Demogratůru si rozvrácet nedáme!

* Dělnická strana měla v plánu změnit demokratický systém v zemi, proto je pro něj ohrožením

* Dělnická strana je xenofobní, šovinistická, populická a homofobní

* Projevy představitelů strany vyvolávají rasistickou a jinou nesnášenlivost

* Strana v programu a symbolech navazuje na nacistické Německo

* Strana je propojena s extrémními nezákonnými pravicovými organizacemi jako je Národní odpor

Ministr vnitra Martin Pecina označil rozhodnutí soudu za dobrou zprávu pro Českou republiku. "Je to malý krůček v boji s extremismem, který musí pokračovat," zdůraznil na tiskové konferenci Pecina. Podle Peciny bude ministerstvo vnitra nadále sledovat aktivity členů rozpuštěné Dělnické strany, neboť je možné, že se pokusí vstoupit do jiné strany či si založit zcela novou.

Cituji z článku Soud zrušil Dělnickou stranu na aktualne.cz:

Nejvyšší správní soud uznal podle odůvodnění klíčové argumenty vlády. Tím nejdůležitějším je, že strana má v úmyslu změnit stávající demokratický systém. "Znamená tak přímé ohrožení demokracie u nás. Strana chce nahradit stávající Systém nacionálně socialistickým totalitním režimem," domnívá se soud.

Jakže? Změnit stávající demokratický systém? No to by byla hrůza, kdyby to byla pravda. Ale nemůže být. Proč? Protože žádnou demokracii nemáme. Demokracie by byla, kdyby byli politikové odpovědní svým voličům a byli jimi odvolatelní. Něco, co má DS ve svém programu (viz níže). Toho se, Pecino, bojíš, viď?

České noviny.cz:

Soudci našli v programu, idejích a symbolech DS xenofobní a šovinistické prvky, rasistický podtext a návaznost na nacionální socialismus, ideologii Adolfa Hitlera.

„Xenofobní, šovinistické a rasistické“ prvky? A kde? To jsou nálepky, které straně dala média. Těžce závislá média. Je to přesně to, o čem psal profesor Koukolík ve své Vzpouře deprivantů v kapitole o Propagandě. Měli jsme ji tady. Nálepky. Jsou používány všude tam, kde chybí argumenty. Když nedokážu vyvrátit argument, označím soupeře nějakou ošklivou nálepkou. Tím každá debata končí. Ne-li pro nic jiného, tedy proto, že „morálně je pro mě nadále neúnosné bavit se dále s takto zepsutým protivníkem.“ Nálepky jsou prima. Drží. Není nutno je zdůvodňovat. Povyšují toho, kdo je je dává na nějakou vyšší autoritu.

Jak se takové nálepky dávají, jsem ochutnal na vlastní kůži. I mě označili v televizi za popírače, ačkoliv jsem nikdy nic nepopíral. A dali mi i další, ošklivé přívlastky. Takže ty nálepky na DS beru s rezervou.

Všechna média sice přinesla zprávu o rozpuštění DS, ale nějakou velkou mediální aktivitu jsem nezaznamenal. Jako kdyby šlo v podstatě o prkotinu. Ale o prkotinu nešlo. Naopak si myslím, že šlo o nesmírně nebezpečný krok.

Vládnoucí politická strana odstavila konkurenci. Nikoliv čestně v boji, sílou svých argumentů a lepším programem. Ale nasazením soukromého advokáta těžké váhy (za peníze daňových poplatníků) a pomocí soudu, o jehož nestranností lze pochybovat. Naskýtá se otázka, zda za tím nebyl strach, že by DS mohla být úspěšnější ve svém přesvědčování voličů. V podstatě zopakovali současní korytáři Havlův trik. Ten také nechal Sládka zavřít do vězení v době hlasování a jenom tak si zajistil prezidenství na další období. Prošlo mu to. Tak proč to neudělat ve větsím měřítku, že? A ostatně Klement Gottwald měl s rozpouštěním stran, které údajně ohrožovaly tehdejší zřízení, také velmi dobré zkušenosti. Všechno už tady bylo.

V podstatě si vláda hraje na chůvu a nás bere jako nesvéprávné jedince. Sděluje nám zhruba toto: Nevadí, že jste nenašli závadné myšlenky v tom, co DS hlásá. My víme, že tam jsou. Důvěřujte nám. Proto jsme se (za vaše peníze) postarali, abyste nebyli rušeni nějakými pochybnostmi. (A mohli budovat ten skvělý řád, který jsme vám zajistili.) Pečujeme o váš klidný spánek. Kde nebudou jiné myšlenky, nebudou ani úvahy o tom, že by něco mohlo být jinak.

A nejen že vládnoucí strana zlikvidovala legální politickou opozici, ale ve zdůvodnění použila dikci, kterou si my, starší, až moc dobře pamatujeme. Stejně jako po Bushově známém výroku kdo není s námi, je proti nám, nás slova zdůvodnění soudu vracejí do doby, kterou jsem doufali, že máme za sebou. Soud svým rozhodnutím potvrdil svou závislost a vazby na vládnoucí politické kruhy. Stal se gumovým razítkem, kterým si různí Pecinové zajišťují svůj žlab.

Vzal jsem si k ruce program Dělnické strany. Nikdy předtím jsem ho nečetl. Možná nebude na škodu, když jej tady celý uveřejním včetně preambule. Nemám proto svolení Dělnické strany, ale snad mi to odpustí. Domnívám se, že jde o poměrně klíčový dokument.

ÚVODNÍ PREAMBULE

Po listopadu 1989 se v naší zemi uměle vytvořilo vědomí, že vydělávat si poctivou prací je projevem hlouposti či dokonce slabosti. Měřítkem společenského postavení a úcty se v této době staly peníze, nejlépe peníze rychle a snadno vydělané. Na úkor nás všech - zaměstnanců.

Základním problémem při používání těchto slov je zakořeněné povědomí, že dělník musí být nevyhnutelně ten, kdo se živí řemeslem, tedy zjednodušeně řečeno, prací svých rukou. Za dělníky je nutno považovat všechny zaměstnance, kteří za svojí práci pobírají mzdu jejíž výši určuje zaměstnavatel. Je tedy lhostejno, jestli někdo stojí za soustruhem, u volantu traktoru či za psacím stolem. Vždy jsou to lidé práce, kteří nejcitlivěji a nejvíce nesou každou ekonomickou či společenskou změnu. A přitom se jedná o skupinu obyvatel, která v největší míře svojí činností vytváří bohatství země. K nim můžeme směle připočítat drobné živnostníky, jimž stát neukazuje právě přívětivou tvář.

I když současné vládnoucí strany se ohání tezemi o podpoře právě těchto lidí práce a některé i zmátla svojí levicovou orientací, vše zůstává při starém a řadový občan je vždy ten, kterému se nic nepromine, vše musí zaplatit (i když na tom nenese sebemenší vinu), aniž by proti tomu měl možnost protestu. Všichni to známe ze své zkušenosti. Od roku 1998 tady vládla strana, jejímž středobodem je péče a starost o občana, ale skutečné výsledky tomu neodpovídaly. Nezaměstnanost se zvyšuje, občan kromě dvou dnů voleb nemá možnost rozhodovat o dění ve své vlastní zemi, protože o něčem tak základním, jako je referendum, se stále jen mluví. V současné době vládne pravicový kabinet, který již nastínil občanům své představy: placené zdravotnictví, pozdější odchod do důchodu, deregulace nájemného, zvyšování DPH u potravin, vody tepla, elektřiny, plynu. To vše přinese občanům v každodenním životě nemalé starosti.

Nezaměstnanost a existenční problémy jsou využívány k tomu, aby byla masa zaměstnanců držena na uzdě, věnovala se shánění základních prostředků na obživu a ze strachu o svůj příjem se proto k ničemu nevyjadřovala. Ale my se ptáme, kdo jiný než občané této země, ti, kteří dnes a denně vytváří hodnoty, by měl rozhodovat o jejím osudu ?

Česká republika nemůže jít svým vývojem kupředu, pokud bude valná většina členů této společnosti bržděna ve svém rozvoji. Jestliže někdo tvoří většinu bohatství, má plné a nezadatelné právo na svůj rozvoj a podporu. Státní systém netvoří a nereprezentuje úzká vrstva velkopodnikatelů, vrcholných politiků a samozvaných mluvčích, ale tvoříme ho my všichni, zaměstnanci, dělníci státu. Stačí jen jedno, uvědomit si svoji sílu a tím se hlásit o to, co nám patří. Jedině tak najde naplnění naše celoživotní práce a snažení.

Dělnická strana prosazuje názor, že radikálních změn může docílit pouze skutečná - radikální - opozice. Nemáme ve zvyku šířit prázdné fráze, aniž bychom skutečně usilovali o realizaci svých cílů. Naše požadavky budou jasné a srozumitelné. Je na každém z vás, jak se k nim postavíte.

programové POŽADAVKY DĚLNICKÉ STRANY

Dělnická strana je politickou, nekonfesní stranou uznávající politické pluralitní a demokratické zřízení v České republice a v tomto smyslu také přijímá odpovědnost na případné participaci moci.

Členem Dělnické strany se může stát každý občan České republiky starší 18 let, jenž souhlasí s tímto Programem. Organizační záležitosti strany řeší Stanovy Dělnické strany.

Dělnická strana je si plně vědoma, že kultura a civilizace našeho státu a národa má svoje hluboké ideové a historické kořeny v antické a křesťanské oblasti filosofického a právního myšlení; je si také vědoma, že zejména vývoj dvacátého století v našem státě svými totalitami a důrazem na materialismus pošlapal a dusil morální hodnoty a tradici našeho národa, jeho svobodu, a tím i identitu českých lidí a konečně i ekonomickou prosperitu státu.

Dělnická strana nemůže přijmout ani současný bezbřehý ekonomický, právní i politický liberalismus, založený na sociálním sobectví s absencí solidarity, redukujíc život na pouhé ekonomické využití s cílem vytvořit z člověka bezcitnou konzumní bytost. Vycházejíc ze snahy o nápravu politického a morálního života občanů v našem státě, předkládá Dělnická strana svým členům - jakož i celému národu – Program, jenž ideově stojí na třech základních pilířích. První pilíř tvoří národně politická oblast, následuje část zahrnující morální a mravně politické záležitosti, a konečně oblast ekonomická a sociální, přičemž všechny tři části spolu tvoří nedílný celek. Text Programu si nečiní nárok na konečnou platnost, může se podle okolností a se souhlasem většiny přítomných členů sjezdu strany měnit.

I.

Dělnická strana požaduje znovuobnovení svrchovanosti České republiky, vystoupení z Evropské unie. Odmítáme přenesení pravomocí do nadnárodního bruselského centra, čímž dojde ke ztrátě suverenity naší republiky. Rovněž odmítáme stále se prohlubující federalizaci Evropy, vytvoření jednotné evropské vlády a funkci evropského prezidenta – jakousi Evropu občanů. Preferujeme spolupráci mezi národy na rovnocenné, vzájemné bázi, nikoliv na podřízenosti diktátu ekonomicky silnějších států, jako je tomu v současné Evropské unii. Naše vztahy musí být bezproblémové především s našimi nejbližšími sousedy.

Vystoupení z vojenských struktur NATO. Česká armáda musí být plně profesionální, v dostatečném počtu a moderně vyzbrojená schopná obrany republiky. Požadujeme okamžité stažení českých vojáků ze všech zahraničních misí NATO, čímž se zamezí obrovskému plýtvání finančních prostředků ze stání pokladny. Vzhledem k naší pohnuté historii je třeba spoléhat se sami na sebe a nebýt odkázáni na rozhodnutí velmocí. To souvisí i s naší snahou dosáhnout státní a politickou neutralitu České republiky a usilovat o uznání tohoto stavu u všech relevantních velmocí světa.

Požadujeme zavedení určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněž i občanského průkazu. V tomto smyslu je třeba změnit Ústavu ČR.

Vypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací. Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu může dostat pouze osoba splňující morální kvality a odborné znalosti, u níž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České republiky a je zde záruka plné asimilace do většinové společnosti.

Reforma ústavních institucí. Dělnická strana požaduje zavedení jednokomorového parlamentu o počtu dvou set poslanců, zrušení imunity vyjma politické činnosti. Senát považujeme vzhledem k jeho pravomocím za zbytečný a neefektivní. Prosazujeme snížení hranice pro vstup do parlamentu pro politické strany na tři procenta, neboť tím dojde k větší demokratizaci společnosti, oživení politické scény a odbourání zakonzervovaného stavu způsobujícího stagnaci v politické sféře.

Zrušení státních dotací pro politické strany za mandáty poslanců a senátorů. Politické strany musí hospodařit pouze s členskými příspěvky či dary od svých členů a příznivců. Současný systém odměňování za získané mandáty a procenta ve volbách je vzhledem k naší ekonomické situaci příliš štědrý; občané ze svých kapes hradí i činnost těch politických stran, které vůbec nevolili.

Zavedení odvolacího práva voličů vůči poslancům, tzv. imperativní mandát. Poslanec je zodpovědný svým voličům a politické straně, která ho nominovala na volební kandidátku po celé volební období. Pokud přestane poslanec prosazovat volební program, díky němuž byl do funkce zvolen, politická strana má právo zbavit jej poslaneckého mandátu. Rovněž požadujeme zrušení doživotní funkce soudce všech stupňů soudů; pokud se prokáže jeho nekompetentnost nebo závažné pochybení v jeho rozhodnutí, a to i v minulosti – bude odvolán.

Jsme pro přímou volbu prezidenta republiky; rovněž i pro přímou volbu starostů měst a obcí. Jsme rozhodně i pro úpravu volebního systému tak, aby lépe odpovídal požadavkům doby. Požadujeme zřízení Ústavního zákona o referendu jak na celostátní, tak i na obecní úrovni. Zejména v obcích by se častěji mělo referendum využívat.

Žádáme daleko větší samostatnost měst a obcí v právní, ale i daňové oblasti. Pokud vyhlášky jejich zastupitelstev nejsou v rozporu s vojensko-bezpečnostní politikou státu nebo obecnými mravy a morálkou, mají mít platnost zákona v dané obci a žádný soud je nemůže zrušit.

Je nutné zavést Zákon o domovském právu. Každý občan má mít své trvalé bydliště, které je zároveň jeho domovem. Zákon o domovském právu by občanům v případě jejich nouze zaručoval dostačující pomoc obce, v níž trvale bydlí či se tam narodili. Tím by se velká města zbavovala i tzv. bezdomovců, kteří by byli eskortováni do svých domovských obcí, které by měly povinnost se o ně postarat.

Požadujeme zřízení zemských hranic Moravy a Slezska, neboť jejich současná absence není v souladu s Ústavou ČR, jakož i s Velkým státním znakem ČR. Morava i Slezsko bylo vždy nedílnou součástí Českého království a v jeho rámci se země jasně identifikovaly svými historickými územními hranicemi. Z tohoto důvodu je vyznačení geografických hranic historických zemí vzhledem k jejich kulturní a historické identitě nutností. Česká republika ovšem zůstává unitárním státem.

Přehodnotíme i pomoc českého státu tzv. třetímu světu, poněvadž nejsme tak bohatí, abychom mohli kdekomu pomáhat. Jsme si dobře vědomi, že problémy rozvojových zemí jsou jejich vnitřní záležitostí a že téměř veškerá zahraniční pomoc se k prostým občanům nedostane, neboť končí v kapsách a na bankovních účtech vedoucích představitelů těchto zemí či různých kmenových náčelníků, kteří pak nakupují zbraně na likvidaci své případné opozice.

II.

Přísná ochrana kulturního a národního dědictví. Jsme si vědomi, že kultura našeho státu, jakož i celé Evropy, stojí na řecko-římské kultuře a křesťanství. Škody v myšlení lidí našeho národa má na svědomí úmyslný odklon od výše zmíněné anticko-křesťanské kultury a jejích morálních hodnot. Je třeba se postupně vracet ke konzervativním morálně-duchovním hodnotám, jež jsou zárukou kvality života lidské společnosti. Duchovní, kulturní a národní bohatství je odkazem našich předků a je povinností státu se o ně řádně starat. Důsledně a přísně trestat pokusy o ilegální vývoz historických památek do ciziny. Prosazujeme formou zákona zavedení a stanovení pravidel pro používání češtiny jako státního jazyka České republiky. Požadujeme přijetí zákona o ochraně života od samého početí až do přirozené smrti. Pohlavní deviace postavit mimo zákon. Zákaz homosexuálních sňatků.

Jednoznačně odmítáme snahy postavit zákonem homosexuální vztahy na stejnou úroveň manželství. Žádáme zrušení zákona o partnerských vztazích. Aktivity pochybných pseudohumanistů jsou mimořádně nebezpečné pro občanský pořádek a přirozený stav společnosti a znamenají postupný morální ale i fyzický úpadek lidské společnosti. Pohlavní deviace musí být zcela jednoznačně postaveny mimo zákon.

Dělnická strana požaduje trest smrti pro masové vrahy a za těžké zločiny na dětech, jakož i za terorismus. Požadujeme znovuobnovení trestu smrti za zvlášť závažné a brutální zločiny, mezi které patří především násilí na dětech. Jsme toho názoru, že vrahové nemají ve slušné společnosti místo a žádné polehčující okolnosti v rámci falešné humanity nejsou přípustné. Ostatně trest smrti vždycky měl ve škále trestů, jež lidská společnost uznávala, odnepaměti svoje místo a není důvod tento fakt přehlížet. Dále je třeba snížit trestní odpovědnost u pachatelů na třináct let věku. Justice musí být schopna řešit kvalitně a především spravedlivě soudní procesy v přijatelné lhůtě. Občan musí získat pocit důvěry ve vymahatelnost svých práv.

Je třeba novelizovat Zákon o policii, jakož i zákon o vězeňství. Každý zločinec, pouliční zloděj, násilník, ale i výrostci poškozující majetek obce či vlastníka domu, různí rváči a provokatéři apod. musejí počítat s tím, že policie se s nimi při dopadení mazlit nebude a veškerá odpovědnost proto padá na ně. Jejich svoboda skončila tam, kde začíná svoboda jiného. Hovořit v tomto případě o humanitě je naprosto scestné. Vězeňství je třeba zbavit nesmyslné „humanizace“; vězňové musejí mít pocit, že jsou ve vězení, nikoliv na léčení. Svou tvrdou prací - která je tím správným výchovným prostředkem – si vězňové musejí platit svůj pobyt i ochranu, jakož i dluhy, které svou činností napáchali.

Požadujeme Zákon na ochranu mravnosti společnosti. Tímto zákonem by výroba, rozšiřování a prodej tzv. tvrdé pornografie zmizela ze scény a s ní i různé obscénnosti např. v televizi apod. (reality show aj.). Pomocí i tohoto zákona by s okamžitou platností byla zakázána pouliční prostituce.

Absolutní zákaz všech drog, které se v tomto evropském prostředí za škodlivé drogy považují. Tvrdé tresty pro jejich distributory a uživatele. Odmítáme legalizaci tzv. měkkých drog a trváme na důsledném potírání obchodu s drogami. Pro dealery drog navrhujeme tvrdé tresty vězení bez možnosti předčasného propuštění. Pobyt v léčebně pro drogově závislé si každý narkoman bude hradit ze svých prostředků, státní dotace je v tomto případě nepřípustná.

Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Rovněž zablokovat veškerý majetek – včetně osobního - těm podnikatelům, kteří na svém kontě mají zkrachovalé a rozprodané podniky či dluží státu a věnují se nekalému podnikání.

III.

Vrátit Zákoníku práce jeho pravý smysl. Naším cílem je zajistit dodržování práv zaměstnanců a vytvořit tvořivou atmosféru partnerství mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Zaměstnanci musí mít ze strany zaměstnavatelů garantována veškerá práva dle Zákoníku práce; v případě jeho nedodržování hrozí zaměstnavateli sankce. Z toho důvodu je třeba zřídit speciální pracovní soudy, které by byly pro zaměstnance bezplatné; rovněž zaměstnanci by měli pro řešení případných konfliktů bezplatnou právní poradnu.

Zastavit krizový růst nezaměstnanosti. Vycházíme z faktu, že práce není zboží v běžném slova smyslu, nýbrž je pro člověka nutností a má svůj hluboký mravní a sociální význam. Vytvářet nová pracovní místa podporou ekonomického růstu a investic zaměřených zejména na regiony postižené obrovskou mírou nezaměstnanosti. Využít systém rekvalifikací podle potřeby změn odbornosti a celoživotního vzdělávání. Zabezpečit formou dotací zaměstnávání absolventů škol a vyučených, kteří neměli možnost získat potřebnou praxi ve svém oboru.

Úřední místa budou obsazována pouze na základě osobních zásluh a kvalifikace, nikoliv politickým protěžováním. Důležitá úřední místa ve státní sféře, zejména ministerstva, musí být obsazována na základě odborných kvalit úředníků, nikoliv podle členství v politické straně. „Správná“ stranická legitimace není vstupenkou na lukrativní posty a členství ve správních a dozorčích radách. Požadujeme zavedení tzv. úřednické definitivy, o kterou by dotyčný úředník přišel pouze v případě závažného porušení předpisů či dlouhodobé nekvalitní práce.

Požadujeme, aby vlastnictví výrobních prostředků, budov apod. bylo nejen soukromé, ale i družstevní a státní. Zejména podporujeme vznik podniků se zaměstnaneckými akciemi, v kterých zaměstnanci jsou ve vztahu k zaměstnavateli jeho partneři a podílejí se na čistém zisku podniku, jakož i odpovědností za jeho chod.

Podporujeme vznikání řemeslnických cechů, cechovních spolků, jakož i cechovních komor za účelem obnovení zašlé slávy českého řemesla a jeho tradic. Tyto cechy mohou vytvářet svoje vlastní finanční fondy, jež by byly kapitalizované, a sloužily by na sociální podporu svým členům např. v případě nezaměstnanosti, nebo jako půjčky apod.

Vrátit prestiž a uplatnění učebním oborům a řemeslu jako takovému. Zajistit důkladnou optimalizaci sítě středních škol a učilišť s ohledem na regionální podmínky. Připravovat potřebné obory podle reálné dostupnosti pracovních míst v dané oblasti. Podporovat kvalitní přípravu na dělnické profese. Zde se mohou dobře uplatnit výše zmíněné cechy a cechovní komory.

Podporovat české zemědělství a český venkov. Dělnická strana nepovažuje zemědělskou, ale i jinou půdu České republiky, za zboží, a proto odmítá jakoukoliv spekulaci s ní, jakož i její prodej cizincům. Soběstačnost našeho státu ve výrobě potravin je naším hlavním cílem. Rozvoj zemědělství a kvalitní podmínky pro kultivaci krajiny a prostředí venkova musí být jedním z hlavních národních zájmů. Podporovat rovnost všech forem podnikání v zemědělství bez jakéhokoliv omezení. Pro kvalitní rozvoj venkova je nutné zajistit dobré životní podmínky jeho obyvatel. S tím souvisí především dopravní obslužnost a dostupnost všech služeb. Je také nutné s konečnou platností na venkově vyřešit majetkoprávní vztahy, resp. restituce.

Zjednodušení daňové soustavy a omezit byrokracii a svévoli finančních úředníků. Základem fungující daňové reformy by mělo být snižování nepřímých daní, tedy těch, které nejvíce zatěžují sociálně slabší skupiny obyvatel. Dále u velkých podnikatelských subjektů zavést daňovou progresi, a to tak, že právnická osoba čím větší zisky by vykazovala, tím větší by měla daňovou zátěž. Tato progrese by ovšem neplatila v případě, pokud by právnická osoba značnou část svého zisku použila jako investici např. do infrastruktury státu, zdravotnictví, školství, tělovýchovy apod., tedy do státních investic.

Je třeba se zaměřit na důsledné vybírání a placení daní. V případě jejich neplacení zavést nekompromisní postihy. Naopak pro podnikatele, kteří placení daní dodržují, zavést mimořádnou „daňovou odměnu“. Odmítáme přenášení problémů a finančních ztrát v oblasti bankovnictví na daňové poplatníky.

Omezit příliv cizího kapitálu, posílit domácí podnikatele, živnostníky, obchodníky a výrobce. Tito se musí stát hnacím motorem a páteří české ekonomiky. Čeští podnikatelé musí mít stejné podmínky pro podnikání jako zahraniční podnikatelé či nadnárodní firmy. Je naprosto nepřijatelné zvýhodňování cizího kapitálu nejrůznějšími úlevami, například formou „daňových prázdnin“. Snížit daňové zatížení středních a malých podnikatelů tak, aby ušetřené finanční prostředky se staly zdrojem k rozvoji dalšímu podnikání, což se příznivě projeví na ekonomickém růstu.

Stát se musí podílet značnou měrou na garanci slušného sociálního zázemí pro zaměstnance, dělníky a jejich rodiny. Stát nemůže mít zájem na ilegálně přivandrovalých námezdních dělnících. Ale nemůže mu být také lhostejné zbídačení celých sociálních skupin českého obyvatelstva. Všichni zaměstnanci, nejen dělníci, mají nárok na důstojné životní podmínky a perspektivu zvyšování životní úrovně. Český dělník a řemeslník musí nabýt vědomí, že v případě nouze není sám, že se o něj jeho vláda, potažmo stát důstojně postará. Jen takové vědomí utužuje pocit vlastenectví a národní pospolitosti.

V souvislosti s vymíráním obyvatelstva všemožně podporovat mladé rodiny, aby si mohly dovolit mít děti. Za tím účelem je třeba obnovit státní bytovou výstavbu pro mladé rodiny. Právo na bydlení je jedním ze základních lidských práv a z tohoto důvodu není možné ponechat tuto důležitou oblast pouze působení tržnímu hospodářství. Musí být vytvořeny podmínky finanční i legislativní pro znovuzahájení této výstavby. Finančně podpořit Státní fond na rozvoj bydlení a zvýšit finanční krytí státních programů na obnovu bytového fondu. Rovněž podporovat rozvoj bytových družstev a družstevní bytové výstavby formou nevratné půjčky od státu, nebo bezúročné půjčky.

Zajistit kvalitně fungující zdravotnický systém. Zdravotní péče musí pro občany zůstat bezplatná, s výjimkou luxusních zdravotnických služeb. Je neodkladně třeba zredukovat počet zdravotních pojišťoven a zprůhlednit jejich činnost. Peníze od daňových poplatníků musí jít přímo do zdravotnictví, nikoliv na výstavbu luxusních paláců. Odmítáme plýtvání finančních prostředků ve formě bezplatného léčení cizinců, kteří do České republiky přicestovali z oblasti Afriky, Asie a Dálného východu. Prioritu v lékařské péči mají čeští občané. Požadujeme, aby občané české národnosti, kteří vykonávají těžkou manuální práci, např. slévači, horníci apod., jednou ročně mimo svou dovolenou na čtrnáct dní ze státních prostředků odjeli na rehabilitace do lázní.

Komplexní národní reforma českého školství. Vytvoření výhodných podmínek pro studium sociálně slabších studentů. Vzdělanost národa je obrazem jeho kvalit a zároveň jeho budoucností. České školství musí vychovávat k vlastenectví a úctě k národním tradicím a kulturním hodnotám křesťanství. Základním pilířem školství musí být školy státní, hrazené z veřejného rozpočtu. Soukromé školy jsou hrazeny pouze ze zdrojů jejich zřizovatelů. Ve školách základního typu je zapotřebí postupně odbourávat systém liberální výchovy a žáky naopak vést k úctě k autoritě, sebeovládání a kamarádství.

Rozvoj sportu a tělovýchovy. Stát musí vytvářet podmínky pro rozvoj sportovních aktivit občanů a pro masový i výkonnostní sport a tělovýchovu, což je nejlepší zárukou pro zdravý rozvoj generací. Provozovatele sportovních aktivit motivovat k pořádání akcí pro širokou veřejnost daňovými úlevami. Rovněž vytvářet takové podmínky, aby si každý, kdo chce a může po své práci či ve svém volnu, mohl zacvičit v prostředí k tomu určeném, v tělocvičně apod. buďto zcela zdarma nebo za minimální poplatek.

Senioři musí mít důstojné podmínky pro svůj život. Odchod občana do důchodu nesmí znamenat snížení jeho životní úrovně a odstranění na okraj společnosti. Stát musí zajistit seniorům důstojné podmínky a nenechat je napospas osudu. Důchody musí být každoročně valorizovány tak, aby byla pokryta míra zdražení ve všech oblastech a vzhledem na reálný pokles kupní hodnoty. Výše průměrného důchodu nesmí poklesnout pod 50% reálné mzdy pracujících v ČR. Odmítáme zvyšování hranice odchodu do důchodu a požadujeme její zastavení pro muže na 61 let a pro ženy 59 let (mínus 1 rok za každé dítě).

DĚLNICKÁ STRANA - JDEME PROTI PROUDU!

Dočetli jste? Našli jste v programu úmysl „změnit stávající demokratický systém“? Nejsem zastáncem ani přívržencem DS, jako ostatně nejsem přívržencem žádné strany, ale řekl bych, že se Dělnická strana spíše pokouší vrátit slovu demokracie jeho původní hodnotu. Viz ta odvolatelnost politiků. Některé body jsou naivní až hloupé, ale s řadou z nich souhlasím.

Myslím, že jsme dnes všichni dostali pořádně tvrdou lekci z „demokracie“, jak si ji představuje vládnoucí klika. Jak správně napsal Čulík v BL:

Rozhodnutí zakázat Dělnickou stranu je znepokojující, protože oslabuje ve společnosti pojem plurality. Posiluje představu, že správný, přijatelný, a tedy povolitelný názor je jedině ten, který je totožný s jednotným názorem mediálního a politického establishmentu.

Dnešním rozhodnutím se Systém odkopal. Teď víme dvě věci:

Ta první: Systém poprvé ukázal, že mu kritika toho nepořádku nebo pokus o změnu vadí. A že je ochoten perzekvovat i politickou stranu, která to chce jinak. Počínaje pomluvami a nálepkami, přes policejní šmírování a sledování až k případnému kriminálu. Že jediná možnost jak přežít je buď apaticky mlčet, anebo stávající zřízení chválit. Obvinění z podvrácení republiky (pro mladší ročníky: známý komunistický paragraf, podle kterého byli často souzeni tehdejší disidenti) tedy máme zpátky v celé své kráse. Je dobré si to uvědomit.

Ta druhá: Parlamentní cestou změnu provést nelze. Bafuňaři a grázlové to mají pojištěné. Volby jsou k ničemu, protože všechny strany si jsou podobné jako vejce vejci. Pokud nejsou, jsou vládnoucí klikou vláčeny bahnem pomluv a zakázány.

Dobře. Změna pravidel. Bereme na vědomí.

Ať to různí Pecinové zdůvodňují jak chtějí, faktem je, že nezvolená vláda zlikvidovala soudní cestou politickou opozici. Před ní něco odobného dělal Gottwald. A Stalin. A Hitler.