Béčkové sci-fi

Prostí vokonové mají relativně svobodu, respektive si myslí, že ji mají. Mohou se volně pohybovat skoro kamkoliv, kupovat, co chtějí (pokud na to mají), užívat si života (opět – pokud na to mají). Co na tom, že mnozí jsou celý život zadluženi a často žijí jen z ruky do huby. Většina to považuje za normální.

Vedoucí vokonové se mají mnohem lépe než prostí vokonové. Aby ne, když je jim dovoleno nezřízeně okrádat ty, kterým mají vládnout. Zákony sice oficiálně platí pro všechny, ale v případě vedoucích vokonů se to vždycky nějak zašolíchá, takže i když se na nějakou tu krádež přijde (a to je často), jen málokdy musí kvůli tomu vedoucí vokon opustit své teplé místečko. Vedoucí vokonové jsou totiž neodvolatelní. Pokud neudělají jednu chybu.

Nepsaný zákon říká, že Durasové nesmějí být kritizováni. Dokonce ani zmiňování v jiném než pozitivním smyslu. Běžní vokonové často ani netuší, jak temná moc jim visí nad hlavou. Většina se to ani nemusí dozvědět, protože všechny informace, ať jde o zprávy oficiálních médií, knihy, umění, výchovu ve školách, jsou úzkostlivě filtrovány. A jsou laděny tak, že Durasové – pokud jsou zmiňování – tak pouze v pozitivním smyslu nebo jako ubohé oběti netolerantních vokonů. Pro Durasy není vůbec těžké toto zajistit, vlastní totiž většinu všech prostředků na planetě X, především tedy tiskárny na peníze. Pokud něco nevlastní, tak si prostě ty peníze natisknou a příslušnou věc, firmu, názor, umělce si koupí.

Durasové drtí vokony železnou pěstí. Vypracovali a ovládají sofistikovaný finanční systém, který jim umožňuje nejen královsky z práce vokonů žít, ale ještě zajistit, že jim všichni vokonové na planetě X odvádějí podstatnou část svých příjmů, aniž to tuší. Je to otrokářský systém (ačkoliv se tak samozřejmě nejmenuje), díky kterému každý vokon hned po narození dluží Durasům peníze.

Toto by mohl být základ pro další děj. Posádka pozemšťanů by se spojila s vůdčími osobnostmi prostých vokonů. Odhalila by jim podvod, který dosud jen nejasně tušili, ale neměli odvahu se vzbouřit. Po krátkém, ale urputném boji by se vokonům za pomoci pozemšťanů podařilo svrhnout nejen své proradné vedoucí vokony, ale i klan Durasů a duha míru a pohody by se rozklenula nad planetou X. No proto, řekl by si spokojený divák na konci filmu a přepnul na jiný program s dobrým pocitem, že zlo bylo poraženo a dobro zvítězilo.

Chtěl bych upozornit na dvě události. Obě od sebe odděluje Atlantik a několik let. Staly se ve dvou různých zemích s různými platnými zákony a jinými vládami. Protagonisté (mohli bychom je nazvat oběti) těchto událostí se navzájem neznají a dokonce o sobě ani nikdy neslyšeli. Přesto mají něco společného. V obou případech jde o vysoce postavené politiky, kteří „byli odejiti“ poté, co překročili pomyslný Rubikon.

David Ahenakew (psal jsem zde o něm nedávno) byl vysoce postavený indiánský papaláš v Kanadě, nositel nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada, šéf a pozdější senátor Federace indiánských národů Saskatchewanu (Federation of Saskatchewan Indian Nations, FSIN), náčelník Assembly of First Nations (AFN). Z titulů svých funkcí se mohl beztrestně navážet do ne-indiánů a obviňovat je z rasismu a dalších -ismů, což s oblibou a často dělal. Postavení mu také zajišťovalo bezpracný život na úrovni, o jaké se normálním Kanaďanům ani nezdá.

V prosinci 2002 řekl na konferenci FSIN o novém zdravotním plánu pro Indiány, že Izrael a Amerika začnou třetí světovou válku. Po schůzi byl na tento výrok dotazován všudypřítomným uchem a reagoval výrokem „Ti zkurvení židé vlastnili před válkou skoro celé Německo. Proto přišel Hitler k moci. Jeho cílem bylo, aby židé nezabrali celé Německo a celou Evropu. Proto jich šest milionů usmažil. Jinak by drželi celý svět. A podívej se, co dělají dnes. Zabíjejí lidi v arabských státech.“ Ahenakew předpokládal, že jde o soukromý, neoficiální rozhovor. Mýlil se. Rozhovor byl tajně uchem nahrán a brzy se dostal do sdělovacích prostředků, kde způsobil poprask. Ahenakew poznal svůj omyl, zuřivě se omlouval, jako pravý Indián s krví Vinnetua si rval šat a sypal popel na hlavu. Marně. Jsou zločiny, které se nepromíjí. Ze svých pozic byl odejít, vyznamenání mu bylo odebráno. Nakonec mohl mluvit o štěstí, že nebyl zavřen. Po čtyřech letech deptání ponechali Ahenakewa žít. Jako prostého Indiána.

Mirek Topolánek byl vysoce postavený papaláš v české vládě. Předseda vládnoucí politické strany a několik roků i předseda vlády. Z titulu svých funkcí mohl rozhodovat o budoucnosti českého národa, což dělal bez ohledu na přání těch, kterým vládl. Podpořil a schválil umístění amerického radaru na českém území, ačkoliv k tomu neměl mandát svých voličů. Odevzdal suverenitu českého státu klotovým rukávům do Bruselu, ačkoliv ani k tomu neměl mandát svých voličů. Našlo by se mnohem více jeho prohřešků, ale tyto považuji za klíčové. Choval se arogantně a bezcharakterně vůči těm, které měl zastupovat.

V březnu 2010 řekl v neformálním rozhovoru při fotografování pro homosexuální časopis Lui, že „Gustav Slamečka, když jde do tuhého, tak uhne. Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem.“ Topolánek předpokládal, že jde o soukromý, neoficiální rozhovor. Mýlil se. Rozhovor byl uchem nahrán a brzy se dostal do sdělovacích prostředků. Topolánek poznal svůj omyl, zuřivě se omlouval jako pravý chlap s gulama si rval šat a sypal si popel na hlavu. Marně. Jsou zločiny, které se nepromíjí. Ze svých pozic byl odejít. Nakonec mohl mluvit o štěstí, že nebyl zavřen. Po měsíci deptání ponechali Topolánka žít. Jako prostého občana.

Oba popsané případy jsou poměrně vzácné. Loutky velmi dobře vědí, co mohou a co nikdy nesmí. Bývají v tom skvěle vycvičeny. Jen občas se stane, že vypadnou ze své role. Drátky, na kterých jsou vedeny, se nějak odpojí, ochranný štít klesne a vykoukne – obyčejný člověk. Taková loutka je pak okamžitě vysunuta ze scény, pryč od světel reflektorů a potlesku davů a pohozena v krabici. Už nikdy nebude smět na scénu – pro výstrahu všem budoucím.

Béčkové sci-fi? Já nevím.