Jak se probační a mediační služba ČR reprobovala

I tu mne náhle pokušení svedlo s Probační a mediační službou. „PMS ČR přijme na dobu neurčitou dva probační úředníky pro středisko ve Frýdku-Místku. Podmínky: ukončené VŠ vzdělání magisterského typu v oblasti společenskovědní, bezúhonnost…“ – heuréka, co si přát více! Jako vlezlý Hujer jsem obtěžoval potenciálního představeného všetečnými dotazy nač se připravit, abych byl nejlepší. Žel dostalo se mi jen stejně mlhavé odpovědi, jaká byla v zadání inzerátu. Ani pozvánka ke druhému kolu neřekla více, než „že se doporučuje seznámit se s předpisy, týkajícími se činnosti Probační a mediační služby.“ Rád se naučím něco, co mne bude živit zbylých 12 let do sladké transformace v „prducha“ (pro mladé čtenáře – pracující důchodce).

A je tu den „D“. V předsálí místnosti písemných testů se setkávám s padesátkou z asi 60 pozvaných účastníků druhého kola. Houf učitelek „specpedek“, ekonomové, manažeři a kdovíjaké další humaniťácké profese. Jako délesloužící rodák některé uchazeče znám. Dostáváme test s 26 otázkami a informaci, že 15 lidí, kteří dosáhnou alespoň 20 bodů, postoupí do závěrečného boje o obě židle. Nad testem kroutím hlavou. Směs nejrůznějších otázek – „uveďte příklady antisociálního, dissociálního a asociálního chování – nu dobrá. Měl by tady sedět spíše psycholog, sociolog, právník, nebo kdo vlastně? Poslední z lahůdek: „nakresli osu trestního řízení“. Bác z hrušky dolů – z kreslení jsem na ZDŠ měl veřejně nepublikovatelnou známku. Pak přestávka na vyhodnocení a konečně výsledky. S údivem zjišťuji, že jsem – asi mi něco připsali – dosáhl neuvěřitelných 18 bodů. No, dnes jsem nejedl nadarmo. Odcházím se chlubit po bulvárech, jaký jsem machr.

Po půlhodince mne napadá odpověď na další otázku – kdo asi projde, já bych stejně ani tak neprošel. Tady se uplatní jen nabušený interdisciplinární Leonardo. A já? Zažil jsem zajímavý den, stálo mne to 10 korun na autobus zpět, protože ráno mne vzala manželka, a něco stál pár antifrustračních piv.

Tiše si přemýšlím, proč mou stejně úspěšnou soupeřku, nezaměstnanou manažerku z Prahy, která se chce vrátit do rodiště, hnali dokonalí zaměstnanci státní správy 800 km tam a zpět. Že by proto, že má mnohonásobně větší podporu než já? Vždyť nám všem stačilo lakonicky sdělit „právní vzdělání výhodou“, a dotyčná mohla jet domů až na Vánoce. A ani já se necpu mezi jaderné fyziky nebo akademické malíře.

Ale ve státní správě motivování k modelingové turistice nezaměstnaných není tak neobvyklé. To znamená, abyste věděli, dělat někomu štafáž tak, aby výběr vypadal demokraticky a objektivně. Už jsem byl na podobném výletě v Praze a po svátcích se chystám na další. Já jezdívám na výlet placený z podpory ne proto, že by docházeli Pražáci, ale proto, že sedím na uhlí.

Jen jediná věc kalí můj pozitivní dojem z tohoto dne. Tiše totiž závidím kolegyni s  vědeckou hodností ze stejné fakulty, které se dostalo takového vzdělání, že skončila druhá, porazila dva dvacetibodové JUDry a několik magistrů úspěšnějších než JUDři – všichni asi z neplzeňských práv.