Je čas osvobodit Čečence

Vloni premiér Vladimir Putin hrdě prohlásil, že odboj vůči ruské vládě v severním Kavkazu byl eliminován. Oblast byla zpacifikována.

V rozporu s Putinovým tvrzením zasáhli minulý týden moskevské metro čečenští sebevražední atentátníci, zabili 39 lidí a zranili více než 70. Čečenští sebevražední atentátníci v Dagestánu zabili dvanáct lidí, většinou policistů. Došlo k dalším útokům v sousedním Dagestánu. Severní Kavkaz byl opět ve varu.

Tyto útoky vážně Rusy otřásly a Kreml byl hluboce vyveden z míry a rozzuřen.

Dvě „černé vdovy“ – ženy nebo dcery nezávislých čečenských bojovníků zabitých nebo unesených Rusy (Rusové je nazývají „islámští teroristé“ a „bandité“) – provedly minulý týden odplatu, ke které dochází v posledních letech tak často.

Poslední čečenský vůdce, Doku Umarov – všichni jeho předchůdci byli zlikvidováni Ruskem – ze svého úkrytu v kavkazských horách tvrdil, že útoky v metru byly odplatou za nedávné zabití čečenských civilistů ruskými bezpečnostními jednotkami.

Varoval Moskvu: „Budete cítit to, co cítíme my.“

V posledních letech čečenské „černé vdovy“ sundaly dvě civilní letadla. Další Čečenci unesli celé moskevské divadlo a vykolejili expres „Aleksander Něvsky“, který jezdí z Moskvy do Petrohradu.

Čečenci jsou malým, ale zuřivým národem ze severokavkazských hor indoevropského původu. Spolu s dalšími muslimskými kavkazskými kmeny, jako Dagestánci a Čerkesy, bojovali s imperiální ruskou mocí posledních 300 let.

V r. 1877 imperiální Rusko zabilo 40% čečenské populace o velikosti asi 220,000 lidí. Čtyři sta tisíc Čerkesů bylo vyhnáno.

Stalin, ze sousední Gruzie, Čečence nenáviděl. Čečensko rozdělil a vytvořil republiku Ingušetie. Pak, v červenci 1937, jeho tajná policie, NKVD, zastřelila 14,000 Čečenců.

V r. 1944 Stalin nařídil, aby všichni Čečenci byli shromážděni a odesláni v dobytčácích do jeho sibiřských koncentračních táborů, nebo byli vyhozeni na mrazivých pláních, aby tam zahynuli. Další muslimové následovali: Ingušové, Tataři, Karačajové, Balkaři.

Ani kulky, ani plynové komory nebyly ve Stalinových táborech smrti potřeba. Třetina vězňů zemřela každoročně na podchlazení, vyhladovění nebo nemoci v koncentračních táborech. Celkem Stalin, „ničitel národů“, zavraždil 2,5 milionu sovětských muslimů, mezi nimi polovinu Čečenců.

V mé nové knize „Americký Raj“ jsem část o Čečencích nazval „Genocida na Kavkaze“.

Ti, co přežili Gulag, se vrátili zpět do Čečenska. Když Sovětský svaz v r. 1991 zkolaboval, Čečenci požadovali nezávislost, jako sovětské republiky.

Skutečně, vláda Borise Jelcina vtrhla do Čečenska, zabila asi 100,000 čečenských civilistů pomocí masivního kobercového bombardování a odstřelování. Čečenský vůdce Džokar Dudajev byl zavražděn, údajně díky telefonickému sledovacímu zařízení, které Moskvě dodala americká Národní bezpečnostní agentura. Prezident Bill Clinton vlastně velebil Borise Jelcina jako „ruského Abrahama Lincolna“.

Je neuvěřitelné, že čečenští bojovníci dokázali porazit ruskou armádu a vybojovat si de facto nezávislost.

Ale v r. 1999 byly bombami napadeny obytné budovy v Rusku, bylo zabito asi 200 lidí a vznikla národní panika. Obviněni byli okamžitě čečenští „teroristé“. Ale existovaly znepokojivé důkazy, že tyto bombové atentáty zorganizovali vládní agenti, aby ospravedlnili invazi do Čečenska.

Moskevská média oznámila, že skupina agentů Federální bezpečnostní služby (FSB – nástupkyně služeb pro vnitřní bezpečnost KGB) byla nachytána v nedbalkách, když dávala do obytné budovy výbušniny. Tvrdili, že tyto výbušniny jsou pouze pytle s „cukrem“, součást „testu“.

Bývalý agent FSB, Aleksander Litviněnko, se přidal k dalším kritikům obviňujícím vládu z operace pod falešnou vlajkou, kdy organizovala útoky, aby ospravedlnila novou válku proti Čečensku. V r. 2006 byl Litviněnko otráven radioaktivním poloniem 210 v Londýně.

Litviněnko také obvinil Kreml z toho, že stojí za vraždou ruské novinářky Anny Politkovské. Před svou smrtí mi řekla, že byla určena vládou k zavraždění, kvůli svým ostrým odhalením porušování lidských práv v Čečensku Ruskem.

Šéf FSB Vladimir Putin byl vystřelen k moci anti-čečenskou hysterií, způsobenou záhadnými bombovými útoky. O dva roky později děsivě podobné útoky 9/11 podobným způsobem přeměnili George Bushe z neznámého člověka na hrdinu a poskytly záminku pro americkou invazi do Afghánistánu a Iráku.

Silné ruské jednotky provedly invazi a vyrazily z čečenského odboje duši. Všichni umírnění čečenští vůdci byli zavražděni, poslední v Kataru v r. 2004, kdy zbyli většinou jen militantní islamisté. Moskvou dosazený loutkový režim zavedl vládu teroru, používal mučení, vraždy, masové represálie, rukojmí a únosy.

Svět tyto násilnosti ignoroval, ale věnoval pečlivou pozornost dalšímu zločinu, smrti více než 300 ruských dětských rukojmí v masakru ve škole v Beslanu.

Vnější svět zcela ignoroval smrt dalších 100,000 Čečenců, poté, co je Moskva úspěšně označila za „islámské teroristy“. Od r. 1991 do r. 2010 zemřela čtvrtina Čečenců, muslimů a Rusů, kteří nemohou být přisouzeni Stalinovým masovým vraždám. Ale Čečenci bojují dále.

Moskva se obává, že se vzpoura šíří v celém měkkém podbřišku Kavkazu. Prezident Dmitrij Medveděv chvalitebně usiloval o humanizaci tamní ruské vlády. Ale po útocích v metru Putin a Medveděv volají po „zničení“ zbývajícího odboje v Čečensku, Dagestánu a Ingušetii.

Moskva by mohla tuto historickou tragédii ukončit tím, že by zaručila Čečensku nezávislost. To je samozřejmě riskantní: mohlo by to vyvolat požadavky dalších kavkazských muslimů na nezávislost, a rozzuřit 20 milionovou ruskou muslimskou menšinu – ačkoliv její většina je zdá se s životem v Ruské federaci spokojena.

Nezávislé Čečensko by také otevřelo další dveře pro rostoucí americké pronikání na Kavkaz a podpořilo kampaň obklíčení Ruska. USA a Rusko se děsivě přiblížily vzájemnému střetu kvůli Gruzii. Studená válka neskončila.

Nezávislé Čečensko by bylo nestabilní a zmítané násilím. Ale to je lepší, než divokost a zvěrstva, která tento strašlivý konflikt nadále vytváří.

Moderní Rusko potřebuje Čečence osvobodit.

Článek TIME TO SET THE CHECHEN FREE vyšel na serveru ericmargolis.com 5. dubna. Překlad L. Janda.