Jaký byl rok 2009? Co nás čeká?

Přijetí Lisabonské smlouvy a následný přerod Evropy do megastátu, při kterém eurohujeři sundali rukavičky a přestali předstírat, že by obyčejní lidi mohli do něčeho mluvit, patří určitě mezi nejtemnější události roku 2009. Dopad toho budou zřejmě pociťovat ještě generace našich dětí. Myslím, že z pohledu nás dole se příliš dělat nedalo, byl to dobře zorganizovaný podvod. A také to byl projev moci a arogance, které by jinak nebyly možné, kdyby si loutkaři nebyli jistí, že si to mohou dovolit.

Hysterie kolem prasečí chřipky měla několik rovin pohledu. Z hlediska morálky a etiky je asi nejvíce odsouzeníhodné to, že virus byl (beyond a reasonable doubt – nad mez rozumné pochybnosti) vyroben uměle a schválně rozšířen mezi lidmi. Je to důkaz toho, že elity se nezastaví skutečně před ničím. Motivem byl jednak zisk pro zainteresované, mezi které počítám mimo farmaceutické firmy i úředníky z WHO a mnohé politiky, jednak ladění nástroje propagandy a nátlaku na veřejnost, zkouška, co všechno si lidi nechají udělat, aniž by se bouřili, nebo aniž by to prokoukli. V neposlední řadě možná také pokus o hromadnou sterilizaci populace nebo o hromadné narušení zdraví populace, jak naznačují některé zdroje.

Finanční krize, která je následkem největšího vytunelování světového bohatství v historii civilizace, největší zlodějny elit všech dob, údajně odeznívá. V podstatě šlo o masivní přerozdělení bohatství států do kapes soukromníků. Ve skutečnosti byla krize jen odsunuta, klín byl vytlučen klínem, expandujeme za cenu dalšího zadlužování. Tentokrát drze všech. Sázíš na burze do hedgeových fondů a jiných zlodějských nástrojů? Ne? To nevadí, zaplatíš to za nás stejně. Sebranka, která stála u přípravy a konstrukce té zlodějny, nejen, že zůstala nepotrestána, ačkoliv jejich jména jsou známa stejně jako jejich skutky, ale naopak ještě posílila jak v moci, tak v bohatství.

Současně s tím, jak bohatí zbohatli, ostatní jsou chudší. A to znatelně. Čelisti rozevírajících se nůžek mezi super bohatými a zbytkem světa se dále od sebe vzdalují. Ti, kteří měli hodně, mají ještě více, ti, kteří měli málo, mají ještě méně. V mnoha zemích tzv. západní demokracie zaniká střední třída.

Jedeme dále ve stylu laissez-faire, tzv. svobodného trhu bez omezení a regulací, ačkoliv všichni, kteří jen trošku kdy čichli k ekonomice, vědí, že to je cesta do pekel, protože je to jen jiný výraz pro chamtivost puštěnou z řetězů. Chamtivost několika na úkor všech.

Práce není. A nebude. Toto je snad místo, kde nás nejvíce pata tlačí. Díky úžasné mechanizaci a automatizaci stále méně lidí tvoří hodnoty. To by tak nevadilo, pokud by ty hodnoty byly tvořeny v rámci hranic jednotlivých států, jenže nejsou. Pokračuje outsourcing, drtivou většinu hmotných statků, které celý svět používá, dovážíme z Číny a několika asijských zemí. Státy nic neprodukují. To lze do jisté míry někdy částečně nahradit službami (viz Lichtenštejnsko s největším HDP na osobu), ale globálně to použít nelze. Prostě nezbohatneme tím, že si budeme navzájem prát ponožky. Něco musíme tvořit a nabízet ven. Můžeme plundrovat své nerostné bohatství, ale ne všechny země tu možnost mají.

Vytvářejí se umělá pracovní místa, v celém světě bují nesmyslná byrokracie, čím více zbytečných míst, tím více předpisů, zákonů, omezení apod.

Svoboda dostává na frak ve všech zemích tzv. západní demokracie. Slovo demokracie zůstalo jen skořápkou, prázdným shlukem písmem, je neuvěřitelné, jak se jim podařilo to slovo vyprázdnit. Čím méně můžou lidé do něčeho mluvit, tím více se jim mlátí o hlavu slovo demokracie. Ve jménu nikdy nekončící války proti terorismu pokračují loutkaři v omezování lidských práv a šmírování lidí takovým tempem, že se tají dech. Když strach z nějaké hrozby časem vyprchá, přispěchají loutkaři rychle s novým incidentem, aby zdůvodnili další buzerace a tyranii. To, co dělají při odbavování cestujících na letišti po posledním incidentu v letadle společnosti Northwest Airlines, překonává v ponižování lidí všechno, co si pamatuji, a zdaleka nejsme u konce, už se plánují další šílenosti.

Svoboda slova je důsledně pronásledována, hlasatelé jakýchkoliv jiných než oficiálních názorů jsou marginalizováni, kriminalizováni, označováni za extrémisty, jsou zesměšňováni, uráženi, pomlouváni. Legální pokusy o změnu formou parlamentní demokracie (tj. založením politické strany) jsou pacifikovány policejním pronásledováním nepohodlných politických vůdců, jejich zavíráním do vězení, pomluvami, dehonestací, šmírováním, apod. Například v ČR, se vládnoucí klika neštítí použít peníze ze státní pokladny k najatí nejdražšího advokáta v zemi k vypracování žaloby proti legální politické straně (ta žaloba stála daňové poplatníky 10 milionů korun, věděli jste to?)

Pokračuje útok na kohezi evropských národů. Multi kulti je nám prezentováno jako jediné správné řešení, kdo je proti, je označkován za rasistu a xenofoba. Státy jsou zahlcovány emigranty z Afriky a z dalších zemí, občanům je vysvětlováno, že je to třeba kvůli důchodům, protože na ně nebude mít kdo dělat, a že to znamená „kulturní obohacení“. Samozřejmě je to podvod a lež.

Pokračuje nenávistná kampaň vůči arabským zemím a muslimům. Stalo se normou mainstreamu naznačovat, že muslimské náboženství je zaostalé, proti-lidské, primitivní, zkrátka ech. Neustálé zesměšňování a ponižování Arabů, jejich zavírání a pronásledování samozřejmě budí reakci a tak se muslimové radikalizují a jejich hrozba je čím dál zřetelnější. Prozatím zvolili taktiku zahlcení Evropy svým počtem a svou potencí. Samozřejmě, že se mi islamizace Evropy nelíbí, ale vidím to jako odvetu za to, co děláme my jim. Chtěl bych připomenout, že za nenávistí k muslimskému světu stojí pouze a jedině Izrael, který prostřednictvím svých pák šíří tuto nenávist mezi ostatní státy. Proč? Protože Arabové jsou jeho úhlavním nepřítelem a on chce, abychom ten boj vybojovali za něj. Cílem Izraele je, aby v celém arabském světě nezůstal kámen na kameni, všichni musí bojovat proti všem (a proti nemuslimům), jedině tak bude poněkud uspán jeho paranoidní strach, že bude převálcován.

Po geopolitické stránce nelze nevidět posílení moci Číny, která stále bezohledněji prosazuje své zájmy. Naposledy jsme to viděli na konferenci v Kodani o globálním oteplování, kdy Čína bezostyšně a arogantně zablokovala jakoukoliv dohodu. Rusko poslední rok spíše upadá, nemohu si pomoci, ale Medveděv mi připadá jako bezbarvý a nepříliš schopný politik. Do Vladimíra Putina má daleko, i když snad zastává podobné názory, není o něm (a tedy i o Rusku)skoro slyšet.

Amerika nepadla, jakkoliv bychom si to přáli, naopak, její moc vzrostla spolu s posílením dolaru. Dolar posílil navzdory všem ekonomickým pravidlům a zákonům, a tím umožnil další zadlužování a další agresivní politiku Ameriky všude ve světě. Tohle jsem předpovídal, psal jsem už dříve, že ti, které nesmíme jmenovat, nenechají Ameriku padnout, protože to je klacek, kterým mávají a současně zdroj, který vysávají. Stejně tak nenechají padnout dolar, který nadále zůstává jedinou světovou měnou. Životní úroveň jednotlivých Američanů ovšem silně poklesla, úměrně se zadlužením státní pokladny a pokračujícím outsourcingem pracovních míst.

Pokračuje plundrování planety a tempo se stále zvyšuje. Ve jménu zisku jsou káceny amazonské pralesy, plíce země. Na Aljašce se budují komunikace a otevírají poslední naleziště ropy bez ohledu na přírodní rezervaci a jedinečný ekosystém. Loutkařům se podařil úžasně šikovný tah. Zdiskreditovali ochránce přírody, zesměšnili a bagatelizovali jejich snahy a jako nositele „pokroku“ použili ty, kteří jinak stojí proti Systému. Tím dodali celému procesu kredit, protože kritici a disidenti, kteří jinak nemilosrdně tepou všechen ten hnůj kolem, jim najednou zobou z ruky a tvrdí, že nic není třeba dělat k omezení produkce skleníkových plynů, protože je to podvod. Každý pokus o zpomalení plundrování a ničení planety vyvolá nařčení z ekoterorismu, v lehčím případě obvinění z levičáctví. Znovu na tomto místě prohlašuji, že netvrdím, že globální oteplování existuje. Ale také netvrdím, že neexistuje. Prostě nevím. A tedy nepatřím ani do tábora zastánců ani do tábora odpůrců globálního oteplování. Jediné, co říkám, že by nám neuškodilo trošku pokory a s tím spojené úcty jak vůči protivníkům tak vůči planetě. A na adresu fanatických zastánců názoru, že globální oteplování je podvod: Nepochybovat je tragické. Vždy.

Je toho ještě mnoho, o čem by se dalo psát, co nefunguje a co je špatné. Nepsal jsem o krizi morálky a mravnosti, o promyšlené destrukci vzdělání, o krizi umění a vkusu, o pokračujícím vítězném tažení feminismu, o ztrátě soukromí a dalších věcech. Není účelem toho článku vyjmenovat všechno negativní. Existuje vůbec něco pozitivního? Něco, co se podařilo?

Myslím, že ano. Především, je to internet. Věc, se kterou loutkaři nepočítali, a díky kterému jsme dnes tak informováni, jako nikdy v minulosti. Zatím internet odolává okleštění, i když snahy o jeho cenzuru jsou stále zřetelnější. Možná už příští rok to bude jinak, protože cenzurovat internet opravdu není technicky náročné. Co ještě je pozitivní? Myslím, že se lidé začínají probouzet. Jen se podívejte do diskuzí za články a to nejen na disidentských serverech, ale i v mainstreamu. Nejen na iDnes, i na zahraničních serverech jako BBC. Kolikrát je diskuze natolik nebezpečná, že ji cenzoři ruší celou. A stejně lidé vědí...

V podstatě by se dalo shrnout, že žijeme pod terorem plutokracie. Ale máme tady některé nové prvky. Především – ten teror je globální. V dějinách vždy existovali uzurpátoři moci a diktátoři a často byli úspěšní. Ale ještě nikdy v dějinách se nevyčlenila skupinka globálních uzurpátorů moci, jako nyní. Rok od roku je navíc tato skupinka jak bohatší, tak mocnější. Vždy existovaly totalitní státy, ale vždy bylo možné utéci jinam. Teď už vlastně není kde. To je velmi zlé a netroufám si předpovědět, jak to bude pokračovat. Podle Čapka se síla váže a čím více síly budou potřebovat k udržení celosvětového impéria, tím budou slabší. To je fyzický zákon. Ale připočteme-li dnešní technologické možnosti, nelze si nepředstavit, že možná ani tolik té síly potřebovat nebudou. Sílu nahradí stroje a počítače. Takže nevím...

Tento rok byl špatný a nic nesvědčí tomu, že ten příští bude lepší. Je nás zkrátka na planetě příliš mnoho a elity s tím budou muset něco dělat. Ta situace je neudržitelná. Jsme jako králíci v kleci. Hodně králíků v příliš malé kleci. Klec nafouknout nelze, ale králíky lze vybít. To je jediné řešení, ať se nám to líbí nebo ne.

Obávám se, že nás nečekají radostné dny. Ale pokud to přežijeme, alespoň někteří z nás, troufám si předpovědět, že až tento teror plutokracie pomine (což může trvat ještě generace), tak řád, který přijde, bude mít blízko k socialismu. Čím dál více se mi zdá, že to je jediné řešení. Ne ten zpotvořený systém, který jsme měli 40 let v Československu. Ale něco, co by zabránilo malé skupince zrůdných loutkařů vlastnit celý svět.

Přeji hodně štěstí v roce 2010. Budeme ho všichni zatraceně potřebovat.