Energetická podstata všech procesů včetně ekonomických, současné situace a příčin ekonomické krize

Pokusím se uplatnit energetickou podstatu všech procesů na život společnosti včetně ekonomických vztahů a procesů a vyvodit z toho některé závěry pro současnou situaci a příčiny ekonomické krize. Na všechny formy energie je možno z pohledu jejích základních vlastností a jejího toku pohlížet jako na fyzikální veličiny a takto s nimi ve své mysli pracovat, ať již mají jakékoliv názvy jako třeba finanční, elektrická, tepelná energie, apod. Tím se mnohé procesy a vztahy stávají pro nás pochopitelnějšími a názornějšími. Vycházím přitom ze základního fyzikálního zákona týkajícího se energie, který zjednodušeně a nepřesně řečeno je formulován tak, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie.

Když se v lidské historii na této planetě vrátíme do období uspořádání společnosti, která je nazývaná prvobytně pospolnou společností, dostaneme se tak do jakéhosi výchozího stavu energetických procesů lidské společnosti.

Základem této společnosti byl boj o přežití, o získání dostatečného množství energie, která by umožnila žít. Tuto energii získávali lidé primárně přímo z přírody (z potravy, vzduchu, Slunce, ohně, vody), v menším měřítku výměnou s jinými lidmi za jinou energii, což se týkalo takřka výlučně potravy nebo oděvu. Jednalo se o přímou směnu energií.

Na vyšších stupních společnosti již se tato přímá výměna vzhledem k rozvinutějším technologiím zabezpečujícím život stala nepraktickou a tak lidé pro zjednodušení směny hledali energii vhodnou ke směně jiných energií, u kterých byla jejich přímá směna z mnoha důvodů nevýhodná, až „objevili“ finanční energii. Tato speciální energie byla nazvaná penězi. Ostatní druhy energie měly pro člověka užitnou hodnotu spočívající v tom, že uspokojovaly některou z jeho potřeb.

Užitná hodnota peněz (finanční energie) spočívala a stále spočívá v tom, že je snadno transformovatelná na jinou formu energie. Proto je finanční energie velmi výhodná pro zprostředkování vzájemné směny jiných druhů energií. Přímá směna energií například elektrické nebo tepelné za potravinovou je v dnešní době v tak zvaně civilizovaných společnostech v podstatě již ve větším měřítku nemožná.

Peníze (finanční energie) tak relativně dlouhou dobu ve společnosti sloužily ke směně zboží nebo služeb, tedy druhů energií, jejichž přímá směna byla z mnoha důvodů méně výhodná, než s využitím zprostředkovatele této výměny – energie finanční.

Současná společnost je již zcela závislá na plynulém a pravidelném toku finanční energie. Bez pravidelného plynutí této energie všemi směry se v současném uspořádání společnosti zastavují téměř všechny procesy umožňující její běžný chod. To dává do rukou několika málo lidem (na přesném počtu tolik nezáleží), kteří ovládají velkou většinu toků této energie, neuvěřitelnou a v podstatě nikým (ani jednotlivými státy) nekontrolovatelnou moc víceméně nad celou naší planetou. Ovšem za předpokladu, že jednají ve shodě.

Je velmi reálný předpoklad a mnohé indicie (ne-li přímo důkazy) tomu nasvědčují, že tito lidé ve shodě skutečně jednají. Oni nemusí mít nezbytně zcela totožné zájmy a cíle (pomíjím v této fázi skutečnost, že pravděpodobně jediným jejich zájmem a cílem je moc), ani nemusí výrazně spolupracovat a v některých oblastech mohou být i konkurenti (nebo se tak přinejmenším jevit). Stačí, když v rozhodujících věcech jednají ve shodě.

Dle mého názoru je pak velmi iluzorní mluvit o volném trhu. Relativně volný trh má v dnešní době šanci fungovat ještě tak na úrovni živnostníků, případně malých a středních firem. Dokud existuje skupina lidí, která kontroluje toky finanční energie víceméně v celém světě nebo jeho podstatné části (a s tím souvisí i kontrola ropy, zemního plynu a elektrické energie a v neposlední řadě i médií, což znamená kontrola toků všech významných energií a informací), tak si myslím, že nemá smysl uvažovat o řešení situace odstraněním zásahů států do tak zvané volné soutěže. Skutečně volný trh tady už dávno neexistuje a zásahy států na to mají relativně zanedbatelný vliv. Jiná situace by relativně nastala, kdyby státy dostaly řízení toků finanční energie zpět pod svoji kontrolu, pak by bylo možno uvažovat o vlivu těchto zásahů na funkci volného trhu. To se mně však zdá momentálně nereálné. Stačí si vzpomenout na titulek v oficiálních médiích u nás: „Kontroluje stát ČEZ nebo ČEZ stát“. Přitom srovnávat ČEZ s těmi skutečně velkými hráči je v tomto kontextu téměř nesmyslné.

Pokud se nejedná o úmyslné desinformace (což zřejmě často jsou), není mně zcela jasné, proč je závěr (dle mého názoru zcela logický), že skutečná moc je koncentrována v rukou relativně malé skupiny lidí, označován jako konspirační teorie. Je nutné si uvědomit, že tato skupina lidí nemusí pro účely moci vlastnit největší část finanční energie. Stačí, pokud ovládá toky této energie. K tomuto ovládání dle mého názoru plně postačuje již dříve dosažený informační a částečný mocenský monopol získaný na základě ovládání významné části finanční energie. Mocenská a finanční energie jsou vzájemně snadno transformovatelné.

Lidstvo je po dobu, která je delší, než by se mohlo na první pohled zdát, mocensky ovládáno vytvářením (někdy přirozeným, ale v posledních dobách spíše umělým) nedostatku různých druhů energií (finanční, elektrické, tepelné /ropa je v podstatě tepelná energie/, potravinové apod.).

Ten, kdo nepociťuje nedostatek, není tak snadno ovladatelný. Toho, kdo pociťuje nedostatek, je možné ovládat právě pomocí naděje na odstranění tohoto nedostatku. Pociťování nedostatku je velmi relativní. Pro někoho jsou to základní potraviny, teplo, pro někoho auto, pro někoho jachta na moři a pro někoho atraktivní žena nebo muž. Všechny existující či uvažované systémy uspořádání společnosti (snad jen s výjimkou komunismu a  království božího na zemi) počítají s nedostatkem jako hnacím motivem pracovní činnosti velké většiny lidí.

Stále vzrůstá technologická schopností lidí transformovat různé formy energie na formy energie, které mají užitnou hodnotu pro člověka. Stále vzrůstá počet lidí schopných realizovat tuto transformaci s vysokým přebytkem celkově transformované „užitné“ energie v poměru k energii nutné pro vlastní spotřebu. Vzhledem k tomu logicky stoupá i celková suma energií s užitnou hodnotou pro člověka a tím i celková suma finanční energie. Energie transformovaná na finanční je neustále přerozdělována, a to velmi nerovnoměrně, zejména ve prospěch těch „několika málo rukou“.

Každý člověk má schopnost transformovat energie, což je jeho energetický potenciál. Jeho užitnou hodnotou je schopnost použitím vlastní fyzické či duševní práce (vydání vlastní energie) transformovat různé formy energie na energie, které mají užitnou hodnotu pro člověka. Obvyklou formou je transformace určité energie na jinou energii, většinou kvalitativně vyšší, s vyšší užitnou hodnotou pro člověka.

Tuto energii (vydanou na transformaci energií) tak lidé vlastní prací transformují na finanční energii, která má tu vlastnost, že je nejjednodušším způsobem přeměny energie na energii jinou. Získanou finanční energii pak opět transformují na formu energie, které mají nedostatek, nebo přesněji na formu energie, jejíž nedostatek pociťují.

Vyvolat ekonomickou a hospodářskou krizi v současné společnosti (tím nemyslím pouze posledních 5 let) je ve své podstatě velmi jednoduché. Jediné, co je k tomu zapotřebí, je omezit toky finanční energie. Vzhledem k relativní vyváženosti nabídky a poptávky po finanční energii zprostředkující směnu jiných druhů energií, není nutno omezit tok nějak zvláště velkého množství finanční energie. Stabilita systému je narušitelná tímto způsobem velmi snadno. K zakrytí této aktivity se pak pouze použije nějaké desinformační vysvětlení s příslušnou mediální hysterií a krize požadované velikosti a rozsahu je na světě.

V okamžiku nedostatku finanční energie v celém systému dochází k situaci, kdy ostatní druhy energie, které jsou k dispozici ve stále stejném množství jako před krizí, mohou být vzájemně směňovány pouze v omezené míře, čímž logicky dochází k tomu, že v některých místech vzniká nedostatek energií potřebných k transformaci energií na energie s užitnou hodnotou pro lidi a na jiných místech nedostatek energií sloužících k uspokojování jejich potřeb. Energie nemohou dojít na své místo určení, protože není dost energie pro jejich směnu. Bludný kruh nedostatku finanční energie pak začne roztáčet svá kola. V médiích se pak začnou hledat viníci, kteří pokud možno s těmi, co vznik krize ovlivnili, nemají nic společného.

V okamžiku, kdy dodavatelé výrobků a služeb nemohou dodat energii na místo určení, nedostávají ani oni energii k uspokojování vlastních potřeb. Toto logicky vede ke krachu mnoha těchto dodavatelů, kteří pak jsou nuceni za velmi nevýhodných podmínek předat své firmy do rukou těch, kteří finanční energii mají k dispozici. V krizi tak dochází k přesunu výrobních prostředků do rukou finančně silných, což má opět za následek zvýšení množství jejich finanční energie.

V současné době je na Zemi takový nadbytek výrobních kapacit pro výrobky, služby a energie všeho druhu, že není problém uspokojit potřeby všech lidí minimálně v té míře jako doposud. Jediným důvodem pro skutečnou krizi celé společnosti (míněno v současnosti) by byla nějaká katastrofa velkého rozsahu, která by tyto kapacity výrazným způsobem omezila. To se však neděje. Není žádný rozumný důvod, proč i nadále nevytvářet užitné hodnoty potřebné pro život lidí. Samozřejmě, pokud za rozumný důvod neuznáme zvýšení zisku, majetku a moci malé skupiny lidí.

Když se na věc podíváme opět z pohledu fyzikálních zákonů, tak kam se poděla finanční energie, když víme, že energii nelze zničit? Tato energie skutečně musela existovat (bez ohledu na to, jak byla „vytvořena“), protože skutečně fungovala jako transformátor energií (zprostředkovatel směny) v míře postačující nejen pro udržení, ale i pro celosvětový rozvoj. Podle mě jsou jen dvě možností. Buď je někde zadržována anebo je transformována v podstatně větší míře než jindy v energii jinou. Osobně jsem toho názoru, že platí obě varianty současně. Pokud byla transformována v jinou energii, tak v energii, která je opět velmi snadno transformovatelná do energie finanční (např. zlato), nebo byla použita na získání prostředků, které jsou schopny transformovat různé druhy energie na energie vhodné pro uspokojení potřeb lidí (např. výrobní prostředky).

Nečetl jsem a ani nemám šanci číst všechny články týkající se současné situace, ale nenašel jsem žádný článek (čímž netvrdím, že neexistuje) zabývající se jednou pozoruhodnou skutečností. Téměř všechny státy (alespoň ty významné) mají dluhy a některé dokonce dluhy tak obrovské, že je nereálné přepokládat, že by je vůbec mohly splatit. Moje otázka zní – komu všechny tyto státy dluží? Kdo kupuje to neuvěřitelné množství státních dluhopisů všech zemí, když většina velkých bank je na tom tak špatně, že je stát musí zachraňovat vytvořením dalších dluhů, které jsou opět kryty prodejem dalších dluhopisů?

Tak, jak téměř u všeho v lidských dějinách, došlo v případě peněz k jejich zneužití. Z původně velmi prospěšného nástroje na směnu výrobků a služeb (transformace energií) se peníze staly pro určitou skupinu lidí nástrojem moci. Zprostředkovatelem směny zůstaly peníze pro obyčejné lidi. Dnes již není nutné mít v rukách politickou a vojenskou moc, protože stačí ovládat toky energií. Důležité na této myšlence je ta skutečnost, že ani není zcela nutné ovládat podstatnou část finanční energie, ale plně stačí ovládat její toky. Ti nejmocnější také oficiálně přímo nevlastní tak velké majetky.

Ostatně je to velmi podobné jako u ovládání energií ve formě elektřiny, plynu, ropy a obdobných forem energie. Není nutno vlastnit ropná pole, elektrárnu, zásoby plynu. Plně postačuje mít „ruku na kohoutku“ těchto produktovodů. Není potřeba vlastnit elektrárnu, aby bylo možno vypnout elektřinu pro město nebo půl státu. Ostatně nedávná „příhoda“ s problémy s přísunem zemního plynu do Evropy přes Ukrajinu (ať už příčinou bylo cokoliv), je toho jasným důkazem. Nevidím žádný rozdíl mezi podstatou ovládání těchto energií a energie finanční.

Nejlépe se některé věci vysvětlují na podobenství. Představme si řeku protékající třemi státy. Tři státy jsou tak zvanými vlastníky řeky. V prostředním státě se rozhodnou postavit obří přehradu. Pomiňme pro tyto účely technickou stránku věci. V rámci této myšlenkové konstrukce je možno zbudovat přehradu tak velkou, že je schopna pojmout až tříměsíční průtok řeky. Pro poslední stát je řeka významnou dopravní tepnou dopravující zboží z moře do vnitrozemí a obráceně a zároveň je důležitým prvkem výrazně ovlivňujícím životní prostředí. Jaké to bude mít následky pro třetí zemi, pokud stát s přehradou na tři měsíce sníží průtok řeky na polovinu a následně najednou vypustí nahromaděné vody, myslím, že není nutno popisovat.

Existuje mnoho více či méně oficiálních teorií o vzniku současné krize. Většinou jsou popisovány druhotné nebo zástupné projevy původní příčiny. Omlouvám se všem, kteří tyto názory mají, ale považuji za naivní představy, že příčinou je nenasytnost či dokonce hloupost těch, kteří mají „ruce na kohoutcích“ penězovodů. Obávám se naopak, že krize je výsledkem jejich zcela chladných a promyšlených úvah a kalkulací, jejichž cílem je další zvýšení vlastní finanční energie a moci.

Dokonce soudím, že smyslem této krize již možná ani není získávání dalších finančních prostředků a majetku. Přikláním se spíše k verzi, že účelem je odčerpání finančních prostředků a majetku od ostatních, což má za následek snížení jejich i tak již relativní nezávislosti a na druhé straně zvýšení moci těch, kteří krizi vyvolali.

Všechny cesty dnes již nevedou do Říma, ale směřují k NWO. Takové jsou plány, ale záleží na nás všech, zda se uskuteční. Přestože vím, že mnoho lidí se mnou nebude souhlasit, osobně pevně věřím, že existuje cesta, jak tomu zabránit. Na začátku této cesty je informovanost co nejširšího okruhu lidí o skutečném stavu věcí a odkrytí záměrně šířených desinformací, což je i záměrem tohoto článku.