Peníze na dluh a peníze bez dluhu

Článek pojmenovává základní problém našeho finančního systému. Je to problém, o němž se nemluví, a o němž ekonomové nevědí. Jde o to, že peníze vznikají jako dluh a mají být následně splaceny i s úroky. Důsledkem je prostá skutečnost, že v každém okamžiku existuje více dluhů než peněz, a to znamená, že dluhy jsou ve stávajícím finančním systému nesplatitelné. Kdyby nyní všichni začali splácet dluhy, ekonomiku to položí, protože z oběhu zmizí veškeré peníze.

Článek zmiňuje řešení profesora Giacinta Auritiho. Existují však ještě další návrhy na řešení tohoto problému a na jejich existenci bych rád upozornil.

V sousedním Německu existuje politická strana s názvem Humanwirtschaftspartei, která má řešení tohoto problému dokonce ve svém programu. Vychází při tom z myšlenek německo-argentinského podnikatele a ekonomického myslitele Sylvio Gesella, který svůj návrh řešení zformuloval již v roce 1916. Nemusím snad ani zmiňovat, že oficiální ekonomickou vědou je jeho dílo přehlíženo.

Dílo Sylvio Gesella vzniklo v době, kdy ještě fungoval zlatý standard, tehdejší systém se tedy od našeho poněkud lišil. Gesell proto poskytuje určitou odpověď i těm, kteří se domnívají, že řešením současných problémů by byl návrat k měně kryté zlatem. (S tímto názorem jsem se setkal u několika českých liberálních ekonomů a tato možnost je zmíněna i v poznámce editora pod Hasslbergerovým článkem.)

Gesell nekritizoval primárně skutečnost, že peníze vznikají skrze dluh, ale instituci úroků. Mezi obojím je však úzká souvislost. Peníze skrze dluh nezačaly vznikat teprve s odstraněním zlatého standardu, ale již před tím. Stačí k tomu jediné: systém částečných rezerv. Pokud banka nemusí mít všechny vložené vklady v hotovosti, může na účtech vytvářet virtuální peníze prostě tím, že někomu otevře nový úvěrový účet. I při zlatém standardu tak dochází k tvorbě virtuálních peněz a systém dříve či později dospěje k tomu, že dluhy převáží nad reálnými penězi.

Co navrhoval Sylvio Gesell? Jeho návrh mířil především na odstranění úroku. Navrhoval systém tzv. kazících se peněz. Praxe mohla být např. takováto: Na konci každého měsíce je potřeba prodloužit platnost bankovek pomocí kolku v hodnotě 1 % z hodnoty bankovky. Znamená to jinými slovy, že pokud dokonce měsíce neutratíte svou stokorunu, zbude vám z ní jen 99 Kč. Lidé a zejména banky tak přestávají být motivovány k zadržování peněz, navíc se za těchto okolností vyplatí půjčovat peníze bez úroku a úroky tak mohou být klidně odstraněny.

Prakticky se tento systém testoval v roce 1932 v rakouském městečku Wörgl, kde byla v té době kvůli hospodářské krizi 25-procentní nezaměstnanost. Výsledek byl ten, že nezaměstnanost během několika měsíců zmizela. Když však chtěla tento systém zavést další města v Rakousku, rakouská centrální banka tuto praxi zakázala.

Dnes existují i další způsoby řešení daného problému. Je to např. systém místních měn LETS, který řeší alternativním způsobem problém tvorby peněz. Existuje také alternativní systém bankovních služeb obcházející instituci úroků. Spočívá v tom, že si např. půjčíte 200 000 Kč, pak postupně splatíte do peněžního ústavu 300 000 Kč, ale poté zde máte 100 000 Kč pro svou potřebu.

Současný finanční systém vede k absurdním důsledkům. Díky půjčkám investorů, platíme úroky i v koncové ceně zboží. Věděli jste např., že v Německu při koupi nového bytu, končí 70 % z jeho ceny v bance jako zisk z úroků? Víte, že státní dluh USA byl naposledy splacen roku 1835, když prezident Andrew Jackson zrušil centrální banku?

Mám už své zkušenosti s tím, jak je obtížné dostat tyto myšlenky do médií. Není o ně zkrátka zájem. Článek, co jsem na toto téma napsal před rokem, byl odmítnut Britskými listy a mohl jsem ho uveřejnit pouze na soukromém blogu. Později jsem byl rád, že jeho část byla alespoň použita na Českém rozhlase 6 v pořadu Člověk a trh. Pokud by se někdo chtěl o celé problematice dozvědět více, pak lze doporučit do slovenštiny přeloženou knížku od Margrit Kennedyové Peniaze bez úrokov a inflácie. Líbivější formou je toto téma zpracováno v dokumentu Zeitgeist Addendum, který je s českými titulky k dispozici na serveru youtube.

Zbývá jediná otázka, ale velmi zásadní: Co s tím lze dělat? Existují různé alternativy řešení, o nichž by se mělo diskutovat, a které by měly být testovány v lokálním měřítku, aby se ukázaly jejich přednosti a úskalí. Městečko Wörgl je ideálním příkladem takového testování. Občané musí po politicích požadovat, aby nebránili fungování alternativních peněžních systémů. A co proto může udělat každý z nás jednotlivě? Informovat své známé a přátele a osobně se nepodílet na stávajícím systému, tj. nepůjčovat si peníze ani je nikomu na úrok nepůjčovat (i s vědomím toho, že kdyby to dělal každý, tak systém zkolabuje).

Poznámka editora

O systému kazicích se peněz, tedy peněz se záporným úrokem, píše i Bernard Lietaer ve své knize Budoucnost peněz. Tyto peníze opravdu byly zkoušeny, ale jen na malé škále. Byly celkem úspěšné. Ovšem to bylo ještě v dobách před penězi v počítači. Nejsem si jistý, jak by se to dalo ošetřit dnes, kdy většina peněz je jen číslo v kolonce na obrazovce. Navíc kdo ví, zda by takové peníze skutečně vedly k odstranění úroku. Podle toho, jak znám jistou skupinu, by spíše vedly k obrovským úrokům, aby věřitele kompenzovaly za úbytek hodnoty základu. Anebo by to věřitele demotivovalo. Proč by půjčovali zadarmo?