Mexiko porobeno impériem

Washington podporoval Felipe Calderona, neoliberála Bushova ražení, v prezidentských volbách v Mexiku v r. 2006. Podle průzkumů veřejného mínění zaostával za svým rivalem A. M. Lopez Obradorem, starostou Mexico City, který úspěšně zavedl sociálně orientované programy ve zdravotnictví, vzdělávání a bytové výstavbě. Vláda G. Bushe zjistila, že pokud bude zvolen, přejde Obrador do tábora H. Chaveze, na základě logiky stejného politického vývoje. Washington vnímal, že objevení se „bolívarské“ aliance rozprostírající se od Mexika po Patagonii je hrozivá vyhlídka, která si žádá rozhodné reakce.

Obrador byl o své vítězství připraven. Pravda o operaci provedené americkou a mexickou elitou hned tak známá nebude, ale dokonce i částečná odhalení, která pronikla bariérami vztyčenými americkými médii, nenechávají nikoho na pochybách, že nezávislost Mexika je stále více mýtem. Dohoda zbavit se Obradora ho přeměnila na zemi s externí vládou a z Calderona učinila politika zodpovídajícího se USA. Jako známý demagog čas od času USA kritizuje, ale to nic nemění na celkovém obrázku.

Politicky korektní čtenář může shledat tvrzení ohledně Calderonova „poddanství“ nepřístojná, ale bohužel jde o opakující se fenomén americko-mexických vztahů. Tento trend se objevil v 50. letech a odráží se v akademických studiích o aktivitě CIA a v pamětech zveřejněných americkými špiony. Jeden z nich, Winston Scott, se chvástal, že na jeho výplatní listině byli tři mexičtí prezidenti.

Tento rok bude Mexiko oslavovat sto let své revoluce, což by měla být vhodná příležitost pro formulaci jistých závěrů. Klíčovou otázkou u tohoto data je: s jakými výsledky tato země vstoupila do 21. století? Shodují se tyto výsledky s ideály velkého mexického Hidalga, Morelose, Madero, Zapaty, Villy, Cardenase a dalších? A konečně, jsou Mexičané spokojeni se současnou situací ve své zemi?

Calderon říká, že oslavy by měly projít bez nepokojů a měly by vyznačovat začátek velké transformace, vedoucí k na jednotě založené demokracii a rovnosti. Podle jeho názoru není v historii Mexika za posledních sto let vidět žádné známky třídního boje – nebyla vytvářena „anděly nebo démony“, ale lidmi se svými silnými i slabými stránkami a velkými myšlenkami. Calderon vyzývá, aby se lidé nezaměřovali na negativní fakta minulosti, ale aby věnovali pečlivou pozornost úspěchům minulosti. Akademické kruhy dostaly odpovídající instrukce – analyzovat historii Mexika bez mýtů, předsudků a opomenutí. Toto doporučení se rovná nabídce přepsat historii země v souladu s neoliberálním pohledem, odvrhnout fakta, která se do tohoto plánu nehodí.

Pro Mexičany bude obtížné nezaměřovat se za stávajících okolností na negativní fakta. Mexická ekonomika byla silně zasažena globální ekonomickou krizí, která se šířila z USA. Integrace Mexika do impéria prostřednictvím NAFTA je téměř totální a vývoj v USA ho ovlivnil přímo. Mexiko utrpělo důsledky globálního ekonomického propadu více, než jakákoliv jiná země latinské Ameriky, v důsledku nezodpovědného kurzu jeho elity, jehož cílem je rychlá integrace s USA. Spoléhání se na bohatého a štědrého severního souseda se ukazuje být krátkozrakou strategií, protože USA zajímá pouze to, jak se samy dostat z krize. Americké společnosti se chytají každé příležitosti – včetně těch, které otevřela NAFTA – aby zmírnily své problémy na úkor Mexika.

Calderon a jeho neoliberální tým se nachází v obtížné situaci a musí obětovat USA i to poslední, co má Mexiko k dispozici: urychluje privatizaci ropného a energetického sektoru. Pokrok Mexika býval podpírán příjmy z exportu uhlovodíků již od znárodnění cizinci vlastněných aktiv prezidentem Lazaro Cardenasem v r. 1938 a tím vytvoření silného státem vlastněného sektoru národní ekonomiky. Do seznamu úspěchů země patří i radikální agrární reforma a demokratizace veřejného vzdělání.

Na konci 90. let proběhly masivní a evidentně zorganizované mediální kampaně kritizující státem vlastněný sektor mexické ekonomiky. Myšlenka nebyla zrovna novátorská – média ho vykreslovala jako neefektivní, stagnující a silně potřebující infuzi moderního soukromého řízení a zahraničních investic. Bylo tvrzeno, že americké banky nepřejdou k aktivnější investiční politice, dokud budou muset jednat s tak „archaickými a beznadějnými“ partnery, jako jsou mexické státní společnosti. Neoliberální propaganda se tvářila, že minulé mexické úspěchy neexistují.

Stoupenci státní správy podniků v Mexiku se snaží své pozice bránit, ale stále více z nich přechází do tábora agresivních neoliberálů: pragmatismus dnešních dní je zdá se převažujícím přesvědčením. Prezident Calderon je ohledně svých závazků vůči svým mecenášům striktní – pomáhá vykořenit ekonomickou základnu mexické státní suverenity a pomáhá USA si zemi podrobit.

Mexičané jsou neustále přesvědčováni, že jejich státní ropná společnost PEMEX je nezisková a měla by být privatizována co nejrychleji, kdy budou do tohoto procesu připuštěny americké peníze. Celá myšlenka vypadá vzhledem k rostoucím cenám ropy na globálním trhu podivně. Podobné „analýzy“ jsou namířeny proti sektoru výroby elektřiny, ve kterém již vláda začala zavírat velké společnosti. Navrhovaná logika je primitivní: privatizace tento sektor znovu povzbudí, příjmy vzrostou, ceny proudu půjdou dolů, spotřebitelé budou šťastní a byrokracie se zmenší.

Mexičané ze zkušenosti vědí, jak budou noví vlastníci provozovat zprivatizované společnosti. Bezohledně budou „optimalizovat“ počet zaměstnanců a provozovat technická zařízení bez ohledu na technická omezení, aby maximalizovali příjmy. Když se zařízení začne rozpadat, soukromí vlastníci začnou žebrat o státní dotace, na základě toho, že jejich společnosti hrají důležitou roli v národní ekonomice.

Dovolí Mexičané, aby se to s jejich ropnými a energetickými aktivy stalo? Odpor vůči privatizaci roste. Ropný sektor se aktivně brání. Odbory v energetice bojují proti snižování počtu zaměstnanců. Více než 44,000 protestujících, kteří ztratili práci, postavilo na náměstí El Zokalo v Mexico City stany. Jsou odhodláni v boji pokračovat i přes hrozby represemi ze strany Calderona a korporátní sféry, která věří, že „sociální mír“ by měl být zajištěn v celé zemi, a bude-li třeba i násilím.

Je stále jasnější, že Calderon má v plánu použít policii a armádu nejen pro boj s drogovými kartely, ale také pro potlačení masových protestů, které získávají na síle ve formě stávek, pochodů, shromáždění a silničních blokád v různých částech Mexika.

Podle statistiky CEPAL je Mexiko jedinou zemí v regionu, kde za posledních několik let došlo k nárůstu extrémní chudoby. V r. 2008 žilo v chudobě 37 milionů Mexičanů (35% populace). V r. 2009 vykázaly socioekonomické indikátory negativní dynamiku, protože nezaměstnanost vzrostla a dosáhla 10%. V minulosti spousta Mexičanů hledala práci v USA, ale nyní díky protiimigračním opatřením G. Bushe a B. Obamy byla toto možnost prakticky zlikvidována, pod záminkou války proti terorismu a zuřivému boji proti drogovým kartelům v Mexiku. Ten si za poslední tři roky vyžádal 20,000 životů. Analytici CIA a Pentagonu považují za potenciální scénář to, že válka Mexiko destabilizuje do té míry, že se přelije do jižních států USA. V takovém případě bude Obamova vláda konfrontována s problémy vytvořenými nuceným přesídlením stovek tisíc, ne-li milionů, Mexičanů do USA. Precedenty podobné migrace lze v historii kontinentu najít: drogová válka v Kolumbii vedla k útěku 4 milionů lidí do Venezuely, Ekvádoru, Brazílie a dalších zemí. Mexicko-americké drogové kartely jsou dostatečně silné, aby vyvolaly vážné místní války v příhraničních oblastech. Jejich potenciál je srovnatelný s Talibanci v Afghánistánu a severních oblastech Pákistánu. Aby zabránil naplnění se tohoto scénáře, Pentagon a americká výzvědná komunita znovu cvičí své mexické kolegy pro široké ofenzívy proti drogovým guerillám a na „vyčišťovací operace“ v Sinaloa, Michoacan, Guerrero, Baja California atd. Ví se, že součástí výcvikového programu je městský boj.

Mexický reportér Pedro Echeverria (aporrea.org, 26. února 2010) říká, že USA krok za krokem připravují zavedení policejní a vojenské kontroly nad Mexikem. V počáteční fázi tohoto procesu bude militarizována hraniční zóna, a pak se začnou šířit americké základny po celém Mexiku, pod záminkou pomoci spřátelené zemi v boji proti drogovým kartelům, levicovým extremistům a různým teroristickým skupinám. Pentagon, CIA a další americké výzvědné agentury již léta studovaly území, kde by se tato aktivita mohla odehrát. Mají řadu scénářů, které jsou pravidelně upravovány a čekají na zavedení.

Echeverria považuje za možné, že Mexiko může spadnout pod plnou vojenskou okupaci, v případě, že Washington dojde k závěru, že z tohoto teritoria vychází závažná hrozba americké národní bezpečnosti.

Článek Mexico Subdued by the Empire vyšel na serveru fondsk.ru 4. března. Překlad L. Janda.