ČLR – USA: Skutečně spolu?

Události léta 2009 v autonomní ujgurské oblasti Číny Xinjiang, rozhodnutí Washingtonu dodat Taiwanu zbraně za 6,4 mld dolarů a vstřícné vyjádření představitelů ČLR o možnosti zavést sankce vůči americkým společnostem, které jsou součástí dohody o zmražení vojenské spolupráce s USA ze strany Pekingu, skandál kolem společnosti Google – to vše představuje jasně negativní atmosféru pro politický dialog. Na ekonomické frontě to není lepší: země se vzájemně obviňují z porušování tržních principů, mluví o dumpingu, USA u čínských trub, Čína u amerických pneumatik.

Žádné zlepšení v Afghánistánu a Iráku vidět není, neexistuje žádná perspektiva urovnání situace na Blízkém východě. Finanční krize zpochybnila schopnost USA „vládnout“ ve světě jednostranně, zatímco Čína dokázala – obzvláště v období krize – silně upevnit své pozice ve světové ekonomice. Obamova vláda se snaží na Peking vyvíjet tlak a usiluje o zajištění si jeho podpory v řadě oblastí, a obrušuje hroty v konfliktních situacích. Dnes mají USA v Číně více politických zájmů, než Čína v USA. Zde má základ uznání mezinárodního významu ČLR.

Během druhého kola čínsko-amerického dialogu byla mimo obchodně-ekonomických otázek projednávána celá řada mezinárodních a regionálních problémů. Včetně jaderného programu Iránu a KLDR. Dnes se Američané snaží přimět Čínu k tvrdšímu postoji vůči Pyongjangu, v souvislosti se zničením jihokorejské fregaty „Čchonan“ (která byla, podle tvrzení Seolu, potopena severokorejským torpédem).

A přesto největší možnosti, a spolu s tím i nejzávažnější rozpory ve vztazích ČLR – USA, se nachází v oblasti ekonomiky.

Čína – největší držitel amerického dluhu – může buď účinně pomoct, nebo bránit procesu obnovy pozice USA. V současné době Čína vlastní americké státní dluhopisy za 798,9 mld dolarů. Celkové pohledávky Číny v USA podle odhadů tuto sumu převyšují dvojnásobně a činí 1,5 bilionu dolarů. Čína je největší věřitel Spojených států. Podle zprávy výzkumné služby kongresu Čína úvěruje převážnou část dlouhodobých dluhů amerického státu, amerických ministerstev a amerických korporací. V akciích a krátkodobých úvěrech to činí 1,2 bilionu dolarů. A v Číně se již „šíří pochyby o nutnosti vlastnit tolik amerických dluhových závazků“. Celkové investice USA v Číně dosáhly 22,2 mld dolarů. Prakticky všechny hlavní americké nadnárodní korporace ze seznamu Forbes 400 mají v Číně velká a neustále rostoucí aktiva.

Zároveň představují USA pro exportně orientovanou čínskou ekonomiku nejdůležitější trh. Během finanční krize činil objem zahraničního obchodu Číny v r. 2009 2,2 bilionu dolarů, což představovalo oproti roku 2008 pokles o 13,9%. Vývoz činil 1,2 bilionu a dovoz 1 bilion dolarů. V prvním čtvrtletí letošního roku vzrostl meziročně objem zahraničního obchodu o 44,1%, na 617,85 mld dolarů. Podle předpovědí má objem zahraničního obchodu Číny dosáhnout do r. 2020 5,3 bilionů dolarů.

Problém směnného kurzu juanu je velmi palčivý. Washington považuje kurs juanu za uměle nízký, a právě v tom spatřuje příčinu nerovnováhy vzájemného obchodu, kdy USA zaznamenaly v r. 2009 schodek 226,8 mld dolarů. Nicméně tlačit na Peking se Američanům daří stále hůře. V současnosti mnohem více potřebují zachránit si čínské úvěry, které kryjí americký rozpočtový schodek, než reálnou reformu obchodních vztahů. Peking však další ochotu revalvovat svoji měnu nevykazuje.

Zcela jistě dialog Čína – USA představuje velmi důležitou platformu pro projednávání dvoustranných vztahů a světových problémů. Nicméně Číňané nejsou nadarmo považováni za tvrdé vyjednavače – neradi přistupují na ústupky. Obzvláště když se mezinárodní postavení Číny posiluje. Coby druhá největší země na světě Čína nijak nepospíchá – stejně jako nepospíchá s tím, aby pomáhala řešit Američanům jejich problémy jako „mladší partner“.

V Číně převládá přesvědčení, že globální krize prokázala nadřazenost čínské ekonomiky, ve které významnou roli hraje stát, a že západ, a obzvláště USA, je v úpadku. Nicméně Číňané jednají opatrně a zatím se nechystají „rozhoupat loď“, i když se neostýchají mluvit o své způsobilosti tak učinit. „Jednopolární svět, kterým se USA kochaly po skončení „studené války“, skončil, a nová éra, kdy Čína a USA budou muset čelit globálním výzvám společně, teprve začíná,“ napsala nedávno agentura blízká kruhům v Pekingu China Daily.

Podle nové doktríny národní bezpečnosti USA, která by měla být zveřejněna v nejbližších dnech, Spojené státy se již nadále nechystají působit ve světových záležitostech osamoceně. Jedním z jejich nových partnerů, soudě dle výroků oficiálních představitelů ve Washingtonu, se bude muset stát Čína. Co si o tom myslí v Pekingu se teprve ukáže.

Igor Tomberg je ředitelem Centra výzkumu energetiky a dopravy Institutu po východ Ruské akademie věd a profesor na MGIMO (Moskevský státní institut mezinárodních vztahů – p.p.) ruského ministerstva zahraničí.