Reakce na článek Čteme si v preambuli Ústavy

Domnívám se, že pan Toman nepochopil některé souvislosti. Ústava BYLA, JE A BUDE jenom cár papíru a to VŽDY a VŠUDE. Vezměme si takovou Ameriku. Jejich ústava je ještě lepší než ta naše, řekli byste, že je neprůstřelná, a podívejte se, kam to s ní dotáhli. Amerika má dnes všechny prvky fašistického státu. Navzdory své skvělé ústavě, která se tak krásně čte. Jinými slovy ústava nezaručuje vůbec nic. Je to dudlík. Berlička. Takže plakat nad tím, že se nedodržuje, je zbytečné. Ústava je dobrovolná smlouva a platí jen tak dlouho, jak dlouho ji jsou ochotni momentální mocipáni dodržovat. Pokud ji poruší (a to jde lehce, pan Toman o tom předkládá řadu důkazů), nestane se vůbec nic. Ledaže by to bylo v něčím zájmu.

Hra má jiná pravidla. Čím déle je odmítneme pochopit, tím hůř pro nás. Už jsem to psal dříve a znovu to opakuji. Politici tady nejsou proto, aby sloužili zájmům voličů. To je jenom taková zástěrka pro naivní lidi, musí nějak hezky opisně vysvětlit, proč jsou u koryta, a nemohou to vybalit na plno. Jako žena naplno neřekne, proč se nechá mužem pozvat na kafe, a muž naplno neřekne, proč ji zve. Politici tady jsou, aby jim bylo zaplaceno. Jsou zboží. Jako ta houska na krámě. Jenom čekají, kdo si je koupí. Můžeme se rozčilovat, mávat morálkou a ohánět se ústavou. Oni se nám smějí. Zlobit se, že politik neplní zájmy voličů, je podobné, jako vstoupit do místnosti, kde je na dveřích napsáno zde se hraje mariáš a rozčilovat se, že hráči táhnou zcela nelogicky. Odmítat vidět, že ve skutečnosti hrají oko bere.

Všimněme si, že 99 procent nespokojenosti lidí se odvíjí od toho, že máme pocit, že nás politikové zklamali. Že neplní své funkce. Ale oni je plní. Akorát ne tak, jak my si myslíme, že by měli. Oni prostě slouží tomu, kdo jim zaplatí.

Proč je to tak? Politik je deprivant. A politika deprivanty přitahuje jako magnet. Nikde by si tak politik nenacpal břicho jako v politice. Také podvědomě cítí, že normální práci by se nejspíš neuživil, nebo uživil, ale je nad ní povýšený, má pocit, že je něco lepšího, že má jakési vyšší právo rozhodovat za jiné a mít se dobře bez práce. Politik je jediná profese, která nezná nezaměstnaných. Jsou ovšem vysloužilí politikové, politikové na odpočinku, na Vysočině nebo kdekoliv, ale nikdy netrpící nouzí. Už jste viděli chudého (zchudlého) politika? Tak vidíte. Z titulu své moci si politik ohne zákony a pravidla, udělí si imunitu apod.

Dá se s tím něco dělat? Myslím, že ve stávajícím systému nikoliv. Ten systém zrál (a byl pečlivě laděn) tisíce let a dnes je dokonale neprůstřelný. I kdybychom zítra provedli revoluci a politiky pověsili na sloupech veřejného osvětlení, nezměnilo by se pro nás vůbec nic. V průběhu doslova minut po likvidaci vládnoucích špiček by se do sedla moci vyšvihli noví lidé. Třeba by přejmenovali systém, už by se mu neříkalo kapitalismus nebo demokracie, ale třeba bubokracie, je úplně jedno, jaké jméno se tomu dá, podstatné je, že se vlastně vůbec nic nezměnilo.

Jde o to, co Orwell nazývá gyroskop moci. My bychom provedli revoluci, změnili stávající vedení, gyroskop by se na okamžik vychýlil a okamžitě by se vrátil zpátky, aniž bychom si my dole nějak polepšili.

Jistě, polepšujeme si neustále, ale to není díky politikům, to je díky technickému pokroku.

Podle mého názoru je sice dobré upozornit na rozpory mezi tím, co říká ústava, a tím, jak je skutečně plněná, ale je to štěkání na nesprávný strom. Nic to nezmění.

Existují v podstatě jen dvě možnosti, jak přinutit politika, aby se choval podle své přísahy a příliš se svými voliči neoral.

Ta první – nabídnout mu více, než kolik mu platí lobbistické a zájmové skupiny. Psal jsem dříve, že politik není až tak drahý. Poslední dobou, jak nad tím více přemýšlím, se mi zdá, že na koupení politiků my lidi dole nemáme a nikdy mít nebudeme. Důvod je prostý. Ti, kteří si je kupují, mají neomezené prostředky. Vlastní celý svět. Takže i kdybychom utvořili nějaký fond a najali lobbisty, dokázali bychom jen vyšroubování jejich cen, přičemž poslední slovo by měli ONI.

Ta druhá – nedovolit příliš vysokou pyramidu. I o tom jsem už tady nejednou psal, že v přírodě je život zařízen hierarchicky. Platí to jak ve společnosti zvířat tak ve společnosti lidí. Vždycky je někdo v čele, někdo uprostřed a někdo dole. Ilumináti to dávno vypozorovali, ten symbol pyramidy je symbolem řádu. Možná můžeme říci vesmírného řádu. Takže lhostejno, kolik provedeme revolucí, kolik zhůvěřilých vládců popravíme, pyramida tady bude stále. Jediné, co potřebujeme, aby nebyla příliš vysoká.

Pyramidy mají tendenci se spojovat do větších celků. Na nás je, abychom se snažili proti tomu působit. Politik bude grázlem vždy, ale pokud nebude na špičce příliš vysoké pyramidy, máme nad ním do jisté míry jakous-takous kontrolu. Komunitní vůdce vládnoucí několika desítkám tisíc lidí je snáze kontrolovatelný, než prezident Evropy nebo světa. Proto je NWO tak hrozně nebezpečný. Usiluje právě o jedinou pyramidu, na jejíž vrcholek prostě nedohlédneme a nemáme nad ní žádnou moc. Čím větší stát, tím menší svoboda jeho občanů, řekl někdo moudrý. Nejšťastnější a nejsvobodnější jsou lidé v malých státech. Ze San Marina nebo z Lucemburska je jen velmi málo emigrantů.

Takže naší snahou by mělo být podporovat malé, nezávislé komunity. Řekněme do jednoho milioinu obyvatel. Víc ne. Ty komunity by měly nejen mít vlastní ústavy a vlastní zákony, školství, armádu, ale také – velmi důležité! - vlastní peníze. Jinak je úplně jedno, jaké společenské zřízení v nich bude. Právě konkurence mezi komunitami by mohla pojistit, že žádný vůdce by si nedovolil „zajít příliš daleko“. Pokud ano, lidé by mu začali utíkat do jiných komunit, jeho měna by klesla a lidi by ho dříve nebo později vyštvali, bez ohledu na jeho případnou imunitu. Obchod mezi komunitami by umožnil růst bohatství jejich občanů, podpořil by zdravou konkurenci a nejspíše by pomohl i k zaměstnanosti. Vyrábět lokálně co jde, co nejde, vyobchodovat s jinými komunitami.

Toto vidím jako cestu ke všeobecnému blahobytu.

Nebezpečí samozřejmě existuje. Jak už jsem před chvíli řekl, pyramidy mají přirozenou tendenci se sdružovat do větších celků. Dříve nebo později (spíše dříve) by jedna komunita napadla druhou a připojila si ji k sobě. Nebo by se domluvili dva vůdcové a spojili své komunity do jedné. Upřímně řečeno, nevím, jak tomu zabránit. Tímhle to vlastně všechno začalo. Kdysi, na úsvitu věků, byly přesně ty komunity, o kterých tady píši. A brzy se začaly spojovat do větších celků. Dnes nám hrozí, že vznikne celek jediný.

No nic, byla to jen taková úvaha. Nemusíte to brát vážně.