení vazby soudkyní Bedřichovou výslovně uvedla, že je třeba návrhu na vazbu vyhovět, jelikož „jinak by museli obviněného propustit“. To by bylo opravdu velké nebezpečí, co kdyby šel a někde vylepil další nálepku.
• Vondrákovu žádost o propuštění na kauci ve výši 200 000 Kč a záruky Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud zamítly. Městský soud v odůvodnění zamítnutí žádosti o propuštění z vazby na kauci uvedl, že „ohrožením demokracie je i stav, kdy strana (stoupenci) jsou schopni třeba i na lokální úrovni účinně destabilizovat stávající institucionální a právní systém. Toto platí i pro chování obviněného P. V., z jehož postojů lze dovodit, že by se stejným způsobem choval i do budoucna.“ Jakými prostředky by toho bylo možné dosáhnout, případně jak vůbec lze destabilizovat systém „na lokální úrovni“, to už soud ponechal na fantazii čtenáře. Že by systém destabilizovalo vylepení pár samolepek? Mimochodem, je dobré si povšimnout, že Městský soud žádost o kauci nezamítl na základě skutků, ale „postojů“ obviněného – tedy opět čistě politická perzekuce.
• Patrik Vondrák neměl možnost seznámit se s celým spisem, jehož posledních 1 000 stran a přílohy jako videa apod. neviděl vůbec, což je jednoznačné zkrácení práva na obhajobu. Na seznámení se spisem o 2 500 stranách (videa, odposlechy apod. mají samy o sobě několik hodin) dostal pouze 18 hodin času. Když žádal o delší lhůtu, vyšetřovatelka Zlata Pálfiová to v protokolu označila za „zdržování“. Nyní se tedy má obviněný obhajovat za situace, kdy neviděl kompletní spisový materiál a nezná jeho obsah!
• Mezi uzavřením spisu a termínem prvního soudního stání uplynul měsíc, ačkoliv u mnohem banálnějších případů se spisem čtvrtinového rozsahu tato lhůta činí i půl roku a více. Může se vůbec soud v tak krátké době seznámit se spisem čítajícím 2 500 stran? Nebo se s ním ani seznamovat nepotřebuje, protože rozsudek je napsán na politickou zakázku už dopředu?

Za zmínku nepochybně stojí i další perličky, například:

• Státní zástupkyně Zdeňka Galková, která je dlouhodobě „čistě náhodou“ nasazována na prakticky veškeré politické kauzy (z poslední doby např. známé akce „Power“ nebo nezákonné vyhoštění Davida Duka z ČR, ale např. i stíhání protikomunistického disidenta Petra Cibulky za „pomluvu“), v zamítnutí stížnosti proti vazbě napsala, že „svoboda myšlení (!) a svoboda projevu, zaručené Listinou základních práv a svobod, a právo na osobní náhled na historické události nejsou bezbřehé“. Číst v roce 2010 něco podobného od staré bolševičky a členky KSČ, jako je Galková, by nejspíš bylo k pousmání, kdyby to ovšem pro některé lidi neznamenalo 9 měsíců vězení za sebou a neznámý počet před sebou.
• Richard Lang u Obvodního soudu pro Prahu 1 po 3 měsících na vazbě namítal, že „půjčení bubnu na řádně ohlášenou a nezakázanou demonstraci není takový zločin, aby to bylo na vazbu“. Soudkyně Blanka Bedřichová v usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby měla opačný názor a písemně mu vysvětlila, že si „plete demokracii s anarchií, není schopen sebereflexe a není schopen si uvědomit závažnost a společenskou nebezpečnost své trestné činnosti“. Kdybych to nevěděl, jen stěží bych poznal, že jde o výroky z roku 2010 a ne 1950. Musím uznat, že závažnost a společenskou nebezpečnost půjčení bubnu si nejsem schopen uvědomit a pochopit ani já.

Nepochybně bych nepřetržitým výčtem podobných ukázek mohl popsat ještě 10 nebo 20 stran, ale k nastínění toho, jaká hra se tu hraje, výše uvedené řádky nepochybně postačí.

Patrik Vondrák podle vlastních slov již několik měsíců ví, že je rozsudek už dávno napsán a počítá s nepodmíněným trestem. Z jeho dopisů i osobních návštěv je však patrné odhodlání a nezlomnost i tváří tvář všem represím ze strany systému, který šikanuje a vězní lidi s nepohodlnými názory za vylepování samolepek, ačkoliv například Tauchenová za ozbrojené přepadení dostala dva roky podmíněně, pedofil David Lein za zneužívání dětí tři roky podmíněně a karatista Karel Kučera za zabití člověka, který ho slovně napadal, tři roky podmíněně. Zdá se, že 50. léta jsou pomalu zpátky. Na vlastní oči se o tom můžete přesvědčit ve čtvrtek 15. července od 8.30 hod. v jednací síni č.126 u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Doplnění editora

Škoda, že pan Sedláček nedoložil text obvinění. Z toho, co píše, zůstává několik otazníků. Kdo byli ti dva zahraniční hosté? Jak jde dohromady tvrzení, že obvinění se skládá z „vylepování nálepek, účast na řádně ohlášeném a nezakázaném shromáždění a přivezení dvou zahraničních hostů, kteří se zde nedopustili žádného trestného činu či přestupku“ s tím, že spis má 2500 stran? Co tedy bylo obsahem těch 2500 stran, pokud šlo jen o ta výše uvedená obvinění? Má-li si čtenář učinit názor, musí mít co nejpřesnější informace. Podařilo se mi na stránkách altermedia.info najít článek Obžaloba jako za Husáka a v něm odkaz vedoucí na obžalobu, ale ten odkaz nefunguje. Nicméně je tam alespoň funkční odkaz na znalecký posudek Ivo Svobody (pdf).

Publikuji tento článek ne proto, že bych byl příznivcem Národního odporu nebo souhlasil s tím, co hlásají. Publikuji jej, protože nevím, nejsem si jistý, zda vůbec taková organizace existuje a zda se nejedná o typickou výrobu nepřítele, který je potřeba, aby bylo možno zdůvodnit represivní kroky státu proti vlastním občanům. Publikuji jej, protože sám z vlastní zkušenosti vím, jak je snadné dostat nálepku a být obviněn z podpory a propagace hnutí potlačující lidská práva. Publikuji ten článek podle zásady audiatur et altera pars – nechť je slyšena i druhá strana. Domnívám se, že by lidé měli číst to i ono a sami si udělat názor.