Brusel a Kodaň na poli velké šachovnice

Herman Van Rompuy a Bilderberg Group

Možná se ptáte, proč mluvím o „konferencích“ v Bruselu, nikoliv pouze o „jedné konferenci“. Samotné konferenci v Bruselu, kde mělo dojít k volbě předsedy Evropské rady, neboli prezidenta EU (a ministra zahraničí), totiž předcházela konference zřejmě důležitější. 12. listopadu, týden před oficiálním setkáním představitelů členských zemí došlo k uzavřenému setkání skupiny Bilderberg Group[1], světových finančních a politických elit. Na pozvání Etienna Davignona, víceprezidenta Evropské komise z 80. let, kterého britský Guardian charakterizuje jako „discreetly powerful figure“, se konference zúčastnil také Herman Van Rompuy.[2] Překvapivě se tento zcela neznámý potenciální adept na nejvyšší post Evropy se svými politickými názory nesvěřil nejprve evropským občanům, nýbrž pouze úzké elitní skupině za zavřenými dveřmi. (Tradičně včetně Henryho Kissingera, který na setkání též přiletěl.) Na veřejnost tak z jeho prvního důležitého politického vystoupení proniklo pouze několik vybraných informací. Jednou z nich, která pravděpodobně na účastníky setkání nejvíce zapůsobila, byl názor na nutnost zavedení „zelených evropských daní pro financování sociálního státu“.[3] Zdá se tedy, že návštěva této předcházející konference byla pro Rompuye skutečně důležitá, dokonce mnohem důležitější než otevřená sebeprezentace před všemi státy a občany Evropské unie. To je však v celku pochopitelné. Návštěvu skupiny před svým nástupem k moci absolvovali i Bill Clinton, Tony Blair, minulý rok Barack Obama a další.[4] Avšak i vzhledem k tomu, že neexistoval žádný oficiální list kandidátů ani řádná procedura voleb,[5] připomínal Van Rompuyův vzlet do čela EU spíše proces volby nových papežů vatikánskou konklávou spíše než moderní demokratickou proceduru.[6] Pavel Kohout přirovnal tuto událost k procesu volby císaře sborem kurfiřtů a zřejmě nebyl daleko.

K podtrhnutí důležitosti konference Bilderberg Group stojí za to ještě zmínit symbolickou volbu místa setkání skupiny. Tou byl „The Castle of the Valley of the Duchess“ poblíž Bruselu, kde byla roku 1957 přijata Římská smlouva pokládající základ současné Evropské unii.[7] Ostatně je to celkem logické, protože jednou z hlavních příčin vzniku skupiny BBG byla federalizace Evropy. A Herman Van Rompuy eurofederalistou je. Je však pro občany EU morálně a politicky přípustné, aby se jejich hlavním reprezentantem stal člen (nebo sympatizant, chcete-li) vysoce kontroverzní, tajnůstkařské, elitní organizace?

Kodaň a uhlíkový byznys

Jak všichni víme, v Kodani začal v pondělí Světový klimatický summit, který bývá označován za jedno z nejdůležitějších shromáždění v historii. Stejně jako v předchozím případě je však vhodné se ohlédnout za tím, jaké setkání této konferenci předcházelo. Je totiž možné se zamyslet, do jaké míry dal určitý tematický rámec tomuto právě probíhajícímu summitu Světový obchodní summit o klimatických změnách (World Business Summit on Climate Change), který se v rámci klimatického koncilu konal 24. - 26. května také v Kodani a hostil lídry světových nadnárodních korporací.[8]

Tematický rámec, v němž současné rozhovory o klimatických změnách probíhají, spočívá především v úzkém zaměření na emise oxidu uhličitého, v němž je spatřována jediná příčina klimatické nestability a největší hrozba pro budoucnost lidstva. Proč? Pro odpověď není opět třeba chodit daleko. Zatímco se pečlivě učíme třídit doma odpad, obchod s emisními povolenkami se stal globálně natolik lukrativní záležitostí, že v příští dekádě podle odhadů hodnota uhlíkového trhu dvojnásobně převýší trh s ropou![9] A jací hlavní investoři a správci za tímto novým trhem stojí? Jsou to opět mnohá známá jména: Bank of America Merrill Lynch, Barclays Capital, Citi, Goldman Sachs, JP Morgan, Morgan Stanley, Nomura, Societe Generale.[10]

Zarážející je také úzké zaměření kodaňského summitu na životní prostředí. Žádná zmínka o válce a jejích pro životní prostředí devastujících následcích, žádná zmínka o nukleárních zbraních a odpadu. Více než překvapující zůstává ovšem fakt, že ačkoliv Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) přijal v roce 2007 Nobelovu cenu míru, nezabývá se v žádné ze svých tisícistránkových zpráv problematikou klimatického válečnictví a technikami modifikace životního prostředí (ENMOD),[11] ačkoliv je v současnosti manipulace klimatu pro vojenské účely potenciálně větším nebezpečím pro lidstvo než emise oxidu uhličitého. Absence tohoto tématu působí podivně i vzhledem k tomu, že se v ženevské „Konvenci o zákazu vojenského užívání technik modifikace životního prostředí“ z roku 1977, kterou podepsalo Rusko i USA, hovoří o možných extrémně škodlivých dopadech vojenského užívání těchto technologií.[12] Proč se tomuto tématu tedy IPCC a kodaňský summit vyhýbá, ačkoliv vědecká studie „Počasí jako násobitel moci: Vlastnění počasí v roce 2025“ (Weather as a Force Multiplier: Owning the Weather in 2025)[13] vypracovaná pro Americké vzdušné síly již v roce 1996 předvídá jeho vedoucí roli pro válečnictví v dalších dekádách?

Možná je nyní v tomto kontextu alespoň o trochu srozumitelnější, jaká základní „zelená“ východiska v kombinaci s láskou k evropské politické integraci byla Van Rompuyovým předpokladem k postu prezidenta EU. Bohužel to jsou ta stejná „zelená“ východiska hlavního ideového proudu kodaňského summitu, která již ze své povrchní tržní podstaty zneužívají ekologii a stávají se prostředkem neokoloniální dominance.[14] Problém globálních změn klimatu, ačkoliv dosud z větší části ovlivňovaný spíše sluneční než lidskou aktivitou, nelze vyřešit pouze penězy. Ty jsou totiž jeho ultimátní příčinou - v opačném případě bychom zřejmě nepotřebovali žádné před-konference určené pouze pro úzkou finanční elitu. Obchodníci dělají vždy obchod, jinak to neznají, Brusel nebo Kodaň.

Ale myslí to s námi jistě dobře.

Zdroje

[1] Štěpán Kotrba skupinu charakterizuje jako „vlivný think-tank napojený na rodinu Rockefellerů, politickou a ekonomickou elitu západního světa, globální lobbistickou skupinu s půlstoletou tradicí, ovládající prostřednictvím svých členů kursy měn, vývoj ekonomik i ceny ropy.“ Štěpán Kotrba, „Bilderberg zasedal o víkendu v Kanadě,“ Britské listy, 2006.

Další informace v češtině například zde: <http://www.britskelisty.cz/0103/20010312e.html>.

V angličtině zde: <http://en.wikipedia.org/wiki/Bilderberg_Group>.

[2] Ian Traynor, „Who speaks for Europe? Criticism of 'shambolic' process to fill key jobs,“ Guardian, November 2009.

[3] “The financing of the welfare state, irrespective of the social reform we implement, will require new resources.” ... „The green fiscal instrument is one possibility although an ambiguous one.“ David Charter, „Herman Van Rompuy, front-runner for presidency, wants EU-wide tax,“ Times Online, November 2009.

[4] Z českých návštěvníků: Karel Kovanda (1998, Skotsko), Michael Žantovský (1999, Portugalsko), Jiří Pehe (2001, Švédsko), Karel Schwarzenberg (2008, Virginia).

[5] „Van Rompuy shows his hand at Bilderberg Group dinner,“ Flanders Today, November 2009.

[6] Robert Bridge, „Bilderberger and closed-door meetings: European Union gets medieval with ultra-secret elections,“ Centre for Research on Globalization, November 2009.

[7] „Van Rompuy shows his hand at Bilderberg Group dinner,“ Flanders Today, November 2009.

[8] „The future of your business is being decided. Copenhagen, May 24-26, 2009,“ Copenhagen Climate Council, 2009.

[9] „Carbon trading could be worth twice that of oil in next decade,“ Guardian, November 2009.

[10] „FACTBOX: Investment banks in carbon trading,“ Reuters, 2009.

[11] Michel Chossudovsky, „Weather Warfare: Beware the US military’s experiments with climatic warfare,“ Centre for Research on Globalization, 2007.

[12] Michel Chossudovsky, „Excluded from the Copenhagen Agenda: Environmental Modification Techniques (ENMOD) and Climate Change,“ Centre for Research on Globalization, 2009.

[13] „Weather as a Force Multiplier: Owning the Weather in 2025,“ Federation of American Scientists, 1996.

Další informace: Leonard David, „U.S. Military Wants to Own the Weather,“ Space, 2005.

[14] To aktuálně naznačuje tzv. "dánský text". "Kodaňský summit v krizi: Západ chce přelstít rozvojové země," Britské listy, prosinec 2009.

"Copenhagen climate summit in disarray after 'Danish text' leak," Guardian, December 2009.