Zbraně s ochuzeným uranem: Mrtvé děti v Iráku a Afghánistánu jsou smutnou skutečností
Hrůzy americké kampaně s použitím Agent Orange ve Vietnamu, o kterých jsem psal 15. října, by mohly být překonány hrůzami, jaké způsobily zbraně s ochuzeným uranem, které začaly Spojené státy používat v roce 1991 ve válce v Zálivu (300 tun), a které byly v mnohem větší míře použity v zalidněných oblastech během irácké války a teď v zesílené válce v Afghánistánu.
Ochuzený uran (depleted uranium, DU) není v rozporu se svým spíše mírně znějícím názvem zbaven radioaktivity ani toxicity. Termín „ochuzený“ znamená pouze to, že je zbaven izotopu U-235 potřebného ke štěpení v nukleárních reaktorech. Radioaktivní odpad z nukleárních zařízení, známý jako DU, je odstraňován z palivových tyčí a skládá se hlavně z izotopů uranu U-238 a U-236 (produkt nukleárního štěpení, který v přírodním stavu neexistuje) a jiných stopových radioaktivních prvků. Zatímco pro průmysl, který stále nenašel způsob, jak se nebezpečné látky zbavit, znamená jen obtíž, stal se z něho ideální kov pro využití v řadě zbraní a Pentagon z něho vytloukl kapitál.
Jako 1,7krát těžší než olovo a mnohem tvrdší než ocel a navíc se schopností hoření při velmi vysoké teplotě, se DU osvědčil jako ideální prorážeč pro hlavice raket, které mají proniknout silným pancéřováním nebo do betonových bunkrů ze železobetonu a oceli. Jakmile ochranu prorazí, zahoří na teplotu, která spálí všechno uvnitř (proto bylo možno vidět ve vracích iráckých tanků zasažených americkou palbou spálená těla). Proto si našel cestu do munice pro kulomety ráže 30 mm, zvláště těch, které používají ve velkém měřítku bojová letadla A-10 Warthog v Iráku a v Afghánistánu (stejně jako v Kosovu), do hlavic pro tanky Abrams a používán je zřejmě také do bomb GBU-28 a GBU-37 určených k ničení bunkrů, z nichž každá může mít v hlavici 1-2 tuny radioaktivní látky. DU se rovněž používá jako zátěž do střel s plochou dráhou letu a shoří, když střela exploduje. Některé střely s plochou dráhou letu určené k zasažení nedobytných cílů jsou údajně opatřeny hlavicemi s DU, jako např. střela vzduch-země AGM-130, která nese jednotunovou prorážecí hlavici. Kromě toho je ochuzený uran používán ve velkém množství do pancéřování tanků a další výzbroje. Tento materiál se stává toxickým zdrojem zamoření ve chvíli, kdy se tanky stanou terčem útoku a hoří.
Zatímco Pentagon nepřestává tvrdit - v rozporu se všemi vědeckými důkazy - že použití ochuzeného uranu nepředstavuje žádné riziko, američtí vojáci v Iráku byli prý instruováni, aby se vyhýbali všem místům, kdy byly tyto zbraně použity, tedy zničeným iráckým tankům, vybuchlým bunkrům atd., a v případě, že se k nim přiblížit musí, aby si brali masky. Mnoho zničených vozidel bylo dopraveno zpět do USA, kde byla pohřbena na zvláštních místech vyhrazených pro nebezpečně kontaminovaný jaderný materiál. (Tisíce tun ochuzeným uranem kontaminovaného písku z Kuvajtu, zamořeného DU během americké zkázy iráckých tankových sil ve válce roku 1991, byly v loňském roce potichu odstraněny a dopraveny na opuštěné místo v Idahu). Podezření vzbuzuje, že mezinárodním odborníkům bylo znemožněno prozkoumat po lékařské stránce místa zasažená DU v Iráku a Afghánistánu. Výborná série článků uveřejněných před několika lety Christian Science Monitorem však líčila, jak zpravodajové tohoto listu navštívili taková místa s Geigerovým počítačem a zjistili, že jsou mimořádně „horká“ radioaktivitou.
DU nepředstavuje velké nebezpečí jako čistý kov, ale až poté, co exploduje a hoří, kdy je možno částečky oxidu uranu (smolince), který je stejně radioaktivní jako čisté izotopy, vdechnout nebo polknout. Každá sebemenší částečka uranu v těle je smrtelně jedovatá a po čase může způsobit rakovinu – především plic, ale i ledvin, varlat nebo vaječníků.
Existují zprávy o dramatickém nárůstu případů deformovaných dětí narozených ve Fallúdže, kde zbraně s DU ve velké míře použila americká námořní pěchota v listopadu 2004. Britská televize SKY UK minulý měsíc ve zprávě, o níž se nezmínila žádná z hlavních amerických informačních agentur, upozornila na výrazný nárůst porodů poškozených dětí v tamních nemocnicích. Vysoký počet takto narozených dětí se objevoval po řadu let rovněž v Basře na jihu Iráku, kde byl DU použit jak v roce 1991 při válce v Zálivu, tak v roce 2003 během útoku na Irák.
Mimoto zpráva, kterou generálnímu tajemníkovi OSN zaslal irácký ministr pro ženské záležitosti od roku 2006 dr. Nawál Madžíd as-Sámarráí, uváděla, že v září 2009 se ve fallúdžské hlavní nemocnici narodilo 170 dětí, z nichž 24 % zemřelo během prvního týdne života. A co horšího, 75 % dětí narozených v tomtéž měsíci, se narodilo deformovaných. Ve srovnání s tím se v srpnu 2002, šest měsíců před americkou invazí, ve městě narodilo 350 narozených dětí, z nichž během prvních sedmi dnů zemřelo jen šest a pouze jediné z nich bylo deformované. Je zřejmé, že se ve Fallúdže stalo něco hrozného a řada lékařů z toho podezírá prach obsahující ochuzený uran, který se po městě rozšířil.
Skutečný dopad prvního rozsáhlého použití zbraní s ochuzeným uranem v zalidněném městském prostředí (DU byl rozsáhle použit zvláště v roce 2003 v Bagdádu, Sámarrá, Mosulu a dalších velkých iráckých městech) se ovšem projeví teprve po letech, jak odhaluje postupně rostoucí počet případů rakoviny, porodů deformovaných dětí a dalších genetických vad v Iráku a Afghánistánu. Toto je jedovaté dědictví amerického válečného zločinu.
Samozřejmě, stejně jako v případě Agent Orange ve Vietnamu, jedovaté dopady tohoto použití toxického materiálu americkou armádou v boji budou po léta na sobě pociťovat muži a ženy, kteří byli posláni, aby v těchto posledních amerických válkách bojovali. Jako v souvislosti s Agent Orange, i nyní Pentagon a ministerstvo pro záležitosti veteránů snaživě popírají tvrzení veteránů války v Zálivu a obou současných válek v Iráku a v Afghánistánu, kteří prohlašují, že jejich rakovina a další choroby souvisí s tím, že byli vystaveni působení ochuzeného uranu.
Připomínka Agent Orange by v nás měla vzbuzovat podezření vůči tvrzením vlády.
Deformované a mrtvé děti v Iráku by nás měly vyzvat, abychom požadovali odchod z Iráku a Afghánistánu, lékařskou pomoc obětem a zákaz veškerých zbraní obsahujících ochuzený uran.
Článek Depleted Uranium Weapons: Dead Babies in Iraq and Afghanistan Are No Joke vyšel na serveru globalresearch.ca 20. října. Překlad Eva Cironisová.