Smlouva o nešíření jaderných zbraní: Poslední křeč umírající civilizace

Spojené státy vytvořily svojí první atomovou bombu v r. 1945. První pokus o nešíření se omezil na pokus udržet znalosti, jak bombu vyrobit, v tajnosti. Selhalo to, a do deseti let vyrobily bombu SSSR (1949), Británie (1952), Francie (1960) a Čína (1964). Od té doby se staly jadernými mocnostmi Indie (1974), Izrael (1979), Pákistán (1998) a Severní Korea (2006), a Jižní Afrika tuto schopnost má též, kdy v 80. letech vyrobila šest jaderných zbraní, ale později je rozmontovala. Nyní jsou tyto znalosti široce známy.

Z druhé světové války měly prospěch pouze dvě země: Rusko a Amerika. Ostatní země, které tvořily to, co je nazýváno západní civilizací, se staly vazalskými státy Ameriky; již nemohly jednat samostatně. Jejich národní politika se stala předmětem schvalování Amerikou, a když Amerika zavolá, tyto země, možná i zdráhavě, se stanou členy koalice, kterou se Amerika rozhodla vytvořit. Na konci druhé světové války se Amerika stala dominantní západní velmocí. Ale být dominantní západní mocností neznamenalo, že se stala dominantní mocností, a nezápadní svět to brzy zjistil, ačkoliv Američané si toho nejsou vědomi.

OSN byla údajně založena kvůli tomu, aby:

• ochránila budoucí generace před hrůzami války, které dvakrát během našeho života přinesly lidstvu neskutečné hoře, a
• aby znovu utvrdila víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnoty jedince, v rovná práva mužů a žen a zemí velkých a malých, a
• aby vytvořila podmínky, za kterých bude udržena spravedlnost a respekt k závazkům plynoucím ze smluv a dalších zdrojů mezinárodního práva, a
• aby prosazovala sociální pokrok a lepší životní úroveň ve větší svobodě

A ZA TÍMTO CÍLEM

• aby se uplatňovala tolerance a společný život v míru jako dobří sousedé, a
• sjednotila se naše síla udržet mezinárodní mír a bezpečnost, a
• zajistilo se, přijetím principů a zavedení metod, že ozbrojená síla nebude použita, bude se chránit veřejný zájem, a
• použila se mezinárodní struktura pro prosazování ekonomického a sociálního pokroku všech lidí…

Je zjevné, že to selhalo. Ale ačkoliv tato slova pochází z Charty, byla a jsou pouhou propagandou. Tato organizace byla vytvořena vítěznými mocnostmi druhé světové války v rámci pokusu kontrolovat svět. Rada bezpečnosti byla zřízena tak, aby to těmto zemím poskytlo naprostou kontrolu nad touto organizací. Každý ze stálých členů Rady může vetovat jakoukoliv rezoluci, se kterou nesouhlasí.

Pěti stálými členy jsou Čína, Francie, Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy – vše jaderné mocnosti. Původně to byla nacionalistická Čína, Francie, SSSR, Británie a USA – země, které tvořily sjednocenou koalici, která porazila Osu ve druhé světové válce. Ale většina z těchto zemí již nebyla skutečnými velmocemi. Francie a Británie se staly vazalskými státy USA. Nacionalistická Čína byla zredukována na ostrov; skutečná Čína byla komunistická a zabírala pevninu. SSSR byla komunistická světová velmoc, která byla nyní nahrazena Ruskou federací. Spolupráce, kterou Spojené státy očekávaly od dalších členů Rady bezpečnosti, se rozpadla.

Když Severní Korea provedla invazi do Jižní, při pokusu sjednotit zemi, která byla rozdělena z politických důvodů na konci druhé světové války, Rada bezpečnosti OSN, na žádost USA a bez přítomného sovětského delegáta, schválila rezoluci volající po pomoci všech členských zemí OSN při zadržení severních Korejců. Koalice OSN se skládala ze šestnácti, převážně západních, zemí: Austrálie, Belgie, Kanady, Kolumbie, Etiopie, Francie, Řecka, Lucemburska, Holandska, Nového Zélandu, Filipín, Jižní Afriky, Thajska, Turecka, Británie a USA. Ačkoliv nebyla nikdy zcela poražena, dokázala tato koalice pouze uchovat status quo, který invazi předcházel. Ale tato válka předvedla, že západní mocnosti, které zvítězily v druhé světové válce, nejsou neporazitelné, a francouzský a americký debakl ve Vietnamu tuto porazitelnost potvrdil.

Válka v Perském zálivu (Pouštní bouře) byla opět iniciována oprávněním OSN vyhnat za pomoci koaličních sil z 34 zemí irácké jednotky z Kuvajtu, poté, co do něj provedly invazi. (Dvacet šest zemí přispělo personálem, v mnohých případech v nebojových úlohách: USA, Afghánistán, Bahrajn, Bangladéš, Británie, Kanada, Československo, Egypt, Francie, Německo, Honduras, Itálie, Kuvajt, Nový Zéland, Niger, Omán, Rumunsko, Saudská Arábie, Sýrie, Spojené arabské emiráty a Jižní Korea. Více než 60% tohoto personálu pocházelo z USA. Ačkoliv nad iráckými konvenčními jednotkami zcela zvítězily, z politických důvodů tato válka opět pouze znovu nastolila status quo. (V tomto konfliktu Jižní Korea, jejíž existence byla zachována podobnou válkou vedenou podobnou koalicí, přispěla pouhým jedním zdravotnickým praporem. Zajímavé! Byla to opravdu koalice „ochotných“?)

Od té doby byly americké jednotky vyhnány z Libanonu (1983) a Somálska (1993), a uvízly spolu s dalšími koaličními jednotkami v Iráku a Afghánistánu více než osm let. Zbytku světa, a možná i americkým diplomatům, se stalo zjevným, že ozbrojené jednotky západních koalic a dalších koaličních partnerů nejsou neporazitelné. Západní civilizace již nemůže prosazovat své cíle za použití konvenčních vojenských prostředků. Ale hlavní západní země jsou stále členy jaderného klubu. Poslední možností, kterou tyto země mají, aby si udržely kontrolu, je udržet jaderný klub omezeným na západní země dokud to jen půjde, pomocí NPT a za použití jaderné hrozby.

Ale americká politika samotná to učinila nemožným; Amerika se dělila o své jaderné zbraně se spojenci v NATO; Belgie, Německo, Itálie, Holandsko a Turecko uskladňují atomové bomby a mohou je použít. Nyní, ačkoliv některé tyto země požádaly USA, aby tyto zbraně odstranily, USA to odmítají. A ačkoliv USA doufají, že donutí Severní Koreu vzdát se svých zbraní a zabrání Iránu, aby je získal, neříkají Američani nic o jaderném potenciálu Izraele, Indie a Pákistánu. Výsledkem je samozřejmě u NPT argument, který je lživý; není nijak přesvědčivý a americký a západní vliv na svět slábne.

Severní Korejci a Íránci nejsou americkými námitkami nijak dojati. Izrael americké iniciativy běžně odmítá. Rusové a Číňané jsou, v nejlepším případě, vlažní ohledně sankcí u Iránu, a Číňané se otevření smějí americkým diplomatům, kteří promlouvají v Číně. Dokonce i lidé mnoha západních zemí se vysmívají americkým politickým iniciativám. Vše, co USA chtějí, si vyžaduje spolupráci členů jejich koalic, a dokonce i když se jim jí dostane, tyto iniciativy často selhávají.

Může rozšíření a vynucování NPT uspět? Pochybuji! Znalosti jak vytvořit atomové zbraně jsou široce rozšířeny; již je nelze zadržovat. Takže nyní je politikou udržet si kontrolu nad štěpným materiálem, potřebným pro výrobu bomby. Ale to má malou šanci na úspěch. Západní politika je příliš rozporuplná. Jak Emerson tak trefně řekl: „Mluvíte tak hlasitě, že neslyším, co říkáte.“

Spojené státy s veškerou svojí vojenskou silou předvedly, že nedokážou ani zabránit pašování kontrabandu do své vlastní země. Země, ze které tento kontraband pochází, to zastavit nemůže, ani s americkou pomocí. Jak mohou USA očekávat, že to zastaví další země? V mnoha částech světa, obzvláště v nezápadních částech, se pašovalo po staletí. Dokonce i západní firmy jsou často zapojené do porušování americké kontroly exportu a sankcí. Tato iniciativa je projevem pošetilců, poslední křeč umírající civilizace. Jedinou nadějí, jak se vyhnout jaderné válce, je naprosté zrušení jaderných zbraní. Ale jakmile to země, které tvoří západní svět, učiní, jejich kontrola nad světem zmizí.

Žádná civilizace v historii, která zkolabovala po období velikosti, svoji nadvládu nikdy zpět nezískala. Egypt trval po tři tisíciletí; dnes je něčím jen o málo více, než polem pro studium archeologů. Perská říše, která trvala více než tři sta let, se stala největším a nejsilnějším impériem své doby; dnes vše, co zůstalo, je Irán. Řecko se ze svého kolapsu po zlatém věku nikdy nevzpamatovalo, a velikost Říma byla zredukována na Itálii. Když se Mussollini pokusil velikost Říma oživit, selhal strašným způsobem. Impéria Španělska, Dánska a Francie a Anglie zmizela a tyto země jsou nyní pouhými vazalskými státy, ačkoliv Francie a Anglie stále předstírají, že jsou světové velmoci. Trvající velikost nelze získat uplatněním síly. A stejně jako všechny velké civilizace minulosti je i západní civilizace odsouzena k zániku, dokud bude pokračovat v používání této metody nadvlády. NPT ji nezachrání.

John Kozy je profesor filosofie a logiky v důchodu, který bloguje v oblasti sociální, politické a ekonomické. Poté, co sloužil v americké armádě během korejské války, strávil 20 let jako univerzitní profesor, a dalších 20 let působil jako spisovatel. Vydal učebnici formální logiky, přispíval do akademických časopisů a malého počtu komerčních časopisů, a napsal řadu úvodníků pro noviny. Jeho internetové texty lze najít na http://www.jkozy.com/ a z této stránky mu lze také zaslat e-mail.

Článek Western Civilization is Doomed vyšel 27. dubna na serveru globalresearch.ca. Překlad L. Janda.