Prognóza 2012: Směrem k novému světovému sociálnímu řádu (Díl 2.)

Opravdu existuje pro domovinu teroristická hrozba, a byla by tato opatření rozumnou reakcí na takovou hrozbu? Lidé jsou ve svých odpovědích na tyto otázky silně rozděleni. Na světlo světa se dostalo celkem dost forenzních důkazů, včetně vazeb na výzvědné agentury, a mým vlastním názorem je, že nejdramatičtější „teroristické“ události v USA, Británii a v Evropě byly tajnými operacemi pod falešnou vlajkou.

Z historické perspektivy by to nebylo vůbec překvapující. Takové operace byly standardní praktikou – modem operandi – v mnoha zemích, ačkoliv obvykle nemáme důkazy dříve, než o mnoho let později. Například každá válka, do které byly USA zapojeny, měla svůj vlastní podezřelý incident v Tonkinském zálivu, nebo svůj podvod se zbraněmi hromadného ničení, v té či oné formě. Je to postup, který funguje. Dochází k okamžité mobilizaci veřejného mínění, rychle a bez debaty prochází rezoluce a zákony, které to umožňují. Proč by se měla válka proti terorismu nějak lišit?

Co se týká motivu: zatímco muslimové v důsledku těchto dramatických událostí trpěli, naši elitní bankéři byli schopni vytvořit infrastrukturu policejního státu, kterou lze použít pro vypořádání se s předvídatelným lidovým odporem nebo občanským chaosem, který by se mohl objevit, neboť připravují cestu pro jejich post-kapitalistickou budoucnost.

Za kolapsu, nouzových vyplácení a naprostého selhání při vytvoření jakékoliv účinné strategie na zotavení, jsou signály velmi jasné: systému bude umožněno zkolabovat zcela, a tím bude čistá půda pro předem připravené „řešení“. Ground zero lze vidět jako metaforu, kdy kapitalistická ekonomika jsou dvojčata. A toxické deriváty ilustrují fakt, že kolaps je ve skutečnosti řízenou demolicí.

Zdá se mi nevyhnutelné, vzhledem k mnoha signálům, že stanné právo bude součástí procesu přechodu, údajně abychom se vypořádali s problémy ekonomického kolapsu. Možná kolapsu u dodávek potravin, v důsledku kolapsu dodávek energií. Americká reakce v New Orleans a pak na Haiti nám poskytly další signály, skutečný test, toho, jakou „nouzovou reakci“ můžeme očekávat.

Ze všeho nejdůležitější je bezpečnost okupačních sil. S lidmi trpícími ve stavu nouze je zacházeno do značné míry jako s povstalci, a ne jako s oběťmi, které potřebují pomoc. V případě Haiti bylo možné popsat americkou reakci pouze jako vědomý projekt genocidy. Když jsou lidé uvězněni po zemětřesení pod troskami, je pro jejich přežití naprosto klíčových prvních 48 a 72 hodin. Když americká armáda systematicky blokovala přicházející pomoc právě během těchto klíčových hodin, vracela lékaře a nouzové týmy, zpečetila osud mnoha tisíc lidí, kteří mohli být zachráněni.

Vzhledem k těmto různým signálům, těmto zjevným znamením, si lze představit mnoho scénářů typu noční můra. První a druhá světová válka byly noční můry, které se opravdu staly, kdy zemřely miliony lidí, a tyto scénáře připravily stejné bankovní dynastie, kdy pak zamaskovaly stopy. Musíme mít na paměti také šokovou doktrínu, kde je katastrofa považována za příležitost – kdy „lze dělat věci, které by jinak nemohly být dosaženy“. Stále jsme ovlivňováni šokovými vlnami, které vytvořilo 9/11, a bude tomu tak i u kolapsu finančního systému. A opravdu velký šok, obecný kolaps společnosti, teprve přijde. Poslední verze šokové doktríny: „Je-li kolaps totální, můžeme dosáhnout jakékoliv zatracené věci, které dosáhnout chceme“.

Nebudu zde spekulovat o tom, jak se bude tento přechod odehrávat, ale očekávám, že to bude noční můra v každém případě. Již nyní rostoucí populace bezdomovců je noční můrou, podle všech civilizačních měřítek. Jeden den žijete v domě, jehož hodnota roste, dojíždíte do dobré práce, a další den je vaše rodina na ulici. To je noční můra. Doba přechodu bude obtížná, ale bude to přechod, a bude dočasný, jako válka. A stejně jako válka to ve svém důsledku umožní přetvoření společnosti a ekonomiky.

Podívejte se, jak bylo Japonsko a Německo sociálně a politicky transformováno během poválečného procesu obnovy. Šlo o sociální inženýrství, stejně jako předcházející transformace za Mussoliniho a Hitlera. Ačkoliv výsledky byly dosti odlišné, v každém z těchto případů předcházel obnově naprostý kolaps/porážka. Totální kolaps kapitalistické ekonomiky je prostě uplatněním vyzkoušeného postupu. Druhou částí tohoto postupu bude nějaký nový sociální řád, nebo možná nějaký starý sociální řád, či jejich směs (nazývám to feudál-fašismus – p.p.). Něco příhodného pro nerůstovou příkazovou ekonomiku.

To je první část války proti terorismu: umožnila vytvoření infrastruktury policejního státu, nutného pro vypořádání se s kolapsem společnosti, a pro poskytnutí bezpečnosti pro proces obnovy.

Část 2: Příprava cesty pro globální nadvládu

Druhá část války proti terorismu je o geopolitických rozměrech globální ekonomiky založené na nerůstu. Dříve jsem řekl, že geopolitika byla za kapitalismu jiná, než za suverénních monarchů. Celá její dynamika byla jiná, a výsledky se měřily podle jiných měřítek. A podobně se změní mnoho věcí při přechodu z chaotického na růst orientovaného kapitalismu na centralizovaný ekonomický režim mikrořízení.

Vezměte si například důležitost kontroly nad ropnými rezervami. V růstové ekonomice byly odměnou zisky, a kontrola trhů a distribučních kanálů znamenala mít v této hře trumfy. Místní diktátoři řídí věci podle své libovůle a berou si svůj podíl z ropných příjmů, dokud dodržují kontrakty s velkými ropnými společnostmi, které prodávají za největší cenu.

V nerůstové ekonomice, kde se důraz klade na kontrolu dodávek a distribuce zdrojů, se stává nezbytným zabezpečit, ve vojenském smyslu, zdroje ropy a trasy jejich distribuce. Již nestačí pouze vydělávat na divokých operacích. Zajištění zdrojů a přímé řízení jejich distribuce je základem mikrořízení nerůstové ekonomiky. To se týká také klíčových zdrojů, jako uran, a vzácných minerálů potřebných pro „obranu“ a odvětví elektroniky.

V podstatě se nacházíme uprostřed války o zmocnění se zdrojů, kdy Čína a Rusko uzavírají dlouhodobé kontrakty s Iránem a Venezuelou, Čína kupuje zemědělskou půdu v Africe, Washington uzavírá dlouhodobé smlouvy na brazilská biopaliva, a dalších příkladů je mnoho. Mnoha způsoby se imperialismus vrací do koloniálního období, kdy byla modelem přímá správa, spíše než že by se uchyloval ke kapitalistickému modelu: vydělávání na korporátních investicích pod vládou diktátorů, kteří utiskují svoji populaci.

Dochází k přirozenému zvratu dynamiky „starých dobrých dnů impéria“, kdy se velké evropské mocnosti zaměřily na ekonomické aktivity v rámci svých sfér vlivu. Všichni vědí, že je dosahováno limitů u globálních zdrojů, částečně v důsledku populačního tlaku a částečně v důsledku praxe jejich plundrování. Jen z tohoto důvodu jsme zatím zažili mírovou část války o zdroje.

V Iráku, Afghánistánu, a nyní i v Pákistánu a Jemenu, se USA, s podporou NATO, zmocňují zdrojů nemírovým způsobem. Je to styl rváče „já mám největší bouchačku, takže si vezmu, co chci“. Tyto agresivní akce jsou velmi provokativní pro Rusko a Čínu, a ohrožují jejich klíčové ekonomické zájmy. Útok na Irán by byl více než jen provokací, byl by to přímý políček do tváře, výzva: „Bojujte, nebo se podrobte“.

Mimo všech těchto rozkrádání ropy USA obkličovaly Rusko a Čínu vojenskými základnami, a v poslední době urychlily umísťování protiraketových systémů na jejich hranicích, přes silné námitky Ruska i Číny. USA provokují záměrně, a ohrožuje to klíčové zájmy těchto potenciálních protivníků.

V reakci na to jsou vytvářeny aliance, na bilaterálním základě, a ve formě SCO. Čína a Rusko velmi úzce spolupracují vojensky a dělí se o technologie. Jejich strategické plánování je založeno na očekávání amerického útoku, a jejich strategická reakce je založena na principu asymetrického válčení. Například raketa za milion dolarů je schopná zničit letadlovou loď za mnoho miliard dolarů. Či pár raket schopných vyřadit velící a řídící satelitní systém Pentagonu.

Mezitím USA utrácejí astronomické sumy za vývoj systému prvního úderu, se zbraněmi umístěnými ve vesmíru, schopností kontrolovat bojiště, předsunutým "taktickými“ jadernými zbraněmi atd. Nové protiraketové systémy jsou důležitou součástí strategie prvního úderu, kdy snižují schopnost Ruska a Číny provést odvetný úder. Tyto systémy jsou více než provokativní. Je to moderní ekvivalent přesunutí armád na hranice protivníka.

Pokud dojde k jaderné výměně mezi hlavními mocnostmi, historici budou jako „zjevná znamení“ přicházející války uvádět všechny tyto věci, které jsem zmínil. Byla by činěna přirovnání se scénářem před první světovou válku, kdy Německo zastínilo Británii ekonomicky, stejně jako dnes zastiňuje Čína ekonomicky USA. V obou případech je důvodem války „zoufalý pokus udržet si hegemonii“.

Třetí světová válka možná bude, možná ne, ale všechny tyto přípravy činí jasným, že naše bankovní elita má v úmyslu velet globálnímu systému, právem či neprávem. Pokud by chtěli mírové uspořádání, rozdělení koláče třetího světa, mohlo by to být snadno učiněno kdykoliv, spolu s výrazným jaderným odzbrojením. Čína a Rusko by rády viděly stabilní multipolární svět; jsou to pouze naši elitní bankéři, kteří jsou posedlí světovládou.

Je možné, že jaderná válka je „žádoucím výsledkem“, kdy bude dosaženo depopulace, a kolaps bude ještě totálnější. Nebo možná Čína a Rusko dostanou nabídku, kterou nemohou odmítnout: „Vzdejte se své ekonomické suverenity ve prospěch našeho globálního systému, nebo čelte následkům“.

Tak či tak mají elitní bankéři, páni vesmíru, v úmyslu šéfovat globálnímu systému mikrořízení. Projekt kolapsu je nyní již v dosti pokročilé fázi, a projekt na „obklíčení nepřátel“ je zdá se víceméně dokončen. Ze strategické perspektivy dojde k nějaké spouštěcí události, v některé z fází scénáře ekonomického kolapsu, kdy bude geopolitická konfrontace považována za nejvýhodnější. Jde o multidimenzionální šachovnici, a se sázkami tak vysokými, že si můžete být jisti, že načasování různých tahů bude pečlivě koordinováno. A z celkového pohledu na šachovnici se zdá, že se blížíme koncovce.

Prognóza 2012 – Nová doba temna

Rok 2012 nemusí být přesně oním rokem, ale je obtížné se domnívat, že koncovka bude protažena nějak příliš za tento rok, a páni vesmíru milují symbolismus, jako u 911 (jak v Chile, tak na Manhattanu), u KLA 007 a dalších událostí. Rok 2012 je plný symbolismu, např. mayský kalendář a internet jsou plné různých proroctví souvisejících s r. 2012, strategií přežití, předpokládaného zásahu mimozemšťanů, zarovnání s galaktickými radiačními poli atd. A existuje hollywoodský film 2012, který výslovně ukazuje zánik lidstva a předem naplánovanou spásu hrstky vybraných. U hollywoodské produkce člověk nikdy neví, co je vysněná fantazie, a co má za cíl připravit veřejnost symbolicky na to, co přijde.

Ať již půjde o jakékoliv datum, všechny nitky se sbíhají, geopoliticky a vnitřně, a svět se změní. Bude to nová éra, stejně jako byl kapitalismus novou érou po aristokracii, a doba temna následovala po éře Římské říše. Každá éra má svoji vlastní strukturu, svoji vlastní ekonomiku, své vlastní sociální formy a svoji vlastní mytologii. Tyto věci spolu musí souviset koherentně, a jejich povaha vychází z mocenských vztahů a ekonomických okolností systému.

V našem světě po r. 2012 budeme mít poprvé centralizovanou globální vládu, a jednu kliku vládnoucí elity, něco jako širší královskou rodinu, pány financí. Jak můžeme vidět na MMF, WHO a WTO a dalších částech zárodečné celosvětové vlády, instituce vládnutí nebudou nijak předstírat, že zastupují lidi, nebo že mají demokratickou zodpovědnost. Vládnout se bude pomocí autokratických globálních byrokracií, které budou přijímat své rozkazy od královské rodiny. Tento model již nějakou dobu fungoval, v rámci různých sfér vlivu, jako u restrukturalizačních programů vnucených třetímu světu, coby podmínka pro získání financí.

Kdykoliv dochází ke změně éry, předešlá éra je vždy démonizována v mytologii. V příběhu z rajské zahrady byl démonizován had – uctívaný symbol pohanství, předchůdce křesťanství. Když přišly republiky, byla důležitou součástí procesu démonizace monarchů. Ve světě po r. 2012 bude démonizována demokracie a národní suverenita. To bude velmi důležité, aby lidé akceptovali totalitní vládu, a tato mytologie bude obsahovat mnoho pravdivých věcí.

V oněch strašlivých dnech temna, před požehnaným sjednocením lidstva, vládla ve světě anarchie. Jedna země útočila na druhou, nebyly lepší než predátoři v džungli. Státy neměly koherentní politiku; voliči přecházeli od jedné strany k jiné, a udržovali tím vlády vždy v přechodové pozici a zmatku. Jak si mohli kdy myslet, že masy polovzdělaných lidí si mohou vládnout a provozovat komplexní společnost? Demokracie byla mylným experimentem, který vedl pouze ke korupci a chaotickému vládnutí. Jakéžto štěstí máme, že žijeme v tomto dobře uspořádaném světě, kde lidstvo konečně dospělo, a rozhodnutí činí ti s nejlepší kvalifikací.

Ekonomika nerůstu se radikálně liší od ekonomiky kapitalistické. Peněžní jednotkou budou s největší pravděpodobností uhlíkové odpustky, opravňující vás ke spotřebě ekvivalentní jednomu kilogramu paliva. Vše bude mít uhlíkovou hodnotu, údajně založenou na tom, kolik energie bylo potřeba na výrobu daného produktu a na jeho dopravu na trh. Primární etikou bude „zelenost“, která bude lidem vštěpována již od útlého věku. Vystačit si s méně je ctnost; používání energie je asociální; úspornost je zodpovědnost a je nezbytnou podmínkou.

Jako u každé měny budou i zde bankéři chtít řídit nedostatkovost uhlíkových odpustků, a tehdy se stane důležitý alarmismus globálního oteplování. Bez ohledu na dostupnost zdrojů budou uhlíkové odpustky drženy svévolně vzácnými, jednoduše tím, že budou vytvářeny uhlíkové rozpočty, založené na direktivách IPCC, další z vynořujících se jednotek globální byrokracie vládnutí. Tyto direktivy IPCC budou ekvivalentem oznámení Federálních rezerv o změnách úrokových sazeb. Tyto rozpočty budou vytvářet měřítko/rozsah ekonomické aktivity.

Státy zřejmě existovat budou, jako oficiální jednotky vládnutí. Nicméně bezpečnost a policejní aktivity budou z velké části centralizovány a privatizovány. Stejně jako v případě římských legií bude bezpečnostní aparát loajální centru říše, nikoliv místu, kde bude náhodou umístěn. Tento trend jsme již viděli v USA, kde se žoldáctví stává velkým byznysem, a policejní síly jsou stále více federalizovány, militarizovány a odcizovány obecné veřejnosti.

Stejně jako byla nyní federalizována letiště, budou všechny systémy dopravy pod jurisdikcí bezpečnostního aparátu. Terorismus tu bude i nadále jako neustálý strašák, ospravedlňující jakékoliv bezpečnostní procedury, které budou považovány za žádoucí pro sociální kontrolu. Celý bezpečnostní aparát bude monolitní, svým charakterem podobný, bez ohledu na specifické bezpečnostní zadání nebo místo. Všichni budou oblečeni do stejných černých oblečků Říše zla, s velkými fluorescenčními nápisy na zádech. V podstatě bude bezpečnostní aparát okupační armádou, posádkou imperátora v provinciích.

Denně budete muset procházet kontrolními stanovišti různého druhu. S různou úrovní bezpečnostních požadavků. Tehdy se stane důležitou biometrika. Pokud může být lidem implantován čip, pak lze většinu bezpečnosti automatizovat, a všichni mohou být sledováni neustále a lze nahlédnout do jejich minulých aktivit. Čip bude napojen na účet vašich odpustků, takže vždy budete mít všechny své peníze u sebe, spolu se svými zdravotními záznamy a spoustou dalších věcí, o kterých zatím nevíme.

Z národní suverenity toho zůstane málo. Nic, co stojí v cestě zahraniční politice, nemá jakýkoliv význam. Bezpečnostní aparát se řídí svými vlastními zákony pochodujíc na bubnování vzdáleného bubeníka, hlavní rolí tak zvané „vlády“ bude alokace uhlíkových odpustků a správa jejich rozpočtů, které dostane od IPCC. IPCC rozhoduje, kolik bohatství smí nějaká země dostat v daném roce, a vláda pak rozhodne, jak toto bohatství distribuovat ve formě veřejných služeb a mandatorních výdajů. Bohatství bude měřeno oprávněním rozšířit energie.

V elementárním smyslu takovými věci již jsou, po kolapsu a nouzových vypláceních. Protože vlády jsou tak hluboce zadluženy, jsou bankéři schopni diktovat podmínky státních rozpočtů, jako podmínky pro udržení otevřených úvěrových linek. Uhlíková ekonomika, se svými centrálně určovanými rozpočty, poskytuje mnohem jednodušší a přímější cestu pro mikrořízení ekonomické aktivity a distribuce zdrojů na celém světě.

Aby vyčistili cestu pro svoji ekonomiku uhlíkových odpustků, bude nezbytné, aby západní země zkolabovaly, staly se bezcennými, jak se státy stávají stále více nesolventními, a globální finanční systém je dále systematicky rozmontováván. Uhlíková měna bude zavedena jako osvícené progresivní „řešení“ krize, kdy půjde o měnu navázanou na něco skutečného, a s udržitelností. Starý peněžní systém bude démonizován, a mytologie bude opět obsahovat mnoho pravdy… 

Kšeftování s penězi je kořenem všeho zla, a kapitalistický systém byl inherentně ďábelský. Stimuloval hrabivost a spotřebu, a nestaral se o plýtvání se zdroji. Lidé si mysleli, že čím více peněz mají, tím jsou na tom lépe. O kolik moudřejší jsme nyní, kdy žijeme v rámci svých možností, a chápeme, že odpustek je známkou zodpovědného chování.

Kulturně bude post-kapitalistická éra něco jako středověk, s aristokraty a pány na špici, a zbytek budou nevolníci a sluhové. Pevná horní a dolní třída. Pouze stará horní třída měla koně a kočáry, zatímco nová horní třída bude oprávněna k přístupu k velkému počtu uhlíkových odpustků. Bohatství bude měřeno v nárocích, spíše než majetkem nebo příjmy. Lidé vně byrokratické hierarchie jsou sluhové, s nároky pro udržení životního minima. U byrokracie jsou nároky spojeny s postavením v hierarchii. Ti, kteří fungují v centrálních globálních institucích, jsou pány říše, s neomezeným přístupem k odpustkům.

Ale mimo struktury pověřených byrokracií nedochází k odebírání bohatství nebo k budování ekonomických impérií. Nároky se týkají přístupu ke zdrojům, a zařízením, aby ty byly nebo nebyly použity, ale ne aby byly spořeny nebo používány jako kapitál. Tok nároků jde shora dolů, mikrořízení shora. Je to přídělová ekonomika, na všech úrovních, pro lidi i pro vlády – globální usměrňování spotřeby. Co se týká usměrňování, post-kapitalistická kultura bude také tak trochu jako sovětský systém. Zde je vaše nároková karta, zde je vaše pracovní zařazení, a zde budete žít.

Za všeprostupujícího bezpečnostního aparátu a mikrořízení ekonomické aktivity je tento scénář jasně o podrobné sociální kontrole, podle centralizovaných směrnic a direktiv. Média budou zřejmě pečlivě programována, s únikovou triviálností, a budou plná komplexní propagandy skupinového myšlení pseudo-zpráv stylu 1984, což máme již z velké části dnes. Nekomerční internet, pokud bude nějaký existovat, bude omezen na monitorované oficiálně navržené chatové stránky, a další druhy sterilizovaných fór.

Za takového zaměření na sociální mikrořízení neočekávám, že rodina jako jednotka v nové éře přežije, a očekávám alarmismus na téma zneužívání dětí, který bude pákou používanou pro destabilizaci rodiny. Scéna pro to byla připravena pomocí skandálu zneužívání dětí církví a institucemi. Taková odhalení mohla být v minulém století učiněna kdykoliv, ale přišli s tím v jistou dobu, stejně jako se všemi přechodovými věcmi, ke kterým došlo. Lidé jsou si nyní vědomi, že dochází k širokému zneužívání dětí, a byl jim vymyt mozek, aby podporovali tvrdá opatření, aby se tomu zabránilo.

Kdykoliv zapnu televizi, vidím nejméně jednu reklamu na veřejné služby, s šokujícími obrázky dětí, které jsou fyzicky nebo sexuálně zneužívány, nebo zločinně zanedbávány, a existuje horká telefonní linka, na kterou mohou děti zavolat. Je snadné vidět, jak lze kategorii zneužívání rozšířit, aby sem spadali i rodiče, kteří se nedrží očkovacího plánu, jejichž záznamy o nákupech neobsahují zdravou stravu, kteří mají pochybné psychologické profily atd. Chudoba by mohla být považována za zločinné zanedbávání.

Za správné prezentace médii by bylo možné alarmismus kolem zneužívání snadno roznítit. Nakonec se hnutí za „práva dětí“ stává hnutím proti rodině. Stát musí děti chránit přímo, od narození. Rodina je démonizována… 

Jak děsivé byly staré časy, kdy nelicencované a nevycvičené páry měli naprostou kontrolu nad zranitelnými dětmi, za zavřenými dveřmi, kdy měly různé nervózy, závislosti nebo perverzní sklony. Jak mohl tento pozůstatek patriarchálního otroctví, toto domácí doupě zneužívání, existovat tak dlouho a nebýt rozpoznán tím, čím to skutečně je? O kolik lépe jsme na tom nyní, kdy jsou děti vychovávány vědecky, vycvičeným personálem, kdy jsou učeny zdravým hodnotám.

Od doby, kdy bylo zavedeno veřejné vzdělávání, stát a rodina zápasily o kontrolu nad výchovou v dětství. V nábožných rodinách k této výchově přispěla svým vlastním způsobem i církev. V mikrořízené post-kapitalistické budoucnosti, s její šokovou doktrínou kontroly plození, bude dávat dobrý smysl využít příležitosti a zavést „konečné řešení“ sociální kontroly, kdy si stát bude monopolizovat výchovu dětí. To ze společnosti odstraní vazbu rodiče-děti, a tudíž s rodinou související vazby obecně. Již nebude existovat koncept příbuzných. Budou jen pracovní včeličky, bezpečnostní včeličky, královské včeličky, které rozdělují med.

Doslov

Byla to rozsáhlá a poněkud podrobná prognóza, co se týká architektury post-kapitalistického režimu a přechodového procesu, potřebného pro jeho nastolení. Výraz „nový světový řád“ je příliš slabým výrazem pro charakteristiku radikální povahy sociální transformace předjímané v této prognóze. Vhodnější charakterizací by byl „kvantový skok v domestikaci lidského druhu“. Mikrořízené životy a mikroprogramované víry a myšlenky. Kdysi divoký druh primátů se transformuje na něco, co připomíná více kulturu včel nebo mravenců. Netřeba říkat, že pravidelné používání psychotropních drog bude povinné, aby se lidé dokázali s takovým sterilním nelidským prostředím emocionálně vypořádat.

Aby byla taková hluboká transformace možná, je snadné vidět, že je pro to potřeba velmi velkého šoku, v měřítku kolapsu a sociálního chaosu, a možná v měřítku jaderné výměny. Musí existovat implicitní mandát udělat „cokoliv je nezbytné pro nové nastartování společnosti“. Šok musí lidi zanechat ve stavu totální bezmocnosti, srovnatelném se stavem přeživších v rozbombardovaných ruinách Německa a Japonska po druhé světové válce. Nic menšího fungovat nebude.

Přesnost této prognózy, coby předpovědi, samozřejmě znát předem nemůžeme. Nicméně každá z částí prognózy byla založena na precedentech, na modu operandi, který byl vypozorován, na trendech, které započaly, na vyjádřených názorech, daných signálech a činech, jejichž následky lze s jistotou předpovědět.

Navíc když se podíváme na všechny tyto indikátory dohromady, vidíme jisté pojetí, absolutistické odhodlání zavést „ideální řešení“, bez kompromisu, za použití extrémních prostředků a s bezuzdnou nestoudností. Světové války byly zkouškami na tento historický okamžik. Infrastruktura policejního státu je na místě a byla vyzkoušena. Ekonomika se nachází v procesu kolapsu. Nepřítel je obklíčen raketami. Despotická moc byla získána. Když se poslední kořisti nezmocníme nyní, pak kdy bude lepší příležitost?

Naši elitní plánovači jsou podporováni kompetentními mozkovými trusty a vědí, že nová společnost musí mít soudržnost různého druhu. Mají se sociálním inženýrstvím, živením nástupu fašismu a pak s vytvořením poválečných režimů tak trochu zkušenosti. Chápou význam mytologie.

Existuje například mytologie holokoustu, kde je celý příběh pouze o vyhlazování jako takovém, ale nikde se nevykládá o primárním účelu koncentračních táborů, kterým bylo poskytnout otrockou práci pro válečnou výrobu. A některé společnosti, které tuto práci využívaly, byly americké, a německé válečné mašinérii poskytovaly dodávky. Takže mytologie, ačkoliv obsahuje pravdu, úspěšně zakrývá stopy a zločiny elitních hráčů, a celé břímě historické démonizace nechává nést jiné.

Takže si myslím, že existují solidní základy pro mytologii, která bude určena k tomu, abychom za sebou nechali a odmítli staré způsoby, a pohlíželi na nové jako na spásu. U změn ér a jejich vazby na změny v mytologii existuje dlouhý historický precedent, často vyjadřovaný nábožensky. Nová mytologie bude obsahovat známé věci, smíchané s přehodnocenými známými hodnotami a předpoklady, tak, aby to rezonovalo s dynamikou nového režimu.

Povaha uhlíkové ekonomiky byla celkem jasně signalizována. Uhlíkové rozpočty a uhlíkové odpustky se zjevně mají stát primárními komponenty ekonomiky. Jak jsme viděli u elitou a provinciemi podporovaného hnutí globálního oteplování, záměrný nedostatek uhlíkových odpustků lze snadno regulovat pod záminkou péče o životní prostředí. A alarmismus s nedostatkem ropy je jako záloha vždy po ruce. Jak mluvčí elity často vyjádřili, až nadejde čas, masy se budou dožadovat nového světového řádu.

Zaměření se na kontrolu spotřeby, zdrojů a distribuce je nutným předpokladem energetických limitů, stejně jako latentní geopolitická situace u vyčerpání globálních zdrojů, a naznačuje to potřebu nového sjednocujícího paradigmatu, protože paradigma růstu již není životaschopné.

Povaha bezpečnostního aparátu byla jasně signalizována reakcemi na demonstrace od demonstrace v Seattlu v r. 1998, kdy dochází ke stále většímu používání zocelených zabijáckých žoldáků, doma i v zahraničí, a nadměrným protiprávním chováním policie, bezpečnostními procedurami na letištích, Guantanemem a nezákonnými zadržováními, vytvořením domácí větve u armády, určené pro reakce na civilní stavy nouze, a tím, jak došlo k vypořádání se s hurikánem Katrina a situací na Haiti.

Bylo by velkou chybou si myslet, že posledně uvedené byly zpackané operace. Byla to cvičení v řízení kolapsu jistého druhu, aplikovaného na jistou populaci, kde jsou výcvik a výbava pro Afghánistán považovány za adekvátní pro přidělování pomoci civilním obětem katastrof. Tyto vybrané oběti katastrof budou primárně považovány za hrozby pro občanský řád, či možná dokonce za nežádoucí živly, které je třeba uvěznit nebo zlikvidovat. Pomoc přijde později, pokud vůbec. A vše to lze vysílat v televizi, aby bylo vidět, jakými věci mají být. Tato dvě cvičení nebyla vůbec zpackaná. Byla děsivě úspěšná, a co je nejpozoruhodnější, šlo o PR mytologii v reálném čase.

Omezená role národních vlád, které jsou primárně rozdělovači nařízených rozpočtů, byla jasně signalizována dlouhodobou politikou MMF ve třetím světě, a způsobem, jakým bankéři diktovali vládám, aby vytvořili závazky z nadměrných nouzových vyplácení. Paradigma rozpočtování uhlíkových přídělů dosahuje stejného mikrořízení mnohem příměji, a je to přirozený důsledek tlaku na tvrdé uhlíkové limity.