Další velké záchranné balíčky pro banky na cestě

Bernankeho rozdávání pomohlo vzpružit ceny akcií a stabilizovat sektor nemovitostí, ale základy trhu jsou stále slabé. Prostě existuje příliš mnoho inventáře a příliš málo kupujících. Nyní, když Fed začíná svoji podporu stahovat, se věci jen zhorší.

Samozřejmě, že to lidem v Bloombergu nezabránilo, aby opěvovali rodící se obrat v sektoru nemovitostí. Zde je část z pondělního sloupku :

„Americký trh nemovitostí je předurčen, aby přestál zrušení stimulačních programů vlády a Federálních rezerv a aby se koncem tohoto roku vzpamatoval, a přispěl k ročnímu ekonomickému růstu poprvé od r. 2006. Nárůst pracovních míst, úvěrů a dostupného bydlení pomůže kompenzovat ukončení nákupu nemovitostmi krytých cenných papírů Fedem koncem tohoto měsíce a vypršení federálního daňového úvěrování vlastníků domů v dubnu. Prodeje vzrostou letos asi o 6% a sektor nemovitostí přispěje 0,25 procentním bodem k růstu ve výši 3,6%, podle předpovědi Dean Maki, hlavního ekonoma pro USA v Barclays Capital v New Yorku... „Podkladový trend se mění na pozitivní,“ řekl Bruce Kasman, hlavní ekonom JP Morgan Chase & Co. v New Yorku.”

Jen pro doplnění; nedošlo k žádnému “nárůstu pracovních míst“. Je to žvást. Nezaměstnanost je na 9,7%, kdy podzaměstnanost je na 16,8%. Neexistuje žádná možnost pro zotavení v nemovitostech, dokud nedojde k nárůstu počtu zaměstnaných. Nezaměstnaní domy nekupují.

A rovněž, zatímco je pravda, že federální daňové úvěry způsobily nárůst u nákupu domů, jejich dopad byl krátkodobý a prodeje se vracejí do normálu. Obecně se věří, že programy typu „peníze za staré šunky“ pouze posouvají poptávku v čase z krátkodobého hlediska, ale nemají žádný významný dlouhodobý dopad.

Takže je pravděpodobné, že ceny nemovitostí – obzvláště dražších – budou nadále padat, dokud se nevrátí na svůj historický trend (pravděpodobně o 10 až 15% níže). To znamená více problémů pro banky, které již používají všemožné účetní fígle („oceňování k fikci“), aby zakryly ubohý stav svých bilancí. I přes nárůst cen akcií se banky topí ve ztrátách ze svých špatných půjček a toxických aktiv. A hádejte co; stále čelí dalšími bilionu v opčních ARM a Alt-As, které budou srovnávat v r. 2012. Vše je špatné.

Fed signalizoval, že aby bankám pomohl, udělal, co mohl. Nyní je na tahu ministerstvo financí. Bernanke bude držet v dohledné budoucnosti sazby Fedu na nule, ale nebude již rozšiřovat bilanci Fedu. Geithner to chápe a usilovně pracuje na tom, aby dal dohromady další nouzové vyplácení, které sníží hypotéční jistinu pro vlastníky nemovitostí pod vodou. Ale je to choulostivý problém, protože mnoho dlužníků má druhé zástavy, které by se mohly rovnat až 477 miliardám dolarů. To znamená, že pokud bude plán ministerstva na snížení hypotéčních jistin zaveden, může vymazat banky. Zde je výňatek z článku ve Financial Times, který to vše vysvětluje:

„Skupina investorů do hypotékami krytých dluhopisů, přezdívaná Koalice hypotéčních investorů (MIC), nedávno předložila kongresu plán na podporu refinancování utopených dlužníků tím, že se odepíšou jistiny jak u prvních, tak druhých hypoték. Konfederace pojistitelů, správců aktiv a hedge fondů doufá, že se jim podaří prolomit pat mezi Washingtonem DC a čtyřmi mega bankami s největší expozicí vůči odpisům u hypoték s druhými zástavami, včetně úvěrových linek na nemovitostní cenné papíry.

Iniciativa soukromého sektoru přišla zároveň v době, kdy předseda Výboru pro finanční služby sněmovny Barney Frank napsal otevřený dopis, s datem 4. března, generálním ředitelům dotyčných bank – Bank of America, Citigroup, JP Morgan Chase a Wells Fargo – a vyzýval je, aby začaly odpouštět jistiny u půjček s druhou zástavou, které drží.

Jenže banky s největší pravděpodobností neudělají nic, dokud nedostanou nové účetní pokyny od regulátorů, které by zmírnily dopad takových výrazných redukcí jistin na jejich poměr kapitalizace.“

(Editor – „Účetní instrukce“? Buď se banky natahují po větším nouzovém vyplacení, nebo usilují o volnější účetní standardy, aby zakryly své ztráty před svými akcionáři. V každém případě je jasné, že se pokouší vyboxovat nejlepší možný obchod pro sebe, bez ohledu na náklady pro daňové poplatníky).

Opět Financial Times: „Čtyři dotyčné banky dohromady vlastní nesplacené hypotéky s druhou zástavou za více než 400 mld, z celkového 1 bilionu dolarů. BofA vlastní 149 mld, Citi 54 mld, JP Morgan 101 mld a Wells Fargo 115 mld, a to podle výkazů 10Q za čtvrté čtvrtletí 2009 zasílaných Komisi pro cenné papíry.

Podle návrhů znamená plán MIC seškrtání úvěrů s jednou a dvěma zástavami, aby se snížil poměr hodnoty půjček utopených dlužníků na 96,5% stávajících tržních cen nemovitostí, podle dvou blízkých zdrojů.

Aby program fungoval, HAMP by nejdříve odpuštění jistin ve velkém upravil. U související druhé zástavy by došlo ke snížení jistiny, ale v rámci procesu by zůstala nedotčená – aby byla nakonec znovu podřízena první zástavě, uvedl blízký zdroj.

Systémový program modifikace hypoték s druhými zástavami zvaný 2MP existuje, ale ministerstvo financí váhalo se zavedením, protože banky, které je drží, si to nemohou dovolit, uvedlo šest investorů. Všechny zdroje řekly, že zavedení tohoto programu, zvaného 2MP, by vyústilo do „katastrofických“ ztrát čtyř největších bank v zemi, které dohromady drží více než 400 mld z celkového 1 bilionu nesplacených hypoték s druhou zástavou.“ (Hypotéční investoři tlačí na to, aby banky odepsaly druhé zástavy“, Allison Pyburn, Financial Times).

Momentíček! Neprovedl právě Geithner vloni „stress testy“, aby dokázal, že banky mohou ustát ztráty u druhých zástav?

Ano, provedl. A banky prošly s jásavými barvami. Takže proč banky nyní skuhrají ohledně potenciálu „katastrofických“ ztrát, bude-li plán zaveden? Buď lhaly tehdy, nebo lžou nyní; jak je to?

Samozřejmě, že lhaly. Stejně jako lže fňukající patolízal Geithner.

Podle Times banky drží hypotéky s druhými zástavami za 400 mld dolarů. Ale – jak zdůrazňuje Mike Konczal – stress testy projektovaly maximální ztráty pouze ve výši 68 miliard. Jinými slovy, Geithner testy zfalšoval, aby banky prošly. Nyní chtějí banky obojí: chtějí, aby si lidé mysleli, že jsou dostatečně solventní, aby prošly základním stress testem, ale chtějí také dostat další obrovský pytel veřejných peněz, aby pokryly své druhé zástavy. Chtějí vše a Geithner se pokouší jim to dát. Zmrd.

A nevěřte kydům ministerstva, že „nemají žádný plán na snížení hypotéčních jistin“. Podle Times:

„Ministerstvo financí nadále investorům říká, že každým okamžikem vyjde s konečným programem a že budou přizváni“ … „Oficiální linií je nadále to, že to potrvá ještě týden, dva,“ řekl zdroj z hedge fondu.“

Takže není otázkou, „jestli“ bude další nouzové vyplácení bank, ale „jak velké“ to nouzové vyplácení bude. Banky zcela jasně očekávají, že celý účet zatáhnou daňoví poplatníci, bez ohledu na to, kdo byl za ztráty zodpovědný.

Takže si to shrňme:

1 – Nouzové vyplacení bank č. 1 – TARP za 700 miliard, který bankám umožnil fungovat nadále i poté, co došlo ke zmražení repo trhu a sekundárního trhu – i přes zasmrádlé půjčky, s kterými banky kupčily.

2 – Nouzové vyplacení č. 2 – program kvantitativního uvolňování za 1,25 bilionu dolarů, který převedl toxická aktiva bank do bilance Fedu (a brzy budou hozeny do Fannie a Freddie), zatímco odměňoval pachatele největší finanční katastrofy v historii.

3 – Nouzové vyplacení č. 3 – 1 bilion dolarů na pokrytí všech hypotéčních odpadů, druhých zástav, jakož i jakýchkoliv budoucích závazků, včetně poplatků za tělocvičny, energetické nápoje, dvojitá netučná mocca, parkovné atd., do nekonečna.

A co se týká toho, že banky udělají „škrty“? Zapomeňte na to. Banky „škrty“ nedělají. Vypadá to na jejich čtvrtletních zprávách špatně a ukusuje to z jejich bonusů. Škrty dělají daňoví poplatníci, ne banksteři. A mimoto, za to je Geithner placen – aby zajistil, že velcí magnáti nebudou muset platit za své chyby či se obtěžovat a otravovat se s podrobnostmi stříhání malých ovcí.

Další velké nouzové vyplácení je na cestě. Připravte se, že budete přizváni!

Článek Financial Crisis: The Next Big Bank Bailout is on the Way vyšel na serveru globalresearch.ca 17. března. Překlad L. Janda.