Jaderný faktor v mezinárodních vztazích a „íránská otázka“
Jaderný faktor v mezinárodních vztazích se znovu dostal do centra světové politiky. Oslabení role Dohody o nešíření jaderných zbraní (JZ) bylo nevyhnutelné. NPT nemohla zabránit „horizontálnímu šíření“ JZ, které se objevily u Izraele, Indie, Pákistánu, KLDR a Jižní Afriky. Důvod spočívá v diskriminačním charakteru NPT. Je naprosto nemožné vysvětlit, proč jedny země mohou mít jaderné zbraně, a další ne.
USA v rámci pokusu uspořádat svět „podle svého“ zasadily režimu nešíření několik ran.
První ranou bylo odstoupení od dohody o protiraketových systémech v r. 1972.
Druhou ranou bylo přijetí nové jaderné doktríny, která převedla použití jaderných zbraní z kategorie prostředků zastrašení do kategorie taktických zbraní. Jak nedávno zdůraznily Financial Times, odzbrojovací iniciativy Baracka Obamy jsou jen „taktickým tahem v rámci protitlaku k íránské propagandě“. Volání Washingtonu po totálním jaderném odzbrojení pozici USA ve složité jaderné diplomacii, která se vede v OSN, posílilo. „Imitace víry v obecné jaderné odzbrojení je nepostradatelným prvkem západního pokrytectví“.
Třetí rána ze strany Spojených států režimu nešíření souvisí s tím, že Indii uznaly jako de facto jadernou velmoc.
Čtvrtá rána souvisí se snahou „silového komponentu“ ve vnější americké politice a NATO, kdy se na celém světě objevily zóny jeho životně důležitých sfér zájmu. Po Jugoslávii, Iráku a Afghánistánu je nanejvýš evidentní, že dnes je to pro země, u kterých má Washington „podezření“, že vlastní jaderné zbraně, jediný způsob, jak se ochránit před „demokratizací“ pomocí střel s plochou dráhou letu a letectva. Severní Koreji stačilo vystoupit z NPT a opatřit si jaderné zbraně, a eskalace hrozeb vůči ní znatelně ochabla.
Mezinárodní scéna, na které se projevuje jaderný faktor, je pro přijetí koordinovaného postupu vůči „horizontálnímu“ šíření JZ nanejvýš nepříznivá.
1. Jaderné zbraně jsou na jednu stranu „super zbraní“, jejíž použití může mít za následek katastrofické následky. Na druhou stranu stejné vlastnosti těchto „super zbraní“ umožňují, aby se na jaderné zbraně pohlíželo jako na významný nástroj pro dosažení životně důležitých národních (skupinových, soukromých) zájmů. Ve světě existují dvě protichůdné tendence: probíhají procesy jaderného odzbrojování, a zároveň státy stále intenzivněji používají jaderný faktor při prosazování svých národních zájmů.
2. Rozpad systému Bretton-Woods a krize, která začala v r. 2008, vedl k tomu, že hlavní nástroj USA na mezinárodní scéně – dolar – není krytý zlatem, ale výhradně vojenskou silou. To posiluje snahu dalších zemí zajistit si jaderné zbraně.
3. Několik let probíhající „vzpoura Asie“ posílila snahu západu nedopustit, aby se objevily nové jaderné státy. To znamená, že drancovat nerozvinuté ekonomiky a spotřebovávat převážnou většinu zdrojů planety chce západ „nekonvenčně“, ale za toto „právo“ chce bojovat výlučně „konvenčně“, formou show „bezkontaktních válek“, bez rizika odvetného úderu za použití zbraní hromadného ničení.
4. Pozorované zvětšení „geopolitické vzdálenosti“ mezi světem islámu a Izraelem ponouká Izraelce k tomu, aby si udrželi svůj jaderný statut, jako poslední nadějí na zabezpečení vojenské bezpečnosti, avšak to okamžitě vede do slepé uličky problém denuklearizace Pákistánu, a zajištění režimu nešíření na Středním a Blízkém východě.
Závažnou překážkou pro přijetí koordinovaného přístupu vůči „horizontálnímu“ šíření jaderných zbraní je „íránská otázka“. Ve vztahu k Iránu členské země NPT používají svéráznou „presumpci viny“ ve formě „dokaž, že…“. Washington používá jaderný program Iránu pro ospravedlnění své podpory Izraele, a Izrael využívá útočná prohlášení Ahmadinejada, aby získal podporu USA, a dává najevo, že jinak zaútočí na jaderné objekty v Iránu jednostranně.
Avšak Irán podepsal NPT, přijal mezinárodní inspektory (i když s omezeními), a IAEA ho neobvinila z porušování. Racionální interpretace existujícího stavu věcí by měla západ dotlačit k tomu, aby využil NPT pro diplomatickou spolupráci s Iránem a přiměl ho ke skutečné snaze ustavit přísnější kontrolu nad trhem s jaderným materiálem a know-how.
Místo toho se činí pravý opak: Irán se snaží zahnat do kouta, vyhrožují mu sankcemi, které jen posílí pozici íránské vlády.
Z toho plyne, že NPT nefunguje. Tato smlouva je nerovnoprávná, pokrytecká, plná výjimek. A ve vztahu k Blízkému východu pokrytectví Londýna a Washingtonu překračuje veškeré hranice: potvrzuje se, že podpora míru je možná pouze prostřednictvím zachování jaderné hegemonie Izraele (země, která odmítla podepsat NPT) a „potrestáním“ Iránu, země, která ji podepsala. Komentář je zbytečný.
USA rozehrávají partii na „velké šachovnici“ v podmínkách, kdy je Rusko mezinárodně pasivní, a zavedly hru do situace, kdy jsou všechny tahy špatné.