Oficiální sexuální věda

Jsou zde rodiče s klasickou občanskou výchovou, od kterých mohou padat nebo jen doznívat poučení o bohu, svátosti svazku a o andělské čistotě dětí. Jsou zde i tací rodiče, jak je známo z popsaných případů, kteří zavádí do výchovy svých dětí, plnohodnotné mučení. Určitá metodika útisku dětí probíhá velmi často, protože státní dozor je schopen odhalit spíš nejkřiklavější případy. Někdo z arabských států by mohl kolikrát i zírat, jací jsou v tom sami břídilové. Naprostá většina rodičů je neschopná správně dítě poučit v sexualitě a nechávají vše na škole nebo knihách, doma to považují za tabu a vyžadují jen různě přísně poslušnost. Jiní rodiče v této věci neexistují, mohli by být nějací extrémně hodní, rozmazlující, domlouvaví, motivující, atd. Jen z doslechu vím o nějakých pokusech dětem prosadit v životě větší svobodu, někdo tu a tam dokáže odpustit sexuální výstřelky mladým a dokonce nějak pomáhá v pozitivním sexuálním chování. Také jsou známy drobné kulturní rozdíly, např. v Řecku se chovají k dětem výrazně jinak než v Čechách. Přesto platí, že se u rodičů kombinuje vláda útlaku a neschopnosti v sexuální výchově dětí. Plnohodnotná pozitivní sexuální výchova, tedy výchova a nikoliv jen zakazování, je všude vyloučena. Kde se sebrala tak pekelná sestava rodičů? Jak vůbec může mít něco takového děti? Je možné, že z následujícího vznikne ještě více otázek, než na kolik se jich povede odpovědět a ne vše co by se mohlo zdát být jen jako přehánění, jím je.

Do tak zoufalého sexuálního života našich mladých lidí se nutně musí zapojit sexuologové, kteří se snaží pomoci radami i prakticky. Je jasné, že ovlivňují i školu na, kterou se rodiče tak rádi spoléhají. K sexu naše společnost nepřistupuje s tím, že je to něco přirozeného čemu se má nechat volný, přirozený fyziologický průběh asi jako dechu, ale je to něco co se musí ovládnout. Zde nastupuje oficiální sexuální výchova a velice zajímavě. Prakticky se nejedná o výchovu jako takovou, ale o strašení nemocemi, učení o nutnosti čekat na toho(tu) pravého(pravou), zdůrazňování nutnosti hygieny až tak, že se získá odpor k vlastnímu i opačnému pohlaví. Nebezpečí sexuálního styku se předhazuje takovým stylem, že musí vyvolat strach souložit i v manželství. Rozdíl od předchozího církevního učení je jen malý.

Odborníci, kteří ovlivňují školu, tak vytváří kompletní ideologickou atmosféru ve společnosti a tou je odmítnutí a ponižování sexuality, které u každého jednotlivce ve společnosti způsobí sexuální vytěsnění. Velká část naší veřejnosti netuší co to vytěsnění vůbec je a část si myslí, že si sexuologové naopak berou sex až moc často a zvesela do úst a nezanedbatelná část si myslí, že s vytěsněním umí perfektně pracovat a že sexualitu transformují v lepší já. Tato lepší já, kdyby byla, by už musela dávno vytvořit JBU – Jednotnou Božskou Unii.

Ve společnosti je nejdůležitějším nosičem ideologie oficiální sexuální věda, která by pro typické občansko-etické předpojatosti ráda navodila dojem, že jde o objektivní sexuální vědu. Dříve se jednalo o církevní ideologii, později o občanskou a nyní je zkrátka jen oficiální. Vychází v tunových nákladech, něco jiného se těžko hledá a všechno vychází se stejným závěrem. Dá se na ni natrefit v článcích po tisících i na internetu. Lidi jí mají plnou hlavu. Třicetileté ženy kvůli ní nemohou běžně chodit s patnáctiletými kluky, bez toho, že by je veřejnost nerozcupovala. Je jasné, že lidi rádi čtou zábavu s nádechem sexu nebo chtějí na nepochopitelné komplikace konečně objevit radu, ale ta sterilita a nekonečně nudné oficiální závěry je nemohou kupodivu pohnout z místa a takové braky čtou stále dokola a nesnaží se dostatečně o celkový rozhled.

Zatímco dříve odborníci tvrdili, že žena je uspokojena jen takovým pohlavním stykem, při kterém je plánováno otěhotnění, nejlépe již v solidním uzavřeném manželství. Dnes jsme se posunuli mnohem dále do chaosu, dnes se připouští, že uspokojit se lze jakkoliv, třeba nákupem. Situace je však taková, že mnoho žen je frigidních a mnoho je těch co sex odmítají a je mnoho těch, co solidním manželstvím onemocněli.

Zajímavá myšlenka odborníků je, že abstinence vůbec neškodí, naopak že je v největším rozsahu užitečná, protože semeno je opět vysáto, a to znamená “bílkovinný příjem.“ Někteří odborníci si troufli jít ještě hlouběji: „Později když se pohlaví nepoužívá, samovolné zbavování se semene samo od sebe ustává. S varlaty je to zrovna tak jako s jinými orgány těla. Když se nepoužívají, a přivádí se tím k nim méně krve, klesá jejich celková životní činnost. I tím je zabráněno jejich škodlivosti.“ Kdo čte takovou literaturu, kde jako další opatření může být rovnou kastrace, má zaděláno na impotenci nebo neurózu. Takže není divu, že sexuální poruchy jsou běžným jevem a neurózy jsou masovým problémem. Reich tvrdí, že takovou literaturu mohou vydávat jen lékaři bez svědomí, kteří o věci nic neví. Jediným odborníkem, kterého znám a vyjadřuje se kladně k volné dětské sexualitě je Reich a něco kdysi začala psychoanalýza v čele s Freudem, jinak výjimky.

Odborníci tak hluboko dnes už raději nezachází, ale kdyby si museli vybrat mezi volnou dětskou sexualitou nebo zakrněním pohlavních orgánů, tak je už z jejich článků úplně jasné co jim je milejší. Mezi těmito dvěma mantinely lze publikovat nekonečné množství článků, které dohromady říkají jediné: „V zájmu pořádku a kultury je nutné nechat zakrnět pohlavní orgány včetně erotogenních zón.“

Jedná se o jádro sexuální ideologie: Sexuální zakrnění!

Podívejte se, jak jsou dnes vědci daleko: Špína dětem svědčí, potvrdili vědci

Jak je možné, že na něco takového vědci nepřišli už dřív? Normální matka ví víc.

Co se týká podobného vědeckého prohlášení k používání pohlavních orgánů, tak na to si tímto tempem budeme muset ještě pár set let počkat. Myslím tím opravdové prohlášení o používání pohlavních orgánů a od dětství a nejen zase tisíce knih o hygieně. Dnes matky běžně neví, jestli mají u svého syna stahovat předkožku. Naproti tomu kluk jako buk v pěti letech o tom ví své...

Lékařský názor, že pohlavní styk je nebezpečný a nejen kvůli infekci se zatím zdá být nesmrtelný.

Reich tvrdil, že taková prohlášení lékařů a odborníků by mělo být zastaveno, protože věděl, do jakého konfliktu se takovými prohlášeními mládež přivádí a jaké mají dopady na vývoj neuróz.

Menší posun k lepšímu za poslední století je to, že mimomanželský pohlavní styk už není tak často považován za nemravný. Rozhodně už není tak často tragédií, když žena nevstupuje do manželství jako panna. Avšak průměrný věk, kdy došlo k první souloži, se zvyšuje. Někdo to považuje za pozitivní. Možná jednou dosáhne hranice 30. let, ale pak už může soulož rovnou vymizet a to díky oficiální sexuální vědě!

Dokonce jsou občas slyšet slabé hlasy sociologů a sexuologů o prospěšnosti nevěry, protože je rozhodně lepší, než když pár zapadne do impotence a frigidity nebo dokonce hrozby manželského zločinu. Odborníci se občas nechají na veřejnosti slyšet, jak starší ženy nemají nechat mladé muže strádat a že je mají rovněž zapojit do sexuálního života. Také se ví, že by se manželství mělo po 10 letech raději ukončit. Veřejnost to právem odsuzuje jako drzost nebo jako vtipy. Je jasné, že takové rady jsou z masového hlediska k ničemu, že nás odborníci mají za hlupáky, když zákony jsou stejnými odborníky vymýšleny opačně.

Někdo by z uvedeného stále nemusel chápat, co je tu vlastně špatně.

Vůbec si nevšímá nebo to má za správné, že výchova k manželství se děje nepřetržitě od dětství. Při rodičovské výchově se může, může se ale jen mluvit, o „společné výchově pohlaví“. V manželství se může zrovna tak mluvit o rovnoprávnosti pohlaví, ta je ve skutečnosti vyloučena a namísto ní jsou nasazeny zákony na vlastní tělo. Možnost rozvodu je na velice nízké úrovni tam kde manželé žijí od výplaty k výplatě. Společnost vystrkává ženu, která právě porodila dítě na svou periferii, tím, že jí za „odměnu “ umožní život ne na průměrné úrovni, ale rovnou na hranici bídy. Aby to bylo „vyrovnané“ tak muž zase může 20 let platit alimenty na dítě, které je asi jeho a přitom si dovolil jen několikrát provézt soulož. A dítě? To je vydané na milost a nemilost vlastním rodičům.

Z oficiálních odborníků, kteří neřeší problémy, ale vlastně je způsobují, se stal mechanismus podobný středověké církvi, který je všude slyšet, snaží se udržet starý pořádek a nejlépe zastavit vývoj. Když někdo vystoupí s opačným názorem, než s oficiálním, tak ho zesměšní a zabijí. Věci se přesto vyvíjejí vlastním neřízeným vývojem. Dávní klasikové měli jasnou představu, o jaký vývoj tady jde, ale ty my přeci nečteme! A proto jsme za hlupáky právem.

Je běžné, že rodina vůbec nefunguje, často se mluví o jejím rozkladu. A co nato oficiální odborníci ideologicky a se svými zákony? Posilují institut manželství až do absurdit. Stále jsou slyšet odborníci, kteří by rozvod nejraději znemožnili úplně. Zatím mají úspěch, protože kdyby se běžně okamžitě rozváděla všechna manželství, která se ocitnou v těžké krizi, nejspíš by se na úřadě žádná ani neuzavírala.

www.drwilhelmreich.byznysweb.cz