Haiti: Taková menší Gaza
18.1.2010 Komentáře Témata: Společnost, Pohledy z Evropy 604 slov
Na Haiti došlo v úterý k ničivému zemětřesení, což mělo díky bezvládí v zemi ještě ničivější následky. Média se předhánějí v líčení utrpení obyvatel a vyzývají k maximální pomoci trpícímu obyvatelstvu. Jejich rozdílný přístup k humanitárním katastrofám je zarážející. A způsobilo tragédii na Haiti jen zemětřesení?
Není pochyb o tom, že na Haiti došlo k tragédii a trpí tam stovky tisíc lidí. Jistě zaslouží pomoc a solidaritu. Ovšem způsob, jakým se chovají média je velmi pokrytecký a selektivní. Všude se na nás valí čísla účtů, kam máme posílat pomoc, zvláštní zpravodajové vysílají obrázky mrtvých dětí a hromad mrtvol. Úkol: šokovat.
Katastrofa na Haiti je způsobena zemětřesením jen zčásti. Západní část ostrova Hispanioly, nazvaná Haiti, se nachází posledních sto let v přerušované anarchii a bezvládí. Část obyvatel je negramotná a praktikuje woodoo, zločin je běžným způsobem obživy a AIDS má podle odhadů 10% obyvatel. Kdyby v zemi nebyli vojáci OSN, skončila by opět v občanské válce. Zvláštností obyvatel Haiti je to, že že 90% z nich má africký původ. V roce 1915 okupovali Haiti Američané, aby zlikvidovali německý vliv v zemi. Tehdejší americký ministr odpovědný za invazi ji obhajoval rasistickým výrokem: „Africká rasa není vůbec schopna dospět k nějakému politickému uspořádání a není s to si sama vládnout.“ Okupace USA byla poznamenána provozem nucených prací a několika pokusy o povstání, trvala až do roku 1934.
USA považují Haiti za svojí sféru vlivu. Haiťané platí cenu za to, že nemají žádnou veřejnou správu, která by dokázala zorganizovat distribuci pomoci. Korupce je nejvyšším zákonem. Je to výsledek dlouholetých vlád diktátorů podporovaných a někdy dokonce dosazených USA. Jedním z posledních příkladů může být diktátor Jean-Bertrand Aristide, sesazený pučem v roce 1991 a opětovně dosazený Američany v roce 1994.
Před rokem postihla podobná katastrofa palestinskou Gazu. Výrazný rozdíl byl v tom, že zatímco na Haiti zaútočil přírodní živel, Gazu systematicky ničily americko-izraelské bomby. Západní média nevysílala žádné záběry mrtvých dětí, ani hromad mrtvol. Nepadly žádné výzvy k veřejným sbírkám a pomoci civilním obětem. Proč?
Na Haiti proudí pomoc. Dnes více než rok po zničení Gazy blokuje Izrael humanitární konvoje, které se snaží 1,5 milionu uvězněných lidí dopravit pomoc. Okolo Gazy buduje už i podzemní bariéru, aby byla past dokonalejší. Dokážeme si představit, že by někdo nyní zablokoval humanitární konvoje směřující na Haiti? Např. s důvodem, že jsou tam u moci teroristé? Proč ne, vždyť na Haiti de facto vládnou kriminální (teroristické) gangy. Média by vyskočila z kůže.
Když tedy sledujeme utrpení na Haiti, vzpomeňme i na stejné a dlouhotrvající utrpení lidí na jiném konci planety, o kterém se nepíše. Proč Člověk v tísni neorganizuje pomoc pro Gazu? Jaký je rozdíl mezi dětmi v Gaze a na Haiti? Jsou snad děti na Haiti důležitější?
V čem je Haiti menší Gaza, když je tu mnohonásobně větší počet mrtvých? V Gaze je „Haiti“ už přes rok a udržuje ho tam mezinárodní společenství. Na Haiti zamířila pomoc neprodleně po tragédii. Do Gazy nedorazila ani za rok, kromě ojedinělých konvojů. Lidé na Haiti mají naději a ví, že jim svět pomůže. Lidé v Gaze jsou bez naděje.
Svět má nyní získat iluzi amerického humanismu. USA stojí v čele humanitární pomoci. Obama vyčlenil pro Haiti pomoc ve výši 100 milionů dolarů a média ohlašují humanitární obrmanévry. Když došlo v roce 2004 k tsunami v Indonésii, věnoval lakotný válečník Bush 450 milionů dolarů. Suma 100 milionů je pro USA směšná částka. V porovnání dostává Kolumbie každoročně 300 milionů na boj s povstalci v džungli, proamerická diktatura v Egyptě 1,9 miliardy a Izrael přes 3 miliardy přímé podpory.
A posíláte peníze na Haiti skrze humanitární organizace? Pak si zapamatujte postěžování haitského úředníka novinářům: „Když si haitský ministr vezme z humanitárních peněz 50%, jak je běžné, nazývají to korupcí. Ale když si nevládní NGOs vezmou to samé, nazývají to režií. Je to spravedlivé?“
Pro dokreslení podívejte se na fotoreportáž Jana Sochora Ze Slunečního města.