Základny, rakety, války: USA konsolidují globální vojenskou síť

Baterie vylepšených protibalistických bojových raket Patriot, které jsou již na místě anebo brzy budou, v Egyptě, Gruzii, Německu, Řecku, Izraeli, Japonsku, Kuvajtu, Holandsku, Polsku, Kataru, Saudské Arábii, Jižní Koreji, Taiwanu, Turecku a ve Spojených arabských emirátech opisují oblouk táhnoucí se od Baltského moře, přes jihovýchodní Evropu na východ Středozemního moře a Kavkaz, a dále do jižní Asie. Půlkruh, který začíná u Ruska na severozápadě a končí u Číny na severovýchodě.

Během posledního desetiletí Spojené státy neustále (i když pro většinu světa nepostřehnutelně) rozšiřovaly svůj vojenský dosah téměř do všech částí světa. Počínaje podrobením si NATO téměř celé Evropy, prostřednictvím poslední fáze této expanze do východní Evropy, včetně bývalého Sovětského svazu, po zakládání regionálních velitelství, ke kterému dochází na africkém kontinentu (a ve všech tamních zemích s výjimkou jedné). Od invazí a zakládání vojenských základen na Středním východě a střední a jižní Asii po provozování základny satelitního sledování v Austrálii a řízení sedmi vojenských zařízení v jižní Americe. Ve vakuu, ke kterému ve většině světa došlo po skončení studené války a bývalého bipolárního světa, USA rychle vyslaly své ozbrojené síly do různých částí světa, které byly dříve mimo jejich dosah.

A to je důvod, proč Washington nemůže ani věrohodně předstírat, že ho ohrožuje jakákoliv země na planetě.

Pro dosažení svého cíle bezkonkurenční mezinárodní vojenské převahy použily řadu taktik a použily NATO pro vytvoření vojenských partnerství nejen v Evropě, ale i na Kavkaze, Středním východě, severní a západní Africe, Asii a Oceánii, a rovněž uzavřely řadu bilaterálních a regionálních dohod.

Vzorec, který se zde objevil, znamená, že USA přesunují velké počty jednotek z poválečných základen v Evropě a Japonsku do menších a rozptýlenějších lokalit jižně a východně od Evropy a stále blíže Rusku, Iránu a Číně.

Stále větší počet zemí na celém světě tlačených do vojenské sítě Washingtonu slouží třem hlavním účelům.

Zaprvé, aby poskytly vzdušný prostor, jednotky a zbraně, přepravní koridory a válečné základny pro války jako v případě Jugoslávie, Afghánistánu a Iráku, pro námořní operace, které jsou ve skutečnosti jen jiným názvem pro blokády, a pro regionální pro sběr informací.

Zadruhé, poskytují jednotky a vojenské vybavení pro nasazení ve válkách a v poválečných zónách, kdykoliv a kdekoliv je to potřeba.

A konečně, spojenci a satelitní země jsou začleněny do amerických plánů na vytvoření mezinárodního protiraketového štítu, který rozprostře nad zeměmi NATO a vybranými spojenci neproniknutelný deštník, zatímco ostatní země budou ohroženy útokem a bude jim odepřena možnost odstrašení a schopnost odvetného úderu.

Míra, jakou jsou tyto tři komponenty integrovány, se rychle zvyšuje. Válka v Afghánistánu je hlavním mechanismem, jak vytvořit globální americkou vojenskou provázanost, která zpětně poskytne Pentagonu příležitost získat a provozovat základny od jihovýchodní Evropy po střední Asii.

Jedním z příkladů, který tento globální trend ilustruje, je Kolumbie. Počátkem srpna vice-prezident této země oznámil, že bude nasazen první kontingent kolumbijských jednotek a bude sloužit pod velením NATO v Afghánistánu. Ozbrojené síly z jižní Ameriky byly přiřazeny k severoatlantickému bloku, aby bojovaly ve válce v Asii. Oznámení nasazení kolumbijských jednotek přišlo krátce po jiném : že Pentagon získá sedm nových základen v Kolumbii.

Až USA rozmístí v této zemi baterie raket Patriot – na hranicích s Venezuelou a Ekvádorem – bude triáda kompletní.

V této chvíli je ústředním jevištěm Afghánistán, ale na obzoru jsou další manévry a rozšíření řetězce nových vojenských základen a protiraketových štítů po celé Euroasii a na Středním východě.

28. ledna bude britská vláda pořádat v Londýně konferenci o Afghánistánu, kterou bude podle slov na britské vládní internetové stránce pro Afghánistán spolumoderovat premiér Gordon Brown, afghánský prezident Karzai a generální tajemník OSN Ban Ki-moon a spolupředsedat ji bude britský ministr zahraničí David Milliband, jeho úřad opouštějící afghánský protějšek Rangin Spanta a zvláštní představitel OSN v Afghánistánu Kai Eide.

Tato stránka oznamuje, že: „Mezinárodní společenství se schází (sic), aby v plné míře usměrnilo vojenské a civilní zdroje pro Afghánistánem určovanou politickou strategii.“ ⁽¹⁾

Konference se zúčastní také „ministři zahraničí z řad partnerů Sil bezpečnostní pomoci, ze zemí bezprostředně sousedících s Afghánistánem a z klíčových regionálních hráčů (sic)“.

Požadavky vztahů s veřejností diktují, aby byly zmíněny obavy o dobro Afghánců, zájem na „stabilním a bezpečném Afghánistánu“ a „regionální spolupráci“, ale toto setkání bude ve skutečnosti válečnou poradou, které se zúčastní ministři zahraničí řady zemí NATO a jeho partnerských zemí.

Dva dny před touto konferencí se sejde Vojenský výbor NATO v sídle aliance v belgickém Bruselu. „Spolu s šéfy obrany všech 28 členských zemí NATO bude přítomno také 35 šéfů obrany partnerských zemí a zemí poskytujících jednotky.“ ⁽²⁾

To znamená, že vojenští velitelé ze 63 zemí – téměř třetiny ze 192 zemí světa – se sejdou v sídle NATO, aby tam probrali další fázi rozšiřující se války v jižní Asii a nový koncept strategie bloku. K účastníkům tohoto dvoudenního setkání Vojenského výboru patří generál Stanley McChrystal, pověřený velením všech jednotek USA a NATO v Afghánistánu; admirál James Stavridis, hlavní americký vojenský velitel v Evropě a nejvyšší velitel spojeneckých sil NATO v Evropě; pákistánský náčelník generálního štábu Ashfaq Parvez Kayani a izraelský náčelník generálního štábu Gabi Ashkenazi.

Byla pozvána bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albright, aby zde promluvila o strategickém konceptu v zastoupení dvanáctičlenné skupiny expertů, kterou řídí, jejímž úkolem je prosazovat globální doktrínu NATO pro 21. století.

Bruselské setkání a konference v Londýně poukazují na ústřední význam, který pro západ a jeho mezinárodní vojenský donucovací mechanismus, NATO, válka v Afghánistánu má.

Během několika posledních měsíců Washington horlivě verboval jednotky z nejrůznějších zemí partnerských programů NATO pro válku v Afghánistánu, včetně Arménie, Bahrajnu, Bosny, Kolumbie, Jordánska, Moldávie, Mongolska, Černé Hory, Ukrajiny a dalších zemí, které dříve kontingenty pro působení pod velením NATO na bojišti v jižní Asii neposkytovaly. Mimo sil ze všech 28 členských zemí NATO a zemí Partnerství pro mír, Středozemního dialogu, Istambulské iniciativy spolupráce, Jadranské charty a programů Kontaktních zemí dává Pentagon a NATO dohromady pro bojové operace v Afghánistánu koalici více než padesáti zemí.

Pro válku v Afghánistánu-Pákistánu se zavázal poskytnout jednotky téměř stejný počet partnerských zemí, jako je počet zemí s plným členstvím: samotný Afghánistán, Arménie, Ázerbájdžán, Austrálie, Rakousko, Bahrajn, Kolumbie, Egypt, Finsko, Gruzie, Irsko, Jordánsko, Makedonie. Mongolsko, Černá Hora, Nový Zéland, Pákistán, Singapur, Jižní Korea, Švédsko, Ukrajina a Spojené arabské emiráty.

Afghánská válečná zóna je kolosálním výcvikovým prostorem pro jednotky z celého světa, aby tam získaly válečné zkušenosti, integrovaly se ozbrojené síly ze šesti kontinentů pod sjednoceným velením, a aby se vyzkoušely nové zbraně a zbraňové systémy v reálných bojových podmínkách.

Tlačeni k podpoře války v Afghánistánu jsou nejen kandidáti na členství v NATO, ale všechny země na světě, u kterých mají USA diplomatické a ekonomické páky.

Tisková služba amerických sil minulý měsíc zveřejnila článek o NATO řízeném regionálním velitelství Východ Mezinárodních sil bezpečnostní pomoci, který odhalil: „Mimo… francouzských jednotek jsou velením v bojovém prostoru pověřeny i polské jednotky, a Česká republika, Turecko a Nový Zéland řídí provinční rekonstrukční týmy. Mimoto s velením spolupracují vojáci a civilisté z Egypta, Jordánska a Spojených arabských emirátů, a Jižní Korea provozuje v regionu nemocnici.“

Za poznatku, že do afghánské války jsou nyní převeleny egyptské jednotky, stává se tímto faktem, že NATO jsou na jediném bojišti podřízeny jednotky ze všech šesti obývaných kontinentů. ⁽³⁾

Protože účast na první pozemní válce aliance souvisí s tím, že si Pentagon zabezpečuje základny a vojenskou přítomnost šířící se všemi směry od centra v Afghánistánu, a plány na celosvětový protiraketový deštník jsou synchronizovány s vývojem v obou oblastech, je to patrné region od regionu.

Střední a jižní Asie

Poté, co americké útoky v rámci operace Trvalá svoboda na Afghánistán a jeho porobení si v říjnu 2001 začaly, Washington a jeho spojenci získali v Afghánistánu neomezený pohyb ve vzdušném prostoru a další vojenské základny, včetně sověty vybudovaných polních letišť. Západ se také nakvartýroval do základen v Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, a za menších fanfár v Pákistánu a Turkmenistánu. Získal také tranzitní práva od Kazachstánu a NATO uskutečnilo své první vojenské cvičení v této zemi, Zhetysu 2009, v září loňského roku.

USA lobbovaly u kazašské vlády za poskytnutí jednotek pro NATO do Afghánistánu (které byly dříve poskytnuty v případě Iráku), podle podmínek Partnerství pro mír.

Černé moře

Rok poté, co bylo v r. 2004 do NATO přivedeno Rumunsko jako plnoprávný člen, USA podepsaly dohodu, aby získaly kontrolu nad čtyřmi základnami v Rumunsku, včetně letecké základny Mihail Kogalniceanu. Další rok byl podepsán podobný pakt s Bulharskem, na používání tří vojenských zařízení, z nichž dvě jsou letecké základny. Spojené velení-Východ Pentagonu (které působí z výše uvedených základen) provedlo vloni v Bulharsku a Rumunsku téměř tři měsíce trvající společné cvičení, v rámci příprav na nasazení v Afghánistánu.

24. ledna bylo při raketovém útoku na základnu NATO v jihovýchodním Afghánistánu zraněno osm rumunských a bulharských vojáků. O tři dny dříve Rumunsko oznámilo, že do této země pošle dalších 600 vojáků, čímž se jejich celkový počet dostane na 1,600. Bulharsko se také zavázalo zvýšit sílu svých jednotek a zvažuje, že všechny své síly v této zemi soustředí do Kandaháru, jedné z nejsmrtelnějších provincií ve válečné zóně.

Loňského listopadu bulharská ministryně zahraničí Rumjana Želeva navštívila Washington D.C., aby si tam „poslechla názory vlády amerického prezidenta Baracka Obamy ohledně strategie u protiraketového deštníku v Evropě“. ⁽⁴⁾

Ve stejném měsíci Bogdan Aurescu, státní tajemník pro strategické záležitosti na rumunském ministerstvu zahraničí, uvedl, že: „Nová varianta amerického protiraketového štítu by mohla pokrýt Rumunsko.“ ⁽⁵⁾ Místní noviny v té době okomentovaly plány na nový „silnější, chytřejší a rychlejší“ protiraketový štít takto: „Silný a moderní systém sběru informací umístěný v Rumunsku, Bulharsku a Turecku by mohl monitorovat tři horké oblasti najednou: Černé moře, Kavkaz a Kaspik, a relevantní zóny na Středním východě.“

Rovněž v listopadu ruský zpravodajský zdroj napsal, že: „Anonymní zdroje z ruské výzvědné komunity říkají, že Spojené státy plánují dodat zbraně, včetně protiraketového systému Patriot-3 a ručních střel Stinger v celkové hodnotě 100 milionů dolarů, Gruzii.“ ⁽⁷⁾ V říjnu USA provedly dvoutýdenní válečné hry Okamžitá reakce 2009, s cílem připravit první gruzínské jednotky o odhadovaném počtu 1,000 mužů na protipovstalecké operace v Afghánistánu, což přimělo Abcházii – která věděla, proti komu je tento vojenský výcvik také zaměřen – aby ve stejné době uspořádala své vlastní cvičení.

Americké protirakety Patriot-3 se zvýšenou účinností v Gruzii by byly nasazeny proti Rusku, stejně jako rakety nacházející se 35 mil od jeho hranice s Polskem.

Bývalý šéf Agentury raketové obrany Pentagonu generálporučík Henry Obering před dvěma lety uvedl, že Gruzie a dokonce i Ukrajina jsou potenciálními místy pro umístění amerického protiraketového štítu.

Střední východ

V říjnu a listopadu loňského roku USA a Izrael uspořádaly doposud největší společné vojenské cvičení, Operace Jalovcová kobra 10, což mimo nasazení řady jednotek a válečných lodí vytvořilo další precedent: Simultánní otestování pěti protiraketových systémů. Americký vojenský představitel, který se těchto válečných her zúčastnil, byl jedním z několika zdrojů, které potvrdily, že cvičení byla přípravami vlády Baracka Obamy na rozsáhlejší, širší protiraketový systém v rámci celého NATO. Jalovcová kobra bylo odzkoušením americké radarové stanice ve frekvenčním pásmu X, otevřené v r. 2008 v izraelské poušti Negev.

V prosinci Jerusalem Post ocitoval nejmenovaného představitele izraelských ozbrojených sil, který řekl: „Rozšíření války v Afghánistánu nám otvírá dveře.“

Stejný zdroj napsal: „Plán NATO-USA umístit raketový štít pokrývající celý kontinent v Evropě představuje také příležitost pro židovský stát prodat své vojenské platformy…“ ⁽⁸⁾

„Mezitím během posledních měsíců jezdí několik vysoce postavených představitelů NATO do Izraele na rozhovory, které jsou údajně zaměřeny, mimo jiných věcí, na to, jak by Izrael mohlo pomoct jednotkám NATO v boji v Afghánistánu.“ ⁽⁹⁾

Loňského června vedl izraelský prezident Šimon Peres 60 člennou delegaci, jejímž členem byl i velící generál ministerstva obrany Pinhas Buchris, v Azerbajdžánu a Kazachstánu, na opačném konci Kaspického moře. O rok dříve „Ministerstvo obrany Kazachstánu uvedlo… že požádalo Izrael o pomoc při modernizaci svých ozbrojených sil a při výrobě zbraní, které odpovídají standardům NATO.“ ⁽¹⁰⁾

Spojené arabské emirátu (UAE) jsou první arabskou zemí, která poskytne NATO jednotky do Afghánistánu. Má partnerskou dohodu s NATO podle podmínek Istanbulské iniciativy spolupráce pro členy Rady spolupráce Zálivu (GCC).

Počátkem tohoto měsíce místní noviny oznámily, že „UAE se staly největším zahraničním kupujícím amerického vojenského vybavení, s prodeji za 7,9 miliard dolarů, kdy vedou před Afghánistánem (5,4 mld), Saudskou Arábií (3,3 mld) a Taiwanem (3,2 mld).

„Do těchto výdajů spadají objednávky munice pro stíhačky F-16 UAE, jakož i nový protiraketový systém Patriot a flotila korvet pro námořnictvo“. ⁽¹¹⁾

O devět dní později stejné noviny informovaly o návštěvě generálporučíka Micheala Hostage, velitele Centrálního velení amerického letectva, aby zde probral „možnost vytvoření a podílení se na systému včasného varování a zlepšení arzenálu balistických raket tohoto regionu“.

Hostage podle citací řekl: „Pokouším se zorganizovat regionální integrovanou vzdušnou a protiraketovou obranu s našimi partnery z GCC.“ ⁽¹²⁾

Generál z Emirátů dodal: „GCC potřebuje národní a nadnárodní raketovou obranu proti balistickým raketám (BMD), aby se vypořádala s regionální hrozbou proliferace balistických raket dlouhého dosahu.“ ⁽¹³⁾

Protiraketový štít je namířen proti Iránu.

Loňského září šéf Pentagonu Robert Gates řekl: „Realitou je, že v Zálivu pracujeme jak na bilaterální, tak multilaterální úrovni, abychom zde vytvořili stejný druh regionální protiraketové obrany (jaký se předpokládá pro Evropu), který by chránil naše tamní zařízení, jakož i naše přátele a spojence.“ ⁽¹⁴⁾

„Na briefingu 17. září Gates řekl… Spojené státy již v Zálivu vytvořily síť protiraketové obrany, která se skládá z PAC-3 a námořních systémů Aegis.“ Přesně stejný systém, který bude brzy umístěn v Baltickém a Středozemním moři a následně v Černém moři.

Navíc „UAE objednaly obranný systém ničící rakety ve velkých výškách (Terminal High Altitude Area Defense systém), určený na ničení jaderných raket v exoatmosféře.

„Během posledních dvou let uspořádal Pentagon setkání s šéfy armád GCC, aby s nimi probral programy regionálních a národních protiraketových systémů… Ve stejné době udržovala americká armáda v činnosti PAC-3 v Kuvajtu a Kataru. Americká armáda také pomáhala Saudské Arábii modernizovat svůj park PAC-2.“ ⁽¹⁵⁾

Turecký deník Hurriyet koncem minulého roku oznámil, že: „Turecko se chystá učinit zásadní rozhodnutí v oblasti obrany v r. 2010, protože mu USA nabízejí společný program protiraketového štítu a ve vzduchu v této souvislosti visí mnohamiliardové kontrakty.“

„Pokud bude společný protiraketový štít NATO uskutečněn, může takový tah donutit Ankaru se k tomuto mechanismu připojit, navzdory možné reakci Iránu… Vláda amerického prezidenta Baracka Obamy Ankaru vyzvala, aby se k západnímu systému protiraketového deštníku připojila…“ ⁽¹⁶⁾

Vysvětlení ohledně širší strategie uvádí:

„Američtí představitelé také vybízejí Turecko, aby si v rámci plánů na nákup protiraketových systémů proti raketám dlouhého dosahu a létajících ve velkých výškách zvolilo v konkurenci s ruskými a čínskými systémy nakoupit poslední verzi Patriotů (PAC-3)… Nový plán volá po vytvoření regionálního systému v jihovýchodní Evropě, Středomoří a v části Středního východu.“

„V první fázi nového Obamova plánu nasadí USA do r. 2011 protirakety SM-3 a radarové průzkumné systémy na platformách námořních zbraňových systému Aegis. V druhé fázi a do r. 2015 bude jak v námořních, tak suchozemských konfiguracích použita výkonnější verze raket SM-3 a dokonalejší senzory. V pozdější třetí a čtvrté fázi se budou možnosti zachycování a ničení raket dále rozvíjet.“ ⁽¹⁷⁾

Jedna z hlavních ruských zpravodajských agentur informovala o amerických plánech začlenit Turecko do svých nových plánů s raketami, kdy Turecko jako jediná země NATO sousedící s Iránem poslouží jako most mezi celokontinentálním systémem v Evropě a jeho rozšířenou odnoží na Středním východě: „Podle deníku Milliyet americký prezident Barack Obama minulý týden navrhl umístit „protiraketový štít“ na turecké půdě… „Jak Rusko, tak Irán to budou vnímat jako hrozbu,“ uvedl turecký armádní zdroj.“ ⁽¹⁸⁾

Do širšího popisu rozvíjejícího se projektu antiraket patří: „Obamův tým… usiloval o „NATO-izaci“ amerického plánu tím, že do jeho rozvoje a vytvoření více zapojí další spojence. Úmyslem je vytvořit velící řetězec NATO podobný tomu, který se již dlouho používá pro spojeneckou vzdušnou obranu. To by si vyžádalo velící a řídící „páteř“ NATO, částečně financovanou spojenci, do které by mohly být „včleněny“ americké námořní systémy a další národní aktiva, jako protirakety s krátkým doletem Patriot nakoupené evropskými zeměmi, včetně Německa, Holandska a Řecka, čímž by vznikl vícevrstvý systém obranného štítu NATO.“ ⁽¹⁹⁾

Baterie vylepšených protibalistických bojových rakety Patriot, které jsou již na místě anebo brzy budou, v Egyptě, Gruzii, Německu, Řecku, Izraeli, Japonsku, Kuvajtu, Holandsku, Polsku, Kataru, Saúdské Arábii, Jižní Korei, Taiwanu, Turecku a ve Spojených arabských emirátech opisují oblouk táhnoucí se od Baltského moře, přes jihovýchodní Evropu na východ Středozemního moře a Kavkaz, a dále do jižní Asie. Půlkruh, který začíná u Ruska na severozápadě a končí u Číny na severovýchodě.

Baltské moře

Polské ministerstvo obrany 20. ledna vyjevilo, že USA umístí baterii vylepšených antiraket Patriot a 100 vojáků u Baltského moře, v místě vzdáleném 35 mil od ruského území.

Ministr zahraničí této země – bývalý investiční poradce Ruperta Murdocha a absolvent Amerického podnikatelského institutu ve Washingtonu D.C. (American Enterprise Insitute) – Radek Sikorski se nedávno zavázal navýšit počet polských vojenských jednotek v Afghánistánu ze stávajícího počtu 1,955. „V dubnu tam budeme mít 2,600 vojáků a 400 dalších mužů v pohotovosti, kteří budou nasazeni, pokud nastane potřeba posílit bezpečnost.“ ⁽²⁰⁾

Sousední pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva mají dohromady v Afghánistánu 500 mužů, a toto číslo pravděpodobně poroste. Litevská letecká základna Siauliai byla postoupena NATO v r. 2004 poté, co se tyto tři pobaltské země staly plnoprávnými členy. Aliance provádí od té doby v tomto regionu pravidelné hlídkové lety, kdy se americká bojová letadla účastní v šestiměsíčních turnusech. Několik minut letu od Ruska.

Tyto tři země budou po vytvoření nového protiraketového štítu Pentagonu-NATO pravděpodobně kotvišti pro americké válečné lodě třídy Aegis a jejich protirakety SM-3 (Standard Missile-3).

Dálný východ

Jižní Korea se zavázala vloni poslat do války NATO v Afghánistánu 350 vojáků a koncem prosince Soul oznámil, že poprvé pošle vysokého důstojníka, aby „se zúčastnil konference NATO, která bude hledat způsoby, jak posílit spolupráci s dalšími zeměmi při posílání jednotek do Afghánistánu a koordinací tamních vojenských operací,“ ⁽²¹⁾, což byl pravděpodobně odkaz na setkání Vojenského výboru 26-27. ledna.

V polovině ledna USA uskutečnily cvičení Beverly Bulldog 10-01 v Jižní Koreji na leteckých základnách Osan a Kunsan a dalších místech na celém poloostrově, kterého se „zúčastnilo více než 7,200 příslušníků letectva, kdy se nacvičoval vzdušný boj“ a „asi 125 vojáků raketových jednotek Patriot americké armády v Jižní Koreji…“ ⁽²²⁾

14. ledna nová vláda premiéra Yukio Hatoyama ukončila japonskou námořní misi doplňování paliva běžící na podporu americké války v Afghánistánu od roku 2001. Nicméně na konferenci v Londýně 28. ledna bude na Tokio činěn tlak, obzvláště ze strany Hillary Clinton, aby obnovilo aspoň část kapacit.

Při loňském výročí japonského útoku na Pearl Harbor, 7. prosince, USA a Japonsko uspořádaly společné válečné hry, Yama Sakura (Horský třešňový květ), na ostrově Hokkaidó v nejseverovýchodnější části Japonska, v té části, která je po moři nejblíže k Rusku. Severní Korea byla prý nějak útočná.

Tohoto cvičení se zúčastnilo přes 5,000 mužů a do cvičení patřil „boj s regionální hrozbou, do kterého spadala protiraketová obrana, protiletecká obrana a operace pozemních sil…“

„Japonské ozbrojené síly svoji protiraketovou obranu aktivně rozvíjely ve spolupráci se Spojenými státy. V současné době mají v používání antirakety Patriot PAC-3 na několika místech a také mají dvě válečné lodě třídy Kongo s námořním systémem Aegis a protiraketami,“ ⁽²³⁾ kdy posledně jmenované systémy jsou součástí společné, s USA, protiraketové obrany systémem SM-3 mimo Havaj.

Jestliže je válka v Afghánistánu spojována s nasazením taktických raket v rámci protiraketového štítu v Izraeli a Polsku, kdy v prvním případě je to namířeno proti Iránu a v druhém proti Rusku, případ Taiwanu je ještě zřetelnější.

Téměř okamžitě po oznámení, že USA mu poskytnout více než 200 vylepšených raket Patriot-3 a dvojnásobný počet fregat, než dodal dříve, kdy Taiwan plánuje použitím svých válečných lodí se systémem Aegis zmodernizovat svůj systém obrany proti balistickým raketám, domácí noviny China Times napsaly, že: „Po uzavření tohoto americko-taiwanského zbrojního obchodu Obamova vláda požadovala, aby Taiwan poskytl nevojenskou pomoc jednotkám v Afghánistánu… USA chtějí, aby Taiwan poskytl lékařskou a technickou pomoc americkým jednotkám v Afghánistánu, jejichž počet bude zvýšen…“. ⁽²⁴⁾ Poslání jednotek do Afghánistánu bude zcela bezdůvodným popuzením Číny (která má s touto jihoasijskou zemí krátkou hranici), ale Taiwanu bude nicméně přesto uloženo tamní válečné úsilí podpořit.

Války: Odrazové můstky pro nové základny, budoucí konflikty

78denní vzdušná válka USA a NATO proti Jugoslávii v r. 1999, operace Spojené síly, umožnila Pentagonu vybudovat obří Camp Bondsteel v Kosovu a během deseti let začlenit pět balkánských zemí do NATO. Připravila také základy pro to, aby americké válečné lodě mohly kotvit v přístavech v Albánii, Chorvatsku a Černé Hoře.

O dva roky později útok na Afghánistán vedl k nasazení jednotek USA a NATO, techniky a bojových letadel v pěti zemích střední a jižní Asie. Válka v Afghánistánu a Pákistánu také přispěla k tomu, aby Pentagon pronikl do druhé nejlidnatější země, Indie, která je tlačena do americké vojenské sféry a integrována do globálního NATO. USA a Izrael nahrazují Rusko coby hlavní dodavatel zbraní Indii a americký ministr obrany Robert Gates se nedávno vrátil z Indie, kde součástí jeho mise bylo „povznést bilaterální vojenské vztahy ze stádia koordinace na komerční platformu, která se přemění na větší kontrakty pro americké společnosti“. ⁽²⁵⁾

Se zrychlujícím se rozšiřováním afghánsko-pákistánské války na bojiště Afghánistán-Pákistán-Jemen-Somálsko jsou válečné lodě NATO v Adenském zálivu a Indickém oceánu a USA umístily bezpilotní letouny Reaper, letadla a jednotky na Seychely. (Ve stejný den, kdy se koná londýnská konference a kdy se ve stejném městě koná souběžné setkání věnované Jemenu).

Po invazi do Iráku v r. 2003 Pentagon získal v této zemi letecké a další základny, jakož i to, co je eufemisticky nazýváno místa dopředných operací a základní tábory v Jordánsku, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech.

Během méně než deseti let Pentagon a NATO získaly strategické letecké základny a základny, které lze na tento statut zmodernizovat, v Afghánistánu, Bulharsku, Iráku, Kyrgyzstánu, Litvě a Rumunsku.

Globální NATO a militarizace planety

Porada šéfů obrany Vojenského výboru NATO s vrcholovými vojenskými vůdci 63 účastnických zemí 26. ledna – zatímco tento blok vede a eskaluje největší a nejdelší světovou válku tisíce mil od Atlantiku – svědčí o bodu přechodu, kterého svět po studené válce dosáhl. Nikdy a v žádném jiném kontextu, než je setkání Vojenského výboru NATO s vojenskými šéfy tak mnoha zemí (včetně nejméně pěti světových jaderných mocností), prakticky třetina světa, se jich tolik nesešlo.

Toto stávající setkání věnované operacím NATO na třech kontinentech a obzvláště novému strategickému konceptu pro 21. Století – a pro celou planetu – tohoto jediného světového vojenského bloku by bylo před dvaceti lety, či dokonce před deseti lety, nemyslitelné. Stejně jako to, že USA a jejich spojenci provedou invazi a okupaci středo-východních a jihoasijských zemí. A stejně tak vypracovávání plánů na mezinárodní systém protiraketového štítu s pozemními, vzdušnými, námořními a vesmírnými komponenty. Nicméně k tomu všemu však již došlo nebo je to v běhu, a všechno jsou to faktory integrace v rámci koordinovaného tahu směrem ke globální vojenské nadvládě.

Poznámky

1. http://afghanistan.hmg.gov.uk/en/conference
2. NATO, Allied Command Transformation, January 22, 2010
3. www.isaf.nato.int
4. Standart News, November 25, 2009
5. ACT Media, November 16, 2009
6. The Diplomat, November, 2009
7. RosBusinessConsulting/Komsomolskaya Pravda, November 10, 2009
8. Jerusalem Post, December 3, 2009
9. Xinhua News Agency, December 3, 2009
10. Agence France-Presse, January 22, 2009
11. The National, January 2, 2010
12. The National, January 11, 2010
13. Gulf News, January 12, 2010
14. World Tribune, September 30, 2009
15. Ibid
16. Hurriyet Daily News, December 30, 2009
17. Ibid
18. Russian Information Agency Novosti, December 16, 2009
19. Europolitics, January 20, 2010
20. Sunday Telegraph, January 17, 2010
21. Xinhua News Agency, December 22, 2009
22. Stars and Stripes, January 16, 2010
23. Washington Times, December 3, 2009
24. China Times, December 27, 2009
25. The Telegraph (Calcutta), January 2, 2009

Článek Bases, Missiles, Wars: U.S. Consolidates Global Military Network vyšel na serveru globalresearch.ca 27. ledna. Překlad L.Janda.