Cílem je zaměstnat mysl lidí zástupnými problémy, aby se nesnažili pochopit podstatu

Takováto rozdělování a podněcování existovala samozřejmě i za socialismu, i když v trochu jiné formě. Kdo měl tu „čest“ to zažít, tak si jistě vzpomene na uměle udržovanou averzi modrých límečků vůči bílým límečkům. Jednalo se tak trochu o negativ vůči dnešní době, kdy mnoho dělníků mělo dojem, že technici se na nich jen přiživují, a že to, co tzv. bílé límečky dělají, vlastně ani pořádná práce není, pokud si dokonce nemysleli, že jim práci jen ztěžují. Nutno přiznat, že ji někteří opravdu ztěžovali, ale každý, kdo se setkává s dnešní byrokracií, nepovažuje takovéto komplikace pouze za výdobytek reálného socialismu.

Pokusím se v této části článku vyvrátit několik omylů, které jsou stále používány jako argumenty v mnoha diskuzích pro obhájení vlastních názorů. Tím nechci říct, že se jedná o přesvědčení všech, ale bohužel se nejedná ani o přesvědčení výjimečná. Na otázku, kdo a proč tato přesvědčení mediálně přiživuje, je možno odpovědět otázkou „qui bono“ – v čí prospěch se tak děje.

Více vydělávají pouze ti, co více pracují a jsou kvalifikovanější (více se učili).
Pomíjím pro tyto účely množinu lidí, jejichž příjem pochází z činností vyloženě společensky škodlivých.

Uvedu příklad, který se mi zdá pro vyvrácení tohoto omylu nejprůkaznější. Průměrný plat mladé průměrně kvalifikované, ale dobré pracovnice v bance nebo v marketingových odděleních větších (zejména zahraničních firem) při stejném počtu odpracovaných hodin se rovná zhruba dvojnásobku průměrného platu mladého průměrně kvalifikovaného, ale dobrého pracovníka obsluhy obráběcího centra, který si sám zpracovává programy. Přitom si troufám tvrdit, že ke kvalitní práci na obráběcím centru je potřeba přibližně stejného množství výukového procesu a stejného množství talentu jako pro práci v bance nebo marketingu. Je pravdou, že většinou muži (což je převážná většina obsluhujících center) nemají talent na jazyky nebo účetnictví, ale na druhé straně většinou ženy nemívají takový talent pro práci na obráběcích centrech.

V čem spočívá ten základní rozdíl – v počtu hodin, v kvalifikaci nebo talentu? Nespočívá prostě v tom, že ve výrobní sféře jsou platy výrazně nižší než v bankovnictví, obchodu, marketingu či reklamě, oblasti IT apod. A to se ani nezmiňuji o příjmech různých daňových a finančních poradců, advokátů, makléřů, některých umělců a sportovců apod. Například platy špičkových konstruktérů se s obtížemi vyšplhají na platy průměrných pracovníků např. v bankovnictví. Opravdu to spočívá v tom, že konstruktéři jsou v průměru líní, nevzdělávají se a mají pro své zaměstnavatele nízkou užitnou hodnotu? A to si můžeme klidně představit, jak takový mladý úspěšný makléř, který nevytváří žádnou užitnou hodnotu, jen se podílí (klidně mu přiznejme, že chytře, pracovitě a úspěšně) na její směně (zjednodušeně vyjádřeno), se opovržlivě vyjádří o mladém konstruktérovi s platem 22.000,- Kč hrubého tak, že je to socka, na kterou on doplácí ze svých daní a sociálního a zdravotního pojištění.

Ti, kteří jsou chytřejší, pracovitější a více se učili, vydělávají na ty, kteří takoví nejsou, což je nespravedlivé přerozdělování.
Pomíjím pro tyto účely množinu lidí, kteří sociálního systému zneužívají, protože v daném bodě ti chytřejší a pracovitější mají pravdu, ale zapomínají, že na zneuživatele doplácejí i ti ostatní, kteří pracují a pobírají za svoji práci odměnu, i když třeba podstatně nižší.

Jako první argument proti této tezi si dovolím použít argument uplatněný již v některé z diskuzí. Představme si, kdyby všichni byli chytří, pracovití a více se učili. Kdo by jim zajišťoval výrobu a distribuci potravin, výrobků a energií? Kdo by jim postavil rodinné domky, vily, silnice, kanalizaci? Je sice možné, že by to někdo musel i s tou vysokou pracovitostí a kvalifikací dělat, ale pak by také tomu musela odpovídat i jeho mzda. Tím by cena těchto potravin, výrobků a služeb šla podstatně nahoru (neobstojí argument dovozu levných výrobků například z Číny, protože naše výrobky a služby by vzhledem k vysokým mzdovým nákladům byly neprodejné a neměli bychom tyto výrobky z dovozu za co nakupovat /nejsme v pozici USA /), čímž by reálná mzda šla podstatně dolů i při zachování její nominální výše.

Dále je potřeba si uvědomit, že v současné době je produktivita práce na takovém stupni, že tzv. nadhodnota, kterou někteří pracovníci vyrobí, výrazně převyšuje jejich odměnu za práci a tato nadhodnota je pak přerozdělována v průběhu dalšího putování potravin, výrobků nebo energie na místo spotřeby i ve prospěch těch chytřejších a učenlivějších. To znamená, že jejich příjem je vyšší díky tomu, že se podílí na přerozdělení hodnoty, kterou vyrobili ty „opovrhované, líné, nevzdělané, od státu zajištění očekávající“ socky, na které oni pracovití a vzdělaní musí vydělávat.

Všichni podnikatelé jsou buď podvodníci nebo těžce vykořisťují své zaměstnance.
Toto je pohled z druhé strany. Tak, jako i v prvních dvou případech, se na tomto názoru podílejí i špatné zkušenosti podvedených nebo zaměstnanců.

Existuje mnoho podnikatelů a znal jsem jich osobně dost, kteří při svém podnikání riskovali svůj osobní majetek, doslova dřeli, firmě obětovali vše, často i osobní a rodinný život a přitom jejich životní úroveň nijak významně nepřevyšovala (pokud převyšovala) životní úroveň jejich zaměstnanců. Myslím, že minimálně na úrovni malých a středních podnikatelů není morální a etická úroveň podnikatelů pod úrovní jejich zaměstnanců.

Ti, kteří mají větší příjmy, by si měli uvědomit, díky komu mají tyto větší příjmy a ti, kteří mají menší příjmy, by si měli uvědomit, že ti, kteří mají větší příjmy, odvádějí i větší část svých peněz do státního rozpočtu a tyto peníze jsou použity i v jejich prospěch.

Jsem si vědom, že to zní jako utopie, ale kdyby se lidé konečně probudili a pochopili, že jsou na jedné lodi, přestali by bojovat proti sobě a začali spolupracovat. Měli by začít hledat to, co je spojuje a ne to, co je rozděluje. A to se ještě nyní objevuje tendence postavit proti sobě mladé a staré, na které mladí musí vydělávat.

Mediální rozdělování lidí a podněcování proti sobě navzájem právě slouží k tomu, aby se „náhodou“ nespojili a nezačali se zajímat hlavně o to, kdo, jak a proč zneužívá jejich peněz odvedených do státního rozpočtu, ať už se jedná o jakoukoliv formu zneužívání nebo rozkrádání státního majetku.

Z oblasti ekonomiky se přenesu do oblasti politiky, i když se v podstatě jedná o stejný princip.

Myslím, že není v dnešní době nutné být přímo politologem, aby bylo možno pochopit, jaká hra se hraje. Dokonce si troufám říct, jaká hra se s námi jako s většinou hraje. A zase je to klasická hra – rozdělit lidi a poštvat je proti sobě. Jaká rajská hudba to musí být pro architekty těchto her, když slyší, jak si ti ubožáci, kteří jsou na jedné lodi, nadávají do socek nebo modrých vyžírků. Na ukázku dvě citace z diskuzí na internetu. Vybral jsem jen ty slušné (nevydržel jsem a opravil pravopisné chyby).

„Pracovat nikdy nebudete, protože jste prachsprostá modrá vyžírka, na kterou musí pracovat poctiví dělníci. Hnus, hnus, hnus.“

„Jsi prostě ubohá socka a totální nula.“

Je zajímavé (velmi eufemisticky řečeno) sledovat současné volební kampaně různých stran řízené spřátelenými zahraničními „volebními“ agenturami. Vyjádřeno třemi slovy – negace, negace, negace, nebo možná ještě jinak – špína, špína, špína. Základem je pomluvit a pošpinit všechny ostatní v co největší míře. Nedávno jsem četl, jak si někdo stěžoval, že už je obtížné na billboardech rozeznat, co je míněno vážně a co ironicky, zejména když těch ironických je daleko víc.

Nemyslím si, že by zahraniční odborníci na volby byli amatéři. O to více to ve mně vzbuzuje nepříjemné pocity, protože tito odborníci vybírají nejúčinnější metody a formy, což bohužel nesvědčí o duchovní úrovni potencionálních voličů.

I když v rámci konspirativních teorií není možné vyloučit, že vzbuzení negativních emocí a nálad je důležitější cíl než vítězství ve volbách. Otázkou samozřejmě zůstává pro koho je tento cíl prioritní.

Druhým bodem, kterému se chci věnovat, je otázka, kam jsou směřovány výsledky voleb těmi, kteří ovlivňování výsledků voleb mají (minimálně částečně) ve svých rukách. Neskrývám, že se hodlám pohybovat na bázi domněnek, ale myslím, že pro ně mám určité argumenty.

Které strany a jak jsou do parlamentu protlačovány médii, nemusím nijak zevrubně popisovat, protože to běžný čtenář vidí a chápe sám.

Otázkou zůstává, proč a jaký je ten kýžený výsledek. Osobně si nemyslím, že by vítězství sociálních demokratů v čele s Paroubkem dělalo vlivným příliš velké vrásky a už vůbec je netrápí potencionální velké zadlužování ČR (nebo nedej bože návrat socialismu). Podle mého názoru – ale mohu se mýlit – je cílem (kromě nepochybného protlačení TOP 09 do parlamentu) takový výsledek voleb, který bude opět velmi těsný či patový. Důvodem je to, že vládu, která má problematickou a nestabilní většinu v parlamentu, je možno snadno držet pod krkem, protože k jejímu svržení může stačit jeden, dva hlasy a přesvědčit jednoho nebo dva poslance (ať už metodou cukru či biče) není při dnešním personálním obsazení parlamentu žádný problém. Dokonce i vytvoření či pokračování úřednické vlády nemusí být pro někoho špatná varianta.

Takže problém není Paroubkova vláda, ale Paroubkova vláda se silným mandátem. Paroubka uvádím z toho důvodu, že v současné situaci asi nemá žádná jiná strana šanci na výraznější vítězství ve volbách. Člověk s tak přebujelým egem by se v případě silného mandátu mohl stát hůře ovladatelný.

Smutnou skutečností (alespoň pro mě) zůstává, že i pravdivý (pokud by byl) rozbor situace není stále ještě návodem na řešení. Bohužel se obávám, že pro tyto volby rozumné a účinné řešení již není. Doufejme, že pro příští volby se již najde. Přesto považuji za důležité, aby se k lidem informace o tom, jak a kam jsou manipulováni, dostala, a to k co největšímu počtu. Aby pochopili a své nesmyslné vzájemné rozpory ukončili a uvědomili si, že jsou na jedné lodi.

Pokud se mně zdá, že je v těchto volbách přece jen něco smysluplného, tak bych se přikláněl k doporučení zaškrtávat na volebních listinách kandidáty na dolních místech těchto listin a osobně bych ještě doporučil zaškrtávat hlavně ženy. Možná je to iluze, ale nemohu se ubránit dojmu, že mezi ženami se typy lidí jako je Paroubek, Topolánek, Langer, Kalousek apod. nevyskytují, nebo vyskytují v mnohem menší míře. Ostatně, kdyby mezi nimi takové typy byly, byly by na jejich postech. Kromě toho zakroužkování od spodu by je přece jen mělo vyloučit.