Co jsou to vlastně peníze?

‘Zlatý standard’ na jehož základě byly peníze kdysi regulovány, je vzdálenou vzpomínkou na uplynulé doby. Nezávisle na hodnotě, kterou mají vaše dolary, šterlinky nebo eura, je tato hodnota nyní určena pouze důvěrou těch, kteří je užívají, respektive tím, co věří, že je jejich hodnotou, důvěrou těch, kdo kupují, a těch, kdo prodávají.

A tak by to mělo a má být. Nikdo by nepřijal peníze za svou naftu či za svou práci, pokud by nevěřil, že později mohou být tyto peníze přijaty dodavateli jeho dalších nezbytností. Toto jsou zásadní principy ekonomie a já nevidím důvod k tomu, abych vás podobnými historkami nudil. Shrňme to proto jen krátce: peníze se jako koncept potvrdily a jsou nezbytné. Jenže – co se děje, když padnou do rukou těch, kteří je považují za něco více než jednoduchý prostředek směny? Takoví v nich vidí příležitost pro konsolidaci své moci. A jsme v loji.

Role peněz se zakládá na nejrůznějších axiomech. Pokud ty jsou respektovány, pak zaručují počestné a korektní používání peněz. Pokud jsou tyto axiomy zneužívány, bourány, ničeny, otevírají cestu nekonečným problémům. Takže především: peníze nejsou zbožím, jsou veřejnou službou. Nemají samy o sobě použití ani reálnou hodnotu, která by přesahovala usnadnění směny zboží a služeb pomoci nich. Jsou tvrdé k snědku, jen si je zkuste spolknout, zasadit, použít pro posekání louky. A jako všechny podstatné veřejné služby, nejlépe plodí v rukou volených zástupců.

Za druhé, peníze musí existovat v množství, které je relativně stejné jako objem směn, které usnadňuje. Je-li jejich přísun nedostatečný, dochází k nepřirozenému krácení trhu, pročež jsou vitální a nezbytné transakce arbitrárně přerušeny hladem po kusu papíru bez hodnoty. Naopak tam, kde je dovolen nadbytečný růst množství, hodnota skutečných statků a služeb uměle klesá ke škodě všech. Neregulovaný přísun peněz byť profesionálním a kompetentním způsobem dříve či později překročí hodnotu svých vlastních výhod..

Za třetí, měl by existovat spořitelní limit. Peníze stažené z distribuce a osaměle odložené musí být nahrazovány, aby bylo jisté, že nebude narušena jejich primární funkce snížením koupěschopnosti. Pokud by však byly uvedeny zpět v přílišném množství, vyprodukovaly by následně inflaci. Což však nebývá zdrojem problémů, pokud vklady a výběry jsou relativně vyvážené. Toto však ukazuje velmi dobře, že pošetile velké rezervy bohatství narušují zákonitosti, na nichž je založeno fungování peněz a neměly by být povolovány.

Za čtvrté a naposledy, peníze by zásadně měly být uváděny do oběhu v podobě vkladu a nikoliv dluhu. Dávat peníze k dispozici za podmínky, že musí být staženy z oběhu v míře stejné nebo větší než v jaké byly vloženy, je opět deviací jejich účelu a nese s sebou miriády problémů. Na zemi jednadvacátého století mnohem více, než je zřejmé.

Zvýšení počtu obyvatel odpovídá růst výroby a také expanze obchodu, a tak musí být k dispozici více peněz, jež by to umožňovaly. Otázka se vztahuje však k tomu, jak takto učinit počestně, je ale opět jednoduchá - ovšem vyžaduje v prvé řadě a především moudrou vládu.

Peníze musí být uvedeny do oběhu v podobě platby za statky a služby univerzálně prospěšné obyvatelstvu. Což znamená přímé investice do infrastruktury, veřejných služeb a institucí. Jen abychom jmenovali některé: zdraví, cesty, mosty, knihovny, parky, silnice, školy, věda a výzkum, pohodlí, voda a energetické infrastruktury, udržování veřejné zeleně a přírodních rezervací a hromadná doprava. Takovým způsobem je prospěch pro všechny. Peníze se použijí obratem v sekundárním sektoru ekonomie (tj. ve výrobě aut, soukromých službách, finančnictví, spotřební elektronice atd.) a nakonec též v ekonomii luxusu (cestovní kanceláře, značkové zboží, a další odvozené ale nikoliv podstatné služby, atd.) Míra úspěchu druhého a třetího ekonomického sektoru závisí na stavu základních podstatných služeb, a tak tomu má být. Jinak bychom měli luxusní sportovní auta řítící se po dálnicích plných děr s opulentní akcelerací a pohrdáním k nelidské chudobě. A prosím ty, kteří si myslí, že jde v tomto případě o socialistickou či komunistickou rétoriku, aby se co nejdříve probudili. Toto je skutečnost. To, co žijeme dnes, je pouhou ochutnávkou této skutečnosti a my bychom měli nejlépe začít na ni pohlížet co nejrychleji bez růžových brýlí a všimnout si, jaká opravdu je. Přesně naopak: k populární víře totiž selhání velkých marxistických experimentů v průběhu doby nepředstavuje porážku této ideologie a dokonce ani nejsou důkazem, že by v danosti věcí nebyl prostor třeba pro další experimentování s nimi..

Dominantní myšlenkou moderní politiky je víra, že nadměrná vládní intervence je “pro ekonomii špatná”. Ale je bohužel založena na úvaze o ekonomických aktivitách, které nenalézají prostor v civilizovaném světě, a je pravdivá pouze z tohoto sporného a kontroverzního úhlu pohledu. A tam, kde průměrný člověk s touto myšlenkou souhlasí, není vláda vůbec žádnou vládou, ale pouhou reprezentací soukromé moci. Vláda vykonávaná lidmi a pro lidi je bohužel jasným imperativem, pokud se společnost chce jakýmkoliv způsobem vyvíjet..

Pokud lidé nějaké vládě svěřují odpovědnost za udržování práva, které má představovat, musí k tomu mít také moc. Právo na politickou svobodu, na demokracii a na rovné příležitosti – to všechno jsou velmi pozitivní požadavky, ale co tedy kývnout také na právo na práci, na jídlo, vodu, domov a vzdělání? Jistěže, ani tyto faktory nejsou méně důležité. Aby vláda mohla všechna tato práva spojená s občanstvím, musí být buď zodpovědná za instituce, jimž je správa těchto práv svěřena, nebo požívat jisté regulační moci na těmito institucemi. Je vhodné, aby nešlo o soukromou instituci, jež se chápe těchto služeb nemaje v hlavě nic jiného než příležitosti k zisku, je lepší tuto úlohu nechat na vládě. Základní lidské vlády, která vyplývají ze země, v niž žijeme, se nesmějí a nemohou stát soukromými zdroji zisku. To neznamená, že ti, kteří nesou největší tíhu odpovědnosti, by neměli být následně odměněni. Znamená to, že institucím by nemělo být dovoleno rozvíjet egoistické ambice dominance a osobování si pachtění ze majetkem. Tady nejde o socialismus, jde o humánnost.

Jinou věcí, která se penězům nesmí stát, je střetnutí s hodnotou jiných peněz. Když se něco takového stane, stávají se okamžitě službou samy o sobě, jsou směňovány jako statek s účelem zvýšit bohatství. A to je bohužel podstatné porušení axiomů, které penězům vládnou, a cesta k největšímu zneužívání. Přeshraniční obchod by měl být formován v rámci globálního obchodu s jednou danou valutou, vůči níž mají svou hodnotu jen skutečné statky, nikoliv peníze. Hodnota cukru by tak mohla být určována každý den v této valutě, pouze na základě poptávky atd. Takovéto směňované peníze by neměly papírovou podoby, šlo by jen o číselnou hodnotu připisovanou veškerým předmětům směny, majíce za účel pouze tvorbu bariéry mezi různými národními valutami, aby se tak zabránilo, že se tyto samé stanou směnným produktem..

Tato alternativa zní: jedna vláda, jeden národ, jedny peníze. Ale to je utopický sen, jenž by si vyžadoval samostatnou dizertaci. Moje řeči o globální vládě, by neměly být zaměňovány s těmi, které tak často slýcháme dnes, s tím, k čemu všechno dnes míří, s NWO, Novým světovým uspořádáním. V podobě, v jaké ho známe, má úplně a naprosto sloužit těm, kteří stojí v jeho čele a nikoliv těm, které by mělo zastupovat.

Zatímco výše popsané byla jen skica o tom co by měly peníze být a jak by měly fungovat, je realita naneštěstí v přímém kontrastu s ní. Důvod je velmi jednoduchý. Každý z axiomů, které jsem jmenoval, byl těžce nabourán osobami pověřenými péčí o náš monetární systém. Tímto způsobem však došlo k tomu, že peníze posloužily jinému a naprosto neblahému účelu, jenž v podstatě ospravedlňuje jejich totální stažení z používání a zavedení nových, čistých.

Předtím, než poštovní úřady, vodní díla, telefonické společnosti a doly byly sebrány z rukou lidí a prodány v aukci soukromým společnostem za účelem tvorby zisku, byla soukromému sektoru prodána ještě jedna služba: peníze. V době, pro niž není nikdo dost starý, aby si ji pamatoval a o níž známe jen velmi malé množství informací, přecházela výroba, dodávky a regulace národních peněz z vlády na vládu. Pokud se někdo ptá, kdy to začalo jít opravdu špatně s planetou Zemí, tak to bylo přesně v tom momentu, kdy byly peníze privatizovány. Téměř všechny všednodenní potíže v nichž dnes vězíme, mají své kořeny, alespoň částečně v této temné epoše. Ale důležitější než tento fakt je jeho příčina. Bylo by hezké si myslet, že tomu tak bylo jen na radu skupiny ustaraných občanů, kteří si mysleli, že by se to mohlo udělat nějak lépe, a že je vláda v jejich starosti o populaci následovala. Není ani třeba přesně vědět, co bylo řečeno a jak vešlo ve známost, že to nebyla pravda. Ti přímo zodpovědní a jejich následovníci měli dostatek času, aby ukázali své záměry a důkaz vypovídá naprosto a dokonale ve prospěch poznání, že se tak stalo se záměrem učinit ze světa žalostný stín toho, čím byl dříve. Proč to člověk udělal? Kvůli moci? Kvůli kontrole? Jistěže. A z čeho měl strach? Ze mne a z tebe. Já ovšem věřím, že nás nevidí takovými, jakými jsme, nýbrž rudýma očima, jako krysy. A nezávisle na motivech, skutky se nemění.

Prvním a zásadním porušením slibu těchto nových soukromých národních bank bylo vytvoření peněz pouze v podobě dluhu. Což samozřejmě zajistilo, že dluhy země rostou v míře přímo proporcionální k její ekonomii. Tato skutečnost je tak nelogická, že ponechává mysl otřesenou a neschopnou o tom byť jen uvažovat. Ale jen dokud se má za to, že tento záměr byl dobromyslný. Pokud naopak zvážíme jeho totální ničemnost, je zmatek okamžitě pryč. Pohleďte na to tímto způsobem Obchodník uzavře obchod na dvou od sebe velmi vzdálených trzích. Aby mohl přemisťovat své zboží mezi nimi, potřebuje vozy. Ale tyto vozy nemohou být zkonstruovány ani koupeny, mohou být pouze zapůjčeny. A za každý zapůjčený vůz je zapotřebí vrátit k určitému datu vozy dva. Půjčil si deset vozů. Jenže na konci roku má obchodník stále jen deset vozů, ale potřeboval by jich dalších deset, protože jeho obchodní aktivity expandují. Jedinou možností je půjčit si třicet. Jenže na konci roku bude muset vrátit šedesát a bude-li expandovat stejnou rychlostí, pak osmdesát. A čím jde obchod lépe, tím větší jsou jeho dluhy. Kruh nelze nikdy rozetnout. Ale proč si obchodník tedy nepostaví vlastní vozy? Bylo by to jednoduché. Jenže v době, potřebné k tomu, aby k tomuto úsudku došel, se bohužel zákony, soudy, policie a všichni zaobírali obchodní aktivitou půjčování vozů.

A tak také fungují finanční půjčky v dnešní době. Všechny peníze, země i existující statky by nestačily na kompenzaci dluhů. A protože vždy bylo třeba splácet i úroky, jež rostou, musí půjčka růst, aby udržovala mechanismus v chodu. Kde se kruh uzavírá? Podle signálů, které máme, se uzavírá nyní. A čeho přesně se na konci dosáhlo? Výroby? Výzkumu? Lidské inteligence? Ne. Půjčky se zredukovaly, přerušujíce tak nezastavitelný cyklus a dělajíce šmytec obchodu založeném na umělé vzácnosti peněz. Je to pravda? Ne. Naše vůle pracovat se nezměnila, stejně jako nebyl utišena naše touha po věcech, které bychom si mohli koupit z našich úspor. Vše je na svém místě a život může pokračovat, včetně následujícího: papíru bez hodnoty a jeho tisku, které neslouží ničemu kromě interakce. Kdybychom souhlasili všichni, mohli bychom začít tisknout si naše penízky doma a používat je, jak jsme činili doposud. Kdybychom si byli jisti, že nám neutečou z rukou (něco velmi pravděpodobného, dokud převažují určité způsoby myšlení), ubíral by se život kupředu. Protože peníze nejsou nic jiného než papír a myšlenka nesená důvěrou.

Ale dokud jsou peníze kontrolované několika málo žádostivci s osobním zájmem, můžeme vidět, že i mechanismus kontroly může být velmi účinný: nejprve je nutno vytvořit dodávky půjček, pak, když je země nenávratně zadlužená, tyto půjčky hlídat. Trošku snížíte kredity, zaškrtíte ekonomii, dokud nevrávorá slabostí, jen to udělejte. Pak zaplavte ekonomii nepotřebnými penězi a pak rychle instalujte dluhy a očekávejte nevyhnutelný chaos. Delegujte na banky vaše božské právo tvořit peníze pro obchodní účely a sledujte lidi, jak se topí v nezvládnutelných dluzích. A dovolte Wall Streetu tvořit hodnoty z ničeho, směňováním důvěry v kupónky s cenou, která není v žádné relaci s věcmi, ke kterým jsou přilepeny, zatímco banky zvyšují půjčky tobě a mně před očima. Pak si počkáte, aby to populace zdráhavě schválila, mačkaná tíhou dluhu, který už nedokáže zvládnout a tehdy půjčte ještě více její vládě. Pak už jen sledujete propukání válek a poskytujete půjčky tu jedné tu druhé straně. Pokaždé když se cyklus uzavře, je koncentrace moci o něco méně zředěná a nahání o něco více strachu.

Jistě jste se někdy ptali, proč vaši volení zástupci nevykazují vůbec ochotu opravdu změnit tyto negativní situace... Je tomu tak proto, že věci jsou dány přesně tak, jak je vidíte, a oni by je nemohli změnit, ani kdyby chtěli. Nemají k tomu požehnání. A od koho, ptáte se? Ze strany osob, které spravují vaše a jejich nemocné pokladny. Od osob, které vašim zemím, krajům a státům půjčují ony papírky, které musí pokračovat dál tak, jak jsou, za každou cenu. Od osob, které vlastní vaše auto, vaši televizi a vaši ledničku. Jestli chcete něco změnit, musíte o to požádat je. A oni nebudou chtít.

A co tedy může člověk udělat? Nazývejte mne anarchistou, ale já se nechci starat o významy a pocity, ani o to, abych byl správným chlapem. Jestli si nemůžete dovolit splatit pohodlně to, co vlastníte, v rozumné době, tak to neplaťte. Vyhlaste úpadek, odpojte telefon, přestěhujte se do Mexika, Stanete se tak pro věřitele personou non gratou. Už od počátku jste jim nebyl sympatický a teď už s nimi žádné obchody neuděláte..

Důležité je vidět peníze takové, jaké jsou, a nikoliv jinak. Je to papír. Jestlipak byste takto uctívali ruličku toaletního papíru? To proto, že toaletní papír považujete sice za potřebný, praktický, ale nikoliv podstatný. A když dojde, existují I jiná řešení, přeci nepřestanete chodit na záchod..

Jedním ze způsobů, jak se vyhnout kolapsu vyvolaném nedostatkem národní měny, je vytvoření lokální měny.⁽¹⁾ Dělalo se to v průběhu historie při nejrůznějších příležitostech, v případě kolapsů národních bank. Jen je škoda při pomyšlení, že naivita, kterou podobně odvážný plán vyžaduje, se naneštěstí u větší části moderních komunit nedostává, takže nejsou schopny udělat konec tomu, aby jejich přežití tolik závisela na bludném kruhu velkých bank, velký podniků, a velkých řetězců a radikálně se odřízly od komfortu toho, kdo dodržuje status quo, protože tento plán je za hranicemi jejich představivosti. Ale deprese může vyústit zázračnými účinky na způsob myšlení.

Nevím, zda se věci vůbec tímto směrem pohnou a zda si můžeme dělat naději na skutečnou změnu, ale věřím, že to určitě zjistíme brzy.

(1) Poznámka Sandra Pasucciho: lokální peníze mají velmi přesný koncept (viz Auritiho peníze SIMEC, či gesellovské osvobozené peníze) a čtenáři by mu měli věnovat pozornost a nezaměňovat čistou lokální měnu za soudobé pseudokomplementární peníze, které kolují v Itálii v těchto dnech, například účelem použití lokální peněz je nákup lokálních produktů, a nikoliv Coca-Coly. Jak se činí s výše jmenovanými pseudopenězmi.

Článek What Exactly is Money? vyšel 13. prosince 2008 na serveru informationclearinghouse.info. Překlad Kateřina Amiourová

Doplnění překladatelky

Více viz Borusso, Pascucci, Penoptes na Zvědavci a v budoucnu další, přeložené a k vydání připravované skupinou Bioranger v podprojektu Nezávisí ekonomičtí ekonomové projektu Proti zradám společnosti elitami.) Zakládané občanské sdružení potřebuje Vaši podporu, jak intelektuální, tak máte-li alespoň tip, finanční – na tisk, překlady na stránky, na aktivity, nad příspěvek 1000 Kč je vše odečitatelné z daní. Pomohla by ale i bezúročná či nízkoúročená půjčka.