Jak Washington zničil soukromí lidí doma i za hranicemi

Profesor Hamer píše, že suverénní práva Evropanů jako příslušníků svých států byla zlikvidována, když 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Lidská práva byla převedena na politický komisariát v Bruselu. Francouzi, Němci, Belgičané, Španělé, Britové, Irové, Italové, Řekové a další teď mají „evropské občanství, či co to vlastně je.“

Výsledkem agregace národů je redukce politického spolurozhodování lidí. Autorita parlamentů a místních úřadů byla porušena. Moc je nyní koncentrovaná v nové hierarchické struktuře v rámci Evropské unie. Evropské občanství znamená nepřímou a oslabenou možnost, že by se lidé podíleli na moci. Sebevláda ustoupila autoritářským zákonům organizovaným seshora směrem dolů.

Profesor Hamer pak zkoumá komisariát Evropské unie a dochází k přesvědčení, že ani on není suverénní, že se podřizuje vůli Spojených států. Problémem není jen to, že Evropané vedou nelegitimní a protiústavní válku nařízenou USA v oblasti, kde Evropa nemá vlastní zájmy. Existence loutkového evropského státu jde mnohem dále než jen poskytování žoldáckých služeb americkému impériu.

Evropská unie vyhověla požadavkům Washingtonu po „přímém přístupu k bankovním datům ústřední evropské finanční služby Swift. Všechny finanční toky v Evropě (a mezi Evropou a zbytkem světa) budou nyní monitorovány CIA a dalšími americkými a izraelskými výzvědnými službami.“ Do monitorování budou zahrnuty například i finanční transakce v rámci Německa a mezi jednotlivými městy. „Data všech, dokonce naprosto nevinných lidí, budou archivovány po pět let, pochopitelně na náklady bank a jejich klientů.“

Jak suverenní je Evropská unie, když není schopná ochránit ani finanční soukromí svých občanů před zahraniční vládou?

Noviny Zet-Fragen už nějakou dobu píšou o tlaku Washingtonu na švýcarskou vládu, aby porušila švýcarské zákony a umožnila tak splnit americký požadavek monitorovat finanční toky uvnitř Švýcarska a mezi Švýcarskem a zbytkem světa. Pisatelé se netají šokem nad naprostým despektem, který vykazuje Washington vůči suverenitám jiných zemí a práv na soukromí jejich občanů.

My, Američané, bychom neměli být překvapeni. Naše vlastní soukromí neodolalo náporu státních zákonů a je dávno pryč. V USA se soukromí stalo krutým a drahým vtipem. Soukromí v Americe, to jsou rodiče, kteří se nesmějí dozvědět známky svého syna nebo dcery bez jejich výslovného (písemného) souhlasu. To jsou hromady „varovných dopisů“ odesílaných vysokými náklady z bank a kreditních institucích informující své zákazníky o tom, jak ta která firma nakládá s jejich osobními údaji. To je skutečnost, že člověk se nesmí dozvědět informace o svém vlastním účtu nebo kreditní kartě, telefonu, kabelové televizi či připojení k internetu, bance, elektřině, plynu, že nemůže provést žádnou změnu, dokud neposkytne cizímu hlasu v telefonu své číslo sociálního pojištění (Social Security number) a další soukromé informace v mnohém širším záběru než pouze adresu, jméno a číslo účtu. Tahle rutina je vtip, když stát má přístup ke všemu. Je součástí Orwellovského světa, kde soukromí je chráněno požadavkem vydat někomu cizímu ve sluchátku soukromé údaje o sobě samém.

Američtí ovčané tiše přijali úplnou destrukci svého soukromí. Povzbuzen úspěchem nad tímto snadným vítězstvím doma Washington nyní zničil i soukromí Evropanů.

Skutečně. „Svobodná a demokratická“ vláda šmíruje celý svět a posílá bezpilotní letadla do vzdušného prostoru suverénních států, aby vraždila lidi, které Washington schválí.

Washington uděluje lekce z porušování lidských práv jiným vládám, zatímco sám porušuje lidská práva každý den.

Washington žene zahraniční vůdce před soud a obviňuje je z válečných zločinů, zatímco sám páchá válečné zločiny každý den.

Co se stane, až dolar půjde ke dnu a Washington už nebude mít peníze, aby si podplatil souhlas se svými požadavky? Až k tomu dojde, znovu se narodí svoboda.

Článek How Washington Murdered Privacy at Home and Abroad vyšel na serveru counterpunch.org 23. března. Překlad editor.

Doplnění editora

Poslední odstavec je spíše pium desiderium - zbožné přání autora. Pokud Washington nebude mít peníze, tak si prostě natiskne nové. Papíru je dost. A díky ochranné ruce jistých bankovních domů vlastnících celý svět se nemusí bát, že by o ty jeho potištěné papírky nebyl zájem. Ne, že by byly tak kvalitní, ale pro ty zmíněné bankovní domy není žádný problém poškodit konkurenční měny do takového bodu, že dolar opět bude jednookým králem mezi slepými.