Na horizontu se vynořují nové balkánské války

Debata na otevřeném zasedání Rady bezpečnosti OSN 22. ledna o Kosovu byla bezprecedentně žhavá. Bylo to poprvé od léta 2007 (kdy se Rusku podařilo znemožnit rezoluci o uznání kosovské nezávislosti, navrhované západem na základě plánu zvláštního vyslance OSN Martti Ahtissariho), kdy strany sporu ohledně Kosova definovaly své pozice tak jasně. Vzbudilo to dojem, že hlavní světové velmoci mluví jinými jazyky. Generální tajemník OSN Ban Ki-moon, USA a západoevropské země „volaly po flexibilitě“ při připuštění Kosova do regionálních a mezinárodních mechanismů a fór, přičemž Srbsko a Rusko tento přístup považují za pokus oslabit úlohu OSN v této provincii a legitimizovat její nezávislý statut. Diskuse se točila kolem plánu Pristiny na tak zvané konečné řešení pro severní Kosovo, který Thaci neuváženě prozradil několik dní před tímto zasedáním. Řekl, že tento plán byl vypracován společně s mezinárodními představiteli, a má za cíl posílit to, co nazval suverenitou Kosova a teritoriální integritu. Thaci řekl, že rok 2010 bude rokem konsolidace Kosova. Mezi rámcové priority tohoto plánu patří likvidace srbské samosprávy ustavené v Kosovska Mitrovica a sousedních komunitách na základě voleb v květnu 2008, které byly uspořádány v souladu se zákony Srbska. Další rána bude uštědřena srbským policejním silám a celní službě, které v současné době udržují aspoň částečnou kontrolu nad provozem na administrativní hranici mezi Kosovem a zbytkem Srbska.

KFOR NATO, nasazené v Kosovu, Albáncům poskytne vojenskou pomoc. Existují informace, že toto rozhodnutí bylo provedeno během lednové návštěvy velitele Společného velení Neapol, admirála Marka Fitzgeralda, v Kosovu, kdy poté popsal srbskou samosprávu jako … hrozbu pro bezpečnost Kosova. „Všechna porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 představují hrozbu pro bezpečnost. Protože tato rezoluce neschvaluje paralelní instituce, ty jsou tak důvodem obav,“ řekl Fitzgerald.

Prioritou Pristiny je mezinárodní podpora této operace, kterou mají USA a EU zajistit. USA budou blokovat pokusy Ruska a Číny na schválení reagující rezoluce v Radě bezpečnosti OSN. Zároveň Brusel bude vyvíjet ještě větší tlak na Srbsko, aby odmítlo podporu kosovským Srbům a zapečetilo hranice s touto provincií, aby se srbští dobrovolníci nedostali do Albánie.

Je pravděpodobné, že tato operace bude provedena již v dubnu, poté, co Mezinárodní soudní dvůr vydá mlhavý verdikt o kosovské nezávislosti a o ustavení samosprávy Mitrovica, vedenou Albánci a několika Srby ochotnými s nimi spolupracovat.

Srbský pro-západní prezident B. Tadič mluvil o proti-srbském plánu připravovaném Pristinou, NATO a EU s velkou obezřetností, a v podstatě neřekl nic, než že „konečné řešení“ neslibuje pro populaci Kosova nic dobrého. Ruský zástupce stálého představitele v OSN I. Ščerbak byl mnohem přímočařejší. Řekl, že ruským stanoviskem je, že je nezbytné rozhodně zarazit jakékoliv pokusy o předkládání konceptů, které jsou pro Kosovo škodlivé, bez ohledu na jejich zdroj, protože nejen že porušují rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1244, ale také provincii destabilizují a vyvolávají napětí.

Jsou k dispozici informace, že spoluautorem tohoto plánu byl zvláštní představitel EU a šéf Civilní správy OSN Pieter Feith. Tato Správa byla založena na jaře 2008, krátce po vyhlášení kosovské nezávislosti a jejím uznání USA a hlavními zeměmi EU. Správa, kterou nereguluje žádný dokument OSN, se skládá z představitelů 14 zemí EU a NATO a Švýcarska, kteří zavádějí Ahtisaariho plán, duchovní dítě EU, který Rada bezpečnosti OSN nikdy neschválila. Stojí za zmínku, že ministr zahraničí kosovské separatistické vlády Skender Hyseny, který zastupoval Kosovo na zasedání Rady bezpečnosti OSN, neposkytl ohledně plánů pro severní část Kosova žádný komentář. Když po zasedání mluvil s médii, bez dalšího tvrdil, že mise EU a Civilní správa neprosazují pro severní Kosovo žádné konečné řešení.

Analýza současného vývoje vede k závěru, že plán na potlačení srbského odporu v Kosovu byl vypracován na mnohem vyšší úrovni, než na úrovni provincie. Vzhledem k jeho základním parametrům (blesková ofenzíva podporovaná pseudo-mírotvorci NATO a EU za mezinárodního politického krytí, a dosazení loutkové vlády) je plán na konečné řešení v severním Kosovu podobný plánu gruzínského prezidenta M. Saakašviliho, který měl na mysli, když začal s útokem na Jižní Ossetii v srpnu 2008 (operace „Čisté pole“ – p.p.). Dokonce i uvedené cíle – obnova ústavní jurisdikce, jak to formuloval Saakašvili – jsou v obou případech stejné.

Dokonce ještě dříve, v srpnu 1995, byl podobný scénář proveden na Srbech v Krajině, když Chorvatsko poslalo ozbrojené síly, aby na ně zaútočily, zatímco USA a EU tuto operaci kryly diplomaticky. Ve skutečnosti nehrála v té době diplomatická podpora žádnou praktickou roli, protože ani jugoslávské, ani ruské vedení neprojevilo žádnou vůli srbské Krajině v její tragédii pomoct. Jugoslávský vůdce S. Miloševič měl větší zájem na zbavení se svých konkurentů R. Karadžiče a R. Mladiče, rukou mezinárodního společenství, a Moskva věnovala celému Balkánu jen malou pozornost, pokud vůbec nějakou.

Výsledek současného vývoje je těžké předpovědět, protože bosenská fronta, neméně důležitá pro Srby, Rusko a ortodoxní církve, pravděpodobně získá své místo na mapě nové balkánské války, spolu s Kosovem. Odcházející chorvatský prezident Stipe Mesič řekl, že armáda jeho země na bosensko-srbskou republiku zaútočí v případě, že uspořádá referendum o sebeurčení kosovského stylu.

Situace v Bosně a Hercegovině bude brzy napjatá, protože bosenští Srbové se chystají uspořádat referendum o svém ústavním statutu. Jeho cílem je nenechat vůdce v Sarajevu, USA a EU skoncovat s Republika Srpska. Odcházející chorvatský prezident Stjepan Mesič slíbil, že v případě, že k referendu dojde, pravidelná armáda Chorvatska vstoupí na území Bosny a Hercegoviny, aby uzavřela 15 km koridor Posavina, který spojuje západní a východní části Republiky Srpska v oblasti Brčko, blízko chorvatské hranice.

„Pokud Milodar Dodik (premiér Republiky Srpska) rozhodne uspořádat referendum o odtržení, pošlu jednotky, aby rozdělily oblast obývanou bosenskými Srby,“ řekl chorvatský prezident a dodal, že v případě úspěchu suverénní stát bosenských Srbů „přestane existovat“. Toto oznámení učinil během neformální tiskové konference v Zábřehu 18. ledna.

Vojenská operace proti Banjaluce se může konat souběžně a armádními akcemi orgánů kosovských Albánců proti městu Kosovska Mitrovica a srbským komunitám v severním Kosovu. V tomto případě se USA, NATO a EU podaří dokončit naprosté oddělení srbských území. Srbská republika bude obklíčena nepřátelskými státy a tím již nebude nadále schopna provádět nezávislou zahraniční politiku. Porážka kosovských a bosenských Srbů se stane největší ruskou prohrou na Balkáně za posledních dvacet let a poškodí snahy Moskvy hrát aktivní roli v jiných strategicky důležitých regionech Euroasie.

První reakce Srbska a Ruska na takový hrubý zásah chorvatského vůdce do záležitostí sousedního státu byla překvapivě zdrženlivá. Srbský prezident Boris Tadič se pokusil na tuto poznámku pronesenou svým chorvatským protějškem reagovat na setkání Rady bezpečnosti OSN o Kosovu 22. ledna. Ale tuto problematiku nekomentoval během svého hlavního projevu (ačkoliv podobnost mezi tím o co tehdy šlo v Bosně a Hercegovině a o co v Kosovu je více než zjevná). Promluvil během diskuse, protože měl za to, že takový druh problémů by se neměl probírat během oficiálních příspěvků. Pan Tadič se také setkal s šéfem OSN Ban Ki-moon, aby mu řekl, že Mesičova „nebezpečná slova nejsou v politickém projevu vítána“, ale okamžitě poznamenal, že Srbsko nechce vztahy s Chorvatskem zhoršovat.

Takováto mírumilovná rétorika byla v Záhřebu přijata. Chorvatská premiérka Jadranka Kosor novinářům řekla, že Srbsko a Chorvatsko by měly zanechat debat a spolupracovat na vývoji sousedských vztahů. Nicméně premiérka oznámení prezidenta nepopřela.

Ruská reakce je stále příliš vágní. Když shrnoval výsledky roku 2009 na tiskové konferenci 22. ledna v Moskvě, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ohledně oznámení pana Mesiče řekl: „Trváme na tom, aby všechny zúčastněné strany respektovaly dohodu z Daytonu a vyhnuly se používání síly.“ (1)

Mezitím to, jak se situace v této oblasti v posledních měsících vyvíjí, dokazuje spíše opak: západ a vůdci v Sarajevu se rozhodně chystají podkopat dohodu z Daytonu. Dvě kola jednání mezi šéfy bosenských politických stran v říjnu 2009 na základně NATO v Butmir poblíž Sarajeva západní strategii ve vztahu k Bosně a Hercegovině odhalila. Po bosenských Srbech se požaduje, aby se vzdali svých práv přiřčených v mírové dohodě z Daytonu. Ačkoliv Rusko je formálně členem Rady pro zavádění mírové dohody z Daytonu, diskuse v Butmir se neúčastnilo. Takže by bylo fatální chybou očekávat, že USA, EU a NATO upustí od svého nového politické kurzu. Znamenalo by to také být ve vztahu k ruským zájmům v Bosně a Hercegovině a na Balkáně obecně neomluvitelně slabým.

Nebyla náhoda, že Mezinárodní krizová skupina, která se tradičně zabývá prosazováním západní politické propagandy v konfliktních oblastech, velmi podrobně komentovala budoucnost Balkánu, a to několik měsíců před současnými událostmi. Experti této skupiny věří, že Moskva a Bělehrad zůstávají hlavními rivaly západu v oblasti, protože „mezinárodní přístup k Balkánu je ovládán obavami ze srbské reakce na nezávislost Kosova“. Podle jejich názoru Rusko „se ještě silněji staví proti západní politice, protože ji považuje za nepřátelskou vůči svým zájmům“. (2)

Za těchto okolností by Moskva měla raději svoji politiku na Balkáně přehodnotit. Ruští diplomaté by již neměli považovat Daytonskou dohodu jako příliš slabou, aby ustála politické útoky. To vše zcela logicky zpochybňuje politický statut Bosny a Hercegoviny. Tento přístup Moskvě pomůže nebýt již nadále v Bosně outsiderem a začít řadu mezinárodních jednání o teritoriálních, politických a etno-kulturních problémech na Balkáně, kde jsou ohroženi lidé a jejich zájmy. Vezmeme-li v úvahu záměr západu skoncovat s ortodoxní srbskou komunitou na Balkáně, revize existujících hranic v konfliktních oblastech může být jediný způsob, jak může Rusko bránit své zájmy. Od dnešního dne existují nejméně tři samozvané státy, jejichž statut je zpochybňován: Bosna a Hercegovina, Kosovo a Makedonie. Jejich teritoriální a administrativní revize by se mohla stát nejméně bolestivým způsobem, jak se vyhnout novým válkám na Balkáně.

Je pozoruhodné, že nedávno úřední místa v Sarajevu vyzývala Rusko, aby přispělo k „prosazení mírové dohody z Daytonu“, jak řekl bosenský muslimský člen předsednictva Bosny a Hercegoviny Haris Silajdžič na setkání s ruským zvláštním pověřencem pro Kosovo Aleksanderem Bocan-Charčenko. A to je velmi znepokojivé znamení, protože Silajdžič byl dlouho znám svými extremistickými názory na Republiku Srpska. Většina lidí v západní Evropě si musí být vědoma, že bosenští Srbové zůstávají jedinou protiváhou radikálních pan-islámských tendencí v Bosně a Hercegovině. A to je to, co dává Rusku právo posílit své aktivity na Balkáně.

Dr. Pjotr E. Iskenderov je historik, hlavní výzkumník Institutu slovanských studií Ruské akademie věd a komentátor mezinárodní politiky Vremja Novosti a radiostanice Voice of Russia.

Odkazy

• (1) www.mid.ru/
• (2) Bosnia`s Incomplete Transition: Between Dayton and Europe. Sarajevo-Brussels, 2009. str.14