Co kdyby ten masakr spáchal Írán?

Pondělní útok izraelských obranných sil na flotilu s humanitární pomoci směřující z Turecka do Gazy za sebou zanechal nejméně 10 mrtvých a mnoho raněných. Nikoho nezajímá, že zločinecká izraelská akce porušila 4. Ženevskou konvenci. Jen si na okamžik představte, že by ten masakr provedl Írán. Prostě vyměňte ta dvě jména a přečtěte si zprávu, jak ji podává CNN: „Jeden z organizátorů hnutí Svobodu Gaze řekl, že se izraelské jednotky spustily na palubu jedné lodi z vrtulníků v pondělí nad ránem a okamžitě zahájily palbu na neozbrojené civilisty.“

Od září 2000 zabil Izrael více než 6300 Palestinců, většinou dětí a bezbranných civilistů. Od roku 1967 Izrael rovněž strhl více než 25 tisíc palestinských domů. Má ve vlastnictví více než 200 jaderných hlavic v přímém porušení rezoluce RB OSN číslo 487. Přesto překvapivě dostává od USA každý den za 7 milionů dolarů vojenské pomoci. V izraelských vězeních je 7383 Palestinců. Rasistický izraelský režim vybudoval na konfiskovaném palestinském území 223 ilegálních osad. Za šestileté období mezi zářím 2000 a únorem 2006 bylo izraelskými jednotkami zraněno 36589 Palestinců, z toho 3530 Palestinců bylo trvale zmrzačeno či znetvořeno. Šokující: za toto šestileté období jsme byli svědky konfiskace 249680 km čtverečních palestinského území. Izraelské jednotky dokonce odmítly alespoň zachovat na zabraném území palestinské stromy, vytrhaly i s kořeny a zničily 1 187 762 stromů. To dobře ukazuje povahu brutálního izraelského režimu, který spolu s lidskými jedinci ničí také přírodní zdroje a stromy.

Ačkoliv je to prakticky nemyslitelné, zkuste nahradit slovo Izrael slovem Írán a představte si na okamžik, že Írán je okupujícím státem, který denně zabíjí nejméně dva zahraniční civilisty, obléhá nějakých 1,5 milionu lidí, kteří nemají přístup k základním potřebám denního života, žijí pod nepřetržitou hrozbou vojenského útoku a nutně potřebují humanitární pomoc. Tolerovalo by to tzv. mezinárodní společenství? Omezil by se generální tajemník OSN na prosté „vyjádření zneklidnění“ vzhledem k tak nepřetržité krutosti, kdyby nešlo o Izrael?

Abychom byli upřímní, Izrael si vychutnává bezpodmínečná beztrestnost od všech mezinárodních pravidel, zákonů a regulací a jedná jako autonomní stát, na který se nevztahují žádné podmínky, povinnosti a odpovědnost. Po rozpadu apartheidu v Jižní Africe, o kterém jsme se nedávno dověděli, že měl v roce 1957 s Tel Avivem nukleární smlouvu, je Izrael posledním apartheidem na mapě světa a bezpodmínečná podpora velmocí udržuje tuto chabou existenci při životě za každou cenu.

Spojené státy a evropští spojenci se nikdy nevzdaly podpory Izraele a kryli své kolegy z Tel Avivu i při těch nejhorších výstřelcích, jako byla operace Lité olovo v září 2008 – leden 2009, která vedla k ukončení diplomatických styku Izraele se čtyřmi zeměmi: Venezuelou, Bolívii, Katarem a Mauretánii.

V každém případě byla mezinárodní reakce na nejposlednější brutalitu Izraele, kdy před svítáním napadl civilisty spící na konvoji humanitární pomoci, na které se plavilo na 700 mírových aktivistů z různých zemí světa, očekávatelná a současně neomluvitelně politovánihodná.

Kanadský premiér Stephen Harper, který vícekrát napadl Írán kvůli jeho jadernému programu, prostě vyjádřil svou lítost nad mrtvými a zraněnými, ke kterým „došlo“, odvrhl odpovědnost za zvěrstva útočníků a architektů masakru. „Kanada hluboce lituje ztrát na životě a zranění. Momentálně očekáváme více informací, které by vyjasnily, co se vlastně stalo.“ Toto absurdní vyhlášení kanadského premiéra mluví samo za sebe. Kanada pořád čeká na informaci, co se stalo! Možná to může vysvětlit izraelské ministerstvo obrany! „Nedomluvili jsme si spolupráci, co se týče odeslání humanitární pomoci do Gazy, tak jsme je za úsvitu postříleli.“

Reakce jiných zemí se příliš nelišila. Některé si pozvaly izraelské vyslance pro podání vysvětlení, některé vyjádřily lítost nad smrtí civilistů a sympatie rodinám mrtvých, několik vyjádřilo „vážné znepokojení“ a zbytek zůstal bez výrazu, zatímco izraelská strana vyjádřila silnou podporu masakru, aniž by odpověděla na tisíce nezodpovězených otázek a hromadu nejasností ohledně způsobu mezinárodních vztahů, které umožňují vylhaným státům, jako je Izrael tak garantovanou neprodyšnost a neprostupnost od mezinárodních regulací, stav, který nikdo nedokáže změnit.

Konference o nešíření jaderných zbraní NPT 2010, při které 189 zemí světa jednomyslně vyzvalo Izrael, aby své jaderné aktivity a svá jaderná zařízení podřídil komplexním pravidlům IAEA, byla Tel Avivem podobně arogantně odmítnuta: „Nepodepsali jsme NPT, tudíž žádný dozor nepotřebujeme, chceme naše jaderné zbraně vlastnit a rozhodovat o jejich použití kdykoliv uznáme za vhodné!“

Ta „mezinárodní komunita“ představována většinou Spojenými státy a evropskými přáteli, kteří porodili toto neblahé dítě, by měli tolerovat konsekvence této velké chyby před 60 lety. Od samého začátku bylo zřejmé, že vytvoření režimu Izrael bude na Středním východě znamenat nebezpečí, obavy a nepořádky. Teď Izrael rozšiřuje hranice své agresivity a lze snadno předpovědět dny, kdy budou američtí a evropští civilisté masakrováni sionistickým režimem. Příkladem budiž to, co jsme zažili v případě flotily.

A znovu se mi vrací stejná otázka. Co by se stalo, kdyby moje země, Írán, provedla tak nestvůrnou akci? Země, která nikdy za posledních 100 let nezaútočila na žádnou zemi, nikdy neokupovala žádné území, země, která nikdy nezabila jakéhokoliv cizince pod lživou záminkou. Bylo by s ní jednáno stejně jako s Izraelem?