Co je špatně s Izraelem?

Oko za oko, zub za zub, správně? Pak ovšem lidská práva jen pro ty, kteří se chovají jako lidské bytosti. Očividně. A proto ty země, které se nechovají jako členové mezinárodního společenství, by měly, logicky, ztratit svá práva na členství, stejně jako je člen sportovního klubu vyloučen, pokud neplatí své příspěvky a porušuje pravidla.

Takže proč Izrael vždy hraje kartou oběti, když porušuje mezinárodní právo? A pokud Izrael akceptuje názor „oko za oko“, pak si nemůže ztěžovat, když typ násilí, které denně páchá, nevyhnutelně dokončí kruh a zavítá do Tel Avivu. Může? Ach! Ale když to řeknete, je to antisemitismus (idiotský výrok, protože vše, co tento výraz znamená, je „anti-semitský“, co se týká semitských jazyků, tedy hebrejštiny a arabštiny).

Hlavními přispěvateli k nenávisti mezinárodního společenství vůči Izraeli nejsou židé žijící v Moskvě, Londýně, Teheránu, Addis Abebě nebo Jeruzalému, ale činy státu Izrael. Nemažme si med kolem huby, a řekněme si to jednou pro vždy.

Izrael se pokouší skrýt za zbabělými ohradami, které si pro sebe buduje, konkrétně za tím, že ze zpochybňování existence holokoustu činí v mnoha zemích zločin. Proč ta hysterie, proč ta exponenciálně rostoucí ultra obranná pozice vůči tomu, co se zdá být jasným? Mnozí z těch, kteří navštívili koncentrační tábory z druhé světové války, nikdy nepochybovali, dokud se pochybování nestalo zločinem.

Kdo se pokouší co zakrýt? A proč? Kdo udělal zločin z mluvení o africkém holokoustu, otroctví, které se nedotklo 6 (?) milionů duší, ale pravděpodobně zhruba 70 milionů?

Způsob, jakým se Izrael chová v těchto dnech, vyvolává závažné otázky co se týká integrity těchto „lidí“, lze-li vůbec Izraelce nazvat jedním národem, a ne pestrou směsicí Etiopanů, Finů, Francouzů, Holanďanů, Američanů, Palestinců a Rusů, abychom jich vyjmenovali aspoň pár.

Zatímco činy jedinců musí být odděleny od činů státu, je jasné, že Tel Aviv má problém, vážný problém, který vyvolává pochyby ohledně pokračování jakékoliv dobré vůle vůči právu státu Izrael na existenci, kvůli tomu, jak se dnes chová, u mnoha členů mezinárodního společenství.

Stát Izrael byl vyhlášen v r. 1948 Davidem Ben-Gurionem a dostal požehnání od převážné většiny členů mezinárodního společenství v té době. Během dalších let zažil útoky, v důsledku odporného zacházení s Palestinci (kteří byli vyhazováni ze svých domovů a území, když začali přicházet židovští osadníci), a v důsledku toho, že díky ohromné vojenské podpoře od USA se mu podařilo rozšířit své původní hranice do oblastí, o kterých se v biblických textech tvrdí, že byl „Velký Izrael“.

Nicméně nežijeme v biblických dobách a existují normy, jako vláda zákona. Proto není žádným překvapením, že generální tajemník OSN volá po okamžitém zastavení ilegálního programu na výstavbu 1600 nových bytovek ve východním Jeruzalémě. Ti, kdo znali Benjamina Netanyahu jako bezvýznamného poslíčka před půl stoletím, by neměli být překvapeni, protože Benjamin Netanyahu nikdy nebyl ničím víc, než jen loutkou šedých sil, které ho řídí.

Nejen, že jsou nové osady nelegální podle mezinárodního práva, ale porušují také podmínky Roadmap for Peace.

Mimo toto i blokáda Gazy a akce proti nevinným civilistům, včetně žen a dětí, k nárůstu nenávist vůči Izraeli přispívá, a co hůř, přispívá k vytváření zločinecké sítě podporující ilegální ekonomiku, a to podle zpráv OSN. Nebo je to to, co Izrael chce?

Každým uplynulým dnem pociťuje mezinárodní společenství k nezlomnosti a odvaze občanů Gazy více obdivu a více rozmrzelé nenávisti k režimu vyděděnců, kteří budují ilegální kolonie a oklešťují práva civilistů, včetně žen a dětí.

Co je s Izraelem špatně?

Země vytvořená na základě dobré vůle po strašlivém a barbarském zacházení zaměřeném proti židům a poté, co byl milník 6 (?) milionů konečně v mezinárodním společenství po druhé světové válce akceptován, by se Izrael a Izraelci mohli chovat mnohem lépe, co se týká řízení procesu s výhledem na prosazení politiky dvou států v tomto regionu.

Zatímco neexistují naprosto žádné pochyby, že se holokoust odehrál (nejen v Německu, ale také ve třech pobaltských zemích, Polsku, Rumunsku a prakticky v každé zemi, která se nedávno připojila k NATO… je to podmínka členství?) a zatímco právo Izraele na existenci je nezpochybnitelné, je rovněž pravda, že pokud si Izrael přeje stát se členem mezinárodního společenství (a velmi novým členem), pak má povinnost respektovat mezinárodní právo. A když mluvíme o holokoustu, máme tím na mysli cikány, Slovany a další skupiny, považované nacisty za „podlidi“, včetně několika náboženských skupin a osob, jejichž sexualita byla vyjadřována způsoby, které Führer považoval za deviantní.

Druhou stranou mince je dopřát vítězství Palestincům v srdcích a mysli mezinárodního společenství, což se stalo. Jen stěží jde o inteligentní politický tah Tel Avivu a je to neklamné znamení, že Izrael prohrál mediální válku, což se v žurnalismu rovná ztrátě vzdušné převahy v klasickém konfliktu.

Výsledkem je, že Tel Aviv a Izrael je dnes izolován, jak židé často byli, ale tentokrát ne v důsledku rasismu, ale kvůli tvrdohlavé aroganci, která zrodí reakci, jakou si zasluhuje.

Článek What is Wrong with Israel? vyšel na serveru Pravda.ru 13. března. Překlad L.Janda.