Pákistán upadá do naprostého chaosu

Ale kdyby jediné utrpení bylo jen letní horko, lidé by se s tím snadno vyrovnali. Miliony vozidel na přecpaných silnicích zvyšují hladinu smogu, voda je kontaminována, ceny potravin strmě rostou a nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají. Poslední návrh rozpočtu zveřejněný úředníky ministerstva financí maluje nehezký obrázek. Celkové zadlužení země je 8,922 bilionu Rs (106 miliard dolarů) a představuje 59,3 % HDP. Zahrnuje 51,5 miliard domácího zadlužení a 54,5 miliard zahraničního. Z rozpočtu země půjde 8,02 miliard na placení úroků a 5,2 miliardy na obranu.

Přidejte si k obrázku země naprosté bezpráví a bezzákonnost, které ovládly stát od Karači po Kyberský průsmyk díky americké válce proti terorismu, která po neúspěšném bombovém pokusu na Time Square v New Yorku bude dále eskalovat. V té věci byl zadržen pákistánský Američan Faisal Šahzád. Američané teď požadují, aby pákistánská armáda po krvavém zabíjení v jižním Warizistánu zahájila ofenzívu také v severním Warizistánu. Útoky americkými bezpilotními letouny vzrostly, zemřely stovky civilistů a několik bojovníků. I kdyby těch několik zabitých bojovníků bylo vinno, takový způsob zabíjení zvyšuje odpor populace proti Američanům a jejich pákistánským přisluhovačům.

K pochopení toho, jak špatná je situace v Pákistánu, je dobré se zaměřit na některé konkrétní příklady. Pešavár je hlavní město severozápadní provincie přejmenované na Pakhtunkhwa-Khyber, těžce vyslovitelné jméno, ještě horší než to původní vnucené Brity. Ráno co ráno procházejí rodiče vedoucí děti do školy řadou bezpečnostních stanovišť. Cesta, která dříve trvala 15 minut, nyní trvá dvě hodiny. Když konečně dojdou rodiče s dětmi ke škole, musí je zanechat venku, sami nesmějí do budovy školy vstoupit. Děti se před vstupem musí podrobit osobní prohlídce a prohlídce školní brašny. Totéž je čeká při cestě domů. Pouhá doprava děti do školy je boj. Neexistuje záruka, že bezpečně dorazí. Bomby nastražené v automobilech a jiné zločiny jsou na denním pořádku. Pákistance drží jen modlitby.

Únosy jsou stále častější. To je vážným problémem v místech jako Hangu a Tall. Tato dříve mírumilovná městečka se stala bezpečným útočištěm pro různé druhy teroristů a únosců. Hangu, ve kterém se narodil pisatel tohoto článku, je na tom zvlášť špatně, protože leží v údolí sousedícím s kmenovou oblastí Orakzai, ve které momentálně divoce řádí pákistánská armáda. Denně odtamtud přicházejí zprávy o zabití dalších 20, 30 „nepřátel“ usmrcených leteckým bombardováním nebo dělostřelectvem. Kdokoliv zabitý armádou je okamžitě označen za bojovníka, patrně ve snaze zavděčit se Američanům.

Řada známých i příbuzných pisatele tohoto článků byla v uplynulých měsících unesena, někteří museli být vykoupeni za miliony rupií, což způsobilo bankrot jejich rodin, další byli zastřeleni či jinak zabiti, často ve stylu popravy. Téměř každý, kdo si to může dovolit, si drží osobní stráž, ale tato stráž často není překážkou pro po zuby ozbrojené únosce útočící ve velkém počtu. Je to vlastní pákistánská verze Divokého západu. Vláda se nechová podle vlastních zákonů, jediné, o co se snaží, je vyhovět příkazům Američanů. Žoldáci z Blackwater, nyní přejmenované na Xe Services, pokračují ve všech možných formách kriminálních aktivit na pákistánské půdě s vědomím těch, kteří mají v zemi skutečnou moc.

Prezident Barack Obama ve svém projevu před kadety West Point 22. května řekl: „Potřebujeme zpravodajské agentury, které budou schopny hladce spolupracovat se svými protějšky a odhalovat úklady strojené na nás od pákistánských hor až po ulice našich měst.“ To je stejná rétorika, jakou se znemožnil jeho předchůdce: „Zaútočíme na ně tam dříve, než oni zaútočí na nás tady.“ Západní média hovoří o Obamově víře v „usmíření“ - od útoků bezpilotními letadly přes žoldáky z Xe Service za to platí lidé Pákistánu.

Někteří Američané se stále diví, proč jsou nenáviděni.